Tréninky áčka v úterý a ve čtvrtek na hřišti od 17:30. Z důvodu rekonstrukce zázemí ve Vendolí sehrají muži zápas s tímto soupeřem v neděli 31.3. od 15:00 na domácí půdě. Vyplnění docházky zde.

Tréninky a hry pro mládež se konají od pondělí do středy od 17:00.

Články ze sezóny 2010/2011

S Přeloučí jsme se rozloučili

K odjezdu na poslední zápas se včas dostavili i ti největší opozdilci. Již dost široký kádr rozšířili až 3 diváci, každý zaujal několik volných míst v autobuse a vyrazilo se k Přelouči. Narozdíl od minulých utkání nastoupil v brance Michal Prešinský, který předvedl velice dobrý výkon, neboť několik tutových šancí soupeři chytil a za žádný inkasovyný gól nemohl.

Nezačali jsme špatně, ale soupeř byl dopředu hlavně po stranách velmi kvalitní a po našich nedůrazech v obraně vedl 2:0. Škoda snížil po krásném vysunutí od Lorence. První střelou si narazil o exvalského brankáře Poříze a druhou střelou do prázdné brány projevil instinkt zabijáka a chladnokrevně zavěsil. Začali jsme soupeře přehrávat, měli jsme vyloženou šanci, ale Přelouč nás zchladila gólem na 3:1.

Druhý poločas byl z naší strany opravdu kvalitní, soupeře jsme přehrávali a myslím, že se na naši hru dalo i koukat. Snížili jsme po pumelici Petra Kuty, kterou brankář vyrazil a do sítě ji po ostrém souboji s brankářem (což není u tohoto hráče vůbec obvyklé) dopravil staropečený otec Bojda Válek a konečně tak oslavil gólově narození svého synka. Asi 10 minut před koncem se k exekuci přímého kopu cca z 20 metrů postavil Zdenda Lorenc, předvedl svoji skvělou kopací techniku, když míč poslal ostrou střelou do horního rohu pořízovi branky, ale ten předvedl též svoji velkou kvalitu a míč vyrazil na roh. Všichni jsme již zvedali ruce, ale bohužel... Závěr se odehrával za obrovského tlaku Morašic, asi největšího za sezónu, ale nebylo nám přáno. Na výkonu z druhého poločasu by se dalo určitě stavět pro nadcházející sezónu, byli by spokojeni určitě i "ProtiKutaUltraFans".

Zápas: Přelouč - Morašice 3:2

Góly: Z.Škoda, B.Válek

Sestava: M.Prešinský - J.Jokeš, J.Kopecký (M.Klement), M.Chmelík, T.Holomek - M.Ropek, Z.Lorenc, V.Jetmar (J.Kubeš), Petr Kuta, B.Válek - Z.Škoda (P.Vomáčka)

Rozlučka spojená s oslavou X-cátníků



Statistiky jara


Bilance: 3 - 5 - 5, s celkovým skóre 26:33, 29. bodů a 10.místo

Střelci za celou sezónu:


7 - Petr Vomáčka
5 - Zdeněk Škoda
3 - Václav Jetmar
2 - Bohumil Válek, Martin Burian, Pavel Kuta
1 - František Ropek, Petr Částek, Milan Klement, Milan Chmelík, Zdeněk Lorenc

Po utkání s Přeloučí jsme se nalodili na parník a mohlo propuknout bujaré veselí u příležitosti ukončení sezóny, pivo teklo proudem, bohužel řidič měl jen jednu basičku, ale zásob z vlastní zahrádky bylo dostatečně, takže jsme do Morašic dorazili přiměřeně veselí s pokřikem Morašice, Morašice, který začal už v Cerekvici. Rozlučka probíhala tak jako každý rok, jen byla zpestřena blahopřáním dvěma kamarádům, a to čtyřicátníkovi Pepovi Kopeckému a třicátníkovi Mildovi Chmelíkovi.

Dary byly rozličné:
Pepa - počítačová hra El Matador, plyšový jezevec, oblíbený Fernet
Milda - návod na hašení vápna, kuchařský recept pro budoucí manželku - Kuřecí chmelíci, Kutova slivovice, první metr dlažby a hlavně společný dar pro oba - dýmka míru (však všichni dobře víme proč).


Bobeš 40 – Chmelďa 30

Nějak nám to áčko stárne,
možná je to blahodárné.

Už Vás mohu ujistit,
za pár let jsou penzisti.

Hrají spolu v zadní lajně,
pokecají pouze krajně.

Tím pak trpí defenzíva,
jeden čumí, druhý zívá.

Co mám jen říci k Pepkovi?,
bude hrát dýl než Ropkovi.

S balónem se snad narodil,
trénoval i když marodil.

Bez fotbalu ani ránu,
ještě mu tak dělat bránu.

Na to není vůbec čas,
do práce je jako ďas.
Žáci, dorost, chlapi, béčko,
mezitím pak HáErGéčko.

Z matadora praktikem,
Liťas sundal hetrikem.
Střílej doma ve frí čase,
ať to za rok trefíš zase.

Sem tam je to horká hlava,
nechce se mu nikdy plavat.

Když je třeba v depresi,
urazíš ho, řekneš si:

„Tak se nasral, to je toho,
do roka je zase v poho.

“Proto přijmi likér bezedný,
neboť i muži mají své dny.
Jaký že byl Chmelík Míla?,
hodný, slušný, jako víla.

Dokud se nedostal k lihu blíže,
to potom nejlépe on sám ví že,
v zimní bundě usne klidně,
ráno se pak tváří vlídně,
po tom nočním randálu,
kdy označkoval sandálu.

Jakmile byl stoplý výtah,
tak ho Milan prostě vytáh,
ulevil si na schody,
nemusel na záchody.

Měla by tu býti zmínka,
že říkával si Šulan, Minka.

V Tisový na zábavě,
seznámil se s dívkou,
podlehla mu celkem hravě,
byla totiž slívkou.

Jakmile ji v ruce drží,
většinou se tam i zdrží.

Jako tehdá z fotbalu,
když jsme jeli ze Valů.

Hodnotím to velmi kladně,
přesto v lahvi zbylo na dně.

Cestou domů trochu blinkal,
nasrala ho bioplynka.

V obraně je jistý stopér,
tak dostane husích sto per.

Před vkročením na grín plochu,
a s pocitem nervním trochu,
dá si místo kořalky,
s chutí dvě tři Horalky.

Ať vás fotbal stále baví,
každej průšvih ať se spraví.

Je to možná k nevíře,
jste dva pevný pilíře.
Až skončíte, tak bez urážek,
na hřišti bude růst jen hrášek.

Generace nová,
jak je nám již známo,
podivně se chová,
ve stylu „mrtě kámo“.

Zdraví, štěstí, radosti samí,
nechť sejdeme se příště,
tohle všechno vinšují známí,
kamarádi ze hřiště.

Poslední derby

Na poslední derby v této sezóně, kdy už nebylo v našich silách aspoň trochu zkomplikovat Cerekvici postup do krajského přeboru jsem dorazil ve chvíli kdy centr cerekvického Lorence našel hlavu cerekvického Vomáčky a tím pádem šly Morašice do vedení 1:0. Na rozdíl od minulého střetnutí, kde divákovi stačil za celý poločas jeden zorný úhel a byl si jist, že nepřišel o nic zajímavého, se první poločas tohoto zápasu vyvíjel tak, že se hlava fanouška v několika momentech musela otočit o ostrý úhel na druhou stranu, což je o více než 90 stupňů. Přece jenom měla územní převahu Cerekvice a dostala se do několika střeleckých možností. Míč se většinou Lněničkově bráně vyhejbal a tak nemusel řešit žádnou obtížnou situaci, která by smrděla gólem.

Ve druhé půli se nám vedení bohužel povedlo udržet pouze 5 minut. Kopecký přihrál Ropkovi do souboje, který prohrál, míč dostal Vondra (stále stejný "účes" jako na podzim), podstřelil Lněničku a vyrovnal skóre. V 60.minutě musel Lněnička chytit 2 nepříjemné střely z rohu vápna. Jelikož netuším jméno střelce, dá se předpokládat, že se nejednalo o odchovance, ale nějakou náplavu. V 66.minutě se v tutovce ocitl Vondra, naštěstí se v ten samý moment ocitl i v ofsaidu. V 70.minutě šel Škoda od půlky sám na Ehrenbergera. Jelikož se mu žádný ze spoluhráčů nenabídl, tudíž to neměl komu dát, musel zakončení vzít sám na sebe a všichni dobře víme, jak se našim v této disciplíně vede. Toto nebylo vyjímkou. Ehrenberger se vytáhl ještě jednou, kdy po rohu sebral míč z hlavy Kopeckému. Asi nejhezčí akce Cerekvice v zápase skončila přesnou střelou do břevna. V 85.minutě proběhla akce já na bráchu, brácha na mě v podání nestárnoucích kluků Kutových. Zkracování šlach s přibývajícími roky se nevyhne nikomu, tudíž chybělo pár centimetrů, aby Petr vystřelil. To je vše podstatné, co se v tomto derby odehrálo. Poněvaž nepředpokládáme, že by Cerekvice kvůli vylepšení finanční situace klubu chtěla postup prodat, bude příští sezónu minimálně o dvě derby méně.

Zápas: Morašice - Cerekvice nad Loučnou 1:1

Góly: P.Vomáčka

Žluté karty:  M.Ropek

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, J.Kopecký, M.Chmelík, T.Holomek - M.Ropek, Z.Lorenc, V.Jetmar, Pavel Kuta, B.Válek (Petr Kuta) - P.Vomáčka (Z.Škoda) 

Noha za nohu, zub za zub

Hned na úvod derby v Bořkově, nebo nějak tak, uvolnil komisař Mandlík Honzu Vomáčku, který v totální samotě obstřelil Lneničku i jeho branku. Možná proto se o 4 minuty později rozhodl Mandlík projít před Lněničku sám. Střela prošla Ozzymu mezi nohama na roh. Centr Nováka za obranu na Fulíka znamenal zmařený pokus hlavou otevřít skóre a taky zlomení nohy v souboji s Lněničkou, možná i brankovou konstrukcí. Pro Fulíka zřejmě tato sezóna skončila. Ve 33.minutě mířil Mandlík nad šibenici Lněničkovy branky. Po 5 minutách se již po standartní situaci z půlky prosadil hlavou Havran a domácí vedli. Minutu před přestávkou pokusil ohrozit na druhé straně golmana Pavel Kuta a pak se k velkému sólu po lajně nadechl Petr Vomáčka, jehož výdech končil až v náručí Klusoně. Lněnička měl ještě starosti s tvrdou střelou Nováka a pak už se šlo po schodech do kabin.

Druhý poločas se nesl v poklidném duchu, kdy trpěl trávník především uprostřed hrací plochy. Až v 70.minutě se v kličkách málem umíchal Mandlík, nabídl míč Vomáčkovi Jé. a jeho houmran byl viděn ze širokého okolí. V 75.minutě zahrával Kolčava roh a Havran ledabylou střelou prostřelil Lněničku podruhé. Po jednom ze závarů ve velkém vápně zůstal ležet na zemi Ropek, nejprve to vypadalo, že usnul, protože se vůbec nehýbal. Ulevilo se nám, když jsme zjistili, že se jedná pouze o přeražené zuby. V 88.minutě se před šestnáckou k přímému kopu překvapivě postavil Ropek s Lorencem. Všichni přítomní fanoušci Morašic si oddechli, že Ropek míč pouze přeskočil a přenechal ho zkušenějšímu odborníkovi na standartní, rohové a pokutové kopy. Balón poslal k tyči a trošku vylepšil náš dojem z odehraného derby.

Zápas: Dolní Újezd - Morašice 2:1

Góly: Z.Lorenc

Žluté karty: Z.Lorenc

Sestava:  J.Lněnička - M.Klement, J.Kopecký (J.Kubeš), M.Chmelík, J.Jokeš - Z.Lorenc, Z.Škoda, Pavel Kuta, M.Ropek - P.Vomáčka, B.Válek (V.Jetmar)

O osudu sudu rozhodla penalta

Předúvod zápasu patřil gratulantům, kteří potřásli pravicí Pepovi Kopeckému k dosažení tisícovky zápasů za náš ochotnický spolek, bohužel hned potom se ke slovu dostali hosté a po faulu Jokeše z penalty otevřeli skóre. V tu chvíli se nám motivační prezent od našich obecních a Heřmanovských tabulkových sousedů začal vzdalovat. Pak jsme hru začali vyrovnávat až se to před přestávkou povedlo Vomáčkovi i co se gólů týče.

Ve druhém poločase mohli jít hosté několikrát do vedení, ale Lněnička byl tak nějak proti těmto myšlenkám. Pak přišli chvíle Petra Vomáčky, kterýma bych se zrovna moc nechlubil. Nejprve ho křižnou přihrávkou, nebo zkaženou střelou našel Jetmar a Vomáčka před prázdnou bránou promáchl do prázdna. Za neznámo kolik minut dostal příležitost samostatného nájezdu. Tuto možnost chytil za pačesy a s přehledem sobě vlastním přestřelil. Znovu to zkusil někdy kolem 90-té minuty, dostal se do vápna, zkusil něco mezi kličkou a zasekávačkou a s pomocí brankáře a větru se poroučel k zemi. Na nařízenou penaltu se mohl postavit jubilant Kopecký, nebo jako většinou Kuta Pavel. Vsadilo se však na jistotu. Zdenda Lorencu si uvědomil, že pivo ve větším množství zdarma je zdraví škodlivé, tudíž se pomalu rozběhl k míči a nebejt golmana hostí, tak ani roh nekopeme. Tak jsme se umyli, uklidili brány a místo prodloužené neděle se jelo spořádaně domů. Za tejden se koná derby v Dolním Újezdě a kdo ví, jak tam to dopadne.

Zápas: Morašice - Heřmanův Městec 1:1

Góly: P.Vomáčka

Žluté karty:  V.Jetmar

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, J.Kopecký, M.Chmelík, J.Jokeš - Z.Lorenc, J.Kubeš (V.Jetmar), Pavel Kuta, M.Ropek - P.Vomáčka, Z.Škoda (Petr Kuta)

Chudého jsme opět podarovali

Narozdíl od minulého zápasu jsme dokázali vstřelit branku, nehrál se žádný hokejový zápas a opět nebyl přítomen žádný novinář ani podobná fyzická osoba, která by průběh zaznamenala. Akorát podle Němce Jana nebyl výkon nijak oslnivý.

Zápas: Mezilesí Načešice - Morašice 1:1

Góly: P.Vomáčka

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Ropek, M.Chmelík, J.Kopecký - V.Jetmar, J.Kubeš, Pavel Kuta, Z.Lorenc - P.Vomáčka, Z.Škoda

Bronzová Moravská

Jelikož naši reprezentanti nepostoupili na Slovensku do finále a zápas o bronz se kryl s tím fotbalovým, strávila většina fanoušků své odpoledne v hospodě u televize, tudíž si musíme vystačit s hodnocením zápasu viz. noviny svitavska.

Hostující mužstvo bylo od začátku aktivnější a vytvořilo si územní převahu. Pomohla mu také brzká vedoucí branka Staňka ve 4. minutě po rozehraném rohovém kopu – 1:0. Domácí byli po inkasovaném gólu viditelně zaskočení, soupeř je přehrával a nutil k chybám. Logickým vyústěním byl ve 33. minutě druhý míč v síti Lněničky, o který se postaral Kučerňák. Slovan do poločasu jasně ovládl hru a Morašické k ničemu vážnému nepustil. Domácím přece jen pomohla poločasová domluva v kabině a po změně stran svůj výkon zlepšili. Přidali na aktivitě, snažili se o kontaktní gól, ale přes několik slibných příležitostí nebyli při zakončení úspěšní. Hosté si vítězství bez větších komplikací pohlídali

Zápas: Morašice - Moravská Třebová 0:2

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, T.Holomek, M.Chmelík, J.Jokeš - B.Válek, J.Kubeš, Pavel Kuta, M.Ropek - P.Vomáčka (V.Jetmar), Z.Škoda (Z.Lorenc)

Hon na Bažanty

Opět po roce jsme se vrátili na místo, kde nám až ve 100-té minutě sebral 3 body ze standartky Budinský. Pokyny pro tento zápas byly jasné, vyvarovat se faulů před a uvnitř velkého vápna a nepustit do brejků bratry Bažantovi.

Domácí začali aktivněji a po čtvrt hodině prošel přes obranu pas na jednoho Bažanta, který si naštěstí míč zpracoval pro Lněničku. V 19.minutě Klement obral Budinského, míč se dostal na pravou stranu ke Kubešovi, který centrem našel v ideální pozici na skórování Ropka, jenž hlavou minul o fous bránu. Po špatně zahraném rohu se od Válka míč vrátil zpátky k Pavlu Kutovi, aby vystrašil z dálky brankáře. Žlutou kartu uviděl Klement za faul/nefaul, při kterém rozbrečel Budinského. Ve 35.minutě Chmelík odcentroval z lajny do šestnáctky a Kuta Pavel hlavou dostal míč do brány, bohužel dosti valsky nakloněný pomezní zvedl praporek. Domníváme se, že se domníval, že Milan Chmelík byl v postavení mimo hru. Pět minut před přestávkou Klement oslovil Ropka (křestním jménem), předal mu balón a ten z dálky z první trefil spojnici. Vše podstatné se odehrálo až na konci prvního poločasu. Nejprve rozhodčí vykázal Vomáčku na 3 minuty ze hřiště, aniž by byl ošetřován, Budinský byl s pláčem faulován před vápnem Škodou a následný přímý kop poslal přímo k tyči. Lněničku zmátl probíhající Bažant a my prohrávali 1:0.

Druhá půlka z naší strany byla konečně ke koukání a šancí nebylo taky zrovna málo. Nejprve Bažant obešel vápno a z úhlu trefil Leničku do nohy. Poté Škodu vystřídal Lorenc a hra se začala mít trochu k světu. Válek v těžké pozici na malém vápně hlavou trefil přímo náruč gólmana. Lorenc vysunul po lajně Vomáčku, ten předal do vápna Válkovi, který napálil míč do brány. V cestě visely pouze brankářovy ruce, tím se zpomalil pohyb míče a z brankové čáry ho domácí obránce s pomocí břevna dostal do bezpečí. Po Lorencově nahrávce tvrdě vypálil Kuta, ale brankář opět vyrazil. Přetažený centr Chmelíka našel ve vápně Lorence, ale zpracování šlo trochu více od těla, než by bylo zdrávo. Po rohu si Ropek pokopával míč do ideální pozice a poté pseudonůžkama trefil zase místo, kde stál hráč s rukavicema. Poslední možnost o alespoň vyrovnání měl hlavou Ropek, ale bránu netrefil, tudíž jsme po vcelku dobře odvedeném výkonu nebodovali.

Bylo samozřejmě nutné důkladně rozebrat předvedenou hru a přivítat na světě mládě Bojdy Válka, jinak si nedokážu vysvětlit návrat ze zápasu v doprovodu pouličního osvětlení.

Zápas: Valy - Morašice 1:0

Žluté karty:  Z.Škoda, M.Klement

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, T.Holomek, M.Chmelík, J.Jokeš - B.Válek, J.Kubeš, Pavel Kuta, M.Ropek - P.Vomáčka (J.Kopecký), Z.Škoda (Z.Lorenc)

Mohla to být jednička, jenom ta chybička(y)

Bylo jasné, že proti mužstvu, které okukuje příčky Bé třídy a jehož průměrný věk hráčů je asi o 15 roků nižší než u nás, to nebude vůbec snadné, neboť na podzim to byla docela honička.

Hosté od začátku utkání dávali najevo, že technicky na tom nebudou špatně a v držení míče nás jaksi předčili. V 8.minutě se jeden z Letohradských ocitl po rohu nekrytý na malém vápně a rybičkou těsně minul Lněničkovu branku. O deset minut později už musel Lněnička zasahovat po střele z vápna. Ve 22.minutě vysunul Pavel Kuta Vomáčku, který své první sólo neproměnil a Válek se k dorážce dostal pozdě. Kolem 30 minuty prvního poločasu poslali letohradští nepříjemnou střelu ze šestnácky, Lněnička vyrazil míč pouze před sebe a dobíhajícímu chlapci přálo štěstí v zakončení. Po jednom z rohů hostí šli 3 naši hráči na samotného stopéra, situaci ale nevyřešili zrovna ideálně. Už ani nevím, jak to dopadlo. Ve 37. minutě po rohu Pavla Kuty se o vyrovnání postaral Chmelík s asistenty z Letohradu. Před přestávkou se odehrál ještě malý závar v našem pokutovém území, ale vše dopadlo dobře a do kabin se šlo za smírného stavu.

Druhou půli jsme začali krasopisně, Vomáčka si netroufl na střelu, nebo obejití soupeře, tak raději přesně nahrál zkušenějšímu Pavlu Kutovi a ten se trefil přesně k tyči a dostal nás do vedení. V 60 minutě vytahoval Lněnička střelu na roh a po pěti minutách si našel na druhé straně slibnou pozici Škoda, však svou střelou pouze zaklepal na nebeskou bránu. Vyrovnání přišlo po chybě Klementa Em., kdy si chtěl zpracovat míč, nepovedlo se, přišel o něj, byl obehrán a následně Lněnička pod břevno prostřelen. Cca 10 minut před koncem se Lněnička řádně opřel do míče při výkopu od branky, ten doletěl za obranu na rozběhnutého Vomáčku, jenž v závěsu s dvěma beky tváří v tvář golmanovi pohodově uklidil balón do sítě a zažehl v nás malé nesestupové plamínky radosti. Ty bohužel takovou malou skákavou čudlou uhasil soupeř po naší chybě na vápně, Lněnička míč jen tak lehce pohladil. No a jelikož těsně v závěru s předhledem minul Válek centr Petra Kuty ve více než dobré pozici na urvání všech bodů, rozešli jsme se na pálení čarodějnic s remízou.

Zápas:  Morašice - Letohrad B 3:3

Góly:  M.Chmelík, Pavel Kuta, P.Vomáčka

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Ropek, M.Chmelík, J.Jokeš - B.Válek, J.Kubeš, Pavel Kuta, J.Klement (J.Kopecký) - P.Vomáčka (Petr Kuta), Z.Škoda

Kázeň musí být, tak je to správné...

Nezvykle v sobotu jsme se připravovali na za sebou druhé domácí utkání, nyní proti choceňské rezervě. Tento zápas bylo nutné vyhrát, abychom si udrželi alespoň symbolický odstup na poslední příčky tabulky. Počet diváku jasně ukazoval, že se klání odehrává v pracovní den, a že v tu samou dobu na svých hřištích vykopávají i Cerekvice a Litomyšl.

Do zápasu jsme vstoupili aktivně a po pár planých pokusech se v 11.minutě nadvakrát prosadil Škoda - 1:0. O minutu později z dálky vyzkoušel pozornost brankáře Pavel Kuta. Pozor dával tak na půl, sice gól nedostal, ale měli jsme možnost zahrávat rohový kop. O pár minut později se poprvé projevila psychická labilita hostujícího Šulce. Svoji ranní nevyspalost ventiloval většinou proti rozhodčímu nepříliš bohatou slovní zásobou. Jeho slovní projev se vždy vešel pouze do vaginálních opisů. Měli jsme dostatek možností zvýšit skóre již v prním poločase. Ve 21.minutě střílel Škoda. Svoji verbální stránku osobnosti si odbyl Jokeš, který nahlas řekl sudímu, co si myslí o odpískaném faulu. Vysloužil si za to žlutou pochvalu. O deset minut později se po nahrávce Pavla Kuty netrefil Válek. Svůj první výlet z obrany zakončil klement nahrávkou na Škodu, který v tutovce netrefil, škoda a jako poslední napálil míč do golmana Vomáčka. Pár minut před přestávkou si vzal z Jirky Luňáka příklad choceňský Šulc (viz. video pod článkem), jenž se odpískání faulu na Škodu pokusil diplomaticky a ručně vysvětlit rozhodčímu. No a hned měl sprchy volný.

Po přestávce nezačal z naší strany klidný pokus zvýšit skóre a jen tak si zahrát v přesilovce fotbal. Začaly se dělat chyby a najednou se mezi Chmelíkem a Holomkem protáhl choceňský útočník, Lněnička zůstal v brance a z tutové šance byl odkop od naší brány. To bylo ovšem ze strany Chocně vše. Pak jsme se vepředu začali prosazovat naším typickým způsobem. Už ani nevím kdo z půlky vysunul Jetmara, který sám na brankáře z malého vápna zakončil tak, že i zkušení ragbisti by se divili. Klement se Škodou si vyměnili párkrát balón, z čehož vyplynula branka Klementa, bohužel ze třímetrovýho ofsaidu. Možná proto si Milan řekl, že co si neudělá sám, to nemá. U našeho vápna sebral míč a lehkými krůčky se protančil do šestnáctky, odkud přesně k tyči zvýšil skóre - 2:0. Před koncem zápasu ještě dostal možnost reparátu Jetmar. Své druhé sólo zakončil podstatně přesněji a stanovil konečné skóre zápasu, neboť s přímákem ideální vzdálenosti naložil Petr Kuta brachbídně.

>

Zápas:  Morašice - Choceň B 3:0

Góly: Z.Škoda, M.Klement, V.Jetmar

Žluté karty: J.Jokeš

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, T.Holomek, J.Jokeš (Petr Kuta) - Pavel Kuta, J.Kubeš, B.Válek, M.Ropek - P.Vomáčka (J.Kopecký), Z.Škoda (V.Jetmar) 

Není na Škodu občas vyhrát venku

Domácí mužstvo záhájilo utkání náporem, ale naše obrana pozorně bránila a mohli jsme vyrážet k nebezpečným kontrům. Ve 13.min. jsme zahrozili trestným kopem z levé strany, který Moravany odvrátili na roh, ze kterého jsme se již prosadili, když míč prošel obranou k volnému Škodovi, který se zblízka nemýlil. Domácí mužstvo zvýšilo své úsilí o vstřelení gólu, ale bez efektu. Důležitý moment v průběhu utkání přišel ve 30.min., kdy se domácí brankař střetl s Válkem mimo pokutové území a jeho likvidační faul byl oceněn pouze žlutou kartou a Válek musel být následně střídán s ohromným výronem v kotníku. Válka nahradil Lorenc a za 2 minuty přišla velká možnost pro domácí srovnat skóre, zahrávali totiž penaltu, kterou ovšem Lněnička bravůrně zlikvidoval. Ve 35.min. však již nestačil na střelu v pokutovém území a domácí srovnali na 1:1. Moravany nepolevili a jejich snaha byla korunována ve 39.min., kdy nádhernou střelou z dálky šli do vedení - 2:1.

Ve druhém poločase chtěli domácí zvýšit vedení a tlačili se před šestnáctku, jenže se v 57 min. po standartní situaci opět prosadil Škoda a bylo vyrovnáno - 2:2. Pro domácí to byl šok, ale přišly horší chvíle. V 62.min. se Škoda protáhl po pravé straně do pokutového území, kolem vybíhajícího brankaře strhl vedení na naši stranu - 2:3 a tím dokončil svůj hattrik. Tento výsledek si domácí nechtěli vůbec připustit a jejich snaha o vyrovnání byla výrazná, nikoli však úspěšná. Do hry vstoupily i emoce a v 82.min. po nepřehledné situaci v pokutovém území domácích šli předčasně do sprch dva hráči, brankář Moravan a od nás Václav Jetmar. Vítězství jsme si již nedali vzít a tak se zrodil velice překvapivý výsledek.

Zápas: Moravany - Morašice 2:3

Góly: 3x Z.Škoda

Sestava:  J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, T.Holomek, J.Jokeš - B.Válek (Z.Lorenc), M.Ropek, J.Kubeš, Pavel Kuta - P.Vomáčka (P.Vomáčka), Z.Škoda (V.Jetmar) <

Auty, rohy, závory

V nádherném profukujícím počasí jsme přivítali sousední (podle mapy, ne tabulkově) Litomyšl k prvnímu jarnímu derby. V takovém počasí je důležité vyhrát úvodní los, nebo alespoň hrát po zemi, jinač to neslaví moc úspěchu. Nám se bohužel nepovedla ani jedna z předem zmiňovaných věcí.

Úvod zápasu nenaznačoval, že by měl být první poločas pod taktovkou Litomyšle. Z rohu nejprve o kousek minul hlavou Kopecký a o něco později jeho střelu zblokovala hostující obrana. Toť vše. Ještě o něco později se k vhazování dostal Radimecký. Míč vlítl do šestnácky a malý velký Urban ho ze vzduchu hlavou poslal Lneničkovi k tyči. Ukázalo se, že největší problémy nám dělají soupeřovy rohy. Z každého měli šanci. Po jednom z nich se k míči dostal Košín a zvýšil na 2:0 pro hosty. Po druhém z nich se znovu prosadil Urban a bylo to o 3 góly. Lněnička, ani Pavel Kuta nestačili na bankové čáře zasáhnout.

Ve druhé půli nám pomáhal vítr, ale asi špatně, protože jsme soupeřovu branku dokázali ohrozit pouze Lorencem z přímého kopu a ještě k tomu z poloviny hřiště. Ke konci zápasu ještě Holec trefil spojnici a Radimecký se po faulu dožadoval penalty. Diváky tak alespoň bavil kominík v civilu, s krevním skóre 3,9 - 4,2, který byl oblečen morašickou bundou, ale myslel si, že je na fotbale v Cerekvici.

Zápas: Morašice - Litomyšl 0:3

Žluté karty: Pavel Kuta

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Ropek, T.Holomek, J.Jokeš - V.Jetmar (Petr Kuta), J.Kopecký (Z.Škoda), J.Kubeš, Pavel Kuta - B.Válek (P.Vomáčka), Z.Lorenc

Nejen Boží mlýny, ale i Slatiňany melou...

Před druhým jarním vystoupením si mohl trenér Ropek v klidu rozmyslet koho do zápasu postavit, neboť se opět, jak bývá víkendovým zvykem, sešla téměř plná kabina. Oproti minulému zápasu nahradil zraněného Škodu v sestavě Válek s mobilem, kdyby praskla voda, na beka se ze střídačky posunul Jokeš a od začátku nastoupil i Lorenc.

Úvodní minuty byly znovu jen o rozkoukávání a o jakési větší šance nebyl ani na jedné straně zájem. Domácí drželi míč častěji, střední záložníci zkoušeli něco vymyslet, ale pokud došlo ke střele, tak vše končilo až na konci aréálu. Před půlmaratonem, který má náš trenér před sebou je potřeba vyzkoušet kvalitu jeho srdce a nervové soustavy. Jelikož nejsou lékařská vyšetření zrovna levná, vzali to na sebe sami hráči. Šediny Fandovi přibyli zejména po vysokém procentu zkažených přihrávek, které naše mužstvo dokázalo vyprodukovat. Pozornost na sebe vzal několikrát Jetmar. Chvílema to vypadalo, že snad začal brát jiný drogy a neseděj mu:-)

Když se nemohli domácí přes naši obranu prosadit, málem udeřilo na jejich straně. Míč se po ose Lorenc, Jetmar, Válek, nebo obráceně dostal k málo využívanému Pavlu Kutovi, jenž zhruba ze 30-ti metrů vystřelil a trefil spojnici. Už to vypadalo, že na střely a šance první poločas vyhrajeme, ale domácí středopolař se v 41.minutě vymotal z kraje vápna, poslal míč pod břevno a nechal vyniknout Lněničku.

Po přestávce zahrozili Slatiňany centrem z pravé lajny, ale naštěstí hlavička šla mimo. V 55.minutě po našem rohu měl Kubeš po odraženém míči dobrou pozici pro základ akce, z čehož vyplynula žlutá karta pro jmenovaného, důvodem bylo nezpracování a následný faul. Jetmara vystřídal Vomáčka a o chvíli později mu rozhodčí nejprve odpískal sporný ofsajd a poté na hranici vápna "prorážení". Zde je vidět ta rozmanitost: Sporty se občas prolínají, ale verdikty rozhodčích bohužel nikoliv, neboť když před rokem a půl v Litomyšli Pešek prorážel, kopali domácí penaltu. Do třetice Vomáčka špatně spadnul po faulu a narazil si konec pánevní.

Zbylých pár minut se domácí snažili o vstřelení branky z mohutné vzdálenosti, což Lněnička v klidu kontroloval. Tudíž jsme získali cenný bod z venku a můžeme se těšit na derby s Litomyšlí.

Zápas: Slatiňany - Morašice 0:0

Žluté karty: V.Jetmar, J.Kubeš

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, T.Holomek, J.Jokeš - V.Jetmar (P.Vomáčka) (J.Klement), M.Ropek, J.Kubeš, Pavel Kuta, Z.Lorenc (Petr Kuta) - B.Válek

Kambek

Početná divácká kulisa o síle zhruba slabých padesáti členů byla zvědavá stejně tak jako domácí mužstvo, jak se povede vstup do jarní části sezóny po tak náročné zimní přípravě a jak se osvědčí posily ze skautingu.

Celý první poločas byl takový nemastný, neslaný, kluci se spíš snažili zjistit, kolik toho jejich spoluhráči stihli přes zimu zapomenout a tak se střídačka bavila pouze o neúspěšném výletě národního týmu do Španělska. Oba týmy se snažili nakopnout míč za obranu na nabíhajícího útočníka, ale bez efektu. Do slibné pozice se málem dostal Škoda, ale k míči mu scházeli centimetry. Staré Hradiště se do dobré šance dostalo v první pětačtyřicetiminutovce 2x. Poprvé vyslal hostujícího útočníka pěknou přihrávkou domácí Kopecký a celou akci hasil za Lněničkou až na brankové čáře Holomek. Zhruba ve 44.minutě se totéž povedlo Jetmarovi. Tuto možnost již hosté využili a po výměně míče ve vápně hlavou otevřeli skóre - 0:1. Vypadalo to na gól do šatny, ale stačilo pár narážeček ve středu hřiště a Škoda se ocitl sám před hostujícím brankářem. Někdy se stane, že to prostě nevyjde, jako třeba v tomto případě. Golman vyrazil, ale dobíhající Vomáčka tuto snadnou úlohu zlávdl a vyrovnal na 1:1 v době, kdy se hlavní rozhodčí již nadechoval, aby zahájil přestávku.

Druhá půlka probíhala podle podobného scénáře jako ta první. Sem tam se projevil náznak šance po křídle, například Pavel Kuta se o to pokusil několikrát a dokud se nerozhodl nahrát, vypadalo to slibně. Po jednom takovém pokusu se míč dostal ke Klementovi, ten do vápna vysunul Kubeše a toho sebral za žlutou kartu brankář. Po chvilce dohadů, kdo na sebe vezme zodpovědnost penaltu kopnout, si míč postavil Pavel Kuta a s přehledem, jakým kazil přihrávky v tomto zápase, poslal golmana na druhou stranu, nás poslal do vedení a výboru vzkaz, že z tohoto "kambeku" budeme mít občas i užitek. To už se do hry dostala nová posila z Cerekvic, potažmo Brna Zdeněk Lorenc a domácí střídačka, především Jirka Famfulík nevěřícně kroutil hlavou nad kličkami a přesnými přihrávkami po zemi na své spoluhráče, které od Zděňka chodily. Hosté pochopitelně chtěli výsledek otočit, tudíž se jejich obrana trochu otevřela. Jenže přečíslení 3 na 1, nebo 4 na 2 jsme řešili špatně, nebo vůbec. Do konce zápasu se už nestalo nic zvláštního a proto jsme si mohli připsat hned v prvním zápase plný počet bodů, tedy 3.

V sobotu zajíždíme do Slatiňan, chtělo by to především potrénovat, při zápase nadělat co nejmíň chyb, většinu šancí využít ve svůj prospěch a s trochou dobré vůle by se výhra mohla opakovat.

Zápas: Morašice - Staré Hradiště 2:1

Góly: P.Vomáčka, Pavel Kuta

Žluté karty: V.Jetmar

Sestava:  J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, T.Holomek, M.Ropek - V.Jetmar, J.Kopecký (Z.Lorenc), J.Kubeš, Pavel Kuta (B.Válek) - Z.Škoda (J.Jokeš), P.Vomáčka

A bylo Jaro, všechno, všechno kvetlo...

O víkendu začíná druhá, většinou ta těžší, polovina soutěže. Letošní rok asi nebude vyjímkou. Zimní příprava byla naplánována standartně, včetně soustředění a následných přípravných zápasů. S tréninkovou účastí to nebylo nijak zvlášť valné. Z bezpečnostních či jiných důvodů se nám nepovedlo ani jednou překročit maximální povolenou kapacitu morašické tělocvičny. Nejvyšší počet lidí se sešel jen na zimním soustředění a i ten stál oproti minulým létům za hovno (po odečtení všech trenérů, funkcionářů a fanoušků fotbalu, kteří by do jarních bojů podle původního plánu neměli zasáhnout). Pokud většina jedinců trénovala v soukromí, pak je vše v pořádku, bohužel to vypadá, že se nám místo fyzické kondice dokázal zvýšit akorát průměrný věk v kádru.

Přípravná utkání jsme sehráli s výsledky:
M - Ústí nad Orlicí B 0:2, M - Ústí nad Orlicí (dorost) 1:2, M - Řetová 1:0,
M - Kerhartice 2:0, M - Zámrsk 1:3, M - Česká Třebová 2:1 a M - Sebranice 2:3


V neděli 27.3. hrajeme první mistrovské utkání od 15:00 (SELČ) na domácím hřišti proti Starému Hradišti. Pokud budou klimatické podmínky a terén určeny sudími jako nezpůsobilé, bude se jako náhradní hřiště ničit to v Cerekcici nad Loučnou.

Tréninky jsou nyní každé úterý a čtvrtek / pátek od 17:30. Čtvrteční tréninky mohou být přesunuty na pátek pro slíbenou vysokou účast hráčů (více než 5).

V sobotu 26.3. od 9:00 RÁNO je brigáda na hřišti (ne v hospodě) - účast hráčů povinná, pomoc fanclubu vítána

Skandální odhalení nezdarů Béčka

Šokující jev z konce letních prázdnin vyplul na povrch teprve pár týdnů před tím, než rodiny usednou k štědrovečernímu stolu.
Díky fotodokumentaci pana Halvy, která samozřejmě byla podrobena policejní expertíze, máme konečně snad v rukou hmatatelný důkaz, jenž stojí za podzimními nezdary našeho B mužstva. Jeden z nejmenovaných sparťanských lodivodů (ne Jozef Chovanec) trávil konec srpna v nedaleké Příluce u Šimku na chatě, s manželkou a dětmi podnikali výlety za kulturou do okolí, na Růžový palouček, zámek v Nových Hradech apod. Samozřejmě nemohl vypadnout z tréninkového tempa, tudíž se mu velice hodilo, že morašická rezerva hrála několik prvních kol na domácím hřišti, proto vždy nastupoval v týmu soupeře, aby si udržel fyzickou kondici alespoň na miniální úrovni.

Tento snímek byl pořízen ze zápasu proti Radiměři, který skončil 8:0 pro hosty. Již je zřejmé, že tak krutý výsledek musel být způsoben někým, kdo v protitýmu určitým způsobem vynikal. Pochopitelně se dá namítnout, že určitá podobnost hráče může být, což je pravda, ale zde kromě podoby hovoří hlavně činy. Při důkladnějším zkoumání fotografie zjistíte, že onen na černo hrající stopér se dostal ke středovému kruhu tak rychle, ani "spoluhráč" ho nedokázal doběhnout, aby mohl plivnout na ležícího hráče domácího mužstva, které se snažilo s výsledkem něco udělat i za cenu rizika dalšího inkasování, když odvolalo brankáře.
Prostě dokud budou prvoligoví hráči v době svých dovolených nastupovat pro zábavu v nejnižší soutěži, bude béčko těžce získávat body. Jako protest se Sokol dohodl s místním zemědělským družstvem na zákazu jakéhokoliv vysetí Řepky olejky v okrese pro příští rok.

Další čisté konto

Byla neděle, půl třetí odpoledne, okluzní fronta v normálu a ve větvích vál krutý severní vítr. Při pohledu na něj si určitě každý příchozí vybavil naše průvany do defenzív soupeřů v předchozích zápasech a očekával, že gólová smršť bude podobná té větrné. Naší pověsti jsme dostáli - smršť byla podobná, dokonce navlas stejná, jako před týdnem a dvěma a třema a vlastně skoro pořád. Poslední bod získaný v Cerekvici se dnes hodilo potvrdit domácí výhrou, ovšem náš protivník opět pocházel z takových pater tabulky, kam nahlédneme leda o třídu níž.

Vítr hře ani na jedné straně nepřidal a balon ve vzduchu lítal jako Maďar v kukuřici. Při pohledu na nepříliš líbivý fotbal asi nejvíce trpěl Lněnička a tak se nechal vyniknout, když se mu špatný odkop vrátil jako bumerang a aspoň na chvíli ho určitě ruce nezábly. Chvíli na to se klasickým tygřím skokem vrhl ke své levé tyči a zpacifikoval po hříchu zřejmě poslední vážnější střelu hostí v prvním poločase, zbylé šance v podobě rohových kopů končily bez výjimky na Klementově čele. Naše hrozby byly řidší, ale na druhou stranu to dvakrát bylo o prsa korejské ženy. Nejdříve Vodehnal vypresoval míč na chybujícím zadákovi, ale při náběhu do sóla na následující Pražákovu narážečku byl bohužel v těsném ofsajdu. Pražáka dělil od gólové asistence ještě jednou jen kousek, když si gólman při likvidaci jeho křížné nahrávky prohlédl nabíhajícího Válka hodně zblízka. První poločas skončil symbolicky žlutou kartou pro jednoho z hráče hostí za nesportovní chování. Nevím, jestli symbolicky, ale i Bosákovy poločasy končí symbolicky, tak proč ne.

V druhém poločase působili naši hráči trochu vysílenější než soupeř, zřejmě jsme běhali častěji proti větru, a Přelouč převzala iniciativu, nicméně do kloudné šance se dlouho nedostala. Střel bylo dosti, ale některé jsme zblokovali, pár jich šlo z nulového úhlu do boční sítě a pár jich šlo z dobrého úhlu na bar. Naše hra bez vyložené šance pokračovala, hlediště nejvíce zahučelo poté, co Vodehnalovu střílenou nabídku z přímého kopu propustili všichni hráči bez zájmu a teče těsně kolem zadní tyče. Tentýž hráč poté vymyškoval dva tři soupeře, ale zpoza šestnáctky bodlem přestřelil. A tak mohli mít poslední slovo hosté. Do naší rozhozené obrany, rozuměje na samotného Chmelíka, se řítili dva jejich útočníci, první vyřešil situaci ideální nahrávkou na osamoceného druhého, ale ten naštěstí před prázdnou bránou nějak divně vytočil nohu nebo co a my si naposledy na podzim oddechli.

Po třetí v řadě se nám podařilo neinkasovat branku, což je velmi dobré, poněvadž jsme hráli proti silným soupeřům, bohužel se nám již pět utkání branku nepodařilo ani vstřelit, což zase tak dobré není, uvidíme jak to půjde až sleze na jaře sníh.

Zápas: Morašice - Přelouč 0:0

Žluté karty: J.Kopecký

Sestava: J.Lněnička - J.Kopecký, M.Chmelík, T.Holomek, M.Ropek - V.Jetmar (P.Vomáčka), M.Klement, J.Kubeš, B.Válek - M.Vodehnal, R.Pražák (Z.Škoda)

Tahali jsem za delší konec, ale Cerekvice za delší

Podle mínění všech sázkařů a Bossů kolem řeky Loučná jsme jako naprostí outsideři dorazili na nedaleký Slavoj a většina se těšila, že nás nabitý tým hvězd (počínaje zábavovým exibicionistou Zemanem a končije exligovým Svobodou) obdaruje alespoň bůrem. Jenže si v úterý zřejmě přečteme v novinách o "zázraku".

Na nejlepšího hráče domácích byl nasazen nejrychlejší hráč hostí Klement a musím říct, že jsem Ivoše před zápasem nikdy neviděl a nebýt hlasatele, který zveřejnil jeho číslo, tak se mi do paměti nezapsal ani po tomto utkání. Kromě dvou možností, ze kterých nebylo nic, ho Milan nepustil k ničemu, ani když byl hlasitě podporován Holywoodskými herci. Mnohem větší rozruch dělal kolem naší obrany Josef Vondra, který změnil od našeho posledního setkání nejen klub, ale i účes. On se tomu účes teda moc říkat nedá, protože, co na tom chcete česat? Za první poločas vyhráli domácí v procentuálním poměru držení míče a počtem rohových kopů, jinak šlo všechno buď na Lneničku, nebo nad Lněničku. Hostující fanoušky zahřála na duši střela Vodehnala poté, co Kopecký vyvezl míč a oslovil ho (metafora). Do dvou příležitostí se dostal i Válek, nejprve šel sám na Ehrenbergera, jen míč byl drobátko víc vpředu, čili si mohl vybrat, zdali jít do souboje s domácím golmanem, nebo mu usnadnit připsání dalšího zákroku, vybral si tu méně bolestivější variantu. Ehrenberger mu to za pár minut podle fair-play vrátil, když mu hodil míč téměř na nohu, jenže nedůrazem Válka skončil míč na kopačkách domácích. Z první půle ještě stojí za zmínku snad jen žlutá karta pro Kopeckého za kecání.

Do druhé půlky jsme vyměnili kopačky a diváci na Penaltě nasadili brýle na dálku, aby měli přehled o dění na hřišti. Tuto pětačtyřicetiminutovku zvládli domácí lépe, než tu první. Počet rohů zdvojnásobili, ale stále se jim nedařilo překonat naši defenzivu, ani za cenu několika neoprávněných (ze strany lži domácích, nebo chybě sudích) autů, či rohů. V době největšího zmaru zaúřadoval snad sám fotbalový pán Bůh, zřejmě tak trošku Čech. Vodehnal galantně nabídl míč Ehrenbergerovi, ten oslovil Válka a nastávající otec zachránil Cerekvici střelou na praporek bod. Největší šanci domácích měl Vondra, nejdříve po centru za obranu trefil břevno a po chvilce ho vychytal parádně Lnenička. Souček zahrával přímák před vápnem, nestává se prý moc často, že by minul, ale naštěstí trefil pouze zadní tyč. Svoboda se dostal skoro do šance, byl neobsazen na malém vápně, poněvadž si Klement zrovna asi zavazoval tkaničku, naštěstí ho zmátl spoluhráč, který podskočil míč a Svoboda již nedokázal zareagovat. S rozestavením 10+1 jsme se nechtěli zatáhnout, byla to pouze taktika vnutit domácím naši hru, což se nakonec povedlo. A jelikož se nikdo z naší jedenáctky neutrhl a neskóroval, uhráli jsme v Cerekvici pouze bod.

Zápas: Cerekvice nad Loučnou - Morašice 0:0

Žluté karty: J.Kopecký, B.Válek

Sestava: J.Lněnička, M.Klement, M.Chmelík, T.Holomek, M.Ropek, V.Jetmar, R.Pražák (P.Vomáčka), J.Kubeš (J.Famfulik), B.Válek, J.Kopecký - M.Vodehnal

Po roce opět derby bez gólu

I přes mrazivé počasí se na derby s Dolňákem přišlo podívat dost místních i zdejších, tamějších,přespolních a mnohých dalších, byl tu každý, kdo něco znamená nebo ještě neděli znamenal.

Hned úvodní minuty navnadily pocit z dobré podívané, když nejdřív musel Lněnička likvidovat hlavičku hostujícího Vomáčky z bezprostřední blízkosti. Na to jsme dokázali odpovědět záhy, Klusoň vyrazil centr z volného kopu ke Kopeckému, ale ten trefil bránícího hráče před sebou, což poskytlo ještě větší šanci Ropkovi, bohužel i on byl včas zablokován. Neproteklo ani moc písku v přesýpacích hodinách a po rohovém kopu hlavičkoval nepokrytý Kopecký těsně nad, což se mu stalo osudným, protože při následujících standartních situacích už byl pečlivě střežen. Ve zbytku poločasu už šancí ubylo, k vidění byl klasický derby fotbal, spíš bitva ve středu pole a osobní souboje, ve kterých emoce překvapivě dlouho zůstávaly zkroceny.

Ve druhém poločase se po našem autu dostal do asi největší šance zápasu hostující Částek, naštěstí trestuhodně pohrdl. Ze hry už jsme si vypracovali jen jednu šanci, ale Pražákova střela evidentně dobrých parametrů jen vyprášila něčí záda. Další šance byli k vidění už jen ze standartek, po jedné z našich ale osamocený Vodehnal nedokázal hlavou vymyslet nic, co by výrazněji zaměstnalo gólmana. Stejné situace na druhé straně, a nebylo jich zbytečně málo, řešil ať už pěstmi nebo jistícím letem Lněnička. Chvilku před vypršením 90.minuty neustála psychická soustava psychicky labilního Kuchty provokace od Kopeckého, jeho měšťácká krev vzkypěla a se slovy: „Kopecký, to si ňa nakrkl“, se na Kopeckého vrhl. Rozhodčí ovšem tento moment hrubě nezvládli, oběma aktérům udělili žlutou kartu a zápas rychle ukončili.

Remíza je více než spravedlivá a nám nezbývá než nuceně slevit z našeho plánu, kterým bylo jasných 9 bodů z posledních 3 zápasů.

Zápas: Morašice - Dolní Újezd 0:0

Žluté karty: J.Kopecký

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, T.Holomek, M.Ropek - R.Pražák (Petr Kuta), J.Kubeš, B.Válek, M.Vodehnal - J.Kopecký, P.Vomáčka

Čo chybalo?

Domácí měli převahu, hlavně v úvodu zápasu, ale několik nadmíru slibných možností jim zhatil Lněnička. Na zisk tří bodů se hodně nadřeli, protože s postupem zápasu, kdy skóre bylo stále bezgólové, se začaly do jejich myslí vkrádat pochybnosti, že by to tentokrát nemuselo vyjít. Naše obrana se dokázala vždy pozorně vrátit a uzavřít přístup do vápna. Lněnička kapituloval až v 86. minutě, kdy si na hranici šestnáctky zbytečně zpracovával míč Vodehnal, přišel o něj a J. Hamsa trefil.

Narozdíl od minulého utkání to bylo odbojované, škoda jen, že se to nepodařilo dotáhnout do bodového konce. Nyní nás čeká duo derby zápasů, jako první za týden přijede Dolní Újezd, tak uvidíme, co se bude dít.

Zápas: Heřmanův Městec - Morašice 1:0

Žluté karty:  M.Vodehnal, B.Válek, Z.Škoda

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, J.Kopecký, M.Ropek - V.Jetmar, J.Kubeš, B.Válek, T.Holomek - M.Vodehnal, P.Vomáčka (P.Částek, Z.Škoda)

Hrůza

Bez vysokoškoláků a zraněného Buriana jsme vyrazili do Moravské Třebové, jejíž postavení v tabulce jistě neodpovídalo představám vedení Slovanu.

Celý první poločas prohíbal podle stejného a neměnného scénáře. Nedá se říci, že by domácí nějak moc vynikali svojí kvalitou, pouze těžili z našich chyb, kterých nebylo zrovna málo. Naštěstí se předháněli v tom, kdo vystřelí vejš, čili se nestačila divit ani ochranná síť za brankou. I na tak velkým hřišti jsme se to snažili hrát dlouhými balóny směrem obrana - útok, pochopitelně s nulovým výsledkem.

Po přestávce přišlo naše mužstvo na trávník jako vyměnněné, chvílema to vypadalo že za kužely, protože už ve 46.minutě se po centru dostali za naši obranu 2 útočníci, kteří si přiťukli balón, jeden z nich obešel Lneničku a pohodlně otevřel skóre. O několik minut později dostal za beky míč jiný třebovský hráč, sice zřejmě do ofsajdu, nicméně jeho kolega s přehledem zakončil. Až po dvoubrankové ztrátě se naše hra trochu oživila a začali jsme si to dávat po zemi, bohužel z toho byl další brejk a po dorážce vedení 3:0 domácích. Druhý a třetí gól padl po zahrávání naší standartní situace. To už na střídačce seděl nevlastní bratránek Bonyho Wilfrieda, který spálil 2 vyložené šance. Až dvě minuty před koncem mohl zkorigovat výsledek Vomáčka, ale brankář vyrazil. A na konci zápasu ještě přímo z rohu trefil Petr Kuta tyč.

Odehráli jsme jeden z nejhorších zápasů podzimu, kdyby se chtělo, tak se z Moravské dali odvézt nějaké body. Náš herní projev štval kromě trenéra asi nejvíc Milana Klementa, který díky tomu vyfasoval jedinou žlutou kartu utkání.

Zápas:  Moravská Třebová - Morašice 3:0

Žluté karty: M.Klement

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, J.Kopecký, M.Ropek - V.Jetmar (T.Rajman), J.Kubeš (J.Famfulík), B.Válek, R.Pražák - M.Vodehnal (Pe.Kuta), P.Vomáčka

Ze začátku to byl fofr

S blížícími se Vánocemi stoupá v hospodách spotřeba čaje a rumu, za okny klesá rtuť v teploměru, tudíž tuhle neděli možná poprvé diváci záviděli hráčům pohyb, jednu z levných možností, jak se zahřát. V mezi léto - zimním období, kdy je taková kosa, že by venku nastydnul i lední medvěd k nám dorazilo mužstvo z Mezilesí Načešic, které zaujalo počtem lahví sektu v kabině, zřejmě pro případný úspěch, ale hlavně útočníkem Jiráskem, který díky své výšce má určitě zakázané hrát v bouřce.

Zápas začal z naší strany velmi dobře. Po několika vteřinách zatáhl míč k lajně Burian, nahrál na vápno Vomáčkovi, ten přiťukl Válkovi, který s přehledem k tyči zakončil 1:0.O chvíli později utekl po straně Klement, ale trefil pouze nohy hostujícího brankáře. Na druhé straně trochu rozproudil svůj krevní oběh Lněnička, když vykryl v šestnáctce střelu z úhlu. To byla pro první poločas jeho veškérá výraznější práce. Od nás zahrozil hlavou ještě Burian, ale míč šel přímo na střed brány, kde golmani v drtivé většině případů stojí. To byla na podzim možná poslední možnost, kdy mohl dát gól, protože o pár minut později se zranil a nevypadá to, že by byl do středy v pohodě. Vazů už moc nemá, tak to snad bude něco jinýho. Zbytek poločasu se odehrával bez vážnějších šancí a faulů ve středu hřiště.

Druhá půlka pokračovala tak, jak skončila ta první. Možnost změnit skóre jsme už měli pouze my. Nejprve se do vápna dostal Vomáčka, tolik druhů střel máme a on musí zakončovat zrovna neostříhaným nehtem palce. Pak z boku střílel Pražák, ale o kousek minul. No a konečné slovo měli Chmelík s Klementem, kteří se nedohodli, co udělají s míčem, Ropek navrhnul Lněničkovi, aby si pro něj vyběhl, jenže tomu trvalo pár vteřin na zhodnocení situace a zvážení pro a proti. K této situaci v klidu přihlížel hostující útočník, rozběhl se a najednou šel sám na bránu, Lněnička ovšem dobře zasáhl. Těsné vedení jsme udrželi až do konce a zapsali si 3 body.

Tento zápas ukázal, že na fotbal se má chodit včas. Přijdeš o minutu později a tím příjdeš o vše podstatné.Uvidíme, jak se povede ve středu v Moravské Třebové, která se, jak se zdá začíná chytat.

Zápas: Morašice - Mezilesí Načešice 1:0

Góly: B.Válek

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, J.Kopecký, M.Ropek - M.Vodehnal, J.Kubeš, B.Válek, R.Pražák - M.Burian (J.Famfulík), P.Vomáčka (J.Šplíchal)

Ztráta dvou bodů

V zimním čase, alespoň co se teploty týče k nám přijelo mužstvo nedaleko krajského města, Valy. Celý první poločas probíhal v okolí středového kruhu a ani jedna jedenáctka se nedostala do šestnáctky k nějaké větší šanci, kromě několika rohových kopů, po jejichž zahrání chybělo málo k vstřelení branky. Čili šířit se nějak podrobněji o úvodní půlce je zcela zbytečné.

Jakmile se oba týmy vrátili z kabiny, došlo k proměně pouze jejich stran, jinak hra zvostala téměř stejná. Na domácí, tudíž naší straně, se zrodili dvě velké šance. Nejdřív Burian po Válkově nahrávce sám před brankářem minul jeho i 3 tyče za ním a pár minut před koncem vyrazil střelu Šplíchala hostující brankář, dorážka šla pouze do boční sítě. Valy zahrávali většinu standartních situací na Michala, zřejmě Bažanta, ale největší šance měli z rohových kopů, které párkrát musela naše obrana odvracet těsně z předbrány.

Zisk bodu na domácím hřišti s týmem, který se pohybuje v podobných bodově vertikálních příčkách se dá spíše definovat jako ztráta, uvidíme, co se bude dít za týden v Moravské Třebové.

Zápas: Morašice - Valy 0:0

Žluté karty: M.Ropek

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, J.Kopecký, M.Ropek - J.Jokeš, J.Kubeš, B.Válek, R.Pražák (J.Famfulík) - M.Burian, Z.Škoda (J.Šplíchal)

Počet zraněných ku hrajícím se rychle vyrovnává

Na venkovní zápas se funkcionářských rolí ujala osvědčená dvojka Holub - Dědek a na soupisce se vyjímala nevídaná účast téměř 20-ti hráčů, to ale nikdo nevěděl, jaký bude mít utkání průběh. Všichni jsme tušili, že mezi letohradskými tribunami to bude něco podobného jako minulý rok v Třemošnici, prostě mladí kluci s nejistou budoucností, bohužel s vysokou rychlostí.

Od prvních minut se domácí hodně snažili dát rychle branku a usnadnit si tak další vývoj klání. Naše strategie byla jasná, nechat je tak zhruba půlhodinky vyblbnout a až příjde ochabnutí v presingu, pak udeřit. Šancí měli v prvním poločase docela dost, kombinace zrychlení a techniky zatápěla naší obraně každou chvíli, naštěstí nevyzrálost a zbrklost v koncovce nenasměřovaly skoro žádný míč mezi tyče. Po jednom ze soubojů musel pro zranění kolene vystřídat Pražák a Jirka Famfulík se dostal na hřiště mnohem dříve, než měl původně v plánu, na úkor Petra Kuty, kterého porazil ve stříhání. Zahraná standartní situace z naší poloviny dostala míč po ose Kopecký - Klement do vápna domácích, kde se ho po pár planých pokusech rozhodl poslat Burian na bránu a trefil - 0:1. O pár minut později střílel s tečí tesně nad ještě Jetmar a to bylo z těch vážnějších fotbalových momentů za první pětačtyřicítku vše.

Druhý poločas měl hned několik výstředních postav. Domácí rezerva chtěla pochopitelně otočit výsledek, čemuž jsme se snažili zabránit, zejména Lněnička, který 2x parádně chytil jinak jasný gól. Bohužel nás pro nefunkčnost kolena musel opustit (ne navždy) Jetmar a později i Vomáčka, čímž naše řady opět trochu prořídly. Po celou tu dobu začal jemně vystrkovat růžky hlavní sudí, který od počátku hýřil hodně vysokým elánem, zřejmě moc kafe. Nejprve zfauloval Buriana, několikrát otáčel auty, vymýšlel fauly a po jednom z nich přišlo vyrovnání. Domácí hráč to trefil pěkně, to se mu nedá upřít, škoda jen, že do naší brány no. Pak už jenom Burian dostal žlutou kartu za to, že si nechal líbit okopávání se od protihráče, což rozhodčího moc nezajímalo, a když byl Kubeš po odpískání přišlápnut v místech, kde stačí málo a zejména muži pak zbytek života mluví o takové frekvenci, kterou slyší pouze psi, trvalo dost dlouho a byla potřeba hlasitější nápověda ze střídačky, než došlo k vyloučení. I tak jsme dotáhli utkání ke šťastnému konci a bod udrželi.

Domácí byli lepší, fotbalovější, ale všechno mít prostě nemůžou, remíza nás stála 3 zranění + 1 přiškrcení a při pohledu na odchod hráčů ze stadionu museli mít domácí fanoušci pocit určité podobnosti s pacienty Jedličkova ústavu :-)

Zápas: Letohrad B - Morašice 1:1

Góly: M.Burian

Žluté karty:  M.Burian, J.Kubeš

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, J.Kopecký, M.Ropek - V.Jetmar (J.Šplíchal), J.Kubeš, B.Válek, R.Pražák (J.Famfulík) - M.Burian, P.Vomáčka (Z.Škoda)

Zasloužená výhra na začátek školního roku

Protože jsme i přes Holubovu nečinnost klubem se zahraniční družbou, museli si ti, kdo se chtěli podívat na souboj s týmem Moravan pospíšit z práce, jelikož jsme hráli už v pátek od půl šesté. Po třech zápasech bez vstřelené branky a pouhým jedním bodem během této série bylo zapotřebí se konečně chytit a něco jak se říká urvat.

Proti, buďme upřímní, favoritovi jsme začali parádně. Pražák důsledně dobíhal balón, který hostující stoper napálil pouze do jeho zad, čímž vytvořil stoprocentní šanci pro Vomáčku a ten tváří v tvář gólmanovi uspěl a už v 5. minutě to bylo 1:0! To nás ale trochu uspokojilo, nebo Moravany nakrklo, a ihned po gólu začal neustálý tlak. Naštěstí neměl jeden ze soupeřových útočníků po centru ze strany správně seřízená mířidla. Ofenziva Moravan poté utrpěla citelnou ztrátu, když po jednom ze soubojů začalo jejich elitního snipera Kříže bolet v kříži a musel střídat. Paradoxně chvíli nato jsme z laciného rohu dostali ještě lacinější gól, když se bezchybně zahraný signál prošoural po zemi téměř celým vápnem a někdo z hostí už do toho jen tak strčil nohu a bylo srovnáno. Zbytek poločasu byl z naší strany plný nepřesností, ale hosté si žádnou vyloženou šanci nevypracovali. Na místo toho se domácí publikum dožadovalo v 45. minutě penalty za rukou sražený centr Pražáka, ale sudí už zřejmě spěchal do kabin a výše zmíněné velkoryse přehlédl.

Po přestávce víceméně pokračoval zápas ve stejném duchu, jen někdy kolem 55. minuty hosté trefili volný přímý kop přímo k tyči a bylo to 1:2, ale jinak nic zvláštního. To, s jakou vervou se pustili do boje hosté po našem vedoucím gólu, nebylo nic proti tomu, jak začali lítat naši a první vlaštovkou byla Kopeckého hlava mimo po rohovém kopu. Všechno naše snažení podporované hlasitou kulisou, jejíž vášně pro změnu podporoval spornými výroky mírně zmatený rozhodčí, vedlo k jednomu a to se opravdu stalo-když to rok nešlo ze země, tak se Burian za vápnem opřel do míče ve vzduchu, vymetl gólmanovi hostí všechny pavouky z jeho svatyně a bylo vyrovnáno. To ovšem našemu snažení neubralo a tak byl k vidění urputný a vyhecovaný boj. Ve velké šanci se ocitl Pražák, jeho střelu ale gólman utlumil a před dorážejícím Vomáčkou i s pomocí tyče na poslední chvíli odkopl jeden z bránících hráčů. A abychom nezaostávali za hosty v zahrávání standartních situací, po jednom z našich rohů se k odraženému balonu dostal Jetmar a jeho parádně vystřižené nůžky nás dostali do vedení. Nasazení ani vášní neubývalo, ale hosté z toho nevytěžili víc než jednu nebezpečnou střelu, pro kterou si Lněnička výborně skočil. Těsně před vypršením řádné hrací doby si na vápně zakličkoval Jetmar a přízemní střelou trefil tyč. Přesto ještě stihl odražený míč poslat proti noze střídajícímu Kutovi, který v dalším ze svých posledních zápasů, vymetl druhý roh branky u větráků a tohle dvougólové vedení už jsme v nastaveném čase nepustili a v kabině se po delší odmlce ozval vítězný pokřik. O oprávněných oslavách druhého vítězství v sezoně se už šířit nebudu.

Zápas: Morašice - Moravany 4:2

Góly: P.Vomáčka, M.Burian, V.Jetmar, Pe.Kuta

Žluté karty: M.Klement, M.Burian

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, J.Kopecký, B.Válek - V.Jetmar, J.Kubeš, M.Vodehnal, R.Pražák (Pe.Kuta) - M.Burian, P.Vomáčka (Z.Škoda)

Mohla to být jednička, jenom ta chybička

Do Chocně jsme v neděli odpoledne odjížděli s vědomím, že právě tady bychom mohli zase jednou vstřelit nějaký ten gól a díky němu získat nějaké ty body. Jak si mohli domácí fanoušci všimnout, nastoupili jsme v červených dresech s bílým doplňkem a s novou posilou Pražákem v základní sestavě.

Začátek zápasu byl oboustranně hodně ukvapený a tak jsme si jen v duchu fair play navzájem vraceli špatné přihrávky . V první slibnější pozici se ocitl hlavičkující Burian po dobré práci Vomáčky. Tentýž bohužel o chvíli později dostal z nespecifikované velmi malé vzdálenosti velmi tvrdý head shot a tak musel již v průběhu první půle na hřiště Famfulík. Až do přestávky měla přeci jen o něco víc ze hry domácí jedenáctka, když nejdříve jejich hráč z jasné pozice na malém vápně hlavičkoval vedle a poté nás po zbytek poločasu držela nad vodou šťastná hvězda Jirky Lněničky. Nakonec jsme však největší šanci měli my, když po spolupráci Vodehnala s Pražákem a domácím obráncem ukázal rozhodčí v 45.minutě na značku pokutového kopu. Všeobecná neochota se toho ujmout nakonec poslala k exekuci Kopeckého, který však na domácího gólmana nevyzrál a následné dorážky už se obraně podařilo zlikvidovat.

Do druhé půlky jsme vstoupili, přiznejme si to, marně. Domácí byli přesnější a všude dřív, z čehož vykrystalizovalo několik šancí a střel, které ovšem s jistotou kryl Lněnička. Z letargie nás probral až tvrdý faul na Klementa, zřejmě s touhou dohnat ke stejně agresivnímu činu jako před pár měsíci a nástup Petra Kuty místo Pražáka. Ve chvíli, kdy se hra poměrně srovnala, si pan sudí bohužel netroufl vyloučit domácího hráče. Byť chtěl kartu původně udělit, zjištění že by pro dotyčného byla druhá, prostě jaksi nestrávil. V poslední desetiminutovce už se na to na naší straně hemžilo nadějnými brejky, které, když už neskončili předčasně vinou špatné nahrávky,bohužel Famfulík ani Vodehnal nedotáhli až na místo určení, a tak jsme se s Chocní rozešli smírně bez branek. Vzhledem k průběhu zápasu se tu dalo snadno vyhrát i prohrát, přesto je pro nás výsledek spíše zklamáním než radostí ze získaného bodu.

Zápas: Choceň B - Morašice 0:0

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, J.Kopecký, B.Válek - V.Jetmar (Z.Škoda), J.Kubeš, M.Vodehnal, R.Pražák (Pe.Kuta) - M.Burian, P.Vomáčka (J.Famfulík)

A zase nic

Už od začátku sezony se potýkáme s nepříliš vysokým počtem hráčů na zápas. Jak říká Pepe Chovanec: "Není to výmluva, je to prostě fakt." V Litomyšli se domácí potýkali s tím samým problémem.

Od začátku začala Litomyšl aktivně a už v 5.minutě měl tutovku na hlavě jeden z domácích útočníků, naštěstí minul. O 3 minuty později přišla další chyba v obraně a až na poslední chvíli odvracel na roh Kopecký. Poté přišlo pár houmranů za naši bránu, což nechalo všechny přítomné v naprostém klidu. Až v polovině poločasu nejdříve zvýšil tepovou frekvenci divákům žlutým skluzem Jetmar a o několik chvil později dostal tu samou kartu domácí Holec, díky svému verbálnímu projevu za neuznaný gól pro ofsajd. Ve 33.minutě Lněnička vytahoval s pomocí břevna podivnou centrostřelu z poloviny hřiště. To bylo za první pětačtyřicítku všechno a do kabin se odcházelo za bezbrankového stavu.

Druhý poločas byl téměř totožnou kopií prvního, až na změněné strany. Od 55.minuty se povedlo konečně Litomyšli vnutit naši hru, z čehož bohužel začali těžit ovoce, respektive dávat góly. Osamocený útočník vystřelil z vápna skrz obranu a míč zapadl k tyči. Za necelých 10 minut přišla standartní situace domácích od lajny a "nacvičený" signál, který dokázali po rozehrání několikrát zkazit. Kdosi se však přeci jen dostal ke střele a ve chvíli, kdy Lněnička vyřkl ona památná slova derby: "Ty vole, nevidim!" rozdíl skóre byl již dvoubrankový. Do konce zápasu už žádná vážnější šance nebyla a tak si Litomyšl připsala zcela zasloužené body. Opět se potvrdilo pořekadlo, že když nevystřelíš, góla nedáš, tudíž nemůžeš vyhrát.

Zápas: Litomyšl - Morašice 2:0

Žluté karty: V.Jetmar

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, J.Kopecký, P.Částek - V.Jetmar, J.Kubeš (J.Famfulík), M.Vodehnal (J.Jokeš), B.Válek - M.Burian, P.Vomáčka (Z.Škoda) 

Bez práce nejsou koláče

Před zápasem proběhla malá kulturní vložka, jejíž náplní bylo poblahopřání k jubileu Luboši Adolfovi a Honzovi Klofandovi. Z minulého utkání jsme si přivezli 3 body z Hradiště a nebylo by vůbec špatné si je připsat aj po úvodním domácím zápase se Slatiňany, jenomže...

Od prvních minut se nasadilo tempo vlažné pozvolna tekoucí užitkové vody a ke střele na bránu došlo opravdu jen při významnějších momentech. Čili celý první poločas se nesl v poklidném duchu a největší šance se udály až po 40.minutě. Nejdříve jsme měli 3 tutovky my, když po únicích stříleli Vodehnal a Klement nepřesně a po centru zakončoval Jokeš vysoko, ale taky nepřesně. Pak přišla zřejmě chyba někde ve středu pole, protože jinak si nedovedu vysvětlit, jak mohl po nahrávce od lajny střílet útočník z hranice šestnácky neobsazen. Bohužel se trefil pěkně do protipohybu Lněničky a co hůř, střela se téměř totožně kryla s poločasovým hvizdem sudího.

Po přestávkové bouřce v kabině se čekalo rapidní zlepšení, ale zůstalo opět u neproměněných šancí, tentokráte samostatný nájezd Buriana skončil v rukou brankáře. Pak už si jen hlavní sudí užil hlasivek domácích fanoušků, to když se několikrát pokusil ze hry udělat tyjátr a mával kartami jako při licitovaném mariáši. Pár minut před koncem ještě potvrdili Slatiňany naši střeleckou impotenci krásnou střelou opět s hranice velkého vápna a bylo po zápase

Zápas: Morašice - Slatiňany 0:2

Žluté karty: J.Jokeš, J.Kopecký, V.Štancl, V.Jetmar, B.Válek

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, F.Ropek, V.Štancl - V.Jetmar (B.Válek), J.Kubeš (P.Kuta), J.Kopecký, J.Jokeš - M.Burian (Z.Škoda), M.Vodehnal

Rozhovor a vzpomínka na exkouče

Až na konci rozlučky se sezonou 2009/2010 se podařilo Martinu Matějkovi ukořistit upřímný rozhovor s, odcházejícím trenérem, hráčem a členem výboru v jedné osobě, Petrem Kutou...

Ročník 1958 ještě není podzim života

K prvnímu zápasu v této sezoně přijelo pod novým trenérem pouze torzo týmu, alespoň co se počtu hráčů týče. Pokud vynecháme vedoucího mužstva, trenéry a pár zraněných hráčů, kteří se proměnili v pozorovatele, pak střídačka není to správné označení místa, kde všichni jmenovaní seděli, neboť na střídání nebyl nikdo. Tak musel "nehrající" kouč Ropek obout kopačky a nasadit sám sebe do hry. A nebyl to zrovna špatný tah, opět se ukázalo že "nízké" dvojčíslí na začátku rodného čísla nemusí znamenat vůbec nic.

Věděli jsme, že soupeř je kvalitní a bude těžké na jeho hřišti uhrát nějaké body. Již v 5.minutě František Ropek ve skluzu odkopl míč ve vápně, tím zabránil útočníkovi, který nestihl dobrzdit a přepadl přes něho, ve střele. Běžná situace, která ani náznakem nevybočuje z pravidel, jenže hlavní sudí odpískal penaltu s dosti jistým výrazem ve tváři. Byla s jistotou proměněna a domácí šli do vedení 1:0. Během několika minut se hra vyrovnala a začínali jsme si vytvářet dobré příležitosti k vyrovnání. Několikrát prověřil domácího brankáře dorostenec Jirka Kubeš. Vyrovnání přišlo po žlutém faulu na Vomáčku a zahraném přímém kopu Jetmarem, kdy si na přetažený míč naběhl František Ropek a hlavou dostal balon od tyče do brány 1:1. O několik minut později zahrával standartku pár metrů za půlkou Petr částek a obránce, snaživší se pomoci golmanovi přizdvihl míč nad jeho ruce a rázem jsme šli do vedení 1:2. Do konce prvního poločasu stojí za zmínku snad jen zákrok Lněničky, který byl s pomocí tyče úspěšný.

Ve druhé půli utíkaly minuty hodně pomalu a Hradiště se snažilo obrátit výsledek ve svůj prospěch. Tlačili, hodně. Chvílema to vypadalo, že si Jirka Lněničku nechal branku o přestávce posvětit. Několikrát se míč koulel jen pár centimetrů od čáry, ale neskončil za ní. S blížícím se koncem přibývalo i nervozity a agresivity domácích, kterou rozhodčí dost toleroval. Za celý druhý poločas jsme měli pouze jeden roh a jednu střelu, Lněnička vykopával z ruky, míč přelétl za půlku, tam se ho chopil Jetmar a dovedl ho až do sítě, ruce sice zvedal, když byl balon ještě na malém vápně, ale to neměnilo nic na tom, že jsme šli do vedení 3:1. Domácí zápas zdramatizovali až v 90.minutě, když křižnou střelou z vápna snížili na 2:3, ale ani nastavení a poslední rohový kop, kdy pomáhal ve vápně i brankář, neodvrátily porážku.

Toto vítězství patří k těm šťastným, ale o to víc těší. Chybělo dost hráčů a přesto se povedlo přivést 3 body z venku. Doufejme, že na to navážeme i za týden doma, chce to ale trénovat, především ve více hráčích.

Zápas: Staré Hradiště - Morašice 2:3

Góly: F.Ropek, P.Částek, V.Jetmar

Žluté karty: J.Jokeš

Sestava: J.Lněnička - M.Klement, M.Chmelík, F.Ropek, P.Částek - V.Jetmar, J.Kubeš, J.Kopecký, J.Jokeš - M.Burian (J.Famfulík), P.Vomáčka (P.Mach)

Letní příprava

So 10.7. v 17:30 Trenink

Út 13.7. v 17:30 Trenink

Čt 15.7. v 17:30 Trenink

Ne 18.7. v 9:00 Trenink

Út 20.7. v 17:30 Trenink

Čt 22.7. v 17:30 Trenink

So 24.7. v 17:30 Prosetín v Prosetíně

Út 27.7. v 17:30 Trenink

Čt 29.7. v 17:30 Trenink

Ne 1.8. v 17:30 Česká Třebová v Morašicích

Út 3.8. v 17:30 Trenink

Čt 5.8. v 17:30 Trenink

So 7.8. v 17:00 Mistrák


Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.