Finale Poharu

Sbohem zlatý hattricku

Malá rekapitulace úvodem. Cestu za pohárovým hattrickem, který se v novodobé historii povedl jen Realu Madrid, jsme začali v létě v Kamenné Horce. V bráně byl ještě V. Štancl, v útoku Vodehnal, ale třeba záloha byla navlas stejná jako při finále, poměrně hladký postup zařídily mj. i premiérové áčkařské góly Sokola s Vodehnalem. Podzimní státní svátek jsme tradičně vyplnili úspěšným čtvrtfinálovým penaltovým rozstřelem, i když tentokrát jsme proti Opatovu byli rádi, že jsme se k němu přes rychlé dvoubrankové manko vůbec propracovali. I v semifinále jsme prohrávali, ale duel proti Jaroměřicím jsme po půli otočili a dostali se těsně pod vrchol, do cesty se nám postavili sousedi z Cerekvice. Na jednu stranu škoda, že jsme se všichni museli táhnout až do Pomezí, na druhou stranu jsme věřili v auru místního areálu, který nám už dvakrát přinesl vítězné oslavy, pokaždé při pouhém jednom vstřeleném gólu. Nějak jsme nevěřili, že jich pravděpodobně nejsilnějšímu letošnímu okresnímu soupeři dáme o moc víc. Trenér nás překvapil a na hrot poprvé poslal Tměje, který měl se svým fyzickým fondem zajistit vytrvalý presink cerekvických obránců, na beku ho nahradil Chmelík, který měl pomoci eliminovat soupeřovu útočnou sílu, jinak sestava vypadala dle očekávání a možností.

Návštěva vypadala početněji než předchozí roky a od začátku se měla na co dívat. Už ve druhé minutě rozehrávali cerekvičtí (pro jednoduchost je nazývejme hosté) rohový kop, který se na zadní tyči odrazil do protipohybu Špinara, ale naštěstí ho na brankové čáře zastoupil M. Štancl. O chvíli později nám vyloženou šanci nabídl V. Vostrčil, když chytil malou domů, ale Válek po nutném přiťuknutí z penalty ani netrefil bránu. A stejně se mu vedlo v dalších dvou rychle následujících případech, když se z levé strany poměrně snadno dostal až do nadějné zakončovací pozice. Hosté se na oplátku připomněli ťukesem v rohu hřiště, po němž vyprášil Špinarovy rukavice z úhlu Malý. Náš gólman musel na roh vyrazit i cerekvický nákop, který se jako na potvoru snášel přesně pod břevno. Hosté byli v obraně poměrně nejistí, ale třeba Klementovi chyběly dva kroky, aby byl po jedné z chyb u míče dřív než V. Vostrčil. Tribuny pak nadzvedl zákrok D. Štancla ve vápně, ale ten stihl před F. Pražákem nade vší pochybnost odehrát míč. O to větší škoda, že jsme po pětadvaceti minutách soupeři gól takřka darovali. Po útočném faulu jsme příliš horlivě rozehráli, Skala nezvládl pokrýt míč, V. Štancl nestihl vystavit Malého do offsidu a ten z vápna i přes Špinarovu teč rozvlnil síť na zadní tyči. O chvíli později střílel z dálky R. Pražák, ale jeho bratr po Špinarově zákroku dorážel z offsidu a navíc vedle. Nucené střídání Nováka za Vopařila přineslo do naší hry trochu okysličení a pět minut před pauzou i vyrovnání. To Tměj uzmul další nepovedený výkop Vostrčila, po troše váhání poslal levačkou krásný centr do vápna a Novák ho na zadní tyči skluzem dopravil do brány. Zbylých pět minut poločasu bylo zpětně viděno jedinou chvílí, kdy jsme mohli zápas zlomit na naši stranu. O to víc mrzí, že když si Skala všiml vyběhnutého V. Vostrčila, skončil jeho oblouček pouze na břevně. Na dorážku měl chvíli času Novák, i on se rozhodl lobovat, mířil mnohem přesněji, ale příliš pomalu padající míč odpravil zpoza překonaného cerekvického gólmana jeden z jeho obránců a šlo se do šatny.

Do druhého poločasu nastoupil soupeř lépe, ovládl střed hřiště a z toho pramenila jeho převaha a neustálý tlak na naši obranu, nicméně se jim dlouho nedařilo Špinara nějak výrazněji zaměstnat, i proto, že ze solidních střeleckých pozic za vápnem mířili hodně špatně. My jsme se zmohli jen podobně nepřesnou hlavičku V. Štancla po standartce. A když jsme po dvaceti minutách nechali jinak hodně nervního Lorence vyslat milimetrovou průnikovku do vápna na Uhra, nezbylo než chvilku doufat, že bude mít náš gólman v souboji s ním navrch. Nestalo se, hostující útočník míč v pohodě uklidil mimo jeho dosah a museli jsme podruhé dotahovat. V reakci na to se na hrot posunul Chmelík a jeho schopnost přidržet balón byla znát, nicméně mu chyběla podpora, nebo trochu štěstí. Cerekvická obrana byla i nadále schopná propustit některé jednodušší nákopy, ale Válkovi nebo Tmějovi vždy něco chybělo, aby se míče zmocnili a dostali se do pozice, která by stála za zmínku. Po zbytek zápasu jsme si připsali dvě tečované, ale příliš zpomalené střely, jeden nepřesný lob na znovu špatně postaveného Vostrčila nebo Chmelíkovu čistě trefenou, ale hodně vychýlenou ránu zpoza vápna. Vyloženou šanci jsme si prostě nevypracovali, byť zákrok na Chmelíka ve vápně se dal posoudit jako penaltový. Sice byl cerekvický hráč před ním, ale i nechtěné šlápnutí na nohu je prostě bránění ve hře. Hosté si vedení zkušeně hlídali, nikam se nehnali, zatímco my jsme s přibývajícím časem hráli čím dál více vabank. Ale Malého zastavil na poslední chvíli V. Štancl, střídajícího J. Vostrčila jednou vychytal Špinar a v samém závěru zblokoval Klement, takže jsme se po Špinarově posledním nákopu ještě chytli stébla naděje při Tmějově dlouhém autu. Ale když se po dvou odrazech zvedl praporek pomezního signalizující ofsajd, byla naše vláda nad okresním pohárem definitivně a asi spravedlivě ukončena.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, M. Chmelík – B. Válek, M. Klement, M. Štancl (M. Sokol), Z. Skala – K. Vopařil (V. Novák), V. Tměj
  • Góly: V. Novák

Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.