Morašice vs Jevíčko

Soupeře ****me

Jedna výhra je pěkná, ale dvě výhry, to už je šňůra. Nebo aspoň provázek. Proto jsme chtěli tři body z Linhartic potvrdit i proti Jevíčku a konečně vyhrát doma. Sice nás bylo o jeden kus víc, ale co se týče předzápasové životosprávy, úplně ideální stav to znovu nebyl. Marná sláva, třicetiny slaví člověk jednou, dvakrát za život. A když je to Štancl, jejichž klan tvoří čtvrtinu naší obvyklé sestavy, nevěstí to nic dobrého. Snad to na naší hře tak moc znát nebylo, měli jsme více míče, ale naši neplodnou převahu narušil nejdříve hostující útočník za naší obranou a naštěstí i ofsajdovou linií a hlavně  desátá minuta. To hosté dostali možnost zahrávání přímého kopu, nacentrovali ho na roh malého vápna, naši obránci si ještě nestačili nové muže přebrat, V. Štancl zůstal stát a vedoucí gól byl na světě. Nám se poměrně záhy podařilo vyrovnat, když si Chmelík naskočil na roh M. Štancla, ale jeho hlavičku prodlužoval do brány v ofsajdu stojící Skala a bylo po radosti. Po dvaceti minutách hry zničehonic vynuceně vystřídal Sokola Kopecký a právě na něho vyšla koncovka po povedené křídelní akci, ale přemisťující se hostující gólman předvedl dobrý reflexivní zákrok. Bylo toho asi víc, hrálo se víceméně u soupeře, aspoň soudě dle toho, že V. Štancl neměl vlastně žádnou práci. Při naší ofenzivní jalovosti nám pomohl zbytečný a nešikovný faul na aut přebírajícího M. Štancla, po kterém se nám minutu před pauzou naskytla výhoda penalty. Všichni víme, že to pro nás žádná výhoda není, exekuce demokraticky zbyla na Chmelíka, který se, jako už tolikrát, trefil přesně k levé tyči. Co na tom, že mu to i několikrát nevyšlo. Všem nám naskočila vzpomínka na cerekvickou rozehrávku, přesto jsme soupeři dovolili nás ještě před odchodem do šatny vystrašit, i když v tom hrálo roli štěstí. To se dlouhý balón za obranu nešťastně snesl na Ropkova záda a z následné trmy vrmy vylétl balón mimo bránu v tu chvíli vyběhlého V. Štancla.

Druhý poločas pokračoval za naší převahy, ale stále jsme nedokázali proměňovat ani ty největší šance, jako když se Skala ocitl sám před brankářem po centru ze strany, ale nestihl již balón usměrnit mimo jeho dosah. Nebo když tentýž hráč našel krásným balónem za obranu ten den opravdu mimořádně nevysílitelného Klementa, ale ten stihl balón před vyběhnuvším brankářem jen píchnout mimo něj i bránu. A protože ani nepřešel čáru, nafasoval ještě Klement žlutou kartu při snaze se k míči nějak dostat. Po hodině hry se na nás usmálo štěstí z méně nápadné akce, když si na přímák M. Štancla naskočil Ropek a jeho hlavičku pod břevno hostující gólman nějak záhadně nechytil. Hosté po gólu zvýšili aktivitu, vystřídali gólmana, vyslali jednu střelu nad a hlavně nám trvale zatápěli dlouhými auty. Po jednom takovém odvracel míč těsně před čárou a hostujícím útočníkem Skala. Ten pak stihl, stejně jako Válek, prováhat dobrou střeleckou příležitost, a protože naše další brejky taky nenesly ovoce, strachovali jsme se o výhru až do nastavení. Před ním si tisíciminutovou železnou šňůru přetrhl zaskakující kapitán M. Štancl, ale v takový příděl z dlouhodobého i nedělního hlediska asi ani nedoufal a aspoň si vychutnal skromný potlesk tribun. V nastaveném čase svedl Kopecký ve vápně souboj o dlouhý balón, který tak propadl až k Válkovi, ten se tentokrát nerozpakoval a krásně ho umístil na protější tyč. Po dlouhé době tak došlo na domácí pokřik, který zatím, stejně jako naše hymna, odolal touhám o renovaci a větší údernost.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Tměj - B. Válek, M. Klement, M. Štancl (J. Špinar), Z. Skala - T. Holomek, M. Sokol (J. Kopecký)
  • Góly: M. Chmelík (pen.), M. Ropek, B. Válek
  • ŽK: M. Klement

Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.