Články ze sezóny 2018/2019

Dlouhá není Horní

Celý týden nám vydržela opojná kocovina z vítězství v Horním Újezdě. Zdánlivě nebyl důvod sahat do nouzové, ale nakonec vítězné sestavy a zdánlivě nebylo objektivních příčin, proč bychom domácí fanoušky po delší době nepotěšily vítězstvím, když je na tom Dlouhá Loučka ještě hůř než my. Ale zdání v okrese klame a trvalo celý deštivý poločas, než jsme vystřízlivěli. Hosté nás přehrávali, všude byli dřív a poctivě se starali o to, aby se hra neodehrávala na fanouškům vzdálené straně hřiště. Nás neposlouchalo ani srdíčko, ani balón. K našemu štěstí ale rozhodčí vyhodnotil Chmelíkův obranný zákrok ve vápně jako dovolený, hostující střely z lepších i horších pozic mířily nad bránu nebo přímo na Kubeše, při nejnebezpečnější standartce Chmelík hlavou ubránil dva nabíhající supy, a tak hostující převaha vyzněla do prázdna. Na druhé straně se něco málo šustlo až ke konci. Válek hodně z úhlu trefil tyč, v největší šanci Klement na dlouhou nohu zakončoval kombinaci ve vápně mimo tři tyče a kdyby Skalovým kombajnům koloval v žilách stejně kvalitní volej, jako předvedl z vápna on, Babiš by se neuživil.

Přestávka poměr sil otočila, a tak si nezaujatí fanoušci nemohli na nic stěžovat, všechno měli na očích. Náš zlepšený výkon a kombinace vyústily ve volného Klementa, který z nějakých dvaceti metrů dvakrát střílel nad. Pravou stranu oživil Novák, který po Janypkově průnikovce pomotal hostujícího obránce, ale gólmana na bližší tyči zachránila po jeho střele kovová ozvěna. Za druhý poločas zaslouženého vedení jsme dočkali až poté, co Skala dostal po rohovém kopu příležitost k reparátu, na jeho centr se ze stínu Ropka vyšrouboval do vzduchu Klement a hlavou trefil odkrytou bránu. Hosté ale na vynulování našeho dlouhého úsilí potřebovali jen několik minut a jednu šanci. Přízemní centr z pravé strany odvrátil Ropek pouze do ruky hostujícího útočníka, a ten poté neměl problém z bezprostřední blízkosti ukončit neprůstřelnost odlétajícího Kubeše. Třeba ta ruka, třeba hostující obranné pokyny „zlom mu nohu“, třeba klasická rozhodcovská starost o urážky místo zdraví, třeba naše frustrace z vlastní neschopnosti závěr utkání notně vyhecovaly. Přesto jsme ještě měli šance strhnout vítězství na naši stranu, v posledních deseti minutách posunul Pospíšil kolmici na Válka do těsného ofsajdu (ale ten to stejně nedal), sám se pak na vápně dostal ke slabé střele a nakonec byl Novákův průnik ve vápně utnut podrážkovým skluzem, který byl v trendu celého zápasu posouzen jako dovolený (čímž vůbec není myšleno, že byl v pořádku). Zatímco Skala pak při vědomí své absence příští týden koketoval se soupeřem a červenou kartou, ostatním zbyly jen dresy ke ždímání. Při ohlédnutí za domácí půlsezónou tak musíme být nesmírně rádi za nečekané výhry nad Cerekvicí a Bystrým, jinak bychom proti nespokojenosti našim fanoušků neměli už vůbec žádný argument.

  • Sestava: J. Kubeš - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Tměj - B. Válek, M. Klement, Z. Skala, J. Vít (V. Novák) - M. Janypka (M. Sokol), F. Bureš (P. Pospíšil)
  • Góly: M.Klement
  • ŽK: Z.Skala, M.Klement

S Křečkem žádná křeč

Pro šanci na odčinění týden staré ostudy, nejhorší v kariéře našeho trenéra (a že zažil i dvouciferný výsledek), jsme nemuseli jezdit nijak daleko, jen do Horního Újezda. Náš kurs hodinu před zápasem povážlivě vyskočil, protože gólmana jsme museli vybrat až v kabině vylučovací metodou. Volba padla na J. Kubeše a nebyla vůbec špatná. Začátek zápasu se odbyl ve středu hřiště, o čemž svědčí i to, že hlavní rozhodčí opustil středový kruh uvážlivým krokem poprvé až v 5.minutě. Možná pro mizerný výhled z toho vyplývající se Klement po chvíli rozhodl ustát penaltový faul a po obejití domácího stopera si střelou do protějšího rohu brzo řekl o titul "muže zápasu" - 1:0. Radosti bylo jak na Starém Bělidle, ale nemusela trvat dlouho, když Ropek udělal z propagační soupeřovy střely nebezpečný lob, který skončil na břevně Kubešovy brány. Naši odpověď nachystal průnikem po lajně Bureš, ale jeho pobídku pod sebe vytočil Válek mimo tři tyče. Domácí po dvou vynucených střídáních zahrozili útokem z boku, ale Kubeš včas zmenšil střelecký úhel a neujala se ani následná série nebezpečných rohů. Po půl hodině hry vyslal někdo z našich střelu, vzhledem k jeho všudybylnosti je asi osmdesátiprocentní šance, že to byl Klement, kterou domácí gólman neudržel, k odraženému míči se nejrychleji dostal Válek a vyloženě tváří v tvář brankáři předložil míč před prázdnou bránu Janypkovi stejně nezištně, jako kdysi Poborský Šmicrovi proti Holanďanům. Náš kovaný obránce vysunutý na hrot si možná nepočínal s takovou grácií jako Šmíca, ale nedat to, to by chtělo většího fištróna - 2:0. Ještě příjemnější vedení několikrát odmítl Skala, který ze zajímavých (buďme objektivní - nikterak ložených) pozic pálil nepřesně (buďme objektivní - hodně nepřesně). Domácí balóny za obranu jsme i s pomocí vybíhajícího Kubeše ubránili celkem bez křeče a po drahné době šli do kabin s náskokem.

Ten mohl zvýšit brzy po přestávce Bureš, ale v samostatném nájezdu pouze rozchytal gólmana. Jeho špatný odkop vzápětí trestal Skala, jenže trefil pouze břevno. A tak oba nešťastníci spojili síly, Skala vysunul Bureše do dalšího nájezdu a tentokrát z toho byl podobný protější roh brány jako u Klementa 3:0. Z logiky věci se pak hrálo více na naší půlce, ale domácí si moc zajímavých pozic nevytvořili. Kubeš při sbírání balónů šetřil čas, co to šlo, dokonce i přímák zpoza vápna v zájmu taktiky chytal nadvakrát. Naše brejky k navýšení skóre zůstaly nevyužité, a tak se už o všechno zajímavé postarala trojice domácí stoper, Chmelík a rozhodčí. Prvně jmenovaný zbytečně mimo hru ramploval Chmelíka, později i ve hře Tměje, Chmelík coby kapitán se k tomu opravdu mírně vyjádřil a rozhodčí coby pán všeho se starostí o své ego a nikoli cizí zdraví mu dal radši žlutou za kecy. A ještě u toho byl sprostej. Onen domácí stoper se ještě nachomýtl k akci, která skončila ofsajdovým gólem, ale ten nakonec neplatil kvůli tomu, že domácí nedostali výhodu po našem faulu. Přímák z toho rezultující olízl Kubešovu tyč zvenčí a tím bylo vše podstatné z tohoto derby za námi. Teď ještě se z toho příliš nenačepýřit a udržet za námi i poslední podzimní soupeře.

  • Sestava: J. Kubeš - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Tměj - B. Válek, M. Klement, Z. Skala, J. Vít (V. Novák) - F. Bureš, M. Janypka
  • Góly: M.Klement, M.Janypka, F.Bureš
  • ŽK: M.Chmelík

Taxis námi vytřeli

Cenný, ale draze vykoupený bod z Jaroměřic jsme doma potřebovali potvrdit i bez tří nových lazarů a Kamenná Horka je soupeř, kterého bychom doma rozhodně porážet měli. Jenže ani sestava se třemi útočníky nám výrazný posun v naší ofenzivní zaostalosti nepřinesla. Pravda, od třetí minuty jsme měli dobývat pouze desetičlenného soupeře, protože Kubešův zmařený samostatný únik si zasloužil od stejného rozhodčího stejné ohodnocení jako Ropkův zákrok na jaře v Trnávce, ale nikde není psáno, že by se nám v tom případě dařilo lépe. S větrem v zádech jsme soupeře přehrávali a dostávali se i nezvykle často k zakončení, bohužel hostující ne zrovna jistotou překypující gólman vyrážel centry a dalekonosné pokusy do prázdna, ve vápně prostě na dorážku vždycky někdo chyběl. V první vypracovanější šanci nemířil o moc vedle Pospíšilův lob. Když z dálky napřáhl Bureš přesně k tyči, bylo s všeobecným podivem a nelibostí přijato, že brankář, do té doby si leda zavazující tkaničky, předvedl výborný zákrok. A do třetice se na zadní tyči protlačil k centru Skala, ale zblízka nedokázal dát míči pořádnou razanci, říkal k tomu něco o dlouhé noze. Pár hostujících ofenzivních výkřiků do té doby brzdily ofsajdy, ale když se jim podařilo si vše ohlídat, byl z toho brejk dva na dva a jejich útočník si v pravý čas odskočil od Tměje, aby usměrnil do prázdné brány lahůdkovou pobídku z křídla. Naše snažení to úplně neotupilo, hostující brankář si připsal zákrok pěstí proti další Burešově střele a roli úspěšného statisty při Válkově pokusu z křídla a kapituloval až poté, co vyrazil Pospíšilovo bodlo pouze před sebe a Bureš nasměroval svou dorážku hlavou mimo jeho dosah. Relativně rychlé vyrovnání nás bohužel nijak nenakoplo, podařilo se nám už jen zazdít pár brejků, ubránit standartky ke konci poločasu a celkově zanechat dojem, že jsme ti míň nažhavení do zápasu.

Do druhé půle musel nuceně odjet hlavní autor zápisků a jeho příjmenovitý náhradník ztratil po pár minutách sílu dále sledovat vývoj utkání. Raději se uchýlil s kolegy do kabiny k lékárně. Po individuálních chybách nasypali hosté do naší branky 4 kusy a šlo se domů. Někteří fanoušci odcházeli dokonce s předstihem a musíme si přiznat, že to asi nebylo jen kvůli Velké pardubické.

  • Sestava: J. Špinar - V. Tměj, M. Ropek, D. Štancl, M. Janypka - B. Válek, M. Chmelík, Z. Skala - J. Kubeš, P. Pospíšil (J. Vít), F. Bureš (M. Sokol)
  • Góly: F.Bureš
  • ŽK: V.Tměj

Tři poločasy

Dvakrát jsme se do dalekých Jaroměřic vypravili pouze s jedním hráčem a jedním vedoucím na střídačce, tentokrát jsme to dotáhli na 3 náhradníky, 1 vedoucího, 1 trenéra, 1 řidičku a věrného fanouška Vendu Tměje, který s námi jel přes to, že Venda ml. chyběl v sestavě po předchozích 15 naprosto v kuse odehraných zápasech. Zranění Špinara a zasunutí V. Štancla do brány zatrhly trenérské úvahy o vysunutí Chmelíka na hrot, toho čekala naopak pěkná neděle po boku Švece, který je ale stejně jako my, trochu ve stínu loňské sezóny a zatím dal skoro o polovinu gólů méně než my. Na širokém, schválně čerstvě nakropeném hřišti jsme se rozhodli domácí oťuknout hlavně na naší obranné polovině, z čehož brzy vyplynuly dva rohy, které napřímo rozvlnily síť. Ale že to bylo z boku a z vrchu, nic se nám nestalo. Po nějakých deseti minutách zůstal po celkem nevinném souboji na trávníku domácí Mooz, a když ho odvážela sanita, blížil se už původně plánovaný konec poločasu. Jestli měl nešťastný, a snad brzy vyléčený úraz, domácí trochu opařit, bylo to opaření hodně živou vodou. Naše první delší kombinace v zápase nějak záhadně vyústila v nájezd Moozova náhradníka Batelky a ten pod nohou V. Štancla otevřel skóre pár minut po znovuzahájení hry. Býval by to byl gól do šatny. Minutu na to si zatáhl balón nerušeně až k centru domácí obránce, V. Štancl vystihl "Kirův" lob jenom proto, aby k němu vzápětí odražený míč nešikovně odhodil a umožnil mu tak do protipohybu dvou našich obránců zvýšit domácí vedení. Zatímco domácí ze stran opakovaně hrozili (a byly by nebezpečnější nebýt vytrvale zvednutého praporku asistenta), naše útočná sterilita dostávala v tomto zápase tragikomičtější rozměr než obvykle a vyjma jednoho bochánku z přímáku jsme domácího gólmana neprověřili, ani nevystrašili.

Do druhé půle vstoupil nejhůře M. Štancl, který si opět, znovu, tudíž opakovaně, pochroumal koleno a tentokrát to vypadá na větší průšvih než v Březové. Na jeho náhradníka Kopeckého se do útoku dal už s trochu optimističtějším výhledem nakopnout balón, ale byli to domácí, kteří byli blíže gólu, když jejich útočník mířil tváří v tvář našemu brankáři o fous vedle. Za trest rozehrál Skala standartku, kterou Klement vrátil na střídajícího Bureše a ten s pomocí tyče a gólmanových zad snížil. Aby těch zranění nebylo málo, Kopecký si po dalším centru odkulhal ze hřiště proklínajíc svou achilovku a jeho místo zaujal Pospíšil. Ten se brzy nachomýtnul k vyrovnávací brance, když Válkův centr sklepl Skala do malého vápna a čerstvý makovský zastupitel hodil hlavičkou do protipohybu domácímu gólmanovi takovou udičku, že ten se mohl už jen frustrovaně dívat za balónem ploužícím se do sítě. Vskutku povedený vstup do zápasu, jen kdyby nebyl vynucen dvěma zraněními. Stejně jako domácí v prvním poločase jsme si vytvořili územní převahu, měli jsme několik nadějných přečíslení, ale co nezhatila naše nahrávka, to pohřbily ofsajdy. Ty si pohlídal Válek, ale zase neseřídil mířidla. Jednu střelu trefil mizerně, do jednoho voleje se opřel čistým nártem, ale v obou případech mířil mimo. A když už se Ropkovi podařilo dostat do sítě odražený balón, zkazil naši radost další ofsajd. S úplným závěrem se ještě o poslední nádech pokusili hosté, ale Švece se ani ze strany k zakončení nedostal. Po faulu, který svět neviděl a dlouhé výhodě ukončené zbytečným soubojem a dalším zraněním, měli ještě domácí v poslední minutě jeden centr, ale ten V. štancl sebral Švecovi z hlavy a zápas tří rozdílných poločasů tak skončil nerozhodně. Což bylo zasloužené. 45 minut byli lepší domácí, skoro 45 my, půl hodiny jsme všichni stáli.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, M. Janypka - B. Válek, M. Klement, M. Štancl (J. Kopecký, P. Pospíšil), Z. Skala - J. Kubeš, P. Hromádka (F. Bureš)
  • Góly: F.Bureš, P.Pospíšil
  • ŽK: J.Kubeš, M.Janypka

Vysaďme na chvíli z fotbalu Motýly

Dva silné soupeře jsme doma porazili, na třetího – tabulkově i hmotnostně nejtěžšího – jsme přivítali plnou lavičku, herního navrátilce Klementa a trenérského navrátilce Kutu. Po delší době se u nás převedl také rozhodčí Urban, řečený Motejl, a to v kombinaci s tvrdě hrajícím Opatovem nevěstilo úplnou procházku růžovým sadem. Začátek byl z naší strany dobrý, na hrot posunutý Skala brzy prověřil vysokého brankáře u přední tyče a Válkův přímák do šibenice letěl přeci jen o něco pomaleji, než bylo třeba k tomu, aby ho hostující gólman s pomocí spojnice nevytěsnil. Bohužel po deseti minutách jsme při prvním soupeřově výletu na naší půlku inkasovali. Po centru ze strany vyrazil Špinar první střelu dobře do boku, následující oblouček už ne tak dobře do břevna a odražený míč uklidil ostrostřelec Kalánek do sítě. Záhy po rozehrávce táhl akci ze strany Válek, do jeho zblokované střely se z dálky opřel Klement, ale místo výstavní trefy z toho bylo jen smolné břevno. Nadále jsme pokračovali na soupeřově polovině, Skalův přímý kop minul v dobré pozici V. Štancl, neurodilo se ani z rohů a dalších přímáků, přestože se prozatímní lídr tabulky jednu chvíli pět minut nedostal od vápna. Ale chyběl nám ten správný tlak do brány, z čehož nám hosté za chvíli udělili lekci. Dvěma dlouhými auty se protlačili až k rohovému kopu, ten rozehráli na přední tyč, kde se k hlavičce dostal dvoumetrový bek, a z druhého výletu byl druhý gól. Úspěšnost si zkazili o chvíli později, když přehlavičkovali bránu, která v danou chvíli zela prázdnotou díky Špinarovu vyřizování účtů u tyče. Při hašení tohoto sporu se jasně ukázalo, že hosté mají s rozhodčím přes dvoubrankové vedení přeci jen o něco větší problém než my, ale jejich rozhozenosti se nám do přestávky nepodařilo využít.

Do druhého poločasu jsme nastoupili proti větru a možná i díky němu už to z naší strany tak trvalý, byť sterilní, tlak jako v první pětačtyřicetiminutovce. Hostům se dařilo kouskovat hru každým autem, karty za banální fauly tentokrát přibývaly na naší straně, jejich napsání taky trvalo po minutě, a tak to s naší stíhací jízdou nevypadalo kdoví jak. Jeden ze sporných přímáků před naším vápnem naštěstí skončil lehkým pozdravem pro Špinara, zato jeden z nesmyslných přímáků proti hostům poslal do vápna Skala, Chmelík sklepl na Válka a ten po hodině hry napálil míč přesně na zadní tyč. Nezvládnuté rozhodcovské momenty i nervozita přibývaly, vyrovnání měl na noze dvakrát V. Štancl, ale první střelou jen vyprášila záda obráncům a podruhé si nechal Válkův roh pouze přistát na koleně. Deset minut před koncem si po příležitostném brejku pokryl Kalánek míč před Ropkovým zákrokem, sudí odpískal penaltu, kterou po třech minutách dohadování hosté proměnili, a bylo po zápase. Náš následující přímák se opět rozehrával tři minuty, protože rozhodčí chtěl dávat karty, ale nechtěl vylučovat a nějak se mu to na kartičce pletlo. Při totální prasárně hostujícího Havláta, který skopnul Válka v plném sprintu, se další tři minuty rozhodoval pro stejné řešení, nijak nehledíc na to, že to měla být červená napřímo. Stejně měl sice dopadnout i oplácející Válek, ale kdo by se nechal beztrestně mrzačit. Z fotbalu už stojí za zmínku jen Zerzánův vychytaný průnik ze strany a dvě střely na výběr místa dnes mimořádně nadaného V. Štancla. Ale poprvé mířil z penalty ve skluzu nad, podruhé levačkou jen do koše gólmana, a tak je ten čich na místo tím jediným, čím se může po zápase chlubit. Snad ještě tím, že je v týmu, který dokázal lídra přeboru přehrát a který udržel nervy na uzdě (přes osobní rozepře by se nás všech 22 hráčů určitě shodlo na nějaké formě vyhnání sudího z areálu nebo rovnou z listiny rozhodčích). Takže napříště to chce trochu potrénovat zakončení a důraz v šestnáctce, s výjimkou Ropka, a příští neděli by mohlo být líp. Jak ostatně předpovídají předvolební průzkumy.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj - B. Válek (P. Pospíšil), M. Klement, M. Chmelík, J. Vít (M. Janypka) - P. Hromádka (M. Zerzán), Z. Skala (M. Sokol)
  • Góly: B.Válek
  • ŽK: M. Chmelík (2x), B. Válek, M. Zerzán, M. Ropek

Bez bůra

Naše série zápasů s předními celky soutěže pokračovala v Březové. Tamní nováček se na tomhle seznamu ocitnul trochu překvapivě, ale jak jsme se přesvědčili, ne náhodou. V úplném začátku zápasu jsme sice drželi míč my, ale to možná domácí jen v klidu vyčkávali ve svém obranném postavení, naše hraní končilo před vápnem nebo v kraji. Zato hned první standartka domácích slavila úspěch. Vyhraný hlavičkový souboj nasměroval míč zpátky do ohně, Špinar míč jen lehce vyrazil a důsledný útočník zblízka propálil míč doslova skrz dvojblok obránců do sítě. Marné bylo naše vztekání, že Špinar byl při výskoku v malém vápně atakován. Byť nijak agresivně, léta žijeme v přesvědčení, že se to nesmí, ale v jiných okresech se asi píská jinak. Takřka z příštího útoku trefil centr Ropkovu ruku a sudí bez zaváhání ukázal na penaltu. Ne že by si ji neobhájil, ale takhle výrazný příspěvek ke dvěma gólům dalece přesahuje obvyklou úlitbu domácím. Pokutový kop březovští v pohodě proměnili a dostali se přesně do situace, která jim vzhledem k jejich pevné obraně naprosto vyhovuje. Po zbytek poločasu byli lepší, důsledně běhali s našimi záložníky, na širokém hřišti si rýsovali krásné balóny za obranu. My jsme se nebyli schopní dostat do hry a naši jedinou šanci si připsal hlavou po standartce V. Štancl, ale zezadu beztrestně zvalchovaný mířil vedle. Naše rohy posbíral výborný gólman a to bylo z naší strany skoro všechno. Zato Špinar si připsal minimálně dva zákroky proti sólovým postupům ze strany a několikrát si společně s dalšími oddychl, když centry nebo střely z dobrých pozic míjely místo určení a dvoubrankové manko tak nebylo úplně nezaslouženým výsledkem, jen se zbavit té pachuti ze způsobu obdržených gólů.

Do druhé půlky jsme nastoupili bez prošlápnutého Skaly, brzy musel nuceně střídat i M. Štancl, ale na naši hru to paradoxně nemělo nijak špatný účinek. Domácí se za dvacet minut prakticky nedostali k naší bráně, my jsme bohužel z tlaku vytěžili pramálo. Sokolovu střelu zpoza vápna zvládl domácí gólman vyrazit zpod břevna, jeho jasný faul na dobíhajícího Chmelíka ten starší pán ve žlutém triku buď prospal, nebo na tu dálku 20 metrů neviděl, nebo nás chtěl prostě nasrat. A když si na rychle vyběhnuvším gólmanovi vylámal zuby v naší největší šanci i V. Štancl, udeřilo na druhé straně. Devítka, řečená Kobra, si jednoduše navedla balón na střed a jeho neutěšená střela z vápna proklouzla Špinarovi pod tělem a zasadila definitivní hřebíček našemu snažení. Pak už se řešila jen výše skóre a díky několika rudookým jedincům i bezpečný návrat domů. Domácí přidali ještě jeden gól po rohovém kopu, v závěru nechali při dvou tutovkách jednou vyniknout Špinara a jednou svůj psychický neklid, a konec už naštěstí ten mdlý stařík na rozdíl od začátku nenatahoval, takže ze závěru zápasu žádné zraněné nemáme, uvidíme, co ti poločasoví marodi.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj – B. Válek, M. Chmelík, M. Štancl (M. Sokol), Z. Skala (P. Hromádka) – J. Vít, F. Bureš

Bohatým brát, chudým dávat

Zatímco venkovní zápasy netáhnou, na derby proti Cerekvici nám byl málem i povolený počet střídání malý. Když jsme vyslechli krátké intro, že tahle sinusoida není ideální, stejně jako střídání tréninku v pěti lidech a žádného, šlo se na věc. Protože je fyzicky vyloučené, aby na sebe vlétly oba týmy. Moc jsme těmi letícími chtěli být my. A přestože se o fyzickou ani fotbalovou individuální převahu rozhodně nehlásíme, nedá se říct, že bychom jako celek výrazně zaostávali. Naopak se nám podařilo například vysunout Válka, ale jeho skoro nájezd vyzněl kličkou na vápně do ztracena. Stejně tak zajímavý pokus M. Štancla, který V. Vostrčil s námahou vyrazil, ale bohužel široko daleko nebylo žádného našeho útočníka na dorážku. I hosté zkoušeli náš obranný blok překonat z dálky, ale Špinar si našel jak střely, tak na zadní tyč propadnutý přímý kop Lorence. Špinar se se střídavými úspěchy snažil pomáhat i na pozici autostopera, ale po dvaceti minutách byl u míče později než Uher, který naštěstí z těžké pozice z úhlu mířil do boční sítě. Prakticky vzápětí vyslal Tměj krásnou kolmicí M. Štancla, ten na kraji vápna pečlivě rozmyslel co dál, s přispěním nepřesného obranného zákroku J. Vostrčila dostal balón na malé vápno k Burešovi a ten ho po chvíli krocení dokázal v obležení nasměrovat mezi nohy V. Vostrčila. Gól natolik speciální, že byl jeho první, že ho dal svým krajanům a že jsme ho dali jako z čistého nebe. Od té chvíli nás hosté přehrávali už více než platonicky, jejich rychlé průniky i výměny postů nám dělaly problémy, ale nezašlo to dál než ke zblokovaným střelám, přízemním centrům skrz naše vápno a několika rohům. Ty jsme hlídali celkem s přehledem, nejnebezpečnější směřoval Lorenc přímo do brány, ale Špinar byl na přední tyči včas. Naše ojedinělé, ale ve finále o to vážnější vzepětí představoval postup Bureše z nulového úhlu, zakončený nepřekvapivou střelou na přední tyč místo nahrávky pod sebe a sólový postup Chmelíka. Ten vystihl soupeřovu rozehrávku, ale vyčkával se zakončením až na vápno, kde už ho stihl rozhodit vracející se obránce. Nejenže jsme vedení nenavýšili, ale ještě před pauzou jsme o něj přišli, když se hosté po rohovém kopu dostali k centru z rohu vápna, dlouho letící oblouk našel na druhé straně vápna nerušeného F. Pražáka a ten placírkou z voleje vrátil balón přesně za zadní tyč, kam Špinar přes maximální snahu nedosáhl. S trochou štěstí, na jehož nepřízeň jsme si rozhodně nemohli stěžovat, jsme si mohli vzít vedení zpět, když se nám povedlo nasměrovat kombinaci na M. Štancla, ale jeho střela z první, která z první vůbec být nemusela, přinesla maximálně dvě letmá zahučení v potěšitelně plných ochozech.

Druhou půlku zahájil úchvatným sólem Tměj, který proskotačil přes několik hráčů s podobným štěstím jako Poborský v šestadevadesátém, ale sám před V. Vostrčilem volil mnohem ostřejší lob než zmiňovaný hrdina. Byla to prostě přímá střela na hlavu, kterou hostující gólman vyrazil na náš jediný roh v zápase. O chvíli později Bureš podržel balón pro M. Štancla a ten si opět s pomocí Vostrčila připsal gólovou nahrávku. Tentokrát to byl V. Vostrčil, který vyběhl z brány proti jeho kolmici na Válka, ale ve skluzu neudržel míč, který mu Válek po kratším protisměrném manévru vrátil do prázdné brány. Hosté si v prvotní odplatě připsaly pouze dvě střely z vápna, se kterými si Špinar efektně i efektivně poradil, ale i když se jejich tlak stupňoval, větší šance si vytvářeli těžko. Po jednom rohu hlavičkoval těžko bránitelný Kusý, naštěstí jen slabě, ale J. Vostrčila připravil o zakončení na poslední chvíli Ropkův čistý zákrok, po kterém se dožadovali hosté penalty. Někdo prosbou, někdo výhružkou, někdo příkazem, ale na situaci se nic nezměnilo. Nám se v době vrcholné defenzivy naskytla možnost zvýšit skóre z ojedinělého brejku, ale do Tmějovy pobídky se místo pohodlně zakončujícího Kubeše natlačil na dlouhou nohu Bureš a šajtlí pouze rozezvonil břevno. Za našeho neustálého střídání pokračovala křečovitá převaha hostů na naší polovině, ale chybující rozhodčí logicky rozhodí víc dotahující než bránící celek. Cerekvičtí se nechytili ani ze standartek, několikrát vzývané penalty se nedočkali ani po faulu na J. Vostrčila a čas docela kvapem ubíhal. Když se Pospíšilovi nepovedlo potvrdit výhru po zmatcích při hostující rozehrávce, mohli jsme ještě v nastavení o výhru přijít, ale Uher poté, co kolem sebe nechal ve vápně proběhnout V. Štancla, mířil jen opravdu těsně vedle vinglu. A tak jsme se po prvních dvou nepovedených domácích dobýváních už podruhé účelným fotbalem propracovali k vítězství nad silnějším soupeřem a věhlasu, který by tentokrát mohl dorazit až na Kanárské ostrovy. Nejen proto, že naše počínání nápadně připomíná Robina Hooda.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj - B. Válek (P. Pospíšil), M. Chmelík, M. Štancl, J. Vít (V. Novák) - F. Bureš (M. Janypka), M. Sokol (J. Kubeš)
  • Góly: F.Bureš, B.Válek
  • ŽK: F. Bureš, M. Chmelík, J. Kubeš, V. Novák

Bystré a bystrozraký

Když se nám v předchozích domácích zápasech nedařilo zúročit herní převahu proti slabším soupeřům, koho jiného si přát než soupeře, kterého zřídkakdy přehrajem a který nás zřídkakdy porazí. Na zatím stoprocentní Bystré dorazila početná návštěva z jejich tábora, vyšší vypadal i počet našich diváků a vyšší byl především počet hráčů na naší lavičce. Víceméně ve zdravotním rozkladu se sice nacházelo pět hráčů základu, ale když musíš, tak musíš. Začátek utkání se nám nadmíru povedl, byli jsme více na balónu, i za cenu zbytečně riskantních počinů našich stoperů, a byť je u našeho soupeře neustálé riziko rychlých brejků i po obranném odkopu, byli jsme i nebezpečnější. A velkou roli v tom hrál minisouboj Válka s Peterkou. První faul hostujícího hráče byl hned oceněn žlutou kartou (podivnou vzhledem k pozdější karetní benevolenci), podruhé měl Válek dostatek místa k centru, který ze středu nabíhající Chmelík trknul do protipohybu odbíhajícího Dittricha, ale hostující veterán stihl výborně zasáhnout a k naší smůle už se Chmelíkovi ani nepodařilo vyražený míč doběhnout před brankovou čárou. Do třetice jsme po Peterkově faulu na Válka zahrávali přímák z půlící čáry, Skalův vysoký balón spadl těsně za nabíhajícím Chmelíkem a těsně před překvapeným Dittrichem, kterému prošel mezi nohama do sítě. Naše jakási dominance byla završena kombinací po rohovém kopu, ale Ropkovu střelu zpoza vápna vyrazil Dittrich na břevno. Pak začali hosté více vystrkovat svá rychlá útočná tykadla, ale zejména Holomek si jejich akce pozičně vyčíhával s takřka stoprocentní úspěšností, jeden balón za obranu na poslední chvíli vypíchl D. Štancl, střelu z dobré pozice uvnitř vápna zase zablokoval V. Štancl, standartní situace se nám tentokrát podařilo odvrátit, a tak hostům zbývaly hlavně střely z dálky. Tu nejzajímavější měl po vyškolení tří až čtyř hráčů Mužík, ale jeho umístěné střele chyběla razance a Špinar se pro ni stihl natáhnout. Nám se jaksi vytratil pohyb a nabídka (to jsme bohužel netušili, že už je do konce zápasu nenajdem), přesto jsme se párkrát dostali k nadějným útokům do rozhozené obrany, ale většinou jsme zvolili špatné finální řešení, jako když si Tměj příliš dlouho vybíral adresáta přihrávky nebo když Skala zkoušel nepřesnou rozehrávku ztrestat okamžitou střelu. V závěru poločasu rozšířil náš početný lazaret po špatném došlápnutí Holomek a rozhodčí nám zdvihl mandle odpískáním Skalova faulu na 25 metrech. Na zblokovanou střelu ale Špinar zvládl zareagovat, a tak jsme zase odcházeli do kabin s čistým kontem.

Druhý poločas byl hrou na jednu bránu, tu naši. Zmohli jsme se jen na co nejpečlivější defenzivu a odkopávání, o nějakém podržení balónu nebo snad kombinaci, nemůže být ani řeč. Přes urputný tlak ale zůstala naše brána až na výjimky mimo bezprostřední nebezpečí. První výjimkou byl zhruba po deseti minutách útěk Peterky, ale jeho křížnou střelu výborně vytáhl Špinar, který si poradil i s jednou z mála střel mířících do brány. I za pomocí jeho pěstí a štěstí jsme se ubránili i několika rohům. Hosté se po nich často dožadovali ruky, a minimálně v jednom případě nastřeleného Chmelíka by si asi rozhodčí penaltu obhájil, ale video u nás nemáme, bystrozrakostí sudí rozhodně netrpěl a hostující výkřiky ho nechávaly chladným. Stejně jako naše vzývání karetního trestu za dva fauly na Ropka bez možnosti hrát balón, po kterých jsme museli znovu nuceně střídat a přeskupit řady. Ještě než stihl chromý stoper odejít z placu, vypracovali si hosté druhou velkou šanci k vyrovnání, když se po dlouhém autu jejich útočník otočil s balónem, ale z malého vápna svou střelu až příliš vytočil z brány. Brzy nato se při ojedinělém výpadu v hostujícím vápně tak dlouho pral o míč Bureš, až se k centru dostal Válek, mezi stopery vyplul Skala a umístěnou hlavičkou pojistil náš náskok. Hosté to ještě nezabalili, ale protože rozhodčí ani ke konci nezbystřil a upřel jim i naprosto jasnou penaltu po zákroku Tměje v rohu vápna, spokojili se s pár vaginálními opisy, žlutými kartami a museli spolknout smolnou a nezaslouženou porážku. Což naši radost z první ligové výhry v sezóně kalilo mnohem méně než počítání lazarů a svatebčanů chybějících příští týden.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek (M. Janypka), V. Štancl, T. Holomek (V. Novák) - B. Válek, M. Chmelík, Z. Skala, V. Tměj - K. Vopařil (F. Bureš), J. Kubeš (J. Kopecký)
  • Góly: 2x Z.Skala
  • ŽK: V.Štancl

Pohár plný premiér

Čtvrtfinále okresního poháru se v našem případě dvakrát rovnalo bezgólovému zápasu s Borovou, jedné divoké remíze s Opatovem a vše bylo třikrát zakončené úspěšným penaltovým rozstřelem. Abychom tomu předešli a taky abychom předešli bídné účasti na dalších zápasech, vyrukovali jsme na soupeře s novým útočníkem i dílčími změnami v sestavě. Po deseti minutách oťukávání a oboustranně nepřesných přihrávek za obranu to byl ve svém premiérovém zápase právě Bureš, kdo se ve vápně kličkou uvolnil, ale jeho střelu levačkou schytal hostující obránce někam mezi pupek a stehna, abychom se vyhnuli vaginálním opisům. Vepředu nás hosté překvapili dlouhými auty, ale na rozdíl od předešlých zápasů nás soupeř ze standartní situace nepotrestal, i když se nedá říct, že Novákovo prodloužení jednoho z autů do Špinarovy náruče působilo zrovna nacvičeným dojmem. Po dvaceti minutách hry jsme naplnili naši poločasovou normu a dostali se do vedení. To se k odraženému balónu v rozhozené obraně dostal Bureš, nacentroval ho napříč vápnem, ofsajdově hraniční Válek ho ledabylým placírkovým volejem poslal pod víko a zapsal tím Burešovi premiérovou asistenci. A náš zatím ryze pohárový střelec mohl svůj účet ještě navýšit, třeba jen o asistenci, ale při postupu z úhlu zvolil místo přihrávky střelu, a navíc takovou polovysokou, gólman skoro přímo na lapačku, takže jsme se museli spokojit s rohem. Naši povedenou dvacetiminutovku pak dokonal Skala (premiérově v roli zástupce kapitána), který si precizním obranným poloskluzem přivlastnil na půlce balón, naservíroval ho mezi beky Vopařilovi a ten po náročnějším zpracování proměnil sólový nájezd poklidnou střelou vedle podivně postaveného gólmana. Od prvního inkasovaného gólu v prvním poločase nás pak zachránilo nejdříve břevno, které trefil z vápna hostující kapitán snažící se bleskově proměnit Ropkovu ztrátu, a po rohu těsně před přestávkou ještě D. Štancl, který vykopával střelecký pokus vyplavavší z houšti těl. I hosté se nám snažili občas zjednodušit dobývání jejich brány, ale když už Válek se Sokolem vypresovali na obráncích balón, druhý jmenovaný si v dobré pozici ve vápně netroufl na zakončení a nepřesnou přihrávkou pod sebe de facto ukončil první poločas.

Z druhých poločasů už by na nás mohla ležet slušná deka, ale náš další nepovedený výkon se na psychiku svádět nedá. To je prostě o kvalitě a netrénování. Ne že bychom se vyloženě strachovali o výsledek, ale naše útočné snažení vázlo na kupě nepřesných, zbrklých nebo už od prvopočátku špatně myšlených přihrávek. Jakousi záhadou, konkrétně vysunutím od Chmelíka, se do dalšího samostatného nájezdu dostal Vopařil, ale hostující gólman tentokrát stihl do jeho nedůrazného pokusu šáhnout nohou. I Válek si zopakoval svůj únik ze strany a taky volil stejné zakončení. A dopadlo to semaforem jako v první půli. Když po hodině hry vystřídal Chmelík, povýšil Skala premiérově na kapitána a D. Štanclovi byl premiérově svěřen post štíta. V kombinaci se Sokolem nám tak věk středové dvojice oproti minulému zápasu klesl o rovných 45 let, ale k vyloženému oživení to nevedlo, a zbytek naší útočné snahy představovalo pár bezpečných střel z dálky a o chlup delších průnikovek. To hosté ještě stihli vystrčit růžky, a kdo ví, jaká křeč by nás chytla, kdyby deset minut před koncem neskončila jejich akce podruhé na břevně, tentokrát s reflexivním přispěním Špinara. Tomu se naštěstí podařilo premiérové čisté konto sezóny uhájit i pří následných rozích, a tak jsme premiérově postoupili do semifinále bez penalt.

  • Sestava: Sestava: J. Špinar – V. Novák (V. Štancl), M. Ropek, D. Štancl, V. Tměj – B. Válek, M. Chmelík (M. Janypka), M. Sokol, Z. Skala – F. Bureš (J. Kopecký), K. Vopařil
  • Góly: B.Válek, K.Vopařil

Přes inzerát marně hledám ...

Je to pořád stejný, takže stručně a s vyzdvižením těch, co mají výdrž. Do Jevíčka nás dorazilo jenom jedenáct, tentokrát svou šňůru 21 účastí a 1100 minut přetrhl Skala a štafetový kolík největšího vytrtvalce tak může zaklít někoho dalšího. Naše víra v bujaré oslavy tamější poutě zřejmě nepadla na úplně neúrodnou půdu, ale úplný začátek tomu nenasvědčoval, když V. Štancl musel dvakrát ve vápně tahat za záchrannou brzdu před výslovně zmiňovaným Linhartem. Pro jednou jsme chtěli využít Kopeckého ve středu zálohy na hlavičky a duo Zerzán-Vopařil na brejky, ale po čtvrt hodině seznamování jsme udeřili další zbraní. Válek rozehrál náš první přímák tak pěkně, že nehlídanému Ropkovi stačilo zvednout nohu jen mírně nad pás, aby prodloužil cestu míče až do sítě. S kombinací se nikterak nezatěžovali ani domácí, bohužel jsme jim několika bohorovnými přihrávkami sami zjednodušovali zisk míče. Ale byla to i daň za to, že jsme se snažili hrát a když se do herní praxe dostal i Chmelík, byli jsme už tuplem lepším týmem. Asi ne nebezpečnějším, protože za zmínku stojí pouze několik zblokovaných pokusů Tměje a Zerzánův velmi tísněný a nakonec nezakončený únik, ale na to se nehraje. Domácí rychlící se několikrát dostali za naši obranu, ale vždy to bylo tak v křídle, že jsme stačili zblokovat na rohy, které jsme s vydatným přispěním Ropka přečkali bez velkých nervů. Jako další dárek jsme si pro domácí nachystali faul na dvaceti metrech, ale Špinar si pro pěknou střelu přes zeď doskočil, byť sám nebyl spokojen se stylem svého skoku. Do kabin jsme odcházeli víceméně šťastní a s napětím, jestli se Skala neurve z oslavy.

Neurval. A věděl proč. Protože druhé poločasy nám kdovíproč nejdou. Sice jsme nezačali nijak tragicky, Válek se po minutě dostal ke střele do boční sítě, ale když jsme neudeřili ani z rohu, přišli ke slovu domácí standartní situace. Prakticky ze stejného místa a do stejného prostoru před bránou jako ve Válkově případě se deset minut po pauze snesl centr, ke kterému se prosadila domácí hora s kapitánskou páskou a bylo srovnáno. Následující obraz hry by nás opravňoval k radosti i z remízy, ale když po Chmelíkově žlutém faulu nesmyslně oplácel domácí hráč kung-fu kopem vleže a rozhodčí se nezalekl oprávněné červené karty, mohli jsme začít pokukovat i po výhře. Jenže to bychom museli dát gól, a ke gólu potřebujeme střelu a na střelu potřebujeme klid a ke klidu se dostaneme leda povedenou kombinací. A nebo stačí mít štěstí, jako když se domácí hráč u přímého kopu na půlce tak dlouho rozmýšlel kam nacentrovat, až mu přišel příhodný poryv větru, který jeho centr odnesl přes ruku planě kříčícího Špinara přímo do brány. Následné vysunutí V. Štancla na hrot už nic nepřineslo, protože ten si jednou píchnul balón moc před sebe a podruhé sklepl balón moc před Zerzána, zaměstnaného soubojem s domácím obráncem, a to je skoro všechno o naší honbě za vyrovnáním. Zkrátka jsme si kloudnou šanci nevytvořili ani z několika rohů, a když se k tomu přidá neschopnost ubránit standartní situace, stačí to na body těžko. Apropo, domácí ještě trefili tyč a až hanebně zazdili několik brejků, dokonce snad i tři na jednoho, ale to už nám může být celkem jedno, když se pomalu dostáváme do stádia, kdy je kritériem úspěchu poskládaná jedenáctka.

  • Sestava: Sestava: J.Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák – B. Válek, M. Chmelík, J. Kopecký, V. Tměj – M. Zerzán, K. Vopařil
  • Góly: M.Ropek
  • ŽK: M.Chmelík, V.Štancl

Prognózy na kusy

Lepení sestavy je týden od týdne horší a absence si vybírají čím dál věrnější hráči, tentokrát jsme např. po 48 zápasech postrádali Chmelíka, ale když už jsme dali do kupy 11 lidí s příslibem jednoho náhradníka po poločasu a soupeř z Trnávky přijel i bez toho náhradníka, věřili jsme, že navážeme na náš nedávný výkon u nich, kde jsme je přehrávali i v deseti. A ne že bychom první poločas neměli navrch a nevypracovali si nějaké šance. Zajímavou cestu do vápna si přes pár osobních soubojů našel velmi brzy V. Štancl, ale ve finální fázi vše shodil nepřesnou přihrávkou. A podobně se dařilo Kubešovi, který svoje efektní i efektivní průniky od pravé lajny nedokázal patřičně zhodnotit. Blízko gólu byl M. Štancl, který se po Skalově autu pěkně opřel do míče zpoza vápna, ale gólman zvládl vytáhnout míč na břevno. Přes organizovaný hostující val se nám často nedařilo najít cestu, a tak jsme se hodně času čachtali v misce bez nějaké závažnější myšlenky a s kupou nepřesných přihrávek. Centry do vápna, hlavně z pravé strany, tentokrát nijak výrazně nezaváněly, jen jednou byl Kopecký nalezen v pěkném náběhu mezi stopery, ale těžké zpracování mu přeci jen odskočilo dál, než by potřeboval. Spoustu času ve vápně dostal taky Válek, ale střela z úhlu mu nepěkně ulítla. Hosté v prvním poločase dvakrát ukázali, že jejich standartky by mohly být hodně nebezpečné, ale jejich nejzávažnějším počinem byla střela zpoza vápna, která nemířila zas o tolik nad. Zbytek nadějných pozic, většinou v otevřené obraně po nějaké naší nesmyslné ztrátě, nedokázali patřičně zhodnotit. Těsně před přestávkou vybojoval Sokol roh, ten rozehrál Skala, přetlačovanou našich stoperů o gólovou hlavičku vyhrál M. Ropek a dokonalý šatnář měl nasměrovat zápas pro všechny očekávaným směrem.

Možná by to dopadl jinak, kdybychom po třech minutách druhé půle ubránili standartku, leč nestalo se. D. Štancl atakován spoluhráčem zvládl centr jenom prodloužit na zadní tyč, odtud nabídl hostující hráč hlavou pohodlné zakončení svému důsledně dobíhajícímu kolegovi. Vedení na naši stranu mohl vrátit dvěma průniky ze strany Tměj, do jednoho ho dlouhým výkopem vyslal Špinar, ale oba skončily vyraženou střelou. Jinak to od nás byla stupňovaná bída. Nepřesností přibývalo, myšlenek a odvahy ubývalo, což dokumentoval Novák, který si průnikovku M. Štancla místo přebrání do běhu radši zasekl na vápně. Poměr faulů se v druhém poločase obrátil výrazně v náš neprospěch, a ne vždycky jsme metru rozhodčího rozuměli, a když po jednom z nich V. Štancl nedoskočil na pěkný centr, do kterého na malém vápně v perfektně načasovaném náběhu nastavil placírku hostující hráč, bylo s námi ještě hůř. Jestli nás začátek druhého poločas zastihl v nedbalkách, po druhém inkasovaném gólu jsme se herně ocitli spíš ve sra***ch, nápadně podobných druhému poločasu z minulého týdne. A protože o tom kromě Vendy Tměje st. a Karlovy Karly neměl kdo vyprávět, rozhodli jsme se to předvést i domácím divákům, aby uvěřili. Asi není náhodou, že oba mizerné poločasy zhlédl z klidu tribun také zraněný Klement. Na dostřel jsme se dostali jen díky rohům, ale Ropek mířil nad a V. Štancl do gólmana. Oba stopeři se pak při krytí nijak nebezpečného balónu nechali rukama hostujícího útočníka nahrnout až na penaltu, nepovedený odkop V. Štancla vrátili hosté z vápna do ohně nepovedenou střelou, ale díky chtěné teči toho shrnovače z toho byl třetí gól a naše K.O. Ne že by nebyla vůle s tím ještě ve zbývajících deseti minutách něco udělat, ale nohy už nás krutě neposlouchaly, a tak jsme hned v prvním kole nabili ostrými všem věrným i anonymním kritikům a pasovali se z favorita soutěže na maximálně černého koně, čímž jsme vážně zpochybnili odbornou způsobilost pana Halvy.

  • Sestava: Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj - B. Válek, M. Štancl, J. Kubeš, Z. Skala - M. Sokol (V. Novák), J. Kopecký
  • Góly: M.Ropek
  • ŽK: D.Štancl, V.Tměj

Jednou a dost

Letní přestávka nepřinesla do našich řad zatím nic a nikoho nového, což znamenalo mimo jiné to, že první kolo okresního poháru ve sluncem zalitém týdnu byla opět o hráče nouze, nota bene když se z různých důvodů nemohli dostavit Martin a Dominik Štanclovi, kteří nechyběli na předchozích 53, resp. 40 zápasech. Jeden přátelák je na náš kádr zkrátka až až. Nakonec jsme jedenáctku dali do kupy snáz než domácí Radiměř, z branky vše jistil Burián a ze střídačky Kopecký. Naštěstí se nám od začátku dařilo diktovat tempo hry, Chmelík s Klementem naprosto ovládli střed pole a díky jejich běhavým výkonům se zbytek naběhal o trochu méně. Když naše kombinace příliš často končily přetaženým centrem ze strany, zkusil to Chmelík průnikovkou na Válka, ten stejně jako hlavní rozhodčí nijak nedbal domácího lajnaře mávajícího praporkem jak na prvního máje, obešel vyběhnuvšího gólmana a po deseti minutách nás uklidnil vedoucím gólem. Oba aktéři si role prohodili při našem prvním rohovém kopu po dvaceti minutách a placírka trestuhodně neobsazeného Chmelíka navýšila náš náskok. Ne že by domácí i díky našim chybám v rozehrávce neměli dostatek nadějných brejků nebo střeleckých pozic, ale Buriána přímou střelou na bránu neohrozili. To my jsme mohli náš náskok pohodlně navýšit, ale Chmelíkova další placírka se svezla po břevně, Vopařilovo zakončení zastavila dobře postavená hlava domácího obránce a i Zerzánův pokus z bezprostřední blízkosti byl po tuhém boji zblokován mimo tři tyče. Když pak z dobré pozice mířil jen do boční sítě jindy se v podobných situacích nemýlící se Holomek, zamířili jsme do kabin s tím nejhorším náskokem a Klement s podebranou patou.

Ve středu hřiště ho nahradil Kopecký, ale klíčovějším faktem bylo, že jsme doslova přestali běhat. Což byl paradox, protože slunko už zapadlo, večerníček dal dávno dobrou noc a vzduch začal být dýchatelnější. Domácí zkoušeli využít naší laxnosti, ale v největší šanci pálil jejich útočník v tísněném samostatném nájezdu nad bránu. Buriánovi se nečinnost asi nezamlouvala, a tak si jednou vyšlápl pro míč těsně za hranici vápna, na což nejvýrazněji upozornil rozhodčího on sám. Domácí ale neproměnili ani tuto standartku. Na druhé straně se pomalu rozjížděl Válek, když nejprve pálil z voleje mimo po Kopeckého pobídce a poté si nenechal dostatečnou ofsajdovou rezervu pro Havránkovy oči. Další náběh na Chmelíkovu kolmici už byl v pořádku a dle trenérových instrukcí si v pohodě navedl balón přes obránce na střed a podél gólmana zaznamenal svou druhou branku. Chvilku na to se situace opakovala, ale místo útoku na hattrick předložil balón před prázdnou bránu Vopařilovi, který svůj snadný gólový příspěvek umně skryl před zraky své začtené přítelkyně. V závěru si ještě už značně nemohoucí Burián s Holomkovou pomocí pohlídal nulu i svou sérii neprůstřelnosti a mohlo by se jet v klidu domů, nebýt Víťova pokusu o oživení jeho chřadnoucího vozu.

  • Sestava: M. Burián – T. Holomek, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj – B. Válek, M. Klement (J. Kopecký), M. Chmelík, Z. Skala – M. Zerzán, K. Vopařil
  • Góly: B. Válek2, M. Chmelík, K. Vopařil
  • ŽK: M. Chmelík, M. Burián

Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.