Radiměř vs Morašice

Horečka sobotní noci

Poslední zápas nepovedeného podzimu nám poskytl ideální šanci buď k nějakému vylepšení skóre, nebo ke ztrátě posledních zbytků cti, jinak by se o prohře na hřišti poslední Radiměře hovořit nedalo. Skóre jsme mohli otevřít už v první minutě, ale po Válkově centru se naprosto osamocený V. Štancl před prázdnou bránou tak soustředil na klopení hlavy, až ji musel do své jedné zdravé dlaně sklopit docela, jak trestuhodně minul. Domácí jsme herně drželi na uzdě, emočně už to taková sláva nebyla, ale to byla jejich kaše a ne naše. Z naší převahy rezultovaly střely Sokola, Tměje a Válka, ale tamější brankář patřil k tomu lepšímu, čím se může tenhle tým chlubit, a tak jsme nedostávali ani příležitosti k dorážce. Zaslouženého vedení jsme se dočkali až po dvaceti minutách, když se Bureš na křídle obtočil kolem bránícího hráče a svůj postup ze strany zakončil nekompromisní střelou do víka na přední tyči. O chvíli později ho po Vítově kolmici udržel zapomnětlivý domácí obránce mimo postavení mimo hru a samostatný nájezd proměnil za marného ofsajdového halekání kompletního domácího osazenstva klidnou placírkou podél gólmana. Kromě obav o zdravý rozum publika jsme se v prvním poločase báli jenom při dvou standartních situacích. Ale hlavička po rohu naštěstí nebyla přesná a centr z přímého kopu vyboxoval i přes mrtvoly Špinar. Po pěkné kombinaci se Sokolem zaútočil na hattrick ještě před odchodem do kabin Bureš, ale gólman už si jeho pokus z úhlu pohlídal.

I po přestávce kopírovalo dění na hřišti náš pohárový zápas ze srpna. Naše polevení vyústilo v možnosti domácích vsítit kontaktní gól a pořádně nám rozklepat kolena. Dva až tři nájezdy ze stran naštěstí skončily hodně tvrdými a hodně nepřesnými střelami. Rozhodčí se domácím začínal pořádně zajídat, přestože pochybné fauly se množily na obě strany. Po jednom takovém nesmyslu dostali domácí přímák na dvaceti metrech, kopli ho pěkně, ale Špinar ho možná skokem podzimu vytáhl na roh. S odstupem času těžko říct, jestli byl jeden nebo dva, každopádně jednou musel zasahovat Špinar proti hlavičce na zadní tyč a jednou při nás stáli všichni svatí, když se domácím podařilo zazdít i poměrně jasnou gólovou dorážku. Stejně si tedy při naší snaze o pojistku vedl i Válek kooperující na malém vápně se střídajícím Pospíšilem, a tak zůstal souboj o nejlepšího podzimního střelce nakonec nerozhodný. A protože dalekonosný pokus D. Štancla skončil na břevně, a domácí hráči i diváci byli až na výjimky čím dál nesoudnější a nepříčetnější až do rasisticky podbarvené červené karty, oddychli jsme si až po pojistce V. Štancla, který si nehlídán naskočil na Válkův roh a vzdor předzápasovému pokynu si dovolil oslavu už po třetím gólu. Uspíšený konec zápasu ze strany rozhodčího pak byl v těžkém kontrastu s neuspíšeným koncem sobotní noci. Ta byla svědkem několika výkonů, jejichž intenzita přenesená na hřiště by nás dozajista katapultovala tabulkou vzhůru. Tak se nechme překvapit, jak se nám zákon zachování energie osvědčí v praxi.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj – B. Válek, M. Klement, M. Chmelík, J. Vít – F. Bureš (Kopecký), M. Sokol (P. Pospíšil)
  • Góly: 2x F.Bureš, V.Štancl
  • ŽK: J.Vít

Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.