Morasicex Opatov Finale Poharu

Neni výhra jako výhra

Loňské léto jsme se ani nevzpamatovali ze sestupu do okresu a už jsme museli lepit prázdninovou sestavu na nějaký zbytečný pohárový zápas s Čistou, braný spíše jako přátelák. Je to tak dávno, že k vítězství nám tehdy dvěma góly pomohl od té doby v Morašicích gólově neexistující Vomáčka. Když se blížil 28.říjen, naše forma vadla a my se těšili na zimní spánek, opravdu moc se nám chtělo dát si uprostřed týdne zápas navíc. Podle toho to vypadalo a mač s Borovou, která v lize okupovala poslední příčku, jsme po bezbrankovém výsledku zvládli až na penalty. Tu rozhodující pátou proměnil Kopecký a jediný, kdo tehdy ihned projevil radost, byl Petr Kuta. Jarní zápas už trochu zněl, nebylo to nějaké kolo, ale semifinále. V duelu týmů, které během jara opouštěli ligové výsluní, jsme dokázali jednak otočit vývoj zápasu s Janovem, jednak začít tahat za delší šňůru jarních čtyřgólových výsledků. A pak jsme si řekli, že když už jsme tak daleko, až v Pomezí, tak zkusíme ten pohár urvat.

Na místo koncertujícího Kuty se role trenéra se pro finále ujal zprvu trochu váhavě Kopecký (jen o fous mladší než rozhodcovský triumvirát dohromady), roli taxikáře pro nejvěrnější fanoušky vyfasoval Víťa "Simír" Toušek. Opatovští (podle oficiálního zápasu je nazývejme hosté) přijeli s jednoduchou a v nedávné době i zfilmovanou taktikou dlouhých nakopávaných balónů a trefování zařízení. A když mají pořádně rychlého útočníka, gólmana s ránou jako kůň a proti sobě obránce, kteří si s antifyzikálně létajícím míčem neumí poradit zrovna nejlépe, není ta taktika vůbec špatná. Tak se dostali do dvou třech pozic za obranu, ale při obhazování Prešinského už jim druhá část taktického plánu naštěstí nevycházela. My jsme přijeli s taktikou přesně opačnou, ale výsledek byl prakticky totožný. V první nadějnější pozici se ocitl po promáchnutí stopera Pitra, ale netroufl si běžet přímo na bránu. Na lajnách jsme občas předvedli nějakou kombinaci, ale žádná větší šance z toho dlouho nebyla, zato dlouhé auty hostů představovali permanentní nebezpečí. Rohových kopů měli taky jako máku, ale nebezpečný, zato pořádně, byl jen jeden, který prolétl nad hlavami první bránící lajny i rukama Prešinského a bez teče zamířil do autu. Cirka po půlhodině vyslal Klement středem Buriána, ten přiťukl do strany Tmějovi a jeho střelu z vápna zastavila tyč. U odraženého balónu na vápně byl jak Skala, tak Burián, ale druhý jmenovaný bránu netrefil. To se mu povedlo až vzápětí, když ho ve vápně našel po dobré kombinaci u lajny Válek, ale moc razance tahle střela nepobrala. Zaváhání V. Štancla a Ropkův hasicí žlutý faul ještě darovali soupeři standartku z hranice vápna, ale ta se moc nepovedla. Poslední vzdechnutí tribun před přestávkou měl na starost Tměj, který se odhodlal k další střele, ale ta už byla daleko méně přesná než před chvílí. O přestávce se Kopecký osmělil a řekl nám pár klidných slov k bídnému výkonu a s plánem hrát lépe a bojovněji než první půlku jsme vyrazili na zteč.

Začátek nebyl marný, Skala se za vápnem odhodlal ke střele a ze vzdáleného pohledu nepřestřelil o tak moc. Po pěti minutách naší aktivity se hosté postupným získáváním yardů přes autová vhazování proházeli až k rohu, z něho došlo na pár autů z druhé strany a ten poslední dlouhý propadl až na zadní tyč, odkud nepokrytý útočník napálil míč pod břevno. Laciný gól z akce, na kterou jsme dopředu upozorňovali nás na chvíli rozhodil, ale chtě nechtě jsme museli začít s dobýváním soupeřovy obrany. Do útoku naskočil Novák, hrálo se hodně na soupeřově půlce, ale bez vyložené šance. K přímáku z dobré pozice byl donucen Klement, ale mířil nad, z několika Skalových centrů byl nebezpečný jen ten, který ve vzájemném souboji promáchli Burián, Ropek i hostující gólman, ale míč propadl jenom do autu. Zajímavě upozorňovat na sebe začal i rozhodčí, který evidentně potřeboval splnit nějakou karetní kvótu, protože dvě lehká strčení a jedno odkopnutí balónu ocenil žlutou, zatímco prasácký faul na střídajícího Vopařila ani následné nadávky ho ke kartám nedonutily. Naši největší šanci vypracoval průnikem podél brankové čáry Novák pro Klementa, ale ten mířil jen do gólmana a při následné skrumáži měli blíže k míči hosté. Ti jeden čas vypadali na to, že raději odstraní balóny ze hry a počkají do konce. Dlouho se vepředu k ničemu neměli, na poslední čtvrthodinu přišli kvůli zranění o jednu ze dvou věží v obraně, ale deset minut před koncem se jim vydařil rychlý brejk, následná kombinace kolem vápna naštěstí skončila nepřesnou střelou. Jednu přesnou, nicméně pomalou se jim ještě podařilo vyprodukovat, ale Prešinský ji stihl tlumit a ještě jim hodit udičku tím, že balón chytal nadvakrát. V 85. minutě se nám podařilo z pravé strany rychle přenést přes Chmelíka hru až doleva na M. Štancla, který měl dostatek času na kvalitní centr, který placírkou z voleje uklidil neobsazený Válek do protipohybu jinak výborného hostujícího gólmana. Závěrečných pět minut jsme celkem logicky byli aktivnější, ale ani jedna ze dvou Skalových střel se nestihla snést do branky, přestože byl blíž a blíž. Marné bylo i přemlouvání Kopeckého, aby se nominoval do hry kvůli blížícím se penaltám.

Hráčů ochotných kopat bylo tolik, že se nedostalo ani na jindy tak průbojného Klementa. Hosté si vylosovali právo začínat a jejich první střelec se nemýlil. Za nás šel jako první Novák a byť gólman odhadl stranu, na přesnou střelu k tyči nemohl dosáhnout. Stejně tak nemohl Prešinský dosáhnout na následnou penaltu hostí, která šla vysoko nad. Psychickou výhodu potvrdil Chmelík střelou na svoji tradiční stranu, kterou brankář tentokrát netrefil. Prešinský bohužel neměl nárok ani potřetí, ale vedení nám vrátil M. Štancl. Na půlce se debatovalo, kterou nohou vlastně bude kopat, pak se trnulo, jestli se ten míč vejde do branky, ale ten se od tyče odrazil do brány a v Mates v klidu odkráčel zpět do středového kruhu. Prešinskému nebylo souzeno si na balón aspoň sáhnout ani počtvrté, ale Ropek s přehledem poslal gólmana na druhou stranu a postavil před těžký úkol hostujícího kapitána. Ten to ale vzal po Kollerovsku doprostřed nahoru a Ronaldovsky vděčná úloha tak čekala V. Štancla. Gólman tentokrát dostal šanci, ale prosral ji, a tak mohla vypuknout naše historická radost. Flegmatický Prešinský si evidentně uvědomoval, že chleba díky tomu levnější nebude a že se vlastně tak moc nestalo, ale my ostatní, co poslední roky sestupujeme, kam to jen jde, jsme dali průchod emocím dostatečně. Přece jen je paráda, když člověk za vítězství dostane něco víc, než jen nedělní večerní pohled na internetové stránky, kde je o tři body víc. Škoda, že místo nasazení při losování příštího ročníku, dostaneme darem poukaz na jednu letní hru krajské kočky s okresní myší. Po oficialitách a fotografování jsme se nehygienicky polaskali s plechovým pohárem i poličským pivem v něm, ale protože se tím vítězstvím opravdu nic nezmění, nezbylo nám než jet po pár pivech domů a to pravé vyjádření radosti, schovat na nějaký nepracovní den.

  • Sestava: Prešinský - Chmelík, Ropek, V. Štancl, D. Štancl - Tměj (Vopařil), Klement, Skala, Válek - Pitra (Novák), Burián (M. Štancl)
  • Góly: Válek
  • ŽK: Ropek, Burián

Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.