Články ze sezóny 2017/2018

Ve stínu MS

Tak trochu ve stínu mistrovství světa se v jednotný čas rozjelo mimořádně napínavé poslední kolo svitavského okresního přeboru, ve kterém se hrálo o umístění mezi druhým a dvanáctým místem. Naším prvořadým cílem bylo dát vůbec dohromady jedenáct lidí, případně se pobavit fotbalem a v případě neočekávaného zaváhání soupeřů se pokusit vylepšit páté místo. Díky návštěvě Škody a Buriána jsme se dostali alespoň na klasickou třináctku. Zhlédli jsme úvodní ceremonii a s pohybem podobným místnímu devadesátiletému oslavenci jsme se dali "do boje". Prali jsme se s neustálými ofsajdy po neustálých zakázaných průnikovkách, s přesností přihrávek i s motivací a nasazením. Domácí na tom s motivací byli možná ještě hůř, protože ještě ani nevěděli, zda budou příští rok vůbec hrát, ale stačili jim tři běhaví a šikovní jedinci a bylo v naší lajdácké obraně o zábavu postaráno. První náznaky šancí jsme měli my, konkrétně Kopecký nastoupivší v sehraném útočném duu s Chmelíkem, ale po Skalově centru ze strany mířil vedle. Domácí se výše popsaným individuálním způsobem dostali před Špinara ze strany, ale náš brankář si připsal úspěšný zákrok. Na tu bídu pro nás překvapivě nebyl velký problém dostat se do šancí. V. Štancl byl první u vyraženého přímáku, ale v souboji doslova z očí do očí se mu nepodařilo nasměrovat míč mimo gólmanovo břicho. Chmelíka po dalším centru ze strany vychytal gólman a následná dorážka se mezi tři tyče nevešla. V polovině prvního dějství si jeden z domácích áčkařů poradil v osobních soubojích postupně s oběma stopery, udělal kličku Špinarovi a zavěsil do prázdné. Na pokyn rozhodčího jsme se šli osvěžit a hned na to ukončili domácí obléhání našeho vápna průnikovkou středem naší obrany a chladnokrevným zakončením.  V tu chvíli to vypadalo, že sezónu v klidu dochodíme a zkusíme neinkasovat větší příděl, ale domácí nás po desetiminutové letargii sami vrátili do hry, když nuznou rozehrávku jejich gólmana vystihl Klement, předal Skalovi a ten se napotřetí dočkal asistence, když jeho centr hlavou zužitkoval Chmelík. Odpověď domácích útočníků po rozehrávce skončila u Špinara, jeho dlouhý výkop pečlivě sledoval Chmelík, ve vápně udělal kličku lajdácky dostoupivšímu obránci a dal pod sebe na Válka, který chvíli před poločasem srovnal stav.

Dalo nám to práci, ale nakonec se podařilo rozhodčím vysvětlit, že z kabiny vychází náš brankář v hracím dresu, jeho místo v bráně zaujme střídající hráč Burián a Kopecký už se na hřišti neukáže. O vzrušující momenty byla dlouho nouze, ale herní převaha byla na naší straně i díky přibývající únavě a zdravotním potížím v domácím kádru. Pod nakonec vítězný gól se po hodině hry podepsal V. Štancl, i když na to potřeboval tři pokusy v rychlém sledu. Nejprve skončila jeho hlavička po rohu na břevně, poté nájezd jím neuhlídaného útočníka na tyči a až jeho další hlavička po centru Skaly zapadla k tyči. Domácí snahu o vyrovnání eliminoval dvěma zákroky Burián, který hlavně při dalekonosném oblouku pod břevno riskoval zdraví své odrážecí nohy. Jeho protipól Špinar se zase na hrotu připomněl svou dalekonosnou dělovkou, která ale o kousek minula bránu. Domácí snížili stavy až na devět zdravých lidí, poslali do brány jednoho z těch zdravějších, ale definitivní uklidnění přinesl až Válek, který po krásném přenesení hry od M. Štancla vnikl ze strany do pokutového území a přízemní střelou si připsal svůj druhý zásah. A vzápětí ho napodobil Chmelík, který z hranice vápna překonal domácího nedobrovolníka v bráně. To se pak ještě z úplně jasné pozice nepovedlo Špinarovi, který měl míč na svou slabou nohu, ale napsat do zápisu gól k brankáři by se rozhodčímu, který v druhém poločase naprosto přestal ovládat své řemeslo, možná ani nepovedlo. Tak skončil poslední ze 36 zápasů sezóny, které chyběla snad jen větší útočná efektivita, obhajoba pohárového vítězství a hlavně více spolehlivě docházejících hráčů. Tady se sluší veřejně připomenout, že Martin a Dominik Štanclovi společně s Milanem Chmelíkem ty zápasy absolvovali všechny, takže pilná docházka je možná jak u studentů, tak u cestovatelských profesí, tak u otců od rodin.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj - B. Válek, M. Klement (Z. Škoda), M. Štancl, Z. Skala - J. Kopecký (M. Burián), M. Chmelík
  • Góly: M. Chmelík2, B. Válek2, V. Štancl
  • ŽK: M. Chmelík

Sbohem zlatý hattricku

Malá rekapitulace úvodem. Cestu za pohárovým hattrickem, který se v novodobé historii povedl jen Realu Madrid, jsme začali v létě v Kamenné Horce. V bráně byl ještě V. Štancl, v útoku Vodehnal, ale třeba záloha byla navlas stejná jako při finále, poměrně hladký postup zařídily mj. i premiérové áčkařské góly Sokola s Vodehnalem. Podzimní státní svátek jsme tradičně vyplnili úspěšným čtvrtfinálovým penaltovým rozstřelem, i když tentokrát jsme proti Opatovu byli rádi, že jsme se k němu přes rychlé dvoubrankové manko vůbec propracovali. I v semifinále jsme prohrávali, ale duel proti Jaroměřicím jsme po půli otočili a dostali se těsně pod vrchol, do cesty se nám postavili sousedi z Cerekvice. Na jednu stranu škoda, že jsme se všichni museli táhnout až do Pomezí, na druhou stranu jsme věřili v auru místního areálu, který nám už dvakrát přinesl vítězné oslavy, pokaždé při pouhém jednom vstřeleném gólu. Nějak jsme nevěřili, že jich pravděpodobně nejsilnějšímu letošnímu okresnímu soupeři dáme o moc víc. Trenér nás překvapil a na hrot poprvé poslal Tměje, který měl se svým fyzickým fondem zajistit vytrvalý presink cerekvických obránců, na beku ho nahradil Chmelík, který měl pomoci eliminovat soupeřovu útočnou sílu, jinak sestava vypadala dle očekávání a možností.

Návštěva vypadala početněji než předchozí roky a od začátku se měla na co dívat. Už ve druhé minutě rozehrávali cerekvičtí (pro jednoduchost je nazývejme hosté) rohový kop, který se na zadní tyči odrazil do protipohybu Špinara, ale naštěstí ho na brankové čáře zastoupil M. Štancl. O chvíli později nám vyloženou šanci nabídl V. Vostrčil, když chytil malou domů, ale Válek po nutném přiťuknutí z penalty ani netrefil bránu. A stejně se mu vedlo v dalších dvou rychle následujících případech, když se z levé strany poměrně snadno dostal až do nadějné zakončovací pozice. Hosté se na oplátku připomněli ťukesem v rohu hřiště, po němž vyprášil Špinarovy rukavice z úhlu Malý. Náš gólman musel na roh vyrazit i cerekvický nákop, který se jako na potvoru snášel přesně pod břevno. Hosté byli v obraně poměrně nejistí, ale třeba Klementovi chyběly dva kroky, aby byl po jedné z chyb u míče dřív než V. Vostrčil. Tribuny pak nadzvedl zákrok D. Štancla ve vápně, ale ten stihl před F. Pražákem nade vší pochybnost odehrát míč. O to větší škoda, že jsme po pětadvaceti minutách soupeři gól takřka darovali. Po útočném faulu jsme příliš horlivě rozehráli, Skala nezvládl pokrýt míč, V. Štancl nestihl vystavit Malého do offsidu a ten z vápna i přes Špinarovu teč rozvlnil síť na zadní tyči. O chvíli později střílel z dálky R. Pražák, ale jeho bratr po Špinarově zákroku dorážel z offsidu a navíc vedle. Nucené střídání Nováka za Vopařila přineslo do naší hry trochu okysličení a pět minut před pauzou i vyrovnání. To Tměj uzmul další nepovedený výkop Vostrčila, po troše váhání poslal levačkou krásný centr do vápna a Novák ho na zadní tyči skluzem dopravil do brány. Zbylých pět minut poločasu bylo zpětně viděno jedinou chvílí, kdy jsme mohli zápas zlomit na naši stranu. O to víc mrzí, že když si Skala všiml vyběhnutého V. Vostrčila, skončil jeho oblouček pouze na břevně. Na dorážku měl chvíli času Novák, i on se rozhodl lobovat, mířil mnohem přesněji, ale příliš pomalu padající míč odpravil zpoza překonaného cerekvického gólmana jeden z jeho obránců a šlo se do šatny.

Do druhého poločasu nastoupil soupeř lépe, ovládl střed hřiště a z toho pramenila jeho převaha a neustálý tlak na naši obranu, nicméně se jim dlouho nedařilo Špinara nějak výrazněji zaměstnat, i proto, že ze solidních střeleckých pozic za vápnem mířili hodně špatně. My jsme se zmohli jen podobně nepřesnou hlavičku V. Štancla po standartce. A když jsme po dvaceti minutách nechali jinak hodně nervního Lorence vyslat milimetrovou průnikovku do vápna na Uhra, nezbylo než chvilku doufat, že bude mít náš gólman v souboji s ním navrch. Nestalo se, hostující útočník míč v pohodě uklidil mimo jeho dosah a museli jsme podruhé dotahovat. V reakci na to se na hrot posunul Chmelík a jeho schopnost přidržet balón byla znát, nicméně mu chyběla podpora, nebo trochu štěstí. Cerekvická obrana byla i nadále schopná propustit některé jednodušší nákopy, ale Válkovi nebo Tmějovi vždy něco chybělo, aby se míče zmocnili a dostali se do pozice, která by stála za zmínku. Po zbytek zápasu jsme si připsali dvě tečované, ale příliš zpomalené střely, jeden nepřesný lob na znovu špatně postaveného Vostrčila nebo Chmelíkovu čistě trefenou, ale hodně vychýlenou ránu zpoza vápna. Vyloženou šanci jsme si prostě nevypracovali, byť zákrok na Chmelíka ve vápně se dal posoudit jako penaltový. Sice byl cerekvický hráč před ním, ale i nechtěné šlápnutí na nohu je prostě bránění ve hře. Hosté si vedení zkušeně hlídali, nikam se nehnali, zatímco my jsme s přibývajícím časem hráli čím dál více vabank. Ale Malého zastavil na poslední chvíli V. Štancl, střídajícího J. Vostrčila jednou vychytal Špinar a v samém závěru zblokoval Klement, takže jsme se po Špinarově posledním nákopu ještě chytli stébla naděje při Tmějově dlouhém autu. Ale když se po dvou odrazech zvedl praporek pomezního signalizující ofsajd, byla naše vláda nad okresním pohárem definitivně a asi spravedlivě ukončena.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, M. Chmelík – B. Válek, M. Klement, M. Štancl (M. Sokol), Z. Skala – K. Vopařil (V. Novák), V. Tměj
  • Góly: V. Novák

Šetřme góly na finále

Posledními návštěvníky našeho areálu v letošní sezóně byly Jaroměřice. Celek s výborným útokem, vedeným až bájným Švecem, ale slabší obranou, což je předurčuje přesně k takové taktice, která by nám měla vyhovovat. Chtěli jsme se doma rozloučit výhrou, chtěli jsme konečně překonat loňskou bodovou hranici, chtěli jsme se nominovat na středeční zápas roku. V tom jsme to pro dnešek vykartovanému trenérovi moc nezavařili, protože z třinácti lidí se vybírá poměrně snadno. Švec dostal stejně jako před měsícem v poháru osobního strážce, ale i když to byl někdo jiný, zase měl kapitánskou pásku, to aby znervózněl, že na něho hrají ti nejlepší (za přežitého předpokladu, že kapitánskou pásku má ten nejlepší). Kdo ví, jak by se zápas vyvíjel, kdyby hosté proměnili svoji šanci po prvním rohu. Ten rozehráli na velké vápno, odkud přilétl rozfalšovaný oblouček na malé vápno, kde se právě Švec stihl natlačit před Špinara, ale jeho rotující hlavička za dozoru D. Štancla pouze olízla tyč zvenčí. Poté ještě nepřesně střílel hostující záložník po vysunutího od M. Štancla, ale záhy se ukázala i druhá stránka hostujícího mančaftu, když M. Štancl přenesl balón na levou stranu a Válek si na vápně poměrně jednoduše zasekl, navedl balón na střed a placírkou na nikterak zadní tyč otevřel skóre. Bylo příjemné po deseti minutách pro změnu vést a bylo to na nás i znát, protože jsme během zbytku první půlhodiny hráli na balónu a udržovali hostující obranu v permanenci. Ale všichni víme, že to ještě neznamená góly. Velké nebezpečí představovaly naše standartky. Chmelík se dostal k hlavičce před gólmanem, ale mířil nad. Skala rozehrávkou na krátko vyslal do šance Válka, který si narazil s obráncem, ale jeho střelu z úhlu vyrazil gólman těsně za zadní tyč. Na Skalův centr osamoceně naskakovali tři naši hráči, ale první Sokol hlavičkoval na „dlouhou“ hlavu, protože si nikdo za ním nekřikl. Vopařil po několika sklepnutích zakončoval hlavou z malého vápna rovněž vedle. Šance nebo nadějné brejky jsme si tvořili i ze hry, ale spoustu dalších brejků zazdily zbytečné ofsajdy, neochota střílet, šlápnutí si na balón, špatná finálka nebo špatný první dotek, takže ze všech těch náběhů jsme vytěžili jenom střelu Vopařila do středu brány. Hosté vepředu moc nebezpeční nebyli, ale právě naše zazděné brejky se staly vodou na jejich mlýn. Na krásný křížný balón včas nezareagoval ani Válek ani Špinar, ale střelu rozběhnutého útočníka stihl na poslední chvíli zakřižovat Chmelík. Vymanit se z následujícího rohu nám trvalo skoro do konce poločasu. Hosté na nás byli nalezlí, jejich přímáky na zadní tyč smrděly jako podebraná pata, ale to, že se pastýř Švec dostal k nepřesnému voleji z těžké pozice, bylo spolu s lobovanou hlavičkou nejkonkrétnější ohrožení Špinarovy brány. Když se hra vyrovnala, podařilo se nám zasadit soupeři úder do šatny, když Vopařil patičkou prodloužil aut, Sokol narýsoval kolmici pro M. Štancla, který chvilku chodil vápnem hledajíc moment, kdy jeho střela projde. A po dvou až třech kličkách skutečně procedil balón mezi gólmanovýma nohama do sítě.

V druhém poločase jsme obrázek toho prvního dotáhli k dokonalosti, když jsme hostům dovolili ještě méně zakončení a sami spálili ještě více šancí. Špinar si připsal prakticky jediný zákrok, když se musel pořádně natáhnout pro Švecův lob, v jiném případě měl štěstí, když si hosté ve vápně sklepli míč proti noze, ale napálili ho vysoko nad. Tou dobou už ale mělo být dávno hotovo, jenže naše brejky 3 na 1 i 5 na 2 končily tolika ofsajdy a zkaženými přihrávkami, že si snad jediné zakončení, byť ve faulem zavánějící tísni, připsal Sokolem vysunutý Klement při samostatném nájezdu. Vopařil to zkusil podobně jako M. Štancl, vymíchal v soupeřově vápně dva hráče, ale při zakončení promáchl, což mu škodolibí diváci dali sežrat stejně jako Sokolovi několikáté podklouznutí. Jsme opravdu rádi, že se naší hrou tak baví. Na zmar našich předních zad se nevydržel dívat D. Štancl, který za 10 vteřin proběhl s míčem přes tři čtvrtě hřiště, ale sám před gólmanem levačkou přestřelil. V posledních minutách už šancí ubylo, protože jsme v útoku měli spíš dva jednonohé, ale zasloužené vítězství nad třetím celkem tabulky jsme si vzadu v pohodě pohlídali. V lize jsme tedy překonali výsledky z minulých dvou let, teď ještě navázat na nastavenou laťku i v poháru. Kdo nechce dlouho čekat na článek, ať se zajede ve středu v 18 hodin podívat do Pomezí osobně.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Chmelík, V. Štancl, V. Tměj – B. Válek, M. Klement, M. Štancl (M. Janypka), Z. Skala – K. Vopařil, M. Sokol (J. Kopecký)
  • Góly: B. Válek, M. Štancl
  • ŽK: B. Válek

Konečně v deseti

Byla to hodně experimentální neděle. Blíží se vrchol sezóny, trenér chtěl zkusit z tréninku neznámé tváře na známých postech a známé tváře na neznámých postech, takže na beky se dostali Janypka s Novákem a na hrot byl poslán náš nejproduktivnější obránce Chmelík. Ani to, že byl nejlepší hráč minulého mdlého zápasu, ani absolvovaný trénink tak nepomohl do základní sestavy D. Štanclovi, který se zrovna začal těšit, že pokoří Chmelíkovu skončenou železnou sérii, leč nebylo mu přáno a zastavil se na pěkně kulatém čísle 2100 minut. Každopádně bude lepší držet v tajnosti překvapivé jméno, které převzalo jeho štafetový kolík, protože je to evidentně vrtkavá pozice. V Trnávce na nás čekala útulná kabina, krásný trávník, pořádné dusno a soupeř, který ještě hraje o holé přežití. Kdybychom byli co k čemu, mohlo se po pěti minutách hrát jenom pro radost. Chmelík byl na hrotu znát, ale po Tmějově akci pálil v dobré pozici mimo a chvilku poté do jeho centru položil nohu Vopařil, ale bohužel trefil z pár metrů jen prostor domácího gólmana, který na čáře předvedl výborný reflex nohou. A když se V. Štanclovi podařilo překonat ho po rohu hlavou, zaskočil za něj na brankové čáře nešťastně Skala. Po výborném úvodu, kterému chyběla jen efektivita, přišla studená sprcha. Doslovně bychom ji uvítali, ale horší bylo, že si v běžeckém souboji v 18.minutě zvládl domácí útočník píchnout míč před nezajištěného Ropka, ten se v osudovém okamžiku rozhodl zaexperimentovat a nepustit do před sebe, a tak se náš hrající trenér po vysprchování konečně mohl pokochat, jak umíme hrát v deseti. A protože se kachničkoval nějak dlouho a nestihl gól, který jsme inkasovali po sérii rohů z jeho obvyklého prostoru, musel z nás mít radost. Když jsme si trochu zvykli na to, že se Chmelík po svém krátkém útočném angažmá stáhl napříč sestavou a na hrotu zanechal srdnatě bojujícího Vopařila, vydal se Novák na výlet po lajně, narazil si se Skalou, pak s M. Štanclem, udělal si kličku do středu, do jeho střely nebo centru šáhnul domácí obránce, míč si našel přesně patku vzdálenější tyče, od ní se odrazil pro nás příhodným směrem a začínalo se od začátku. Do poločasu jsme ještě přežili nebezpečné náběhy malé rychlé dvanáctky, na jehož centry naštěstí nedokázali útoční kolegové správně naběhnout, a tak jsme se o přestávce odebrali do pokojíčku za smírného stavu.

Věřili jsme, že soupeře i v deseti můžeme přehrát, a to se nám opravdu dařilo. Chtělo to trochu víc běhání, ale toho se všichni až na Špinara a Sokola zhostili s vervou. Bohužel nám, a zejména M. Štanclovi, nebylo přáno. Taková ta procenta pro domácí jsou v okrese normální, ale červená karta a dva neuznané góly, to už si nezaujatý divák skoro bude klást otázky. Tak tady je náš (resp. autorův) pohled na věc. M. Štancl udělal na lajně zasekávačku, schytal jednu přes nohy od probíhajícího hráče, pomezní zamáchal praporkem, M. Štancl poslal nepovedený přízemní centr do vápna, domácí přestali hrát v očekávání faulu, hlavní odvrátil pohled od balónu směřujícího na zadní tyč k třepetajícímu se praporku a pískl faul prakticky ve chvíli, kdy míč zapadl do brány. Smůla, že? ŽE? Druhá situace - naspeedovaný střídající D. Štancl si naběhl za obranu na krásnou kolmici nenaspeedovaného střídajícího Sokola, ale tváří v tvář domácímu brankáři dal raději vedle sebe M. Štanclovi, který pohodlně zakončil do prázdné. Ale zase se třepetal praporek, že prý ofsajd. Lajnu D. Štancl – míč – M. Štancl jsme, pravda, nemohli objektivně vidět, ale zaprvé víme, že M. Štancl není rychlejší než D. Štancl, za druhé nás mladý pan pomezní nepřesvědčil ani při řízení předcházejícího žákovského zápasu a za třetí věříme, slovy nešťastného (ne)střelce, že přeci není takový k***t, aby si to nepohlídal. Nakrklo to, ale pořád to nebyly naše jediné šance na výhru, jenže domácí gólman např. Skalovu střelu nebo spoluhráčovu hlavičku zalepil tak, že jsme ani nedostali možnost dorážky. Domácí hrozili hlavně ze standartek, ze kterých už musel být hlavně Novák poměrně nešťastný, protože to chvíli vypadalo, že jsou mu pískány i fauly vsedě proti ležícím protihráčům. Každopádně jedinou přímou střelu z přímáku zvládl Špinar vyrazit, z centrů se zakončení urodilo jen jednou, když si na zadní tyč pěkně naběhl domácí stoper, ale ani akrobatická pozice mu slávu nepřinesla. Remíza nás vzhledem k průběhu zápasu mrzí, ale s tou odfláknutou z minulého týdne se to nedá srovnat. I v deseti jsme předvedli jeden z nejlepších jarních výkonů, a když už domácí ten bod uhájili, snad jim aspoň pomůže v boji o udržení. Takového zázemí i férového soupeře je pro prales škoda.

  • Sestava: J. Špinar – V. Novák, M. Ropek, V. Štancl, M. Janypka (D. Štancl) – Z. Skala, M. Klement, M. Štancl, V. Tměj – K. Vopařil (M. Sokol), M. Chmelík
  • Góly: V. Novák
  • ČK: M. Ropek

Hra na jedno vápno

Po bídné docházce minulý týden jako by se trenérovi v týdnu všichni radši vyhýbali, a tak jsme šli z fleku a bez tréninku rovnou na další zápas. O víkendu se ale zábrany evidentně odhazují snáz a tak se nás, byť postupně, nakonec sešlo docela dost, zatímco na střídačku hostů z Radiměře byl podobně tristní pohled jako po většinu jara na tu naši. Ale na hřišti je to 11 na 11 a hosté se spolehli na poctivé, důrazné bránění a brejky. Sice z nich vytěžili jen jeden nepřesný lob a posléze i přímák, který zkrotil Špinar, ale všechny ty náběhy působily v zárodku mírně znervózňujícím dojmem. Jinak to byla hra na jedno vápno. Jinak se totiž naše jalová převaha popsat nedá. Tak nějak se asi čekalo, že to někdy vyjde, ale jakoby to nikdo nechtěl zařídit sám. Snad s výjimkou D. Štancla, který z beka nebezpečně provětrával obranu, ale když už se dostal až do vápna, vypíchli mu hosté v poslední chvíli míč. Naše snažení se dá pěkně charakterizovat na Vopařilovi. Ten to dvakrát zkusil na hostujícího gólmana ze střední vzdálenosti, byť nijak závažně, ale když už se nepovedeným zpracováním dostal přes protihráče do lepší střelecké pozice na vápně, hledal Tměje na straně. A když už ve vápně dostal balón po zpětné přihrávce od lajny, dostal ho spíš takovej polovysokej místo nálevu po zemi. Z dálky se nejzajímavějším pokusem prezentoval M. Štancl, ale brankář pro něj k tyči nějak doklopýtal. Rohama jsme si tentokrát nepomohli vůbec, standartka se nám povedla jediná, ale V. Štancl hlavičkoval jen málo vedle gólmana.

Do druhého poločasu jsme postupně nasadili čerstvé síly, a zejména Zerzána museli mít hostující obránci plné zuby, ale za vše mluví to, že v naší největší šanci na chvíli osamocený Novák pohrdl nálevem na velkém vápně a snažil se dál kombinovat. Nejdříve jsme se do vápna ze strany tu a tam dostali, ale třeba Zerzán pod sebe nepřihrál přesně nebo Novák z ustátého penaltového faulu vytěžil jen roh. Po nějaké standartce se k míči ve vápně nedostal Sokol, ale neprostřelil hráz před sebou a jinak už to bylo o ničem. Hosté se zase dostali jenom k jedné přímé střele, ale co nám to bylo platné, když jsme se sami brzdili nepřesnými a pomalými přihrávkami, kolikrát směřovanými do hustého středu hřiště a pomalu jsme tu přímou střelu ani kloudný centr do vápna nevyslali. Je škoda, že když jsme naši sérii zápasů se vstřeleným gólem dokázali prodloužit i proti Svitavám, tak se po takovém bezkrevném výkonu zarazíme na Radiměři. Za pozornost tak stojí hlavně střídání Chmelíka, který ze zdravotních důvodů žadoní o posazení minimálně poslední tři týdny, ale Ropek mu vytrvalým odmítáním natáhl sérii nepřerušeného pobytu na hřišti až na 2263 minut, tedy více než 25 zápasů. 

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, M. Chmelík (M. Janypka) – V. Tměj, M. Klement, M. Štancl (V. Novák), Z. Skala – J. Kopecký (M. Zerzán), K. Vopařil (M. Sokol)
  • ŽK: M. Chmelík

Z nouze ctnost

Tak to vypadá, že se kromě co největšího počtu prvních inkasovaných branek snažíme ještě o jednu sebetrýznivou metu – odehrát konečně zápas v 10 lidech. Několikrát jsme byli velmi blízko, ať mizivým počtem hráčů nebo rozhodnutím trenéra, ale těsně to neklaplo ani v Dlouhé Loučce.  Jednou zaplněná střídačka náš kádr tak uchvátila, že jsme souhrou objektivních (zranění, práce, pobyt mimo okres) i subjektivních (hasičská soutěž) okolností byli nuceni maximálně využít hráče, kteří jsou jednou nohou buď ve starobním důchodu, fotbalovém důchodu nebo fotbalovém záhrobí. A klidně je pojmenujeme. Když ze záhrobí povolaný Burián zjistil, že se ani napodruhé na jaře nepřenese přes rozcvičku, vykrystalizoval nám útok: Škoda (varující před svým fyzickým mankem nabraným ve fotbalovém důchodu) – Kopecký (s jednou nohou nemocnou a druhou zatíženou nespočtem gólů). Jak se později ukázalo, nebylo to vůbec nouzové řešení, i když rozkaz zněl zpočátku jasně – kombinovat mezi obranou a zálohou a vystavovat útočníky minimální zátěži a počtu soubojů. Co si budeme povídat, když jsme se promiskovali až na krajní záložníky, kteří nemohli dát míč dopředu, vypadali jsme připosraně jako housličtí s roteirem. Naštěstí nás už od začátku trápila jiná věc, totiž brzký inkasovaný gól. I když člověk už si na to zvykne. Domácí si prostě prodloužili aut do vápna, tam udělali kličku, vystřelili a blok našeho obránce přišel vniveč, protože dorážka z malého vápna už byla opravdu primitivní. Ale nemuselo zůstat jen u toho. Naštěstí Ropek v poslední chvíli zblokoval střelu ze skorosamostatného nájezdu a ještě stále během první čtvrthodiny Špinar skvěle zalepil velmi blízkou střelu do protipohybu. Naše kombinace s cílem oslovovat útočníky zásadně až ve vápně nás občas stavěla do svízelné pozice, a tak jsme se občas dopustili i jistých taktických prohřešků. Např. M. Štancl vyslal nejednou kolmicí Válka, ale ten nejdřív střílel mimo, a podruhé byl zakřižován tak důrazně, že to hrozilo kýženým oslabením. Dalším hříšníkem byl Chmelík, který často podnikal průniky až před Skalu, bohužel po jednom z jeho mála povedených centrů nenašla zpětná hlavička D. Štancla žádného z našich. Možná proto napříště v situaci, kterou si zleva vydřel sám, volil zakončení místo přihrávky pod sebe, ale svou letošní střeleckou smůlu neprotrhl. Domácí občas nakopnutým balónem a jedním hodně pěkným sólem pohrozili, ale jinak nám po půlku hřiště víceméně nechali prostor a čekali, jestli se M. Štancl s Klementem na středu zálohy neunaví. Až těsně před přestávkou jsme se dočkali vyrovnání, když centr proletěl vápnem až k Chmelíkovi, jehož střelu dorazil houštinou těl Kopecký.

A lety prověřená spolupráce zafungovala hned ze začátku druhé půle znovu, to už Chmelík nestřílel, ale cíleně centroval, Kopecký ve vápně dvakrát naznačil střelu (nebo napadl na svou zraněnou nohu), přičemž div nezamával dvěma obráncům, kteří kolem něj projeli a svou skvostnou chvíli nepokazil ani zakončením, i když víme, že i to umí. Ale tentokrát o něco šlo, tak dal radši gól a my byli na koni. Z domácích se to dalo říci jen o „Boučovi“, my jsme mu říkali ten debil s jedenáctkou. Když si po třech faulech na Válka našel jako oběť M. Štancla, byl konečně odměněn žlutou kartou i několika vaginálními opisy a přepustil své místo náhradníkovi. Když pak po Kopeckého presinku oslovil domácí stoper Škodu, který tváří v tvář gólmanovi nezaváhal, vypadalo to na poklidnou půlhodinu. Během ní jsme mohli několikrát navýšit skóre, ale Válkovu střelu gólman chytil, se Škodovou dorážkou z úhlu pomohli na čáře obránci a odražený balón poslal Válek neohroženě hlavou zblízka do břevna, byť mu při tom šlo o zdraví. Válek se pak snažil dopřát gól V. Štanclovi, ten ale pohodlnou hlavičku neusměrnil vůbec a těžší namířil jen do tyče. Dva góly navrch je takové blbé vedení, a proto jsme si oddychli, když nudící se Špinar zvládl pět minut před koncem vyrazit pěknou křížnou střelu a když ho přímo do koše trefil domácí útočník po následném rohu. Na penaltu po společném faulu bratrů Štanclových už ale nestačil, a to v nás chvilku před koncem evokovalo vzpomínky na podzimní zápas s podobným vývojem. Tentokrát jsme si naštěstí přichystali ještě jednu odpověď, když Skala našel za obranou M. Štancla, a ten dokázal sám před brankářem přidat náš čtvrtý gól, i když to podle umístění střely vypadalo, že chtěl spíše vybojovat taktický roh. Rozhodčí nelenil a přiřkl nám další tři body, aniž by si trestaneckým vzezřením hrůzu nahánějící Burián stihl zapsat alespoň minutu. Závěrem patří poděkování těm, kteří nás nenechali ve štychu a vlastně rozhodli zápas, těm, kteří nás ve štychu nechali, protože aspoň zbylo víc Morgana na hlavu, i těm, kteří odvezli zbytky týmu domů. I když by se na hodnocení docházky hodil spíš nepublikovatelný závěr Matonohova otevřeného dopisu poslaneckému klubu KSČM (https://www.youtube.com/watch?v=cFk6ss6oeso).

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Śtancl, M. Chmelík – B. Válek, M. Klement, M. Štancl, Z. Skala – J. Kopecký, Z. Škoda
  • Góly: 2x J. Kopecký, Z. Škoda, M. Štancl
  • ŽK: M. Štancl

Hodně tlustej erár

Nevídaná pauza pěti dnů mezi dvěma zápasy zapůsobila na náš široký kádr tak mocně, že se na utkání proti předposlednímu Hradci nevešli do sestavy mj. kapitán se zástupcem svého zástupce, kteří se na lavičce tísnili s dalšími třemi hráči. Vštěpovali jsme si do mozků, že předposlední místo protivníka samozřejmě nic neznamená, žádný soupeř se neporazí sám, kromě nás, a přesto jsme se rozhodli to prubnout bez dřiny. Možná nás ukolébal i odložený začátek zápasu, protože hosty přijeli podpořit chvílemi i skandující fanoušci, ale hráčů měli těsně před výkopem pomálu. Zatímco publikum má víc možností na reakci, můžou třeba pít pro radost nebo blít ze hry, na hřišti se z toho musíme vyhrabat sami. Nedůrazné a nepřesné přihrávky, špatné dostupování a celkově mizerný pohyb dovolily hostům si brzy připsat první střelu zápasu. Sice poměrně z dálky, ale Špinar se k ní i tak musel rychle položit a připsat si první a nakonec možná jediný zákrok zápasu. Byla to taková holomajzna převážně na naší půlce, ale proti zápasům, kdy míváme převahu, jsme se tentokrát vykazovali mimořádnou efektivitou. I efektností. Nejdříve Sokol nahradil střednědalekonosnou střelou hostujícímu gólmanovi předzápasovou rozcvičku, ale zjevně nebyla dostatečná, protože za chvíli Skala poslal zprava centr do vápna, do míče se levačkou z voleje krásně opřel Válek a procedil ho skrze brankářovy ruce. Nic zásadního se tím nezměnilo, diváky potěšily po další čtvrthodině řízného boje až průniky Válka. Po jednom z nich neusměrnil svou placírku z plného běhu Vopařil, po tom dalším předložil ve vápně Holomkovi, ten kličkou na levou nohu převezl obránce i brankáře a s naprostým klidem zakončil na přední tyč. Chvíli poté nepřesný pomezní odmával hostům ofsajd, který je bolel ještě o přestávce (to nevěděli, že ho v zájmu spravedlnosti ve druhém poločase sudí vykompenzuje). Dvougólové vedení nás trochu uklidnilo a byli jsme už na dostřel hostující brány častěji, ale víc než Válkův zpod břevna vyražený oblouček z toho nebylo.

Trojnásobné střídání o poločase byl vítaný luxus a na začátku poločasu jsme mohli svůj náskok potvrdit. Jenže Zerzána jednou zastavila zmiňovaná pomezní kompenzace a podruhé mu po průniku přes čtyři hráče ukázal hlavní sudí, že má lepší sluch než zrak a místo oprávněné penalty mu dal žloutou za držkování. Stejně dopadl o chvíli později D. Štancl, zatímco hostující zákroky dlouho karetní odezvy nenacházely. A když před zraky asistenta prošel faul, který Holomka vyřadil do konce sezóny i oplácení na Tměje, vypadalo to, že nám močály sežerou nohy zaživa, jak to tak bývá, když se popustí uzda horčejším hlavám. Hostující se nakonec svého mariáše dočkali, ale to už se nebezpečné utkání chýlilo ke konci. Co se týče fotbalu, z výše zmíněných důvodů není moc o čem psát. Až v samém závěru mířil hlavou nepřesně střídající V.Štancl a ze skrumáže po posledním rohu se prosadil produktivní Chmelík. A to je asi tak všechno, co mohu říct o válce ve Vietnamu.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Novák (V. Tměj) – B. Válek, M. Klement, M. Sokol (M. Štancl), Z. Skala – K. Vopařil (M. Zerzán), T. Holomek (V. Štancl)
  • Góly: B. Válek, T. Holomek, M. Chmelík
  • ŽK: D. Štancl, M. Zerzán

Třikrát a dost?

Ani druhý svátek nás nenechal v klidu doma s rodinami, na výletě nebo na stavbě u míchačky. Vcelku obstojně jsme zvládli náročný fotbalový turnus a věřili jsme, že i napotřetí dokážeme postoupit do finále okresního poháru bo snad i završit zlatý hattrick. Mohli nám to zhatit dvě vady, komplementárně spojené. Tu první moc nechápeme a upozorňujeme, že to neděláme schválně. Za celé jaro jsme odehráli 9 utkání, ať už mistrovských nebo pohárových a pouze Linhartice nám nedokázali dát první branku do 15. minuty (oni nám ji nedali vůbec, pozn. aut.). Tímto bychom chtěli apelovat na fanoušky soupeře, aby chodili na zápasy včas, protože víme jak je nepříjemné se z gólu radovat před prázdnými ochozy.

Tou druhou byl soupeř, který sice disponuje větším počtem obdržených branek, ale jeho ofenzivní síla je značná. Mnohdy záleží na tom, jak dobře jejich lodivod, snajpr a kapitán "Baťa" obuje. Dovolíme si použít jeden pravdivý citát z bible: Pokud nechceš, aby se ti rozutekly ovečky, musíš uhlídat pastýře (Daniel 29,2). Pastýře dostal na starost Chmelík a nutno říci, že až na jedno zaváhání, kdy mu musel ve vápně pomoci i vlčák Klement, si vedl velmi dobře.

Za posledních 14 dní bylo toho fotbalu tolik, že se těžko vybavují zárodky šancí a zajímavých momentů. První čtvrthodina byla taková nijaká. Náš pohyb byl však již na první pohled pomalejší, těžkopádnější, takže se hrálo většinou na naší polovině. Za zmínku stojí pouze jedna vydařená střela soupeře do horního rohu branky, kterou Špinar výborně vyrazil na roh. Nevím jak, ale kde se vzal tu se vzal, najednou byl za obranou hostů Skala a štrádoval si to na Továrka. Podle extrenéra Kuty udělal všechno dobře, jen to chtělo silnější zakončení.  Poté špatně sklapla ofsajdová past Vendou Novákem a dva volní chlapci ve žlutém postupovali od lajny ke Špinarově brance. Musíme uznat, že Moozovi střela sedla hezky.

Když jsme se konečně dočkali a prohrávalo se, byla řada na nás. Do dvou příležitostí se dostal Válek, ale neurodilo se. Venda Tměj se rozhodl pro novou variaci rohových kopů a taky to nebylo šťastné řešení. Od druhého praporku to Válkovi lítalo přeci jenom výš. Poslal míč do ohně, ten se z ohně odrazil ke Klementovi, který s pomocí tyče vyrovnal.

Do druhé půle jsme přeci jen trochu vytáhli nohy z betonu a u soupeře bylo živěji. Před tím ovšem ze standartky soupeře proplachtil míč celým vápnem a na zadní tyči ho při dorážce výborně vytáhl na roh Špinar. Co nám poslední dobou vyloženě nejde je postupný útok po lajnách. Většinou je po náročném sprintu místo centru míč zadrbán, odebrán a následuje další vysilující sprinterský návrat s úmyslem uhasit soupeřům brejk. Vše nasvědčovalo tomu, že Tmějův úprk bude obdobný, ale místo ztráty míče přišel faul a nám se naskytla standartka z pravé strany. Na centr M.Štancla si do zadní tyče málem naběhl Ropek a bosou hlavou v nás zažehl finálové plamínky naděje.  O dvacet minut později nastřelil kdosi ruku soupeře ve vápně a z pokutového kopu Chmelík bezpečně zvýšil na 3:1. Pár minut před koncem si Skala až moc nahrával s Kopeckým nebo Tmějem na vápně, takže z více než slibné pozice nebylo nic. No a protože se soupeři nepodařilo ani snížit, tak budeme mít proti Cerekvici ještě jednu krásnou středu.  

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, M.Chmelík, V.Novák (K.Vopařil) – B. Válek, V.Tměj, M. Klement, M. Štancl (J. Kopecký) – Z. Skala, M. Sokol (V.Štancl)
  • Góly: M.Klement, M. Ropek, M. Chmelík
  • ŽK: M.Chmelík

Štěstí jde naproti unavenému

Když jsme před dvěma lety přijeli do Bystrého, abychom po klasickém týdnu trénování sehráli pralesní zápas, museli se dva lidi obětovat a zůstat v civilu, protože jsme měli k dispozici méně střídání než náhradníků. Teď jsme za sebou měli tři zápasy v jednom týdnu, sešlo se nás obligátních třináct a tak trenér začal kouzlit se sestavou na čtvrtý zápas, aby pošetřil lidi na ten pátý, nejdůležitější. Úplně promyšlené to nebylo, protože zatímco jeden si jde dozadu odpočinout, druhý vzadu střídá, protože je starší a přitom ten nejstarší dostal za úkol vydržet celý zápas. Ale ne každý je jako jaroměřický Švec, aby udělal z hovna čokoládu. Začátek byl stejný jako celý týden, dostali jsme gól hned v první desetiminutovce, přesněji řečeno už ve druhé minutě. To jsme odvrátili centr pouze před vápno, kde si ho prsama přiťukl domácí kapitán a krásně ho napálil na bližší tyč. Mohlo by se napsat, že dalším výrazným momentem bylo naše osmělení a Zerzánova křížná střela těsně vedle, ale to se jářku událo až za dalších dvacet minut. Předcházelo tomu tolik smrdutých situací před naší brankou, že to prostě splývá. Ve zkratce se jednalo o nakopnuté balóny na naši pravou stranu, kde udělali průvan sprintersky disponovaní domácí jedinci, ale něco zakončili vedle, něco zakřižovali stopeři, jednou zvonila tyč po nějaké tečované střele, další teč do protipohybu Špinara skončila v boční síti, s rohy jsme si víceméně poradili. Nohy nás neposlouchaly, kazili jsme jednoduché nahrávky, a tak byl pro domácí docela šok, když se z pravé strany před vápno rozběhl Novák, v poslední chvíli před zadrbáním akce předal míč Kopeckému a z úcty k veteránům řekněme, že geniálně přeloboval Dittricha v domácí bráně, který si stačil na míč pouze sáhnout. Zerzán brzy po vyrovnání ještě zkusil využít momentu opaření, ale Kopeckého centr hlavičkoval mimo, a tak jsme se o výsledek až do poločasu zase báli my. Domácí se dostali i k přímým kopům zpoza vápna, ale bránu, a konkrétně přímo Špinarův prostor, trefil jen jeden z nich.

Už proti Svitavům jsme se přesvědčili, že odkládat poločasové střídání na první přerušení v druhém poločase může znamenat pořádnou porci minut navíc. Když takové přerušení po nějakých čtyřech minutách nastalo, Ropkovi bylo líto odejít na odpočinek při naší standartce, a tak záhy po její neúspěšné exekuci marně stíhal domácího útočníka, který si dlouhý nákop s klidem přebral až na naší penaltě a zblízka překonal na čáře vyčkávajícího Špinara. Přehnaný budíček to v našich řadách nezpůsobilo, jednak jsme si na prohrávání zvykli, jednak jsme proti běhavým domácím prostě neměli síly. Z prakticky trvalého tlaku, nepřesných střel a šancí stojí za zmínku zajímavá aktivita Štanclových. Martin vyslal do neúspěšného nájezdu domácího útočníka, Dominik dorážel do našeho břevna Špinarem výborně vyraženou hlavičku z rohového kopu a Václav se čtvrt hodiny před koncem na bránění úplně vykašlal a šel si na hrot. Neefektivní tlak často postupně vyšumí a bývá po zásluze potrestán, sami bychom mohli vyprávět. A tak jsme se pár krátkými pobyty vepředu osmělili, až vyplaval ve vápně Skalův centr mezi Sokolem a Dittrichem. Mezi gólmanovu pěst a útočníkovu nebojácnou hlavu se naštěstí vklínil balón a takto vzniklý rohový kop samozřejmě zvýšil naši šanci na vyrovnání. Nevyšlo to. Ani napodruhé. Ale třetí navazující roh už špatně hlídaný Chmelík usměrnil do sítě a začínalo se znova. V posledních deseti minutách to dvakrát z dálky zkusil Zerzán, zatímco domácí už se do vyložených šancí nedostali ani s pomocí rapidně přibývajících standartek, a tak nakonec mohli odejít, nebo spíš zůstat, s prázdnýma rukama. Zerzán totiž v nastavení ustál souboj na lajně, potáhl k míč vápnu a předložil ho do ohně. Tam Klement nestihl míč přehodit přes pod nohy mu padnoucího gólmana a vzápětí zastal jeho práci, když téměř na čáře schytal Sokolovu dorážku. Přitlačující rozhodčí pak v dlouhém nastavení ještě přihrál domácím jeden vymyšlený roh, ale ani bouřící publikum nedokázalo zlomit ofenzivní prokletí, které nám při zápasech v Bystrém zajišťuje pravidelný příjem bodů, tragické hře navzdory. Nebýt spálené šance v závěru, snad bychom si na tu vydřenou a ubráněnou remízu i zakřičeli.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek (M. Klement), V. Štancl, V. Novák – Z. Skala, M. Chmelík, M. Štancl, V. Tměj – M. Zerzán, J. Kopecký (M. Sokol)
  • Góly: J. Kopecký, M. Chmelík
  • ŽK: M. Chmelík

Sbohem

Už tak napěchovaný program, zaviněný našimi úspěchy a postupy v pohárech skoro všech úrovní, nám ještě více zhutnil páteční zájezd k dohrávce prvního jarního kola do Křenova. Tenkrát v březnu si byli domácí jistí, že terén bude příliš měkký, ale jaksi se zapomněli zmínit, že v půli května bude terén prakticky nezpůsobilý z opačného důvodu, takže když už jsme se do Křenova domotali přes objízdné trasy rozkopané pětatřicítky, přivítal nás beton s vysokým travnatým polštářem nápadně zválcovaným do dvou různých směrů. Už při rozcvičce tak dostaly zabrat jak ztuhlé nohy, tak naše psychika, protože to při troše březnové ochoty mohlo být krásné volné páteční odpoledne a vítaná pauza před dalšími dvěma zápasy. Naši psychickou bídu ještě podtrhl pohled na závodníky míru zvesela sprintující do kopce i čekání na třetího rozhodčího.

Přestože jsme tušili, že terén i únava budou proti, chtěli jsme se pokud možno kombinační hrou prosadit co nejrychleji a pak pošetřit nějaké síly, ale tohle se nám za poslední léta povedlo snad jen při desítce, kterou jsme nadělili Rohozné. Tentokrát jsme se brzy dostali do vápna, kdy na hrot posunutý Skala sklepnul do nadějné pozice na vápno M. Štanclovi, ale tuhle spolupráci zastavila pochybně odpískaná ruka. Domácí se nerozpakovali nakopávat dlouhé balóny přes Staňu, a když se v páté minutě jeden takový odrazil dobrých třicet metrů od naší branky k jejich záložníkovi, ten se zase příliš nerozpakoval a napálil ho na bránu. Z nastalé situace si nedělal hlavu ani na penaltě stojící Špinar, který jen sledoval, kterak napálený balón rychle padá pod břevno. Asi nás zkrátka baví zápasy otáčet, s čímž už za chvíli začal Skala, když hlavou prodloužil do brány Chmelíkem prodloužený aut. Domácí nás ještě jednou postrašili, když musel Špinar vyrážet Ropkem zblokovanou střelu, poté jsme změnili rozestavení, a i když to drhlo, šlo to lépe. Opravdu zajímavé, že co platilo na Svitavy, bylo nám v Křenově k ničemu. Válek se ocitl za obranou, ale jeho slabou střelu k tyči gólman vyrazil, po jednom z Tmějových autů jsme se dostali k pěknému závaru, na jehož konci Sokol trefil gólmana pod svýma nohama, aby se od něho vzápětí odrazil balón do tyče. A tentýž hráč se taky dostal k samostatnému nájezdu, ale brankáře neprostřelil. Domácí se připomněli pouze propagačním pokusem z dálky a v závěru poločasu na sebe dvakrát upozornil Skala. Nejprve protáhl gólmana střelou z úhlu a v poslední minutě na malém vápně utopil Chmelíkův centr na své hrudi, aby osamocen napálil volej vysoko nad bránu.

Do druhého poločasu se nám podařilo vstoupit o poznání lépe a Sokol svou povedenou střelou brzy protáhl domácího brankáře. Náš tlak pokračoval, ale končil nepřesnými zakončeními nebo finálními přihrávkami až do chvíle, kdy Skala poslal přímák do vápna a u dorážky Ropkovy hlavičky byl nejrychleji čerstvý Zerzán, který si připsal gól cca ve čtvrté minutě svého jarního pobytu na hřišti. Na celý zápas si nevěřil, ale v útoku hýřil aktivitou a brzy po gólu rozvlnil síť i svou střelou z boku. Po dalších zmatcích v domácí obraně pak nedokázal umístit do opuštěné brány těžký volej zpoza vápna. Při chuti byl i jeho útočný druh Skala, který si po gólu připsal i asistenci, když se jeho zamýšlený lob nějak nešikovně odrazil od kolenou rozdílového hráče zápasu – domácího gólmana – k nohám Válka, který jej nadvakrát dorazil do sítě. A přes všeobecnou touhu po zklidnění hry byl Skala akční i nadále, a tak další přímák narychlo rozehrál na Tměje, který si jeho centr pěkně v běhu ve vzduchu zpracoval, trochu se zamotal mezi obránci na velkém vápně a pak vyslal levačkou krásnou plašmušku, která si ve vinglu ještě ťukla o břevno a zapadla do sítě. Domácí se v závěru ještě dostali k zajímavému rohu a poté se nechal vyniknout Špinar, když přes sebe nechal přepadnout domácího útočníka tak šikovně, že to donutilo rozhodčího nás rozčílit nesmyslnou penaltou. Pro tu si náš brankář doskočil k tyči a i s její pomocí udržel stav inkasovaných branek na jedné. A pak už nám nezbylo než si poručit ke klobáse leda kečup a dát místnímu plácku na nějakou dobu poslední sbohem.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj – B. Válek, M. Chmelík, M. Klement, M. Štancl (J. Kopecký) – Z. Skala, M. Sokol (M. Zerzán)
  • Góly: Z. Skala, M. Zerzán, B. Válek, V. Tměj
  • ŽK: M. Klement

Nestárneme

Po roce a půl k nám opět zavítal krajský přebor, přivítali jsme ho jak se sluší a patří na vesnici, močkou vanoucí z pole. Fotbalové počasí bylo ideální, soupeř atraktivní, teoretický zápas s ligovým soupeřem byl už jen čtyři překvapivé výhry daleko a stejně se nás sešlo jen třináct. Možná aby měl trenér víc lidí na střídání, plánoval začít jen v deseti, ale to jsme mu rozmluvili. Uběhly tři minuty, než jsme se stačili rozkoukat a zvyknout si na level hráčů, o kterých maximálně někdo z nás čte každé pondělí. Tak jsme se osmělili k první sérii přihrávek, zhruba čtyř, které ale vyústily v hostující přímák. Ten byl rozehraný do náběhu vedle zdi, hostující útočník se otočil kolem našeho obránce a křížnou střelou zevnitř vápna překonal Špinara, jak to vypadalo jednoduše. Chvíli na to Špinar vyrazil hůře umístěnou střelu z podobného místa, my se na druhé straně dostali po kombinaci k centru do vápna, ale to byl veškerý náš úspěch. Zhruba po čtvrthodině hry přišla naše další ztráta, rychlá kolmice středem, která Frola se štěstím katapultovala do samostatného úniku a bylo to o dva góly. Možná se hosté trochu spokojili, možná jsme opravdu dobře bránili, ale do dalších vyložených pozic jsme hosty až na jednu hlavičku po přímém kopu nepustili. Byly tam střely, centry skrz vápno, ale zas tak špatně to na nás nepůsobilo. Naše obrana kouskovala hru častým fauly a všichni jsme lítali sem a tam a sem a tam a ve vytrvalé defenzivě byly naším největším problémem bídné nahrávky po zisku balónu. Přesto jsme se mohli dočkat i vstřeleného gólu. To si na přímák z půlky naběhl Chmelík, ale jeho sklepnutí na vápno na osamoceného M. Štancla předcházel ofsajd. Hosté se do přestávky prosadili ještě jednou, když se po sérii soubojů a odrazů odhodlali ke střele z 25 metrů, která pomalu ale jistě našla dolní roh branky. My jsme si zopakovali přímý kop s Chmelíkovým sklepnutím, tentokrát koncovka vyšla na V. Štancla, který ale hlavou sám před brankářem trestuhodně minul.

Do druhého poločasu jsme šli s cílem tahat hru a trochu si odpočinout, i proto se Skalovo střídání odložilo až do prvního přerušení. K tomu došlo po pěti minutách svitavského báčka, které skončilo přihrávkou pod sebe na opuštěného útočníka na penaltě, jenž trestuhodně trefil tyč, a gólová dorážka byla naštěstí ofsajdová. Následující podobné báčko skončilo faulem před šestnáctkou a povedeným přímým kopem, který Špinar vytáhl na tyč. Ne že by nás pak hosté nepřehrávali, ale co do akutního nebezpečí měli vlastně po hodině hry vystaráno. Nám se častěji dařilo osmělovat i pomocí křížných balónů na Tměje a Válka, po jedné takové akci střílel Chmelík. Sice vysoko nad, ale bylo to po pár povedených přihrávkách v kuse a byla to střela. Když už se schylovalo ke střídání jediného hroťáka, vybojovali jsme první rohový kop, kterým M. Štancl na přední tyči našel hlavu Kopeckého a ten si ještě před svým střídáním mohl zařvat radostí a říct si: "Dal jsem gól Svitavům." Náš statečný výkon pokračoval, ale vrcholem snažení byly nadějné pozice křídelních hráčů, pár nepřesných centrů do vápna a Válkova jedna těsně nepřesná a jedna zblokovaná střela. Ke kontaktnímu gólu, který by třeba pocuchal psychiku klidného soupeře, ale bylo relativně daleko. Pokud se nám nasazení, bojovnost a počet lidí podaří přenést i do ligových zápasů, bude to dobré. Čtvrtfinále krajského poháru je sice pěkná meta, s konfrontací s jiným fotbalovým světem můžeme být spokojeni (soudě dle výsledku jsme stále stejně dobří jako posledně), ale když se do toho namíchá další pohár a dohrávka, minimálně jeden by si to příště odpustil.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák - M. Chmelík, M. Klement, V. Tměj, M. Štancl, Z. Skala (B. Válek) - J. Kopecký (K. Vopařil)
  • Góly: J. Kopecký
  • ŽK: M. Ropek

Soupeře ****me

Jedna výhra je pěkná, ale dvě výhry, to už je šňůra. Nebo aspoň provázek. Proto jsme chtěli tři body z Linhartic potvrdit i proti Jevíčku a konečně vyhrát doma. Sice nás bylo o jeden kus víc, ale co se týče předzápasové životosprávy, úplně ideální stav to znovu nebyl. Marná sláva, třicetiny slaví člověk jednou, dvakrát za život. A když je to Štancl, jejichž klan tvoří čtvrtinu naší obvyklé sestavy, nevěstí to nic dobrého. Snad to na naší hře tak moc znát nebylo, měli jsme více míče, ale naši neplodnou převahu narušil nejdříve hostující útočník za naší obranou a naštěstí i ofsajdovou linií a hlavně  desátá minuta. To hosté dostali možnost zahrávání přímého kopu, nacentrovali ho na roh malého vápna, naši obránci si ještě nestačili nové muže přebrat, V. Štancl zůstal stát a vedoucí gól byl na světě. Nám se poměrně záhy podařilo vyrovnat, když si Chmelík naskočil na roh M. Štancla, ale jeho hlavičku prodlužoval do brány v ofsajdu stojící Skala a bylo po radosti. Po dvaceti minutách hry zničehonic vynuceně vystřídal Sokola Kopecký a právě na něho vyšla koncovka po povedené křídelní akci, ale přemisťující se hostující gólman předvedl dobrý reflexivní zákrok. Bylo toho asi víc, hrálo se víceméně u soupeře, aspoň soudě dle toho, že V. Štancl neměl vlastně žádnou práci. Při naší ofenzivní jalovosti nám pomohl zbytečný a nešikovný faul na aut přebírajícího M. Štancla, po kterém se nám minutu před pauzou naskytla výhoda penalty. Všichni víme, že to pro nás žádná výhoda není, exekuce demokraticky zbyla na Chmelíka, který se, jako už tolikrát, trefil přesně k levé tyči. Co na tom, že mu to i několikrát nevyšlo. Všem nám naskočila vzpomínka na cerekvickou rozehrávku, přesto jsme soupeři dovolili nás ještě před odchodem do šatny vystrašit, i když v tom hrálo roli štěstí. To se dlouhý balón za obranu nešťastně snesl na Ropkova záda a z následné trmy vrmy vylétl balón mimo bránu v tu chvíli vyběhlého V. Štancla.

Druhý poločas pokračoval za naší převahy, ale stále jsme nedokázali proměňovat ani ty největší šance, jako když se Skala ocitl sám před brankářem po centru ze strany, ale nestihl již balón usměrnit mimo jeho dosah. Nebo když tentýž hráč našel krásným balónem za obranu ten den opravdu mimořádně nevysílitelného Klementa, ale ten stihl balón před vyběhnuvším brankářem jen píchnout mimo něj i bránu. A protože ani nepřešel čáru, nafasoval ještě Klement žlutou kartu při snaze se k míči nějak dostat. Po hodině hry se na nás usmálo štěstí z méně nápadné akce, když si na přímák M. Štancla naskočil Ropek a jeho hlavičku pod břevno hostující gólman nějak záhadně nechytil. Hosté po gólu zvýšili aktivitu, vystřídali gólmana, vyslali jednu střelu nad a hlavně nám trvale zatápěli dlouhými auty. Po jednom takovém odvracel míč těsně před čárou a hostujícím útočníkem Skala. Ten pak stihl, stejně jako Válek, prováhat dobrou střeleckou příležitost, a protože naše další brejky taky nenesly ovoce, strachovali jsme se o výhru až do nastavení. Před ním si tisíciminutovou železnou šňůru přetrhl zaskakující kapitán M. Štancl, ale v takový příděl z dlouhodobého i nedělního hlediska asi ani nedoufal a aspoň si vychutnal skromný potlesk tribun. V nastaveném čase svedl Kopecký ve vápně souboj o dlouhý balón, který tak propadl až k Válkovi, ten se tentokrát nerozpakoval a krásně ho umístil na protější tyč. Po dlouhé době tak došlo na domácí pokřik, který zatím, stejně jako naše hymna, odolal touhám o renovaci a větší údernost.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Tměj - B. Válek, M. Klement, M. Štancl (J. Špinar), Z. Skala - T. Holomek, M. Sokol (J. Kopecký)
  • Góly: M. Chmelík (pen.), M. Ropek, B. Válek
  • ŽK: M. Klement

Ten dělá to, a ten zas tohle ...

…a ve finále je nás pořád dvanáct. Začátek jara nám nevychází podle představ v několika ohledech. V zimě jsme debatovali nad naším defenzivním a gólově úsporným stylem a padly i názory, že je lepší vyhrávat 4:3 než 1:0. Tak jsme ne úplně záměrně trochu pootevřeli vrata vzadu, ale jaksi se zapomněli zlepšovat v proměňování šancí, takže bodový zisk ne že pokulhává, ten prostě stojí. Taky jsme si nepředstavovali, že budeme hrát v tak málo lidech. Jednou nemůžou tyhle, podruhý tamty, a tak musíme být rádi, že se na výlet do Linhartic vydal polozraněný Tměj, že si V. Štancl v zimě koupil nové rukavice, že Holomkovi dobře vyšel sudý a lichý týden, že minimálně dva nejmenovaní hráči dali přednost aktivnímu trávení kocoviny namísto vylehávání na gauči a že je ze střídačky tradičně jistil Kopecký. Těch výjezdů ve dvanácti lidech je tolik, že je až s podivem, že se nám tu jedenáctku podařilo zatím vždy dát do kupy. Při příjezdu jsme zjistili, že soupeř je na tom ve všech ohledech velmi podobně, takže dvě lavičky pro 5 lidí včetně funkcionářů působily jako velký přežitek.

Domácí byli s vidinou minima střídání smíření hůř než my, a tak se nám při jejich úsporném pohybu od začátku dařilo poměrně v pohodě kombinovat až po vápno. Takto jsme už v druhé minutě navedli koncovku na výpomoc z Prahy, ale Holomek střílel nad. O něco později se ke střele v dobré pozici dostal Skala, ale mířil slabě pouze do náruče domácího (ne)gólmana, mimo (do šířky nebo výšky) zakončili i Tměj nebo Klement. O trochu vzruchu se svým náběhem po standartce postaral Ropek, to domácím poskakoval balón u čáry, ale neurodilo se. Stejně jako při centrech Skaly a zejména Tměje do vápna, nějak tam totiž chyběl útočník. Domácí hrozili naprosto jednoduše, ale velmi účinně. Odkop od brány na těžce bránitelného hlavičkáře, ten trknul za obranu na sprintersky disponujícího kolegu z útoku, kterému stačil leda Klement. Domácí se osmělili pár propagačními pokusy, ke kterým se dostali buď výše popsaným způsobem, nebo naší váhavou rozehrávkou, ale mnohem nebezpečnější byl jeden z jejich rohů, po kterém nijak zvlášť atakovaný hráč hlavičkoval vedle. Zhruba po půl hodině hry jsme po našem rohovém kopu jaksi nezvládli zamezit domácímu brejku, který chvíli vypadal na sólový postup, nebýt rychlých Klementových nohou, všechno nakonec skončilo přímákem z nadějné pozice odvráceným naší zdí. Pak na sebe vzal střeleckou iniciativu zpoza vápna M. Štancl, který první ranou trefil levou tyč, druhou těsně minul pravou tyč a přímák z hranice šestnáctky mu zpod břevna vyrazil gólman.  Cesta do kabin tak byla stejná jako vždy s tímto soupeřem – máme víc ze hry, máme šance, ale gól nikde.

Nástup do druhé půle nám vyšel na výbornou. Nejprve našel Skala svou standartkou hlavu Chmelíka, jehož prodloužení se po nějakém podivném gólmanově zákroku a odrazu od tyče dostalo za čáru a my se ujali vedení. Brzy na to postupoval ze strany M. Štancl, ale brankáře neprostřelil, po něm pálil Sokol z dvaceti metrů kousek vedle. Z další standartky Ropek našel znovu Chmelíka, ale ten neozdobil rodinný výlet druhým gólem ani nadvakrát, přestože si o to hlavně dorážka hlavou říkala hodně nahlas. Aby se přece jen trochu předvedl, tak o chvíli později hasil domácí zteč taktickým žlutým faulem. Ono se totiž domácí po tom gólovém opaření chvilku sbírali a my jsme po našich nevyužitých šancích začali trochu ztrácet na mysli nebo co, takže zhruba od 60. do 80. minuty bylo na naší půlce docela živo a neobsazeno. Ale něco domácí zkazili sami, něco zablokovala obrana v ošemetných šermovačkách vně i uvnitř vápna, pro svůj obligátní jeden zákrok si vyběhl V. Štancl a když už jsme se rozhodli nechat domácí zakončit, trefili po centru „do kapsy“ pouze břevno. S příchodem Kopeckého i postupem času se nám podařilo hru zklidnit a podržet balón, ale pojistka ne a ne přijít. D. Štancl si po výletu do soupeřova vápna předkopl balón, Kopecký na přední tyči usměrnil roh nad bránu a v samém závěru Skala vymyškoval čtyři domácí hráče jen proto, aby z jasné pozice tlačil míč tak moc k tyči, až vůbec netrefil bránu. Až na pár vaginálně se vyjadřujících výjimek se všichni zúčastnění shodli, že naše vítězství bylo zasloužené a snad nám pomůže před blížícím se více než anglickým týdnem. Pro který ale bude určitě potřeba víc lidí.

  • Sestava: V. Štancl – D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, M. Janypka – Z. Skala, M. Klement, M. Štancl, V. Tměj – T. Holomek, M. Sokol (J. Kopecký)
  • Góly: M. Chmelík
  • ŽK: M. Chmelík

Cerekvický valčík

Nebylo to posvícení, nebyla to neděle, v naší obci mezi kopci plnily se korbele. To jediné pravé okresní derby s Cerekvicí jsme z čistě preventivních důvodů posunuli o čtyřiadvacet hodin dále od pondělního rána, na což bohužel nezareagovali mimo jiné dva naši krajní záložníci, takže výběr sestavy měl trenér znovu až zbytečně jednoduchý. Protože jsme dvakrát za sebou prohráli, protože se náš jarní standard inkasovaných branek nepříjemně ustálil na trojce a protože jsme věděli, že soupeř disponuje kvalitními a rychlými útočníky, nastoupili jsme do zápasu hlavně s cílem pečlivé defenzivy. A jelikož se nám během první čtvrthodiny vůbec nedařilo podržet balón, poskytli nám hosté dostatečný zátěžový test. Totální převaha na míči a rychlé náběhy nás sice zle trápily, ale třeba Špinar z toho moc trápení neměl, takže se to tak nějak dalo skousnout. O to větší škoda, že jsme po patnácti minutách inkasovali z rohu, když se od těžko ubránitelné vysoké hlavy Kusého odrazil míč k Šedovi, který napsal svojí hlavou tak přesný oblouk, že na něho ani v součinnosti, ani zvlášť, nedosáhli jak Špinar, tak u tyče stojící M. Štancl. Brzy po gólu jsme zjistili, že domácí defenziva není úplně neprostupná a  když si míč vyměnilo chotovické útočné duo, vznikla z toho ve vápně nejedna pěkná pozice. Ale Skala trefil odražený balón do vhodně roztáhnutých nohou vyběhnuvšího gólmana Vostrčila a Novákova dorážka levačkou skončila vysoko nad. Jinak se na hře ještě chvíli po gólu moc nezměnilo, hosté se dostali do jediné další šance, ale Špinar střelu na vzdálenější tyč vyrazil a ke konci poločasu už to, i co se týče držení míče, byla vyrovnanější partie. Naše útočné snažení ještě dvakrát navedlo koncovku na Vopařila, ale tomu dnes nebylo přáno ni ve stoprocentních šancích. Poprvé si ve vápně našel odražený balón po Skalově standartce, ale Vostrčil mu hodně rychle zmenšil střelecký úhel, za což byl odměněn trefou na solar. Podruhé si Vopařil náběhem našel hluché místo mezi stopery, M. Štancl ho tam oslovil krásným balónem, ale po dobrém zpracování se mu pokus o střelu zevnitř vápna svezl po šajtli Pánu Bohu do oken.

Do druhého poločasu naskočil Uher a byl to pro nás nemilý a až příliš svěží vítr, naštěstí ho jednou stihl zakřižovat Ropek, jindy své sprinty vyčerpal na lajně a když už se na vápně dvakrát dostal ke střele, byl Špinar dostatečně rychlý a dlouhý na to, aby na míč dosáhl. Což zní dost jednoduše, ale zejména při lehce tečovaném pokusu předvedl opravdu znamenitý skok. Zatímco hosté si zvesela střídali, my jsme se Kopeckého na naše střídání nemohli dovolat, Škoda počítal s tím, že půjde až po Kopeckém, a tak naší neměnné jedenáctce začaly tuhnout nohy. Není tedy divu, že jsme se do šancí dostávali zejména ze standartek. Po centrech ze strany ale Chmelík hlavičkoval do prostoru brankáře, V. Štancl nad a Ropek pod sebe. Což nebylo na škodu, protože to Vopařilovi dalo šanci k reparátu, ale takřka totožná situace z prvního poločasu měla i totožný výsledek - trefeného rychle vyběhnutého Vostrčila. Hosté zahrozili ještě Malého standartkami na zadní tyč, roh vyhlavičkoval Ropek, přímák vyboxoval Špinar a deset minut před koncem přišla řada na nás. Chmelík křížným balónem hledal Skalu, náš starý známý Lněnička centr podběhl, jarní střelecký objev z Pohodlí si míč hrudí zpracoval do střelecké pozice, chladnokrevně obstřelil hostujícího gólmana a v nejedné duši se rozhořela i tříbodová naděje. Ale ještě dřív než tento stav zareagovala naše světelná tabule, rozjeli hosté z rozehrávky naším opařeným středem hřiště až neuvěřitelně jednoduchou kombinaci na tři doby a šest doteků, která katapultovala do střelecké pozice starého známého Lněničku, který střelou na zadní tyč zmrazil naši chvilkovou radost a po předchozím kiksu zachránil pověst svoji i naši, protože by nám beztak nikdo nevěřil, že jsme ho nepodmázli. Zbývajících deset minut jsme vzadu hráli vabank, ale únava materiálu už byla příliš velká na to, abychom zkušeně hrající hosty byly schopni výrazněji podusit. K jediné střele se chvíli před koncem dostal Sokol, ale jeho skákavý pokus z dvaceti metrů vyrazil Vostrčil na roh poslední naděje. Ten přelétl všechny naše nabíhající hráče a šlo se slavit. Když už ne výhru, tak aspoň dvojí kulatiny.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, M. Chmelík - Z. Skala, M. Klement, M. Štancl, V. Novák - M. Sokol, K. Vopařil
  • Góly: Z. Skala
  • ŽK: Z. Skala, V. Novák, V. Štancl

BuBo útok

Po týdnu se vítr uklidnil a nás v sobotu přivítal vedoucí celek přeboru, v čele s velice dobře připraveným trávníkem. Už na podzim jsme se na vlastní kůži přesvědčili, že není radno čekat, co tento soupeř vymyslí, protože mu to v útoku střelecky pálí. Chybama se člověk učí a nemyslím si, že tuhle uděláme potřetí. Po pětadvaceti minutách to bylo skoro na ručník a to mělo ještě jedenáct z nás kliku, že se na morašické "herní pojetí" nemuselo koukat z ochozů. V 7. minutě využil Wejda svých pár kilogramů k přetlačení obranné dvojice a odcentroval před branku, kde z bezprostřední blízkosti otevřel skóre hlavou Bureš. O 10 minut později šel Novák do souboje nohou místo tělem a rozhodčí posoudil jeho počínání jako nedovolené. Boháček přestřelil zeď a plachtící Špinar byl o fous krátký. Ve 24. minutě Martin Štancl přebral špatně míč a brejk z poloviny hřiště dorážel do poloprázdné branky Novotný. Chaos, rozpaky a ztráty míče vedly k tomu, že i samotní hráči se na hřišti museli pýřit. Chvílemi to vypadalo spíš na amatérský trénink krasobruslařů, kterým na led kdosi hodil merunu. Přesto, že jsme podali poločas hrůzy, mohli jsme z minima vytěžit dvě branky. Chmelík a Válek se ocitli ve vyložených šancích, kterým však scházelo lepší řešení v zakončení. Nutno dodat, že i soupeř nadále pokračoval v převaze a Špinar několika zákroky udržel už tak bídné skóre.

Ve druhé půli jsme si zkusili zahrát na Slávku a nebýt toho, že předvádíme lamí zakončení, tak se nám to povedlo. Již v 50. minutě prodloužil Holomek Tmějův aut do vápna a po několika odrazech snížil se štěstím patičkou Klement. To mělo zřejmě za následek mírné "připosrání" domácích a nám se otevřel dostatek možností jak upravit počet branek na naší straně. Najednou se dařila kombinace, vyhrávali jsme osobní souboje a tolik standartních situací jsme zahrávali naposledy před týdnem. Jen Beránek v brance neměl pořád co dělat. Štancl a Novák pálili v největších šancích mimo, prvně jmenovaný dokonce několikrát. Na druhé straně se v ojedinělém úniku ocitl Bureš, ale Špinar jeho zpracovaní včasným výběhem zasedl.

Prohráli jsme zápas opět v jeho úvodu. V sobotu nás čeká derby s Cerekvicí, tak zkusíme znovu nezaspat.

  • Sestava: J.Špinar - D.Štancl, M.Ropek, M.Klement, V.Novák - V.Tměj (M.Janypka), M.Štancl, M.Chmelík, Z. Skala (M.Sokol) - B.Válek, K.Vopařil (T.Holomek)
  • Góly: M.Klement
  • ŽK: V.Novák

Nemilé větry

Otevřít novou půlsezónu na hřišti posledního mužstva nám nebylo přáno, a tak nás po výsledkově povedené přípravě bez inkasovaného gólu čekal o poznání těžší protivník z Opatova. Buriánovo zranění při rozcvičce nám zhatilo plán zatížit opravenou střídačku 86 léty, katapultovalo do základní sestavy výjimečně otužilého Kopeckého a samotný Ropek se tak musel na střídačce skoro bát. Nový kapitán V. Štancl se uvedl skvěle, když zařídil, že první poločas budeme hrát se silným větrem v zádech. Této výhody jsme využili pouze ve smyslu vytrvalé herní převahy. Bohužel když se v 7.minutě hosté poprvé dostali hlouběji na naši polovinu, rovnou poměrně jednoduše vyplavali až do koncovky tváří v tvář Špinarovi. Ten si s prvním pokusem poradil, ale dorážka už zařídila hostům nečekané vedení. Naše převaha ale nepolevila, a když Kopeckého výbornou hlavičku z vápna vyrazil neméně povedeným zákrokem hostující gólman, kopali jsme po čtvrt hodině první roh. Na Válkův balón si na zadní tyči naběhl Chmelík a bylo srovnáno. Když další roh Válkův roh po další střele Kopeckého dorazil zblízka do sítě důrazný Skala, vypadalo to, že zápas přeci jen pojede podle našeho plánu. Úzkostlivý metr rozhodčího přinesl spoustu možností ke klidným centrům do vápna, ale ani z nich ani z dalších nebezpečných Válkových rohů se neurodilo, mimo střílel mimo jiných Tměj. Když už jsme se smiřovali s tím, že silný vítr přetavíme pouze v jednogólové vedení, rozplynul se i tento dílčí úspěch, když se po Klementově zaváhání dostal ke gólu do šatny hodně lacino hostující sniper Kalánek.

Druhý poločas jsme přirozeně hráli spíše druhé housle, ale zdaleka ne tak druhé, jako hosté v prvním. Za celý poločas měl Špinar práci pouze s jednou propagační střelou a hlavně rohem točeným přímo do brány. Ne že by nám dařilo nějak útočit a pomýšlet na vítězný gól, ale vypadalo to, že bychom ani nemuseli inkasovat, protože čím dál ostřejší boj se odehrával převážně mezi šestnáctkami. Bohužel pět minut před koncem zatočil vítr s dalekonosným pokusem, Špinarovi propadl mezi prsty na tyč, u odraženého balónu byli jako první hosté a v pohodě ho napálili do sítě. Nám svitla šance na vyrovnání v úplném závěru, ale přímý kop z dvaceti metrů se do brány nevešel, a tak jsme, jak píše renomovaný okresní deník, začali tam, kde jsme na podzim skončili - překvapivou prohrou na domácím trávníku. Snad tedy fanouškům složíme reparát v příštím domácím zápase a snad se u toho stihneme i vyfotit.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Chmelík, M. Klement, V. Tměj - B. Válek, M. Štancl, M. Sokol, Z. Skala - V. Štancl, J. Kopecký (M. Ropek)
  • Góly: M. Chmelík, Z. Skala
  • ŽK: D. Štancl

Zimní příprava 2018

Čt  11.1.   od 18:00 hod      tělocvična                                  zahajovací trénink

Út  16.1.   od 18:30 hod      tělocvična, výběh                      tréninková jednotka

Pá  19.1.  od 18:00 hod       tělocvična, výběh                      tréninková jednotka

Ne  21.1.  od 10:15 hod       hřiště                                         herní trénink

Út  23.1.   od 18:30 hod       tělocvična, výběh                      tréninková jednotka

Pá  26.1.  od 18:00 hod       tělocvična, výběh                      tréninková jednotka

Ne  28.1.  od 10:15 hod        hřiště                                        herní trénink

Út  30.1.   od 18:30 hod        tělocvična, výběh                     tréninková jednotka

Pá  2.2.    od 18:00 hod        tělocvična, výběh                     tréninková jednotka

Ne  4.2.    od 10:15 hod        hřiště                                        herní trénink

Út  6.2.     od 18:30 hod        tělocvična, výběh                      tréninková jednotka

Čt  8.2.     od 18:00 hod        tělocvična, výběh                      tréninková jednotka

Pá-Ne       9. - 11.2.               Daňkovice                               soustředění

Út  13.2.   od 18:30 hod         tělocvična, výběh                     tréninková jednotka

Pá  16.2.  od 18:00 hod         tělocvična, výběh                     tréninková jednotka

Ne  18.2.  od 10:15 hod         hřiště                                        herní trénink

Út  20.2.   od 18:30 hod         tělocvična, výběh                     tréninková jednotka

Pá  23.2.  od 18:00 hod         tělocvična, výběh                     tréninková jednotka

So  24.2.  od 18:00 hod        Rychta                                     Obecní ples

Út  27.2.   od 18:00 hod         tělocvična, výběh                     tréninková jednotka

Pá  2.3.    od 18:00 hod         tělocvična, výběh                     tréninková jednotka

Ne  4.3.    od 11:00 hod        UMT Litomyšl                         přípravné utkání - Horní Újezd

Út  6.3.     od 18:00 hod         tělocvična, výběh                     tréninková jednotka

Pá 9.3.     od 18:00 hod          tělocvična, výběh                    tréninková jednotka

Ne 11.3.   od 13:00 hod        UMT Litomyšl                         přípravné utkání - Borová

Út  13.3.   od 18:00 hod         tělocvična, výběh                     tréninková jednotka

Pá  16.3.  od 18:00 hod          tělocvična, výběh                    tréninková jednotka

Ne  18.3.  od 15:00 hod        hřiště DÚ nebo UMT Lit.       přípravné utkání Dolní Újezd B

Út  20.3.   od 18:00 hod          hřiště                                       tréninková jednotka

Pá  23.3.  od 18:00 hod          hřiště                                       tréninková jednotka

So  24.3.  od 14:30 hod         hřiště Křenov                         MU Křenov

 

Termín, čas a místo se může změnit dle aktuálních podmínek, bude upraveno na stránkách.

Na trénink mít s sebou věci na běh, na hřiště, na umělku i do tělocvičny.

Na www stránkách vyplňovat účast!!!

Opožděná tečka

Přestože se nám nejvzdálenější soupeřovo hřiště v Jaroměřicích přestěhovalo o čtvrt hodiny blíž k domovu, pořád je to dost daleko na to, aby takový výlet nelákal, a tak jsme na podzimní dohrávku dorazili stejně jako letos na jaře ve čtrnácti lidech včetně vedoucího a věrného fanouška. Uzdravený Špinar vystřídal v bráně Prešinského, Chmelík v záloze Holomka a jinak se za těch 7 měsíců v naší sestavě nic nezměnilo. Vítězství by nám zajistilo umístění na bedně po podzimu, ale přesto jsme se vzhledem k protivníkově útočné síle rozhodli sázet hlavně na poslední dobou nepříliš spolehlivou obranu. Hlavní riziko představoval několikanásobný nejlepší střelec okresu Švec, a i přes (nebo právě přes) osobní hlídání V. Štancla se v prvním poločase dostal do tří šancí. V té první měl nejlepší odhad na centr z lajny, ale jeho hlavička skončila mimo. Naši odpověď obstaral Tměj a jeho akce potvrdila, že jak silný je soupeřův útok, tak špatná je jeho obrana.  Na našeho levého záložníka dostal míč po kombinaci středem M. Štancl, měl dost času poměrně daleko za vápnem napřáhnout a domácí gólman během daleké střely tak usilovně přemýšlel o ideálním zákroku, až se rozhodl míč jen lehce prodloužit do brány. Pro náš taktický záměr bylo rychlé vedení vítaná podpora, bohužel když se Tměj o chvilku později odhodlal k dalšímu pokusu, gólman již míč udržel, rychle ho rozehrál a ukázkový domácí brejk, ve kterém nikdo z nás neměl ani na chvíli šanci, že by zasáhl míč, skončil průnikovkou na Švece, který osamocen rutinně přehodil vyběhnuvšího Špinara a po čtvrt hodině se začínalo od začátku. Po zbytek poločasu byly nebezpečnější domácí, hnaní ne snad svými fanoušky, ale spíše okolní sbírkou v neděli se nudících emotivních samouků. Ještě jednu šanci si připsal Švec, ale jeho nůžky z domněle ofsajdové pozice mířily nad, se zbytkem balónů si poradila obrana a i nějaké míče zbyly i na Špinara. Naše snažení během prvního poločasu se dlouho omezilo jenom na šanci Vopařila. Tomu zády sklepl míč Tměj, což dostalo domácího gólmana hrubě mimo ideální pozici, ale náš útočník z vápna přestřelil. V závěru se brzy po sobě dostali takřka do nájezdu proti poslednímu hráči oba naši stopeři, ale přestože zvolili každý jiné řešení, obě byla k ničemu. Dokonce za posledním hráčem se pak ocitl Burián, ale než stihl vystřelit, zapomněl balón za sebou.

Nástup do druhého poločasu se povedl domácím a jejich tlak korunoval po pěti minutách vyjetý stoper, na jehož střelu si Špinar sice sáhl, ale ke své nespokojenosti jí v cestě za svá záda nezabránil. To byl na dlouhou dobu poslední vážný vzruch před naší brankou, protože hra se i díky standartním situacím přestěhovala před domácí svatyni. Rybička V. Štancla po Tmějově rohu se až překvapivě těsně nestala gólovým lobem, přímák M. Štancla vyrazil od své tyče domácí gólman. Následný roh téhož hráče doslova našel znovu hlavu V. Štancla a jeho pokus si se štěstím našel cestu do sítě jak skrze nohy protihráče, tak přes zákrok brankáře, který míč vyrazil jen do tyče, od níž už došel za čáru. O chvíli později stočil M. Štancl další roh přímo do brány, gólman ho s obtížemi vyrazil do břevna, ale následné snažení Ropka, Buriána a V. Štancla na čáře skončilo trestuhodně pouze útočným faulem. Hlava V. Štancla si našla ještě jeden roh Tměje, ale na číhané ve stejném místě byl i Ropek a přesnost ani razanci zakončení to rozhodně nezdvojnásobilo. Přesto nebyl s našimi šancemi konec. Znovu ke střele na vápně se dostal Vopařil, ale narozdíl od prvního poločasu ji poddimenzoval. A do velké šance se dostal také stoperem i rozhodčím šikanovaný Burián. Bohužel se mu nepodařilo Válkův skvostný centr pouze tečovat, protože po jeho zpracování už byl ubráněn. Domácí se po celou dobu dostali pouze k beznadějnému přímáku z nadějné pozice, ale v poslední desetiminutovce skončil nejprve tečovaný centr na tyčce Špinarovy brány a o chvíli později vytáhl náš gólman skvělý zákrok, když se ke střele ve vápně dostal neobsazený Batelka. Když pak rozhodčí místo dalšího přímého kopu domácích zpoza vápna odpískal konec, jeho jmenovec Bilbo Pytlík by určitě radostí zaplesal nad jeho touhou po dobrodružství, které mu rozzuření domácí hráči bezodkladně poskytli. I když šance na výhru byly, jsou remízy, které na podzim mrzí víc, o minulé prohře ani nemluvě. Tohle byla taková pěkná tečka za takovým pěkným podzimem.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák - B. Válek, M. Chmelík, M. Štancl, V. Tměj - M. Burián, K. Vopařil (J. Kopecký)
  • Góly: V. Tměj, V. Štancl
  • ŽK: V. Novák, B. Válek, M. Burián

Narozeninový komplot

Počasí tomu chtělo, že z původně posledního zápasu podzimu se stal pouze poslední domácí zápas. Mohli bychom žehrat na los, protože ze začátku soutěže bezmocné poličské béčko k nám přijelo mírně posílené áčkem, středně posílené posledními zápasy a hodně posílené bezstarostností plynoucí z nějaké sobotní oslavy. Listopadový terén nabádal k bojovnosti a jednoduchosti a tři přímáky v prvních pěti minutách tomu trochu odpovídají. První dva byly naše, a to nadějný pokus M. Štancla do vrchu zdi a propagační pokus Chmelíka z dálky. Na hostujícím kontě se objevil první rychlý zápis v později důležitém karetním rejstříku a hlavně přesně provedená exekuce jejich přímáku, Nadrchal si na střelu přes zeď jenom sáhl a my jsme záhy prohrávali. Běhavé mládí nás na těžkém terénu často provětrávalo v obraně, byť bez střeleckých pokusů, a také nás dostávalo do presu a naše rozehrávka tak pro nezaujatého diváka vypadala spíše jako nepřesné odkopy. A ono tak spíš i bylo. Po dvaceti minutách hosté ukázali, jak může být fotbal na nekombinačním podkladu jednoduchý. Stačila jedna přihrávka na nedůsledně obsazeného útočníka, ten si zády k bráně jedním dotekem zpracoval míč do střelecké pozice ve dvaceti metrech a na jeho bezchybnou střelu se Nadrchal pouze díval. Vy ostatní se na ni můžete podívat na sestřihu utkání Plzeň-Slavia, Kolář to trefil podobně. Hosté se rychlým náskokem trochu uspokojili, ale naše pokusy o zteč ze hry končily většinou u Buriána, který si téměř každý centr dokázal zpracovat do nadějně vypadajících šancí, jenže přitom stál permanentně v ofsajdu. Další standartku umně poslal na zadní tyč Tměj, ale jeho netečovaný balón propadl těsně vedle. Vzdor částečnému úspěchu se příště rozhodl pro jiné řešení a to se ukázalo ještě lepší. Jeho pokus z dálky poponesl vítr a hostující gólman si nejistým a neúspěšným zákrokem řekl o častější prověření. Toho se mu od nás po hříchu moc nedostalo, přestože jsme zbytek poločasu víceméně strávili na soupeřově půlce. Deset minut před přestávkou jsme hosty zamkli na vápně cca na dvě minuty, několik zblokovaných pokusů a Tmějova neúnavná práce vyústily v další zblokovanou střelu Skaly, po které si sám před brankářem poradil Burián, a tak se v druhém poločase začínalo od nuly.

K očekávanému boji proti větru jsme si bohužel brzy po obrátce naložili další starosti. Když se hosté po deseti minutách dostali k prvnímu balónu za obranu, V. Štancl znemožnil Klementovi poměrně pohodlný obranný zákrok, aniž by sám odehrál balón, a hostující útočník samostatný nájezd pod Nadrchalovou nohou procedil do sítě. Chvíli na to fauloval na půlce už žlutý Skala a rozhodčí se mu, možná nevědomky, odhodlal udělit druhou žlutou. Škoda, že stejnou odvahu nesebral při kopačce v obličeji M. Štancla. Hostům ale vedení stačilo, a tak se nám zvýšeným nasazením podařilo i v deseti nejen být nebezpečnějším týmem, ale dokonce i vyrovnat. Když Buriánovo povalení ve vápně nevedlo k penaltě s nejistým výsledkem a Chmelík pálil mimo, podařilo se to V. Štanclovi, který z vápna přesně napálil Buriánem sklepnutý balón. Bohužel hostům vepředu stačilo málo, a tak když rozhodčí hostující šlapák na vápně nesmyslně otočil na náš faul, dostali možnost dalšího nebezpečného přímáku, který proměnili tentokrát střelou na brankářovu stranu a potřetí strhli vedení na svou stranu. Vrhli jsme do útoku všechny síly, včetně obránců, ale vyrovnat už se nepodařilo. Osamocený Ropek měl na vápně míč příliš pod nohou a jeho střela tak postrádala razanci, V. Štancl nedokázal v dobré pozici ve vápně přesně přihrát pod sebe a přímák M. Štancla v úplném závěru se svezl po břevně. Naše série neporazitelnosti se tak zastavila na dvaceti zápasech zrovna při oslavě trenérova jubilea, ale snad to bylo jen jedno velké spiknutí našich chyb, obrovské efektivity hostí a mladické nerozvážnosti.

  • Sestava: R. Nadrchal – D. Štancl, M. Ropek, M. Klement, V. Štancl – V. Tměj, M. Chmelík, M. Štancl, Z. Skala – M. Burián, M. Sokol (B. Válek)
  • Góly: V. Tměj, M. Burián, V. Štancl
  • ŽK: Z. Skala, V. Štancl
  • ČK: Z. Skala

Staré nápisy ožívají

Naše kabina se na předposlední domácí zápas zaplnila tradičně o něco víc než auta při venkovním výjezdu, a rotace přebývajících obránců ukončila železnou sérii Nováka, který v předešlých 41 zápasech nechyběl v základní sestavě a během této doby zmeškal na hřišti pouhých 12 minut. Soupeř z Městečka Trnávky minulý týden poslal slušnou vizitku výhrou nad naším tabulkovým konkurentem z Jaroměřic, takže náš výkon v prvním poločase určitě neovlivnilo podcenění. Spíše to bylo nedostatečné zapálení. Počasí se sice na zápas umoudřilo, ale s promáčeným terénem už se nic dělat nedalo. Hostující stoper pochopil jako první, že každá střela může nadělat neplechu, takže sotva v druhé minutě po kličce našemu útočníkovi ve středovém kruhu napřáhl k první nevýznamné střele zápasu. Ale to je jen statistická zajímavost a ukázka střelecké chuti hostujících, za nás z lepší pozice, ale se stejně nevzrušujícím výsledkem odpověděli Tměj a později M. Štancl. Hosté dobře napadali a nám se nedařilo dostat k nějakému souvislejšímu tlaku u jejich brány. Přesto se ve dvou dobrých šancích po centru ze strany ocitl Burián, ale poprvé zblízka mířil do tyče a podruhé hlavičkoval až příliš do protipohybu gólmana. Ani hosté nebyli v našem vápně úplně řídkým jevem, po zpětné přihrávce na vápno naštěstí stříleli vedle a proti krásné střele zpoza vápna předvedl skvělý zákrok Nadrchal. Po půl hodině se Burián prokličkoval k samostatnému nájezdu, pro zakončení si hrdinsky zvolil obsazenější část brány, ale mířil těsně vedle. A to je asi všechno, co je možné říct o prvním poločasu.

Do druhého se nám podařilo vstoupit tak, jak jsme to měli v úmyslu na začátku. Sokol chtěl v úniku dvou na brankáře nechat vyniknout Buriána, ale dohadům o offsidu učinil přítrž vrátivší se obránce, který odvrátil na poněkolikáté toho dne dobře zahraný, ale neproměněný roh. Když se dostali k našemu vápnu hosté, učinil tomu přítrž Ropkův mohutný odkop, Burián předskočil nezajištěného stopera a sólový postup tentokrát chladnokrevně zakončil. Záhy mohlo být srovnáno, když si Nadrchal netroufl zkrotit vysokou svíci padající k zadní tyči, ale v následné šermovačce našich obránců s jejími útočníky přispěl k zdárnému vyřešení této nepříjemnosti.  Mohlo být ale i  veseleji, jenže Burián vzal po dalším z rohů balón z hlavy mlčícímu Chmelíkovi, M. Štancl střílel do ruky bránícího hráče, Skala o fous vedle, Sokol nadvakrát do brankáře a Chmelík po standartce hlavičkoval pouze do tyče. Radost do našich a hlavně fanouškovských srdcí tak vnesl až penaltový zákrok na Buriána. M. Štancl sice potvrdil naši letošní stoprocentní úspěšnost při jejich zahazování a předal pomyslnou penaltovou štafetu dál, ale jeho střelu doprostřed vyrazil gólman do kraje, kde se k němu rovnou nebo o chviličku později dostal Tměj a Chmelík si hlavou pohlídal, aby jeho výborný centr uklidil do prázdné brány. Protože střídající Novák byl při dalším útoku ze strany zblokován obráncem a protože jsme zvyklí servírovat našim divákům napínavou podívanou až do konce, dostali se hosté ještě ke střely z dálky, kterou Nadrchal vyrazil před sebe a hostující útočník za poklidného dozoru V. Štancla pět minut před koncem snížil. To byla naštěstí labutí píseň, a tak jsme si připsali potřetí za sebou domácí výhru, která mohla být vysoká a poklidná, ale zásluhou mrzké produktivity a obranné nedůslednosti jsme se o ní museli strachovat až do konce. Ne že bychom ve skrytu duše netoužili po exhibičním závěru zápasu, ale i tak vládne spokojenost. V hráčské kabině taková, že se euforií strhávají nápisy na zdi, v řadách fanoušků snad aspoň nějaká, i když pro naše dramatizování nemají moc pochopení.

  • Sestava: R. Nadrchal - D. Štancl, M. Ropek, M. Klement, V. Štancl - V. Tměj, M. Chmelík, M. Štancl, Z. Skala (J. Kopecký) - M. Burián (T. Holomek), M. Sokol (V. Novák)
  • Góly: M. Burián, M. Chmelík

Moravská tlačenka

Pozdní babí léto evidentně nebylo pro fotbal příliš lákavé, alespoň co se našich hráčů týče. Ze hřiště v Radiměři si dosud odvezl bod pouze jeden tým a my jsme se do boje na nám nevyhovujícím malém hřišti pustili s narychlo uzdraveným Klementem v obraně a V. Štanclem na hrotu. V hledišti jsme díky makovské invazi měli více lidí než na lavičce, kde osamocený Kopecký očekával příjezd Skaly a Touška. Rozhodcovský triumvirát ze sousedního kraje nezanechal posledně v blízkém Hradci valný dojem a dnes to rozhodně nevylepšili. Domácí se do nás pustili zhurta, a to jak fotbalově, tak důrazem. Fotbalově se v prvních minutách dostali k nepřesné střele zpoza vápna, jejich bojovnost nejvíce pocítil Válek, který inkasoval tvrdý kop do žeber. Méně prostoru na hřišti nám přidělává víc problémů, a tak jsme se míčů pod tlakem nepřesně zbavovali nebo je naopak drželi moc dlouho a přicházeli o ně, přesto jsme první velkou šanci zápasu zaznamenali my. To si Válek naběhl na průnikovku do lajny, přihrál pod sebe do vápna Sokolovi, ale ten pouze vyprášil záda domácího obránce. Na naší půlce bylo živěji, okének po našich ztrátách bylo opravdu hodně, domácím se dařilo přečíslovat naši obranu i za pomocí beků, ale Nadrchal si přes soustavný tlak připsal kromě výběhů možná jenom jeden zákrok proti dálkovému pokusu, protože domácí měli jinak špatně seřízená mířidla jak při finálkách, tak při pár střelách. Největší domácí šance dokonce skončila bez střely, když si v naší otevřené obraně jejich útočník položil obránce, ale do souboje tváří v tvář našemu gólmanovi se na poslední chvíli zezadu mistrně vložil Válek, který uklidil balón na roh. My jsme ze sporadických akcí zaznamenali propagační střely M. Štancla a Sokola a nepřesné pokusy Tměje ze hry a V. Štancla po rohu. Suma sumárum byl pro nás nerozhodný výsledek po půli dobrý, což se o dojmu z naší hry říci nedalo.

Ani první čtvrthodina druhého poločasu se nijak nelišila od předchozího dění a Nadrchal už se tentokrát musel předvést, když minimálně dvakrát dobře vyrazil křížné střely z naší pravé strany. Jakési vyrovnání hry se časově shoduje s nástupem Skaly, ale jeho první nedotažený brejk trochu podněcuje k myšlence, že jenom jím to nebylo. Nicméně se nám dařilo tu a tam se někam prokombinovat, měli jsme i jeden nepovedený přímák, ale jinak jsme dlouho nevyprodukovali nic, co by stálo za řeč. Až čtvrt hodiny před koncem poslal Tměj balón za obranu, V. Štancl se natlačil před váhajícího obránce a samostatný nájezd k překvapení všech zakončil přesně pod víko. Domácí zvýšili svůj tlak, ale naše obrana v čele s Nadrchalem přežila jak ne úplně šťastnou malou domů, tak podezřele narůstající množství standartek. Logicky vzniklý prostor pro brejky jsme nedokázali přetavit v patřičnou hrozbu až do chvíle, kdy Tměj znovu vysunul V. Štancla, jenže ten svůj druhý nájezd technicky napálil i nad ochrannou síť. Když se Novákovi podařilo zablokovat další střelu z křídla a následný roh neobsazený domácí hráč hlavičkoval na rohový praporek, věřili jsme, že už vítězství udržíme. Ale další přísný přímák z půlky se nám nepodařilo stoprocentně odvrátit, rozhodčí přehlédl domácí ruku a znovu volný hráč se na vápně opřel do odraženého balónu a čtyři minuty před koncem ho krásně a nechytatelně napálil do sítě. Naše reklamace ruky byla marná, plamínek naděje vykřesaný zvednutým praporkem pomezního hlavní rozhodčí rychle zadupal, protože asistent signalizoval pouze ofsajd a o ten se opravdu nejednalo. V poslední minutě si ještě Nadrchal pohlídal nebezpečnou standartku a my jsme museli vzít zavděk bodem. Je cenný, je spravedlivý, hřeje nás pocit posledního neporaženého celku soutěže, ale bezprostředně po zápase zůstane jen pachuť z na poslední chvíli ztraceného vedení a neponaučitelného vedoucího mužstva.

  • Sestava: Nadrchal - D. Štancl, M. Ropek, M. Klement, V. Novák - V. Tměj, M. Chmelík, M. Štancl, B. Válek (Z. Skala) - M. Sokol, V. Štancl
  • Góly: V. Štancl
  • ŽK: V. Štancl

To chtělo televizi

V devátém kole okresního přeboru jsme do zápasu proti ofenzivně produktivní a defenzivně děravé Dlouhé Loučce nasadili již třetího gólmana. Buďme rádi, že si úděl takového soupeře vyžral až do dna navrátilec Nadrchal, protože na lavičce se nám zimou a možná i strachem z osamění klepali pouze dva náhradní útočníci a ti se museli při sledování zápasu hodně trhat za vlasy s vírou, že oni by proměňování šancí zvládli líp. To byla totiž alfa a omega tohoto zápasu. Už v první minutě se do nájezdu dva na jednoho dostali Sokol s Buriánem, ale prvně jmenovaný si s hostujícím obráncem neporadil. Po deseti minutách prodloužil Ropkův odkop Holomek, Burián si počíhal na propadlý míč a svůj samostatný nájezd na poslední chvíli zakončil střelou přes padajícího gólmana. Chvíli na to osamocený na malém vápně nedosáhl na Tmějův centr zprava a brzy přišel trest. To jsme hosty skoro poprvé pustili k našemu vápnu, nepokryli hostujícího snipera Marvána, který napálil odražený balón svou slabší nohou a s pomocí větru napsal úspěšnou gólovou parabolu, takže Nadrchal si poprvé sáhl na balón až při výlovu. Remízový stav naštěstí nevydržel dlouho. Náš první roh hosté odvrátili ke Chmelíkovi, jehož táhlou ránu zpoza vápna vyrazil gólman na další. Po něm se ve vápně po několika odrazech nejlépe zorientoval V. Štancl a pravačkou naplnil trenérovu předpověď. Takřka zakletý Sokol si často nerozuměl s praporkem pomezního, ale když už si postavení pohlídal, zvládl brankář vyrazit jeho střelu do protipohybu. Když to přes stálou převahu nešlo ze hry, museli jsme si pomoct další standartkou. Tu se snažil hlavou zakončit Burián, ale míč mu skočil od nohy přímo ke Chmelíkovi, který ho i s pomocí tyče poslal do sítě. V závěru poločasu jsme se možná moc uspokojili, možná polevili jen tak z principu, takže se i hosté dostali k vápnu i do zakončení. Proti střele ze střední vzdálenosti si Nadrchal připsal dobrý, a jak se nakonec ukázalo jediný zákrok, a minutu před přestávkou po centru z přímáku naštěstí jeden ze tří osamocených útočníků hlavičkoval vedle.

Po pauze se hrálo pouze na jednu bránu, ale ta pro nás byla příliš malá. Šancí bylo tolik, že má cenu vypíchnout jen ty největší. Novákovu střelu po náběhu ze strany zblokoval obránce, Chmelík a Burián z pěti, respektive deseti metrů, hlavičkovali nehlídaní nad, osamocený V. Štancl jednou neumístil volej z malého vápna a podruhé to vypadalo, že ze tří metrů dokonce vykopává míč z prázdné brány, M. Štancl ve skluzu umístil jeden z mnoha Tmějových výborných centrů těsně mimo, střídající Vopařil zakončil svůj nájezd ze všech nejvýše. Kdo neviděl, neuvěří, a to mělo to nejzajímavější teprve přijít. Během celého poločasu jsme párkrát špásovali s příliš otevřenou obranou a kolem 80. minuty toho vepředu šikovní hosté využili. A to dokonce dvakrát. Nejprve naše obrana nechala po přímáku hostům prostor k přesnému zakončení nůžkami a ani ne o minutku později se do téměř stejného místa trefil znovu volný útočník po akci z pravé strany. Těžko říct, jestli si na naše zmrtvýchvstání někdo vsadil, ale kurz musel být proklatě vysoký a sázka to nakonec byla vítězná. Záhy po vyrovnávacím gólu Novák s M. Štanclem tak dlouho házeli auty a vytloukali bloky až se prvně jmenovaný dostal k centru, který si našel V. Štancl a zblízka zabránil naší další marnou efektvitou způsobené remíze. Nutno říci, že tato sedmigólová šou, která o jeden gól posunula rekord naší světelné tabule a jen těsně nedohnala víkendový televizní átřídní duel,  se u diváků nesetkala s velkým ohlasem. Asi by jim vyhovovalo víc, kdybychom těch sedm gólů zvládli sami. A že by se tomu nedivili ani hosté.

  • Sestava: Nadrchal - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, T. Holomek - V. Tměj, M. Chmelík, M. Štancl, V. Novák - M. Sokol (K. Vopařil), M. Burián (J. Kopecký)
  • Góly: V. Štancl 2, M. Burián, M. Chmelík

I Mourinho vyhrává ošklivě

Věrní čtenáři vědí, že závěr poslední reportáže narážel na porovnání našich schopností s prvoligovými profesionály. V sobotu nás čekal třetí zápas v sedmi dnech, i v této statistice máme nad ligisty navrch, nemluvě o pozápasových vánicích pětačtyřicetiletých matadorů. Na otázku proč teda nehrajeme ligu ale nejlépe odpovídají zápasy samotné. Hradec nad Svitavou v této sezóně sbírá body poskrovnu, ale jeho malé hřiště se dobývá opravdu těžko. Třeba v tom byla i taktika, že jsme se do kabiny dostali o dvacet minut déle než jsme zvyklí, ale to vadilo asi jen těm největším mazavkám v našem týmu. Samotný zápas byl podle očekávání hlavně o soubojích, ale když už v prvním poločase přišlo na nějakou šanci, byla až na jednu výjimku naše. Teda šanci, ke gólu je třeba vystřelit na bránu a to se nám dlouho nedařilo. Tměj při osamoceném postupu zbrkle pálil nad, na křížný balón M. Štancla těsně nedosáhl Skala a naše rohy se opět míjely účinkem. Pár hostujících zástřelů a náběhů bylo naštěstí pouze předehrou k tomu, když dvěma hlavičkami po sobě vyslali do sóla Buriána, který se v polovině prvního dějství dostal ke špatné malé domů dříve než gólman a stihl ho přehodit naprosto akorátně, čímž nás poslal do vedení. K jeho navýšení bylo zdánlivě pořád blíž než k jeho ztracení, ale vyjádřit to konkrétními počiny dlouho nešlo až do doby, kdy se Burián po dvou kličkách dostal do sóla za obranu a ve vápně byl zezadu nikterak zákeřně, ale přece jen navýsost takticky, podražen. Vyloučení ani karta nepřišly žádné, Chmelík z penalty napálil vysoce nestabilní míč do břevna, a tak to domácímu obránci vlastně stálo za to. Chvíli před přestávkou se své šance dočkali i domácí, ale V. Štancl stihl disciplinárně uzdravenému útočníkovi dostatečně zmenšit střelecký úhel . Ještě menší chvíli před přestávkou si pak Tmějův roh našel Burián, ale prudkou hlavu nestihl usměrnit mezi tři tyče.

V kabině padly desítky slov o našem nástupu do druhé půle, o potvrzení hubeného náskoku, ale nebýt informačních úniků, nikdo by se o tom nedozvěděl, protože to byli domácí, kteří si vypracovali šance k vyrovnání. Odražený balón po rohu napálili z dobré pozice vysoko nad, přímý kop zpoza vápna ztlumila zeď a otočka jejich nejnebezpečnějšího hráče skončila vedle. Domácí pak naštěstí znepřesnili hru, což bylo naše jediné štěstí, protože naše kombinace končily druhou nebo třetí špatnou nahrávkou a nebyl na nás hezký pohled. Ani poslech. Trvalo to, než naše nervozita otupila hrany a dvacet minut před koncem jsme se dočkali i pojistky. Stejně jako v Opatově si zezadu Chmelík seběhl na aut a vystřelil. Zdaleka to nebyla tak povedená rána, ale domácí gólman pravděpodobně dlouho věřil, že nebude muset zasahovat, až musel balón na poslední chvíli vyrazit pouze k Válkovi. Ten si do nebohého brankáře jednou kopl a až na druhý pokus dorazil míč za čáru. Zbytek zápasu se nesl ve znamení našich nedotažených kombinací, podezřele přibývajících drobných faulů pouze na jedné straně, ale naše obrana všechny centry odvrátila aniž pustila domácí do nějakého dalšího náznaku šance, a tak jsme doslova utrpěli dosud nejvyšší vítězství, které museli domácí ve své pevnosti zkousnout.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Novák - V. Tměj, M. Štancl, M. Sokol, Z. Skala (M. Zerzán) - B. Válek, M. Burián (K. Vopařil)
  • Góly: M. Burián, B. Válek
  • ŽK: M.Štancl

Jedenáctý korálek

Po našem pádu do okresu už se stalo pravidlem, že se jeden ze svátečních podzimních dnů věnuje čtvrtfinále okresního poháru. Po roční odmlce se hrálo u nás doma a stejně jako v předchozích letech to skončilo vítězným penaltovým rozstřelem. Ale popořadě. V útoku dostal od začátku šanci opatovský specialista Vopařil, a byl to on, kdo měl na hlavě první gól, jenže centr ze strany netrefil ideálně. To Skala se na vápně opět dostal ke svému voleji "brazilkou", ale jeho dobře mířený pokus zblokovali obránci. Hosté se za první poločas dostali před bránu jen dvakrát. Poprvé to bylo po čtvrt hodině hry, kdy se po akci z pravé strany v našem vápně osamocený útočník natáhl pro balón, špičkou ho buriánovsky zpracoval a z hranice malého vápna mířil nikým nerušen přesně na zadní tyč. Podruhé, o deset minut později, se konala zrcadlová situace, až na to, že míč do sítě dostali volní hosté až napodruhé. Nyní už můžeme přiznat, že všechno bylo součástí plánu přilákat diváky do našich ochozů co největším počtem branek vstřelených do brány u hospody. Hostující efektivita a volnost před bránou bylo přesně to, čeho se nám nedostávalo. Po zbytek poločasu jsme byli lepší, častěji na balónu, ale nějak to celé smrdělo alibismem a pohodičkou. Po Skalově vyloženě propagačním přímáku a Ropkovu překopnutí po rohovém kopu se nám k závěru poločasu přece jen podařilo zvýšit obrátky, ale výsledkem bylo jen břevno po hlavičce ve vápně náhle zjeveného D.Štancla.

Do druhé půlky jsme nastoupili s novým útokem, Válek se stáhnul na kraj zálohy a všechny změny byly znát. Viz první šance záhy po přestávce, když na Válkův centr nedoskočil Burián ani jeho strážce a volný Sokol střílel pohotově, tvrdě, ale nad. Zatímco minulý týden rozhodčí pískal fauly i ve stádiu pokusu, v poháru se zřejmě měří jiným metrem, a tak z našeho jasného zákroku, kterému se hostující hráč ve vlastním zájmu vyhnul, byl po jeho vehementních protestech nepřímý kop pro nás. Skala poslal centr do vápna a Chmelík si zády k brance připsal gólový lob hlavou. Početná návštěva i kontaktní gól nás hnaly za vyrovnáním, ale střelu M.Štancla pod břevno vyrazil hostující gólman na roh. Po něm si hlavní rozhodčí všiml, že se Ropek ocitl na zemi ne vlastní vinou a nachystal Válkovi jedinečnou možnost ke srovnání skóre. Varianta penalty, kterou si vybral, kolikrát i skončí v bráně, ale bohužel až o půl hodiny později vešlo ve známost, že zaskakující opatovský gólman při penaltách neskáče, a tak Válkův pokus takřka doprostřed zlikvidoval doslova levou zadní. Taková věc samozřejmě přistřihne křídla, pustili jsme hosty ke dvěma centrům, ale i nadále se vše důležité odehrávalo před hospodou. Prozatím nešťastník Válek tak dlouho podnikal nebezpečné výpady z lajny do vápna, tak dlouho hledal spolehlivě zakončivšího spoluhráče, až deset minut před koncem oslovil malé vápno, kde se zjevil Skala, nastavil placíru a padl na zem s hlavou v dlaních. Ani on nemohl uvěřit, že dal konečně gól. Brzy na to se takticky zranil Klement, aby se na hřiště dostal penaltový specialista Kopecký.  Ten mohl záhy rozhodnout ze hry, ale jeho gólovou střelu po další Válkově přihrávce zblokoval obránce a po rohu ho k hlavičce nepustil hůře postavený Ropek. Když v devadesáté minutě rozhodčí nenašel odvahu písknout druhou jasnou penaltu po faulu na Buriána a Novák svým závěrečným pokusem i podle svého očekávání vystrašil leda přítomné nohejbalisty, naplnilo se přání nezaujatých diváků po atraktivní penaltové loterii.

Jak bylo řečeno, hostující gólman vytrvale neskákal, V. Štancl si se stoprocentní úspěšností vybíral špatnou stranu, a tak byly oba týmy po třech sériích na stejné startovací pozici, když na opatovské branky odpověděli Chmelík a ti zbývající Štanclovi. Ve čtvrté sérii si neúspěšnou penaltu z předloňského pohárového finále zopakoval jistý opatovský  výrostek, Ropek naší výhodu potvrdil a po hostujícím srovnání v poslední sérii zbyl postupový mečbol na Kopeckého. Ten ho s přehledem proměnil, což znamená, že jsme úspěšně načali druhou desítku zápasů bez prohry napříč třemi soutěžemi a třetí rok po sobě se můžeme těšit na jarní pohár(y). Kdo z ligy to má?

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Klement (J. Kopecký), V. Novák - V. Tměj (M. Sokol), M. Chmelík, M. Štancl, Z. Skala - K. Vopařil (M. Burián), B. Válek
  • Góly: M. Chmelík, Z. Skala

Kdo pozdě chodí, soupeřům škodí

Podzimní soutěž se dostala do své poloviny a náš přespříliš remizující, leč stále neporažený kolektiv se horko těžko dával do kupy na duel s donedávna nezastavitelným ofenzivním válcem z Bystrého. Oba týmy postrádaly svého nejlepšího střelce, naše základní jedenáctka se zkompletovala až půl hodiny před zápasem, ale tento odůvodněný opozdilec nakonec sehrál jednu z klíčových rolí. Po měsíci jsme navíc museli opět zamatérštit obsazení brankoviště a i fakt, že v ní byl záskok a ne záskok za záskok se na konečném skóre výrazně podepsal. Tento osvědčený trik zafungoval, tým se před gólmanem samoukem semkne, drží míč a soupeře na distanc, a tak se V. Štancl v první půlhodině ukázal pouze nepovedenými odkopy.  Zato před druhou brankou bylo živo. Naše první kombinace centrů a přihrávek vyústila Novákovým pěkně trefeným, ale taky hodně nepřesným volejem. Skalovu tečovanou střelu z přímého kopu vytáhl zpod břevna veterán Dittrich. Po čtvrt hodině hry prodloužil nákop D. Štancla z půlky Chmelík a před gólmanem ho do sítě tečoval ještě Burián. Hosté marně reklamovali pravděpodobný ofsajd, rozhodčím se toho dne dalo těžko věřit i těžko cokoli vymluvit. Vůbec by možná bylo lepší, kdybychom souboj řídili sami, férovosti mezi námi dvaadvaceti bylo dost, jak dokládají oboustranná přiznání tečí, kterých si ani jeden z oranžového triumirátu nevšiml. Jedno takové si připsal hostující hráč poté, co závar v jejich vápně skončil zblokovanou střelou Sokola. Na promáčeném terénu byl každý dotyk s balónem těžký a náš z tohoto důvodu vysunutý presink slavil úspěch. Hosté pod tlakem našich útočníků posouvali míč až na krajního obránce, na jehož přihrávku si počíhal Tměj a po krátkém postupu technickou střelou přehodil příliš vysoko postaveného gólmana. Už po čtvrtině zápasu se nám tak podařilo dosáhnout mety dvou gólů, teprve podruhé v této ligové sezóně. Hosty jsme bohužel po půl hodině hry sami posadili na koně, když se k Dittrichovu výkopu po nedorozumění mezi naším brankářem a stoperem dostal jejich rychlý útočník a z první loboval přesně do opuštěné brány. Po snížení bysterským samozřejmě narostla křídla, kouč je povzbuzoval tak vehementně až to bylo rozhodčímu nepříjemné a na naší bránu létaly rohy a centry, gólman řval jak na lesy, ale balóny za něj odvraceli Novák nebo Skala. Naše mizerná pasáž časově se shodující s výpadkem v Jevíčku mohla být veselejší, kdyby rozhodčí Chmelíkovu gólovou hlavičku nezkazil ofsajdem, jehož pravděpodobnost byla přesně opačná jako u prvního gólu. V závěru poločasu ještě V. Štancl ztlumil střelu hostujícího útočníka z otočky a Sokol mířil výjimečně technickou střelou nad.

Předpokládaný nástup hostů do druhé půle, plánovali-li nějaký, se nám nejen podařilo eliminovat, ale dokonce jsme náskok brzy navýšili, když se k Tmějově vyražené střele jako první dostal Chmelík. Ani gól nás nepřibrzdil a chvílemi to vypadalo, že budeme schopni dát i čtvrtý gól. Po několika nezužitkovaných centrech se to podařilo Buriánovi, když z otočky perfektně umístil další sklepnutí produktivního Chmelíka. Hold se nám proti soupeři, který nebetonuje, hraje dobře. Střel bylo i nadále dost a nebyly ani extra nepřesné, ale naše otevřená ofenzivní stavidla otevřela i okénka v naší obraně. Po jednom takovém se hostující útočník ocitl sám před naším gólmanem, ten ho napoprvé vychytal a napodruhé ho při vstávání zády složil k zemi. Za tento nejbrutálnější zákrok dne dostal jedinou žlutou kartu zápasu a následná těsně proměněná penalta oživila vzpomínky na finále EURA v šestadevadesátem. Naštěstí už bylo dost pozdě, naštěstí V. Štancl vystihl útočníkovu kličku po špatné zpětné přihrávce, naneštěstí Klement a Tměj mířili vedle a Vopařil si osamocený ve stoprocentní pozici špatně zpracoval balón, ale výhra už nám zůstala. A že byla zasloužená, že jsme publikum potěšily góly a že už jich jako tým máme skoro stejně jako nejlepší střelec soutěže, to je jen takový bonus.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Klement, V. Novák - V. Tměj, M. Chmelík, M. Štancl, Z. Skala (J. Kopecký) - M. Sokol (K. Vopařil), M. Burián (M. Zerzán)
  • Góly: M. Burián2, V. Tměj, M. Chmelík
  • ŽK: V. Štancl

Dáme góly, dáme?

Bídné počasí se nevyhnulo ani našemu dlouhému výletu do Jevíčka, a tak jsme na promáčené ploše čekali bojovný, nepříliš technický zápas, který může rozhodnout jediná chyba. Předpoklad minima šancí se ale nenaplnil, viz. následující řádky. První propagační střelu si připsal pod Damoklovým mečem hrající Tměj, který po kombinacích s D. Štanclem dostával na straně nemálo příležitostí k zakončení nebo centrům. Po čtvrt hodině hry se do jednoho z nich na vápně položil M. Štancl a krásnou placírkou poslal míč z první přesně k tyči. Brzy na to se domácí obrana otevřela i před naším předstoperem, ale V. Štancl se v samostatném nájezdu příliš zalekl vyběhnuvšího gólmana a šajtlí zakončil mimo. V týdnu trénované rohy nám hrubě nevycházely, ale během úvodní půlhodiny se ještě dostal do dobré pozice Sokol, který pálil vedle a Klementa střílejícího z druhé vlny po Válkově akci vychytal domácí gólman. Těžko říci, co se pak stalo, ale hosty jsme jaksi přestali obsazovat a ti se po pár zástřelech zpoza vápna dostali i do nebezpečnějších pozic. Závar po jejich prvním rohu odnesl nakopnutou rukou Špinar, který ale i tak zvládl do poločasu dva výborné zákroky po dalších, tentokrát mnohem přesnějších střelách, zejména vytažení tečované střely ze šibenice se setkalo s ohlasem i u dobře naladěných domácích fandů. Pohár kliky při naší čtvrthodinové ležérnosti přetekl pět minut před přestávkou, kdy se náš odkop rychle odrazil přímo do tahu V. Štanclem nepokrytého domácího útočníka a ten před křižujícím Ropkem a vybíhajícím Špinarem umně poslal míč lobem do naší branky. Poločasová přestávka pak byla vysvobozením nejen pro nás, ale i pro Špinara, který kvůli své necitlivé ruce přepustil místo v bráně V. Štanclovi.

Domácí si změny samozřejmě změny všimli a jejich lavička vzývala jakoukoli střelu na bránu, ale domácí jsme za celý poločas pustili pouze ke dvěma centrům, jinak na to byla hra na jednu bránu, tu domácí, bohužel ale neúspěšná. Hned dvě minuty po přestávce pálil z vápna těsně nad Tměj, o chvíli později netrefil bránu z dobré pozice ani Chmelík. Střídající Skala zásoboval domácí vápno nebezpečnými centry a když se mu naskytla příležitost, nastavil na vápně placírku do Tmějovy další přihrávky, ale do statistik se zapsal pouze tím, že jeho střela byla gólu nejblíže. Když už se nám konečně povedl roh, vznikl z toho v soupeřově šestnáctce závar, ale ani na několik pokusů se nám nepovedlo míč protlačit za čáru, přestože poskakoval hodně blízko. Chmelík poté sesadil Skalu z našeho žebříčku, když jeho další střela jemně lízla spojnici, Burián hlavičkoval nad a Válkovo nastavení nohy do Buriánovy střílené přihrávky skončilo v síti díky jeho ofsajdovému postavení. Když pak centr ze strany našel na malém vápně zcela volného Sokola a jeho hlava jen náruč přesouvajícího se gólmana, naznal hlavní sudí, že je čas ukončit naše ofenzivní trápení, kterého už si všímají i okresní média. Takhle jsme si z dlouhé převahy odvezli jen čtvrtou remízu v řadě, přičemž ve třech z těch zápasů jsme měli šancí jako máku.

  • Sestava: J. Špinar (Z. Skala) - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák - V. Tměj, M. Chmelík, M. Štancl (M. Burián), M. Klement - M. Sokol, B. Válek (M. Zerzán)
  • Góly: M. Štancl
  • ŽK: M. Štancl, D. Štancl

Fotbal je droga, ale drogy nejsou pro každýho

Po dvou remízách z kategorie cenných jsme k dalšímu domácímu zápasu s Linharticemi nastupovali s jednoznačným cílem vyhrát, snad i sázkové kanceláře nás stavěly do role favorita. Rotaci v naší přeplněné obraně tentokrát trenérovým rozhodnutím odnesl Ropek, na jeho místo v sestavě i na kapitánský můstek se posunul Chmelík. Naše první rozvážná kombinace na mokrém trávníku k ničemu vážnému nevedla, naopak hned první hostující odkop a špatná komunikace Chmelíka se Špinarem pustila do dobré pozice soupeřova útočníka a náš gólman si hned v první minutě připsal důležitý zákrok. Trvalejší vzruch byl ale před druhou bránou. Zhruba po pěti minutách se dostal křížný balón do vápna ke Skalovi, ten se zasekávačkou zbavil dvou soupeřů, ale proti jeho střele vytasil výborný semafor hostující gólman, a tak se kopal pouze premiérový z našich rohů. Ten šanci nepřinesl, zato dva z mnoha dalších hlavičkovali z dobrých pozic nad bratranci Štanclovi, ti starší. Náš pohyb a snad i chuť do fotbalu nám zaručovaly dostatek možností k vedoucímu gólu, ale Tměj a Sokol si při postupu jeden na jednoho netroufli na kličku, ve vápně osamocení Holomek se Skalou se dohodli, že prvně jmenovaný bude střílet nad, několik sólových náběhů ze strany skončilo nepřesnou přihrávkou pod sebe a Tmějova střela zpoza vápna neprošla. Párkrát jsme se nechali až moc unést a zapomněli na zadní vrátka, ale hosté při řešení potenciálních brejků naštěstí kopírovali naši finální nemohoucnost, i když jednou zakřižoval hostující sólo přes oba naše stopery až ve vápně vracející se Klement. Jinak se hosté do pauzy dostali pouze ke žlutým kartám, protože zraňovat ego rozhodčího, ožralého devadesátiminutového "Pána Boha", to se prostě nedělá. Často se nám dařilo využívat hostujících lelků při našich vhazovaných autech, takovou možnost využil M. Štancl, aby naservíroval míč Sokolovi, který ale krátce před pauzou v ideální a klidné palebné pozici ve vápně nezamířil přesně.

Jakkoli jsme šli do druhého poločasu s touhou zúročit naši převahu, šancí jsme si vypracovali méně.Tu největší měl po vysunutí M. Štancla střídající Vopařil, který dokázal skákající balón vyslat na bránu, ale bohužel přímo na jejího strážce. Hosté si žádné šance nevytvořili, ale ani nepotřebovali, protože my jsme jim je naší špatnou rozehrávkou nabízeli sami. Nejvážnější z těchto nabídnutých možností pak byla střela z dálky, kterou Špinar poctivým skokem vyrazil na roh. S přibývajícím časem a šerem už se ztrácely naše šance a s každým dalším výrokem sudího i tempo hry, přesto jsme ještě měli příležitosti ke stržení výsledku v náš prospěch. Tměj si na vápně křikl o centr ze strany, ale pěkným volejem trefil pouze gólmana, Burián skoro nechtěně tečoval jeden dálkový pokus moc málo do protipohybu gólmana a když už jsme dostali balón do vápna, chyběl krok, štěstí nebo pořádný důraz, jako když Sokol neprostřelil zeď obránců poté, co si ve vápně nachystal k zakončení odražený balón. Kartama se mávalo i na naši lavičku, Burián jen tak tak unikl vyloučení a v poslední minutě jsme po čistém souboji Válka s domácím obráncem v pokutovém území dostali možnost přímého kopu mimo vápno. Snad bylo i spravedlivé, že následující centr Burián posledním dotekem zápasu poslal nad bránu, měli jsme si proměnit jiné šance. Remíza je určitě ztráta, ale buďme rádi, že jsme při této delegaci narazili na férového soupeře, jinak by se tahle naše zábava, bez které neumíme být my ani ti přes mizerné počasí příchozí  věrní diváci, mohla nepěkně zvrtnout.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Chmelík, V. Štancl, V. Novák - Z. Skala (B. Válek), M. Klement, M. Štancl, V. Tměj - M. Sokol (M. Burián), T. Holomek (K. Vopařil)
  • ŽK: Z. Skala, V. Štancl, M. Burián, J. Kopecký

Československo zpět

Zatímco na vyhecované zápasy s Janovem už jsme si zvykli, pravé federální sousedské derby v Cerekvici se konalo po dlouhých šesti letech. Počasí i trávník domácí nachystali na jedničku, diváků i hráčů na střídání bylo dost, takže se dal očekávat kvalitní fotbal v tempu od začátku do konce. No ne že by to tak skutečně bylo, hlavně z naší strany. První poločas byli domácí více na balónu, my jsme jim ho několikrát darovali špatnou rozehrávkou ze zadních řad a je s podivem, jak málo šancí ze hry z toho bylo. V té největší naštěstí stihl domácího hráče na konci rychlého brejku alespoň trochu rozhodit Chmelík a jeho zakončení tak mířilo vedle. O co méně měli domácí dotažených kombinací, o to více hrozili ze strandartních situací. Přímáky ale sbíral Špinar a rohy Ropek. Ten z domácích devatenácti rohů odhlavičkoval dobré tři čtvrtiny, až to vypadalo, že ho cerekvičtí hledají ve vápně schválně. Nebylo to vždycky bezproblémové odvrácení, ale pořádné horko nás polilo jen jednou, když hlavičkový biliár skončil nenápadným obloučkem do břevna Špinarovy brány. Naše útočné choutky byly povážlivě slabší, první ryze propagační pokus si připsal staronovic v útoku Skala až v polovině prvního dějství. Ten samý hráč měl naši největší šanci, když se snažil z vápna rychle vrátit balón do opuštěné cerekvické brány, ale domácí gólman svůj prvotní nestoprocentní výběh stihl napravit a proti Skalově střele zasáhnout. Jednu zajímavou jedovku si připsal ještě Válek, ale jinak jsme za výsledek 0:0 museli být po půlce rádi.

Druhé dějství už bylo vyrovnanější, o čemž svědčí i naše snížení v kategorii rohových kopů, ale ani nám standartní situace štěstí nepřinášely, přestože Vostrčilovi dvakrát vypadl míč z ruky. Domácí se i přes postupné posílení útoku a několik nevonících přímáků dostali do jediné stoprocentní šance, ale hlavička z malého vápna naštěstí mířila přímo na Špinara. S domácí touhou vsítit vedoucí gól se nám otevíral prostor k jakýmsi brejkům. Pár jich víceméně vyšumělo u lajny nebo špatnou přihrávkou, ale čtvrt hodiny před koncem Sokol oslovil Válka, který doběhl s míčem až do vápna a do jeho zamýšlené nahrávky ze strany vložil domácí obránce nohu tak elegantně, že si Vostrčil stačil na balón v protipohybu jen sáhnout a my se tak bez zásluhy dostali do vedení. Bohužel nám nevydrželo dlouho, protože domácí ihned zapnuli vyšší rychlost, my se podvědomě stáhli a karma zaúřadovala. Po předchozích přežitých šancích a šťastném gólu se podařilo domácím srovnat podobnou mincí, když šavlovačka v našem vápně skončila šťastným "kopem" Kusého, na který už Špinar po sérii předchozích odrazů nestihl zareagovat. Deset minut před koncem se tedy začínalo od nuly a oba týmy si ještě připsali po stoprocentní šanci. Po další ze standartek se domácí opět dostali k míči v našem vápně, ale první střelu výborně vychytal Špinar a když už publikum zvedalo ruce při následné dorážce, zasáhl na čáře i náš druhý gólman. Naproti tomu se do otevřené cerekvické obrany znovu vydal Válek, předložil rozhodnutí střídajícímu Vopařilovi, který bohužel trefil přímo Vostrčila, po jehož zásahu míč lehounce lízl břevno. Pak už jen kluci Šedovi posbírali žluté karty a se smírným výsledkem, stejným jako při dávném posledním měření sil, jsme byli rozhodně spokojenější my.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Novák - V. Tměj, M. Klement, M. Štancl (V. Štancl), B. Válek - Z. Skala (M. Zerzán), M. Sokol (K. Vopařil)
  • Góly: B. Válek
  • ŽK: M. Štancl, B. Válek

Šancí pomálu, to nemohu říci

Po tristní účasti na venkovním zápase se nám opět zaplnila lavička i hlediště téměř všemi potenciálními hráči, navíc jsme v kádru přivítali nového gólmana, takže trenér měl pořádně zamotanou hlavu, jak vybrat ideální jedenáctku (šestnáctku) pro zápas o čelo okresního přeboru proti janovskému lidu. Možná jsme se až moc vystrašili janovskou ofenzivní smrští z úvodu letošního roku, a tak jsme i po větru měli v prvním poločase méně ze hry. Leč hosté chvíli nikam nespěchali a hráli si vzadu, chvíli spěchali až moc, a tak se až na úvodní promáchnutí Ropka se Špinarem, které hasil před dotírajícím Burešem Chmelík, a dvěma střelám z dálky, nedostali k ničemu než k dobrým pozicím pro přímé kopy, kterým ale jen tak tak stačila síť za bránou. Na to, jak jsme byli nefotbaloví, připosraní a hlavně v defenzivě, jsme si ale šancí vytvořili dost. První roh, zdánlivě nepovedený, si M. Štancl zkušeně narazil o obránce na první tyči a k jeho následné střele se hostující gólman složil docela s obtížemi. Další roh M. Štancla, tentokrát na zadní tyč se snažil do vlastní brány uklidit jiný hostující obránce, mířil hezky, ale bohužel trefil jen břevno. Když si jindy Špinar sebral příliš dlouhý janovský pas za naši obranu a jeho následný dlouhý výkop propadl přes stopera, Vodehnal tváří v tvář gólmanovi trefil jen jeho nohy a následný Válkův roh osamocený V.Štancl hlavou neumístil přesně. Trochu složitou cestu k zakončení si vybral jeden na jednoho postupující Válek, ale opět zafungovala narážečka s hosty, jen gólman byl jaksi proti nám. Válek ještě jedním rohem oslovil M.Štancla, ale ten lehce podběhl, ke střele z vápna se po rychlém brejku dostal i Tměj, ale opět vše skončilo zákrokem brankáře. Po tomto našem převážně standartkovém festivalu zničehonic udeřili hosté, když se Boháček nenechal odstavit od balónu, narýsoval průnikovku na Bureše, který byl špičkou u balónu dříve než Špinar a pár minut před přestávkou jsme poprvé v sezóně prohrávali.

Tenhle stav nám naštěstí vydržel jen chvíli, protože krátce po pauze se Sokol odvděčil za setrvání v sestavě dobrým sólem po pravé straně a přihrávkou na osamoceného Zerzána, který se pro změnu za nasazení do sestavy odvděčil vyrovnávacím gólem. Byla to klika, protože míč se od něho odrazil až po prvním zákroku pohotového gólmana, ale básník má takové hezké rčení o tom, že bílému tesákovi je tohle jedno. Moment překvapení se nám bohužel nepodařilo dotáhnout do konce, když si Zerzán s Válkem mohli o minutu později střihnout, kdo dá náš druhý gól, ale Zerzán svůj minisouboj s gólmanem vyrovnal. A za další chvíli už prohrával, když ho nedokázal obhodit nebo obehrávat při dobré pozici  za obranou. Hosté se i v druhém poločase dostali k jediné šanci, když prodloužený přímák hlavičkoval z malého vápna nad Bureš. Náš skoro uragán a nadšení jako by povadlo poté, co Ropkovi nebyl uznán gól po ofsajdu, který by byl sporný všude, natož doma. Do dobrého náběhu za obranu se dostal ještě střídající D. Štancl, ale jeho kombinace se Zerzánem se neuvedla, stejně jako zblokovaná střela M. Štancla či nebeské pokusy Nováka a Skaly. Posledních patnáct minut už bylo spíše o tom, jestli se dohraje v jedenácti a ve zdraví. Ne že by k tomu nepřispěl proměnlivý až nepřesný metr rozhodčího, možná by si nejeden z nás taky bouchnul do někoho kolemjdoucího, kdybychom věděli, že je to jen za žlutou. I páté ligové střetnutí s tímto soupeřem po našem pádu do okresu tak skončilo nerozhodně, což z četného publika potěšilo asi jen přítomné bafuňáře ze zatím stoprocentního Bystrého.

  • Sestava: J. Špinar - M. Chmelík, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák - B. Válek, M. Klement, M. Štancl (Z. Skala), V. Tměj (D. Štancl) - M. Vodehnal (M. Zerzán), M. Sokol (T.Holomek)
  • Góly: M. Zerzán

Brzy na viděnou

Týden se s týdnem sešel a z naší početné lavičky nezůstal kámen na kameni, takže nám na cestu do Opatova stačila tři auta, do kterých se vešel i trenér, vedoucí mužstva a rezervní pomezní. Na malém hřišti se to logicky hemžilo více souboji než technickými finesami, ale šancí se i tak pár urodilo, a víc jich bylo na naší straně. První náznak měl Vodehnal, po propadnutém balónu mohl uhánět jeden na jednoho, ale byl zezadu takticky zastaven a třeba by se zápas vyvíjel jinak, kdyby rozhodčí vytáhl první žlutou už v tuhle chvíli. Hosté se k přímé střele mezi tyče nedostali, ale jejich hlavička nad po rohovém kopu i závary a snahy o kombinaci v našem vápně po dlouhých autech, zařídily i tak dost vzruchu před naší bránou. Naše ofenzivní snažení končilo nejdříve hlavně u Sokola, který nejprve z úhlu gólmana neprostřelil, v největší šanci ho po centru od Válka zradil první dotyk, takže neměl na zakončení dostatek prostoru, a do třetice, znovu po centru Válka, mu jeho hlavičku bohužel zakřižoval Novák. Zakončením bohužel neskončil ani přímý kop Válka z hranice vápna ani naše vybojované rohy. S přibývajícím časem se na hřišti začalo přitvrzovat a do role našeho zakončovatele se pasoval Tměj, který domácího gólmana pravou i levou nohou donutil k dobrým zákrokům, takže do kabin se šlo bez gólu.

Na úvod druhého poločasu Vodehnal po nájezdu zleva křížnou střelou těsně minul, rozhodčí, s jinak dobrým a rovným metrem, se až po hodině hry rozhodl rozdat nějaké žluté karty domácím, ale to byly dlouho jediné momenty vybočující z úporného boje mezi šestnáctkami. Až čtvrt hodiny před koncem si Chmelík středem naběhl na Tmějův aut a na třetí pokus v zápase se dostal až k zakončení zpoza vápna. Jeho nebezpečnou střelu gólman s námahou vyrazil jen k dobíhajícímu Válkovi, který z těžkého úhlu otřel svou dorážku o přední tyč a poslal nás do vedení. S ním jsme nenaložili úplně ideálně a domácí nás poté nebezpečně zatlačili. Utěšená střela ze střední vzdálenosti šla těsně nad, pravděpodobně gólovou dorážku po prodlouženém autu zblokoval D. Štancl, volání po Ropkově ruce před vápnem ani po penaltě o chvíli později sudí správně nevyslyšel. Na úplný závěr zápasu Kopecký nahradil Vodehnala a i díky jeho vyhraným hlavičkám jsme v poslední pětiminutovce měli vzadu víc klidu. Navíc právě Kopecký mohl skóre navýšit, ale poprvé osamocený v domácím vápně uspěchal zakončení, podruhé mu k centru M. Štancla scházely centimetry. Následující dorážkou Sokol pouze vyprášil záda domácímu bekovi, ale i tak jsme brali nejtěsnější výhru a návrat domů ve zdraví všema deseti. Škoda, že nejdou sloučit zápasy poháry a přeboru, mohli jsme si další vzájemné utkání odpustit.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Novák - B. Válek, M. Klement, M. Štancl, V. Tměj - M. Sokol, M. Vodehnal (J. Kopecký)
  • ŽK: B. Válek

První místo na dohled

I okresní novináři si všimli, že letní přestávka okresních soutěží je velmi krátká. A to tak krátká, že jsme našeho soupeře pro první mistrák měli ještě čerstvě v paměti a mohli si odpustit předzápasový videorozbor. Povzbuzeni úspěšnou pohárovou přípravou jsme nastupovali proti Křenovu se staronovou posilou last minute Honzou Štěpánem, plně obsazenou a silnou lavičkou, a to si ještě pár lidí dobrovolně vzalo volno, takže nám de facto chyběl jenom gólman. Úvod zápasu patřil nám, hosté sice vysoko presovali, ale pozvolnou kombinací jsme drželi balón, přesto naším jediným ofenzivním resultátem byla Štěpánova hlavička mimo. Hosté se pak osmělili, zastřelovali se ze vzdálenějších standartek, my začali kazit spoustu nahrávek, ale paradoxně jsme jeden náš přímák využili. To centroval Válek a na první tyči se hlavou nemýlil Novák, který velmi rychle zdvojnásobil svůj loňský gólový účet. Následující rozháraná a rozhádaná hra nám moc radosti z fotbalu nepřinesla, šance ke zvýšení skóre jsme si přesto vytvořili. Dvě Sokolovy rány ale vyrazil hostující gólman poměrně jistě a jeho zákrok proti pohotové střele Vodehnala už byl úplně za hranou obyčejného okresního chytání. Hosté V. Štancla ohrozili až v závěru, když se nejdříve dostali ke střele z úhlu a chvíli poté se neúspěšně snažili zužitkovat jeho mrzký odkop.

O přestávce jsme trochu zklidnili emoce a začátek druhého poločasu byl ještě lepší než ten první. Souvislou převahu i několik nevyužitých balónů ve vápně pak gólově zakončil Válek, který si naskočil na Tmějův centr a zamířil přesně. To nám samozřejmě dodalo klidu, hostům trochu odešla víra, že je zápas ještě hratelný a nám se navíc do hry zapojili čerství koně. Zerzán, snad z tradice či pověrčivosti, první nájezd opět nedal, Tměj mířil těsně nad, Skala levou ve vápně ani nevystřelil, ani neodcentroval. Zatímco se hosté dostali jen k jedné propagačce z dálky a několika nesportovním šermovačkám mimo hru, před Chmelíkem se po přiťuknutí M. Štancla otevřela obrana a předzápasový svatební turista si tváří v tvář gólmanovi věděl rady. Úspěšný obranný zákrok na soupeřově brankové čáře předvedl i střídající Holomek, Zerzán ještě jednou z křídla minul, až se po skvostné Skalově průnikovce rozhodl připravit gólovou pozici Vopařilovi. Ten také překročil svůj stín, když si pohlídal ofsajdovou lajnu a zblízka zvýšil už na 4:0. Přestože šancí bylo dost (kdo tu svou v článku nenašel, nechť pořídí oddílu zapisovatele), na búra jsme nedosáhli. I tak se ze slušně zaplněných tribun se po zápase ozval hřejivý potlesk a radost nám tak mohla kazit jen pětigólová vítězství dvou našich soupeřů, která nás po prvním kole odsunula až na nelichotivou třetí pozici.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, J. Štěpán, V. Novák - V. Tměj (M. Chmelík), M. Klement, M. Štancl (T. Holomek), B. Válek (Z. Skala) - M. Sokol (K. Vopařil), M. Vodehnal (M. Zerzán)
  • Góly: V. Novák, B. Válek, M. Chmelík, K. Vopařil
  • ŽK: V. Novák

Krajský přebor v Morašicích

Opět s minimem změn jsme se v neděli odpoledne, nebo spíš večer, vydali na výlet, jaký u nás nemá obdoby - 75km za celkem ze třetí třídy Pardubického okresu. Nebyl to však dobrovolný útěk od rodin, ani zatemnění mysli při domlouvání přáteláku, ale utkání dvou outsiderů senzačně postoupivších do druhého kola krajského poháru. Plácek silně připomínal náš stav před dvěma lety a na začátku se nám na něm nedařilo plnit trenérské pokyny, takže za prvních dvacet minut jsme se dostali pouze ke zblokované střele Klementa. Ani domácí Semín se v ofenzivě a fotbalové kvalitě zrovna nepřetrhl, ale jednoduché nákopy na kvalitního útočníka znamenaly stálé riziko, jak se ukázalo i po akci ze strany, při níž se naštěstí pokus o přímou střelu z úhlu setkal s opačnou falší než bylo třeba. V polovině prvního dějství Burián prodloužil aut na Sokola, ten na středu podržel míč a krásnou průnikovkou oslovil Válka, ten vyhrál šprajc s gólmanem, který bůhvíproč nepoužil ruce, a pak už jen pohodlně doklepával do prázdné brány. V pokračující převaze jsme domácí bránu a jejího nejistého strážce ohrozili ještě několikrát. Sokolovu vyraženou střelu bohužel nikdo nedobíhal, při jiném závaru nám domácí zblokovali snad tři pokusy ve vápně (ale gólmana vystrašil až ten čtvrtý, nejméně nebezpečný), ještě jednou jsme míč nějak dostali bez úspěšné dorážky do okolí brankové čáry, Buriánovo sklepnutí před bránu i Válkovo sólo zastavil ofsajd. Ne že by naše defenziva celou tu dobu pracovala bezchybně, domácí se díky několika promáchnutím a špatným rozehrávkám dostali do rychlých brejků, ale kromě rohů a silně předimenzovaných střel si nemohou zapsat nic pořádného.

Do druhého poločasu naskočil místo Buriána Zerzán, D. Štancl se posunul do zálohy a oba si brzy připsali neúspěšné nájezdy na bránu, které mohli zarazit domácí převahu v úvodu, ale D. Štancl střílel slabě a Zerzán pozdě. Domácí si v této fázi žádnou šanci nevytvořili, kromě dvou střel z dálky se nejblíže vyrovnání ocitli před přímákem z vápna, který si hlavní sudí za rámeček určitě nedá. Po jeho provedení vysoko nad už se do nadějnější pozice nedostali. Zerzán se kanadského bodu dočkal po hodině hry, když mezi beky našel Sokola, který si pohlídal atak obránců, tváří v tvář gólmanovi zachoval klid a zvýšil na 2:0. Ani ne o minutu později se rozhodl dopřát podobný pocit M. Štanclovi a i on využil otevřené obrany ke krátkému sólovému postupu a chladnokrevnému zakončení podél gólmana. Dokonce pravačkou. Po šedesáti minutách bylo tedy o postupujícím rozhodnuto, a řešila se jen výše skóre a dobrý pocit z fotbalu. Ještě jednou mohl skórovat D. Štancl, ale centr Válka mu přistál na hrudi a tou se moc rána dát nedá, Vopařil si při kombinaci ve vápně s Kopeckým nepohlídal ofsajd, Chmelíkův šibenici atakující pokus zastavil domácí gólman. A tak se skóre zvýšilo až v samotném závěru, kdy touhy domácích po čestném gólu využila chotovická eskadra v našem týmu. Vopařil se dostal k odraženému balónu po domácí standartce, z naší půlky vysunul do nájezdu Sokola, který ve vápně naservíroval svou třetí asistencí v zápase pohodový gól důsledně dobíhajícímu Novákovi. Výlet to tedy nebyl úplně zbytečný, zase jsme trochu vyladili formu před prvním mistrákem, vyhráli jsme poukaz na jarní domácí utkání proti celku Svitav - účastník krajského přeboru a ještě se někteří z nás mohli cestou domů pokochat červánky.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Novák - V. Tměj, M. Klement, M. Štancl (K. Vopařil), B. Válek (J. Kopecký) - M. Burián (M. Zerzán), M. Sokol
  • Góly: B. Válek, M. Sokol, M. Štancl, V. Novák

Druhé první kolo

Kvůli nečekanému druhému kolu krajského poháru jsme museli trochu upravit program, a tak jsme i díky vstřícnosti soupeře zahájili cestu okresním pohárem netypicky v pátek večer na půdě Kamenné Horky. Ta se do okresních soutěží vrací po odmlce, a proto je její zařazení do pralesa jen orientační známkou kvality. Vítězná sestava proti Přelouči doznala jediné změny, když Skala nahradil chybějícího Tměje. Nebylo to ve velkém dusnu žádné velké tempo, ale během prvních deseti minut došlo na šanci na každé straně. Zatímco domácí zakončili průnik z boku do boční sítě a až do konce zápasu se tím ofenzivně odmlčeli, Klement podobně jako před týdnem účinným napadáním získal balón a tentokrát připravil pozici pro Sokola, který měl ve vápně dostatek času, aby si srovnal balón na noze a nikterak razantně vstřelil svůj první gól v našem áčku. Nemusel zůstat jen u jednoho, ale v dalším náznaku šance svůj čas ke střele prováhal, v čemž ho později napodobil i útočný kolega Vodehnal. Uprostřed poločasu byla hra rozháraná, oba týmy se snažily držet balón na zemi, což se dařilo jen v zadních řadách a přechod do útoku povážlivě váznul. Oživení přineslo až prohození našich krajních záložníků, ale Skalovi nejdříve ve vápně nebylo dopřáno ani vystřelit a jeho pozdější přímák zkrotil domácí gólman bez větších potíží, a tak se šlo kabin za našeho hubeného vedení.

I druhý příchod na hřiště nám vyšel, po osmi minutách účinně presoval D. Štancl a jeho vyraženou střelu dorazil do brány i s pořádným štěstím Vodehnal. I pro něho to byla gólová premiéra, jestli kluci vědí, co se sluší a patří, mohlo by být cestou ze Semína veselo. Hru jsme i nadále kontrolovali, minimálně jsme domácí nepustili ani k náznaku snížení. My jsme aspoň ty náznaky měli, Ropek, Vopařil nebo Novák ale stříleli vedle, slabě nebo zblokovaně. Až deset minut před koncem se do míče z takových dvaceti metrů opřel Klement a jeho střela s pomocí zásahu gólmana i tyče znamenala nejhezčí gól zápasu. Na V. Štancla v bráně se dostalo až v závěru večera, když si dvojitým zákrokem v poslední minutě uhájil první shootout nové sezóny. Cesta za zlatým pohárovým hattrickem tak bude pokračovat na konci září.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Novák - B. Válek, M. Klement, M. Štancl, Z. Skala (M. Burián) - M. Vodehnal (K. Vopařil), M. Sokol
  • Góly: M. Sokol, M. Vodehnal, M. Klement
  • ŽK: M. Ropek

Zdání klame

Stejně jako loni jsme začali sezónu prvním kolem krajského poháru proti sokovi z řádově vyšších pater fotbalové hierarchie, se kterým jsme v dobách největší slávy také hrávali. Pro všeobecný nezájem o chytání v našem týmu připadla tato role opět V. Štanclovi, dopředu jsme postavili zbrusu novou dvojici Michalů - Sokola a Vodehnala. Zatímco loni jsme lítali jako hadr na holi a celý zápas s celkem Svitav byl spíše fyzickým tréninkem, poflakující se a na trávník si stěžující Přelouč nás nechala hrát a my jsme hráli vlastně poměrně dobře. Dařilo se nám držet míč na zemi a poměrně umně kombinovat z jedné strany na druhou. Úvodní převaha nám mohla být k ničemu, protože do první šance se díky náhlé rychlosti dostali hosté, Chmelík ale na poslední chvíli dokázal do útočníkovi střely  před osamoceným gólmanem vložit nohu. Když jsme se přihrávkami nebyli schopní dostat až do finální fáze, pomohli nám laxní hosté, napadající a ten den všudypřítomný Klement si na vápně narazil se Sokolem, vtrhl dovnitř, gólmanovi zblízka nedal šanci a po čtvrt hodině nás poslal do vedení. Naše herní převaha pokračovala a zatímco hostující gólman musel tlumit Klementovu další a pak ještě něčí střelu, naše obrana k V. Štanclovi dobrou půlhodinu nic nepustila, jediný přímák z nadějné pozice odrazila zeď. Ve 35. minutě kopal roh M. Štancl, na zdánlivě přetažený centr si na zadní tyči naskočil Ropek a hlavou zvýšil naše vedení. To se mohlo rozplynout velmi rychle, ale proti sólovým postupům hostujících útočníků jednou včas vyběhl V. Štancl, podruhé navýsost takticky zakročil Chmelík, jehož žlutá karta ležela hostům pěkně v žaludku. Ti se do pauzy přece jen dočkali, když naše obrana zvládla odrazit prvotní útok po lajně, ale zdánlivě nepovedenou střelu volného hráče z druhé vlny V. Štancl lacině propustil.

Střed pole do druhé půlky zastal místo M. Štancla africký cestovatel Holub a brzy po návratu z kabin mohl naše vedení navýšit Sokol, který ale v běžeckém souboji se stoperem vyčkal se střelou déle než se líbilo osazenstvu naší lavičky a gólman si s ní poradil. Hosté byli druhý poločas více na balónu než v prvním pětačtyřicetiminutovce, ale vyjma jediného přímáku těsně nad se jim nepovedlo naši bránu vážněji ohrozit. My jsme protočili sestavu a trpělivě, stále docela kombinačně, vyčkávali na naše šance. A že jsme jich měli víc než soupeř. Některé náznaky nám zhatil ofsajd, kterému se sice dokázal vyhnout ze zadních řad vyběhnuvší Chmelík, ale jeho sólový postup zastavila tyč za hostujícím brankářem. V poslední desetiminutovce jsme pak ještě navýšili skóre do zajímavé podoby. To se nejprve výjimečně neofsajdový Válek dostal k průniku ze strany, celou situaci zdánlivě zadrbal, aby si po kličce ve vápně přece jen našel na bližší tyči místo, kudy poslat míč do brány. V samém závěru pak D. Štancl vysunul Buriána a jeho zdánlivě nepovedená střela se proměnila v geniální lob z vápna. Což mu určitě před příštím zápasem pomůže v rozhodování, jestli má hrát, chytat nebo se jen dívat. Loňský účastník krajského přeboru od nás tedy odjel jako spráskaný pes a můžeme být hrdí, že jsme se zcela zaslouženě postarali o senzaci. Ta sice nepřekročí hranice okresní sportovní rubriky, ale velmi pravděpodobně se v sezóně najde chvíle, kdy za tuto skromnost budeme rádi, protože dostaneme od někoho zdánlivě slabého nakopáno my. Třeba to bude už v prvním kole okresního poháru, protože za náš postup nás dostihne spravedlivý trest v podobě anglického týdne a v tom se scházíme velice bídně.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Novák - B. Válek (J. Kopecký), M. Klement, M. Štancl (T. Holomek), V. Tměj (Z. Skala) - M. Sokol, M. Vodehnal (M. Burián)
  • Góly: M. Klement, M. Ropek, B. Válek, M. Burián
  • ŽK: M. Chmelík

Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.