V pondělí 18.12.2017 je od 20:15 do 22:00 zamluvena hala ve Vysokém Mýtě. Aktivní i pasivní fotbalisté si příjďte zahrát.
Oficiální stránky fotbalového klubu TJ Sokol Morašice
Znak TJ Sokol Morašice

Články ze sezóny 2015/2016

Konec dobrý, leccos dobré

Poslední utkání sezóny přišlo v pravý čas, protože trávník nám už pomalu začal vonět a tvrdost povrchu by od hereckých eskapád možná odradila i hradeckého emočně flexibilního hráče, který nám po podzimu utkvěl v paměti a k naší škodolibé radosti tentokrát nedorazil. Do základní sestavy se po dlouhé době vtěsnali i brigádníci, kteří v ní pravidelně nebývají, ale tato protekce se neukázala nijak zásadní vadou. Po úvodních hodně zastřelovacích pokusech Nováka a M. Štancla, jsme nechali zakončit i hosty, ale ani od nich to nebylo příliš nebezpečné. Pořádně rozmazané vidění a alkoholem zmatené myšlenkové pochody nechtěně přiznal jeden z asistentů, který Chmelíkovo vedení balónu po lajně vyhodnotil jako aut pro Chmelíka. Po deseti minutách vyslal tentýž hráč na zteč Buriána, který s obráncem na zádech a s balónem pod nohou vyslal pramálo nebezpečné zakončení z hranice vápna. Zmatený gólman po většinu času této střely couval do domněle lepší pozice a až příliš pozdě zjistil, že měl zůstat stát a na tomto pokusu si smlsnout. A tak už stihl první gól zápasu jen kosmeticky přikrášlit. Rychle a lacině nabyté vedení nám bez přehánění dodalo sebevědomí a diváci museli na vzdálenější bránu zaostřovat prakticky celý poločas. Brzy po Buriánovi se ze dvou hodně podobných akcí dělících asi pět minut prosadil Vopařil, který si seběhl na střed, byl důraznější než obránce a tváří v tvář gólmanovi dvakrát s různým přehledem proměnil. Střelecké štěstí nadále zkoušeli M. Štancl i Novák, ale jejich nárty létaly nepřesně, Válkova placírka zase bránu trefila, ale k brankové čáře se míči moc nechtělo. Hosté měli myslím jednu nepřesnou standartku a jednu naši chybnou rozehrávku, kterou ale nepotrestali. Po půl hodině už to bylo o čtyři góly, když si Klement zpracoval hostující odkop od brány, zvolna a nerušeně s naskákaným míčem doběhl až k vápnu a čistým nártem ho krásně poslal k tyči. Náš tlak a poměrně pohledná hra (podle trenéra i některých fanoušků) pokračovala, ze všech šancí nejvíc zaujal volej M. Štancla zpoza vápna, který k jeho smůle skončil na břevně.

Po hřejivé poločasové pochvale jsme do poslední pětačtyřicetiminutovky sezóny naskočili jako vyměnění a hosté našeho uspokojení a ležérního pohybu dokázali využít. Ani střídání nás tentokrát nespasila, naopak se jeden střídající hráč přimotal ke gólu. Po několika smradlavých situacích se ujala akce mezi čtyřmi až pěti našimi obránci, zakončená spolehlivě z bezprostřední blízkosti. Do konce bylo víc jak půl hodiny a vypadalo to, že jsme z jasného zápasu ještě schopni udělat drama, ale brzy na to si na Kutův roh křikl střídající Kopecký, hlavou nám vrátil klid a hosty definitivně zlomil. Hosté sice občas útočili do poněkud laxnější obrany, ale nás zajímají naše šance. Pěknou kombinaci zakončoval krásnou střelou z vápna Klement, ale hostující gólman předvedl výborný zákrok. Rukama. Když byl o chvíli později při práci nohou mnohem méně precizní, Kuta z třiceti metrů nezamířil do odkryté brány přesně a jeho další pokusy byly takřka do jednoho zblokovány. Jednou to v obecenstvu pořádně zahučelo při nějaké jeho nyní už těžce vybavitelné šanci. Ropek si výborně naběhl na výborný roh, ale zase hlavičkoval nad. Střeleckou nemohoucnost ukončil až deset minut před koncem Kopecký, který levým nártem střílel zpoza vápna podobně přesně jako Klement. Vzápětí dostal šanci zkompletovat unikátní hattrick pravačkou, ale vysoký balón netrefil přesně. A protože D. Štancl na něho po průniku a ustátém penaltovém faulu míč neprotlačil, zůstalo u výhry 6:1, odměněné skromným potleskem tribun. Čtvrté místo a hlavně zisk poháru pro nás při okresní matematice znamenají vstupenku do pohárového kraje, takže o první sezóně v okrese po takřka dvou dekádách se musí mluvit jako o úspěšné (pokud velkoryse pomineme fakt, že okresní přebor není meta). Začátek i konec sezóny byl dobrý, nebýt zhruba desetizápasového výpadku lemujícího zimní přestávku, mohla nás nedávná čtyřka v Opatovci pořádně mrzet. Doufejme, že se v červenci sejdeme ve staré dobré sestavě, se starým dobrým trenérem a novým dobrým terénem.

 

Sestava: Prešinský - Chmelík, Ropek, V. Štancl, Novák - Válek, Klement, M. Štancl (Kuta), Tměj (D. Štancl) - Burián (Kopecký), Vopařil (Škoda)

 

Góly: Vopařil 2, Kopecký 2, Burián, Klement

Něco pro fanoušky

Mnozí z nás ani nestačili z nohou vyklepat středeční pohárovou bitvu a už jsme museli přepnout na další ligové utkání, ve kterém nám šlo pouze o to, abychom udrželi možnost čtvrtého místa ve svých rukou. Ne že by čtvrté místo něco extra znamenalo. Poslední tým z Borové přijel s prakticky nulovou šancí na záchranu, ale s hrstkou věrných fanoušků, takže toho vlastně pro nikoho nebylo příliš v sázce a mohlo se hrát uvolněně. Po kapitánské losovačce na nás zbyl výkop a počáteční rozvážná kombinace se po 15 vteřinách zadrhla u V. Štancla, který si šlápl na míč a hostující útočník z vápna hned umožnil Prešinskému procvičit jeho oči, které úspěšně vytlačily úvodní střelu na tyč. Po pětiminutovém oťukávání kopal Válek náš první roh a neobsazený V. Štancl složil hlavou rychlý reparát za úvod zápasu. I naše další perfektně zahrávané rohy smrděly gólem, ale stejně tak hosté, útočící v takovém počtu, že jsme je prostě nebyli schopní všechny obsadit, pořádně větraly naše obranné řady a Prešinský si za první čtvrthodinu připsal minimálně několik zákroků. Náš soupeř chtěl narozdíl od středečního poraženého finalisty hrát fotbal a jeho místy totální ofenziva nám vyhovovala. Hráli jsme hlavně po pravé straně, ale Pitrovo snažení končilo většinou rohem, výjimečná akce z levé strany vyústila v příliš vysoký centr na Buriána, který tak už nestihl před prázdnou bránou víc než líznout balón. Po dvaceti minutách dostal Zerzán přihrávku do vápna, pokryl si ho před obráncem a zblízka zvýšil naše vedení a protrhl svůj střelecký půst. Dělo se toho hodně, hrálo se nahoru dolů, pro fanoušky snad záživně, Buriána se Zerzánem v několika nadějných útocích do otevřené obrany zastavil ofsajd nebo špatná přihrávka spoluhráčů, Ropek po dalším Válkově rohu pro trenéra nepochopitelně mířil nad. Po půl hodině hry po dalším z našich rohů se hosté dostali do rychlého brejku, který Pitra s Novákem uhasili až před vápnem. Rozhodčí usoudil, že místo faulu je výhodnější pozice než otevřený prostor na středu vápna, který se naskýtal hostujícímu útočníkovi a velmi necitlivě neponechal výhodu. Zřejmě věděl, co dělá, protože následný přímák přizvedl Klement (prý na radu Ropka střežící prostor za Zdí) mimo dosah Prešinského a bylo sníženo. Pro poklidný průběh zápasu naštěstí už za minutu předvedla naše levá strana rychlou kombinaci a Válek našel přihrávkou pod sebe Klementa, který zblízka přidal trefu i na druhé straně hřiště. Aby Válek těch asistencí neměl málo, jeho další roh, možná točený přímo do brány, odrazil prý jen zaskakující gólman přímo ke Chmelíkovi, který ho z voleje poslal do sítě a naše čtyřgólová kóta tak byla naplněná nezvykle brzo. Až se fanoušci báli, že na ně v druhém poločase nic nezbude. Nezvykle klidná přestávka přinesla jen pokyny ke vstřelení dalšího gólu, aby naše pětinásobné střídání proběhlo v ještě větším klidu.

 

Byli to ale hosté, kteří hned v úvodu utekli po levé straně, zpětnou přihrávku do vápna naštěstí pokryl Novák. Chvíli na to se při krátkém čekání na zakopnutý balón hostující kapitán tak zakecal s věrnými fanoušky, že naše pravá strana neměla problém připravit z autového vhazování ideální pozici pro přesný centr Pitrovi. Tomu jeho prudký úmysl krapet ulétl a bylo to 5:1. Po dalších pěti minutách byl po faulu na Zerzána k exekuci přímého kopu dotlačen Klement a na kráse jeho vinglu nic neubírá ani fakt, že to bylo na brankářovu stranu a lepší by to možná měl. Již tradiční pětinásobné střídání zhatila Škodova přítomnost na opačné straně hřiště, ale i tak to bylo u lajny pořádné procesí, do kterého se poprvé v sezóně a maximálně potřetí za posledních pět let zapojil i Chmelík. Brzy po průvanu v naší sestavě hosté snížili přesnou střelou po odraženém rohu, ale připišme to na účet nedokonalosti zóny s polovinou nových hráčů. Z těch se nejvíce činil M. Štancl, který stihl několik střel, všechny mimo, spoustu rozdaných balónů, zejména ty dlouhé byly k pokukání, i obligátní divadlo s kolenem, tentokrát bez vážných následků. Zápas se jenom dohrával, po dlouhé době jsme si mohli fotbal užít, na čemž mají zásluhu i fotbalově hrající hosté, ale v dalším skórování nám zabránila zejména laxnost v útočné fázi a jisté spokojení se s výsledkem. Za poslední půlhodinu tak to nejzajímavější předvedl Prešinský, který s námahou vytáhl balón plachtící pod břevno. Za nás se k hlavičce dostal Ropek, na hattrick útočil Klement, štěstí zkoušel i Tměj, ale všem pokusům chybělo poměrně dost.  A tak jsme na konci pouze záviděli, když byli hosté i po porážce svými fanoušky vyprovázeni potleskem. Třeba dáme Hradci příští týden ještě víc a konečně se nám je taky podaří dojmout.

 

Sestava: Prešinský - Chmelík (D. Štancl), V. Štancl, Ropek, Novák - Válek, Klement, Skala (M. Štancl), Pitra (Tměj) - Burián (Škoda), Zerzán (Vopařil)

 

Góly: Klement 2, V. Štancl, Zerzán, Chmelík, Pitra

 

ŽK: V. Štancl

Neni výhra jako výhra

Loňské léto jsme se ani nevzpamatovali ze sestupu do okresu a už jsme museli lepit prázdninovou sestavu na nějaký zbytečný pohárový zápas s Čistou, braný spíše jako přátelák. Je to tak dávno, že k vítězství nám tehdy dvěma góly pomohl od té doby v Morašicích gólově neexistující Vomáčka. Když se blížil 28.říjen, naše forma vadla a my se těšili na zimní spánek, opravdu moc se nám chtělo dát si uprostřed týdne zápas navíc. Podle toho to vypadalo a mač s Borovou, která v lize okupovala poslední příčku, jsme po bezbrankovém výsledku zvládli až na penalty. Tu rozhodující pátou proměnil Kopecký a jediný, kdo tehdy ihned projevil radost, byl Petr Kuta. Jarní zápas už trochu zněl, nebylo to nějaké kolo, ale semifinále. V duelu týmů, které během jara opouštěli ligové výsluní, jsme dokázali jednak otočit vývoj zápasu s Janovem, jednak začít tahat za delší šňůru jarních čtyřgólových výsledků. A pak jsme si řekli, že když už jsme tak daleko, až v Pomezí, tak zkusíme ten pohár urvat.

Na místo koncertujícího Kuty se role trenéra se pro finále ujal zprvu trochu váhavě Kopecký (jen o fous mladší než rozhodcovský triumvirát dohromady), roli taxikáře pro nejvěrnější fanoušky vyfasoval Víťa "Simír" Toušek. Opatovští (podle oficiálního zápasu je nazývejme hosté) přijeli s jednoduchou a v nedávné době i zfilmovanou taktikou dlouhých nakopávaných balónů a trefování zařízení. A když mají pořádně rychlého útočníka, gólmana s ránou jako kůň a proti sobě obránce, kteří si s antifyzikálně létajícím míčem neumí poradit zrovna nejlépe, není ta taktika vůbec špatná. Tak se dostali do dvou třech pozic za obranu, ale při obhazování Prešinského už jim druhá část taktického plánu naštěstí nevycházela. My jsme přijeli s taktikou přesně opačnou, ale výsledek byl prakticky totožný. V první nadějnější pozici se ocitl po promáchnutí stopera Pitra, ale netroufl si běžet přímo na bránu. Na lajnách jsme občas předvedli nějakou kombinaci, ale žádná větší šance z toho dlouho nebyla, zato dlouhé auty hostů představovali permanentní nebezpečí. Rohových kopů měli taky jako máku, ale nebezpečný, zato pořádně, byl jen jeden, který prolétl nad hlavami první bránící lajny i rukama Prešinského a bez teče zamířil do autu. Cirka po půlhodině vyslal Klement středem Buriána, ten přiťukl do strany Tmějovi a jeho střelu z vápna zastavila tyč. U odraženého balónu na vápně byl jak Skala, tak Burián, ale druhý jmenovaný bránu netrefil. To se mu povedlo až vzápětí, když ho ve vápně našel po dobré kombinaci u lajny Válek, ale moc razance tahle střela nepobrala. Zaváhání V. Štancla a Ropkův hasicí žlutý faul ještě darovali soupeři standartku z hranice vápna, ale ta se moc nepovedla. Poslední vzdechnutí tribun před přestávkou měl na starost Tměj, který se odhodlal k další střele, ale ta už byla daleko méně přesná než před chvílí. O přestávce se Kopecký osmělil a řekl nám pár klidných slov k bídnému výkonu a s plánem hrát lépe a bojovněji než první půlku jsme vyrazili na zteč.

Začátek nebyl marný, Skala se za vápnem odhodlal ke střele a ze vzdáleného pohledu nepřestřelil o tak moc. Po pěti minutách naší aktivity se hosté postupným získáváním yardů přes autová vhazování proházeli až k rohu, z něho došlo na pár autů z druhé strany a ten poslední dlouhý propadl až na zadní tyč, odkud nepokrytý útočník napálil míč pod břevno. Laciný gól z akce, na kterou jsme dopředu upozorňovali nás na chvíli rozhodil, ale chtě nechtě jsme museli začít s dobýváním soupeřovy obrany. Do útoku naskočil Novák, hrálo se hodně na soupeřově půlce, ale bez vyložené šance. K přímáku z dobré pozice byl donucen Klement, ale mířil nad, z několika Skalových centrů byl nebezpečný jen ten, který ve vzájemném souboji promáchli Burián, Ropek i hostující gólman, ale míč propadl jenom do autu. Zajímavě upozorňovat na sebe začal i rozhodčí, který evidentně potřeboval splnit nějakou karetní kvótu, protože dvě lehká strčení a jedno odkopnutí balónu ocenil žlutou, zatímco prasácký faul na střídajícího Vopařila ani následné nadávky ho ke kartám nedonutily. Naši největší šanci vypracoval průnikem podél brankové čáry Novák pro Klementa, ale ten mířil jen do gólmana a při následné skrumáži měli blíže k míči hosté. Ti jeden čas vypadali na to, že raději odstraní balóny ze hry a počkají do konce. Dlouho se vepředu k ničemu neměli, na poslední čtvrthodinu přišli kvůli zranění o jednu ze dvou věží v obraně, ale deset minut před koncem se jim vydařil rychlý brejk, následná kombinace kolem vápna naštěstí skončila nepřesnou střelou. Jednu přesnou, nicméně pomalou se jim ještě podařilo vyprodukovat, ale Prešinský ji stihl tlumit a ještě jim hodit udičku tím, že balón chytal nadvakrát. V 85. minutě se nám podařilo z pravé strany rychle přenést přes Chmelíka hru až doleva na M. Štancla, který měl dostatek času na kvalitní centr, který placírkou z voleje uklidil neobsazený Válek do protipohybu jinak výborného hostujícího gólmana. Závěrečných pět minut jsme celkem logicky byli aktivnější, ale ani jedna ze dvou Skalových střel se nestihla snést do branky, přestože byl blíž a blíž. Marné bylo i přemlouvání Kopeckého, aby se nominoval do hry kvůli blížícím se penaltám.

Hráčů ochotných kopat bylo tolik, že se nedostalo ani na jindy tak průbojného Klementa. Hosté si vylosovali právo začínat a jejich první střelec se nemýlil. Za nás šel jako první Novák a byť gólman odhadl stranu, na přesnou střelu k tyči nemohl dosáhnout. Stejně tak nemohl Prešinský dosáhnout na následnou penaltu hostí, která šla vysoko nad. Psychickou výhodu potvrdil Chmelík střelou na svoji tradiční stranu, kterou brankář tentokrát netrefil. Prešinský bohužel neměl nárok ani potřetí, ale vedení nám vrátil M. Štancl. Na půlce se debatovalo, kterou nohou vlastně bude kopat, pak se trnulo, jestli se ten míč vejde do branky, ale ten se od tyče odrazil do brány a v Mates v klidu odkráčel zpět do středového kruhu. Prešinskému nebylo souzeno si na balón aspoň sáhnout ani počtvrté, ale Ropek s přehledem poslal gólmana na druhou stranu a postavil před těžký úkol hostujícího kapitána. Ten to ale vzal po Kollerovsku doprostřed nahoru a Ronaldovsky vděčná úloha tak čekala V. Štancla. Gólman tentokrát dostal šanci, ale prosral ji, a tak mohla vypuknout naše historická radost. Flegmatický Prešinský si evidentně uvědomoval, že chleba díky tomu levnější nebude a že se vlastně tak moc nestalo, ale my ostatní, co poslední roky sestupujeme, kam to jen jde, jsme dali průchod emocím dostatečně. Přece jen je paráda, když člověk za vítězství dostane něco víc, než jen nedělní večerní pohled na internetové stránky, kde je o tři body víc. Škoda, že místo nasazení při losování příštího ročníku, dostaneme darem poukaz na jednu letní hru krajské kočky s okresní myší. Po oficialitách a fotografování jsme se nehygienicky polaskali s plechovým pohárem i poličským pivem v něm, ale protože se tím vítězstvím opravdu nic nezmění, nezbylo nám než jet po pár pivech domů a to pravé vyjádření radosti, schovat na nějaký nepracovní den.

 

Sestavy: Prešinský - Chmelík, Ropek, V. Štancl, D. Štancl - Tměj (Vopařil), Klement, Skala, Válek - Pitra (Novák), Burián (M. Štancl)

Gól: Válek

ŽK: Ropek, Burián

Bída

V sobotu, kdy se napříč celou vlastí proháněly bouřky jsme odcestovali do nedalekého Opatovce, momentálnímu lídrovi celé soutěže. Ačkoliv mnozí z nás měli již dopolední trénink formou hasičského útoku, dostavili jsme se na místo určení ještě před domácím mužstvem. To mohlo dát dojem, že zápas nebereme na lehkou váhu a i při jistotě záchrany hodláme vedoucímu celku oplatit podzimní porážku. Zůstalo však pouze u dojmu. Sestava doznala určitých změn v závisloti na absencích a nově příchozích členů.

Zápas začal vzájemným oťukáváním bez výraznějších fotbalových projevů. Jenže již ve 4. minutě přišel dlouhý pas za naší obranu. Chmelík s jistotou pokrýval letící míč, Prešinský si křikl (možná později než se dělává) a malér byl na světě. Jelikož jsme především kamarádi a až poté fotbalisti, Chmelík se iniciativně rozhodl přiťuknout míč našemu brankáři hlavou. Ten v ten moment však stál už někde jinde a dokázal kulatý nesmysl pouze rukama zbrzdit přesně pod nohy domácího Roshana, který s prázdnou bránou neměl problém. Od tohoto momentu se začala vařit krev nejen v oběhové soustavě trenéra Kuty, ale i na hřišti. Pokyny ze střídačky byly zcela jasné. Jejich doslovný přepis však není možný. Neradi bychom přivedli do rozpaků eventuelní nezletilé čtenáře tohoto webu.  Emoce vpluly i na trávník a sudí se je rozhodl během 5 minut ocenit třemi žlutými terčíky. Herní projev z naší strany byl takový těžkopádný, plný nepřesností, trapných centrů na domácího libera. Přesto jsme se několikrát dokázali utrhnout a dostat se do velice slibných příležitostí. Zerzán s Buriánem dvakrát provětrali opatoveckou obranu. Při zakončení však Lampárkovi nezpůsobili žádnou psychickou újmu.

Před nebeskou bouří přišel průvan v kabině, který měl za následek inkasovanou branku ve 47. minutě. Opět Roshan unikl po křídle a střelou do šibenice určil rozdělení bodů. Nezměnilo na tom nic ani hromadné střídání 4 jedinců. V 60. minutě byla naše rozehrávka zblokována hlavním sudím, který vyslal domácí do brejku a výsledek narůstal. V minutě 60. jsme pro změnu vyslali domácí do brejku sami. Rozehrávka trestného kopu z poloviny hřiště na krátko se ukázala jako chybné řešení, zvlášť když většina mužstva byla nastěhována v soupeřově vápně. Alespoň mohl Roshan završit hatrik. Celý zápas jsme byli o něco pomalejší než soupeř. Všechno nám trvalo. Asi 85 minut nám trvalo než se na chvíli usadíme v útočné části hřiště. Výsledkem byla pouze povedená střela Vopařila a série asi 4 rohových kopů, z nichž jeden zaváněl brankou. 

Ve středu máme možnost na reparát při pohárovém utkání. Bude to zároveň zápas, který ukáže, zda sezóna byla úspěšná či nikoliv. Nikomu se nechce přece nechce končit fotbalový rok bez zisku trofeje.

 

 Sestava: M.Prešinský - M.Chmelík, D.Štancl, V.Novák, M.Ropek - B.Válek (T.Holomek), Z.Skala (K.Vopařil), M.Klement, V.Tměj (P.Kuta) - M.Zerzán, M.Burián (M.Štancl)

Žluté karty: Z.Skala, B.Válek

Já jdu, ty jdeš, on kulže

Na náš stále ještě tvrdnoucí trávník se při slunné neděli přijel podívat tým s velmi bídnou jarní formou a od prvních minut nás přesvědčoval o tom, že jeho bodové zisky jsou opodstatněné. Co naopak nedopovídalo byl náš chodící projev a poslední bodové zisky. Sice jsme na začátku měli optickou převahu, vyjádřenou Ropkovou hlavičkou po rohovém kopu a Válkovým trestným kopem do zdi, ale už od rozcvičky viditelně uvolněné hosty, jsme nijak více přehrát nedokázali. Ti měli zápas na párku, nikoho na střídání, kulhajícího stopera a hlavně útočníka rychlejšího než Klementa. Ten po čtvrt hodině provětral naši obranu, logicky mu nikdo nestačil a jeho přesná střela do šibenice náš zvadlý projev ještě více utlumila. Suma sumárum jsme se dostali k pár centrům, které posbíral gólman, pár nezávažných rohů a jinak to byla procházka vykáceným sadem za plného slunka. Jen rozhodčí s dechem ostrým jako břitva dokázal svým nejednotným metrem zjitřit vášně, jinak to vypadalo, že to nikoho nebaví. Čas takto bez zájmu plynul až do 40. minuty, kdy po straně utekl po delší době se navrátivší Pitra, ukličkoval obránce a jeho přihrávku malým vápnem zvládl Burián ve skluzu uklidit do brány. Vzápětí levačkou lehce přestřelil Skala a ještě lehčeji Klement, jehož střela dokonce lízla břevno. Přepis přestávkového projevu po takovém výkonu je samozřejmě nepublikovatelný, ze všech výrazů není sprostý snad jen "chromé tele".

Že by se prostřídáním nějak zásadně změnil obraz hry, to se nedá říci, spíše hosté působili stále unaveněji. Přesto se na větším pozoru musela mít naše obrana, když jsme čelili rohu a následné standartce zpoza vápna, která naštěstí minula i zelenou síť. To bylo od hostů na dlouhou dobu všechno, náš trvalý pobyt na jejich půlce pro ně ale nebyl nijak hektický. Křížné balóny zejména od Chmelíka tentokrát lítaly, většinou i přesně, kombinace v prostředku nám taky nějak šla, ale centrů do vápna nebo střel, tedy těch při kterých by se fanouškům tajil dech, bylo velmi málo. Po hodině hry byl Burián na vápně vyzván na souboj jeden na jednoho s hostujícím stoperem. Obhození nevyšlo, tak se natáhl k odraženému balónu a i jeho druhé zakončení levou nohou ve skluzu skončilo v síti. Těžko říct, jak se k němu míč dostal, nicméně pouhou minutu před gólem se na hřišti objevil Kuta. Náhoda? Kvalita naší kombinace samozřejmě ještě stoupla, hosté zahrozili jen jedním brejkem, který nepotrestaným faulem zastavil Klement, ale jinak to vypadalo, že přidat pojišťovací gól proti unavenému a zraněními zdecimovanému soupeři bude otázkou času. Bohužel se tak nedělo, rozhodčí už začal vytáčet i některé naše hráče (zejména Kutu, Kubeš si na to vystačil sám), zatímco hlasově vybavený hostující fanoušek ho počastoval oslavným chorálem. Bez výraznější šance, ale i výraznějšího ohrožení naší brány jsme se dopracovali až k poslední minutě, ve které si další výborný křížný balón Chmelíka výborně naběhl z beka D. Štancl a takovým lehkým šťouchnutím překonal pomalu se skládajícího gólmana. Sice jsme tou dobou hráli v deseti bez otřeseného Vopařila, ale na nic jiného než další čtyřku jsme v tu chvíli nemysleli. Sudí ovšem hosty sotva nechal rozehrát a zápas ukončil. Snad nás obrat s takovýmto nasazením nedovede k myšlence, proč se dřít, když se to nějak schumelí. A snad dostaneme po příštích zápasech více času na důkladný rozbor všeho podstatného.

Sestava: Prešinský - Chmelík, Ropek, V. Štancl, Škoda (D. Štancl) - Válek (Vopařil), Klement, Skala, Tměj (Kubeš) - Burián (Kopecký), Pitra (Kuta)

Góly: Burián2, D. Štancl

ŽK: Kuta, Kubeš

Konec jedné lásky?

Náš nejdelší jarní výlet nás zavedl na hřiště skoro širší než delší, což slibovalo spoustu prostoru pro naši oblíbenou kombinační hru, přesto zněl rozkaz jasně - dlouhý nakopávaný balóny křížem. Kdyby si domácí fanoušci dělali čárky, kolikrát se nám to povedlo, nestačili by se divit - ani jednou, přátelé! Zato my jsme se divili mrzké inteligenci některých z nich, na naší okresní pouti jsme dlouho nepotkali dutější lebky. Ale je vědecky dokázano, že Homo Sapiens se křížili i s Homo neanderthalensis a Malá Haná je hold přeci jen blíže dějišti Lovců mamutů. Nutno dodat, že začátek zápasu ochozům na náladě nepřidal. Prešinský v páté minutě na čáře reflexivně vyrazil hlavičku domácích po rohovém kopu na přední tyč, o chvíli později Chmelík místo křížného nákopu (což byla velká dálka), našel neobsazeného Buriána, který na vápně jedním dotekem posunul balón vedle divně vybíhajícího gólmana a my se dostali do vedení. To v desáté minutě zdvojnásobil Válek, který centroval na zadní tyč ještě o chlup přesněji než před týdnem Kubeš - míč spadl na tyč a o od domácího gólmana se odrazil do brány. Taková haluz je v našem bídném útočném snažení vždy vítaným pomocníkem. Další průběh poločasu si skauti ligových klubů určitě nepoznamenávali, protože nejaktivnější osobou byl čárový rozhodčí u naší levé lajny, který musel mávat jeden aut za druhým, několikrát po dobrých obranných zákrocích Válka z kategorie "last minute". Domácí se dostali k pár centrům, které Prešinský sbíral s janovskou jistotou, za nás Burián přestřelil, Skala skoro nedostřelil a Tměj zasekl. A když už ne, byl z toho centr do vápna, který Skala z voleje chladnokrevně namířil do protipohybu gólmana a chvíli před poločasem to bylo už o tři góly. Další takový balón proletěl vápnem takřka nepozorován a následovala přestávka, kterou vzdor výraznému vedení provázely víceméně výtky.

Do našich hlav se určitě vkrádala blízkost tříbodového zisku i relativní blízkosti zopakovat pošesté v řadě čtyřgólový výsledek. Možná proto jsme chtěli domácí nechat snížit a ocitli se zkraje druhé půlky pod tlakem, jenž vrcholil bezpečnou střelou, kterou Ropek nešťastně, ale umně tečoval do protipohybu Prešinského a po pěti minutách tu bylo ošidné dvougólové vedení. Naše hra se smrskla na odkopávání do brejků, jeden takový nouzový odkop Nováka vyslal do úniku Buriána, který výjimečně nestál v ofsajdu, ten ale své sólo zakončil předkopnutím do gólmanovy náruče. Naším dalším zazděným brejkům předcházela nebezpečná hlavička obávaného domácího kanonýra Švece, centr, který se snesl na břevno, Ropkův odkop z čáry po jiném centru, který Prešinský neudržel, nebo pár rohových kopů a standartek z nebezpečné vzdálenosti. Nebo spíš blízkosti. Ale zpátky k našim brejkům. Domácí hodně otevřeli hru, ale ani vystřídavší útočníci si s výpady do soupeřovy obrany nedokázali poradit. Burián v situaci dva na jednoho dvakrát zahnal spoluhráče, za pivo před minulým zápasem suspendovaný Zerzán zase všemožně dokazoval, že ono pivo za to neproměňování nemohlo. Domácí se snažili zpoza vápna střílet, ale mušku měli hodně vychýlenou, naši útočníci se zase střílet báli. Musel to na sebe vzít až Kuta, který ale slabší pravačkou neprostřelil gólmana, silnější levačkou neprostřelil blok hráčů a silou vůle se nedokázal dohodnout s Vopařilem na řešení další herní situace ( té předcházelo jeho obejití 3! protihráčů). Rohové kopy nám tentokrát úspěch nepřinesly, ale po jednom z nich Vopařil nacentroval před bránu a po ose neúspěšně zakončujících V. Štancl - Skala - Zerzán se balón dostal až na vápno, odkud ho Tměj krásnou střelou po zemi uklidil do brány. Těžko říct, kolik chybělo do konce, protože v zápise stojí, že gól padl v 75. minutě a nahrávající Vopařil naskočil do zápasu v minutě 77., to skoro vypadá na příliš hráčů na hřišti. Nicméně za nesrovnalosti buďme rádi, protože zatímco Novák v poslední minutě spřádal plány na příští volný víkend, rozhodčí byl milosrdně proti, a tak jsme mu odpustili i dřívější neoceněný "červený" faul na unikajícího Zerzána. Náš válec se tedy po třech čtyřgólových škobrtnutích dostal už ke třetímu čtyřgólovému skoku vzhůru a vzhledem k schváleným dotacím na vrt to vypadá, že nějakou budoucnost máme. Což se asi o MARTINĚ1 říci nedá - jak před jaroměřickou, tak před litomyšlskou hospodou, ji museli roztlačovat mechanici a kdoví, jestli se jí Víťa nebude muset vzdát.

Sestava: Prešinský - Chemlík, Ropek, V. Štancl, Novák - Válek, Klement, Skala (Kuta), Tměj - Burián (Vopařil), D. Štancl (Zerzán)

Góly: Burián, Válek, Skala, Tměj

ŽK: kdokoli jiný než Novák, Novák

Další čtyřka

Krásné slunečné odpoledne lákalo spíše na pivo než k nějakému pachtění se značně pravděpodobným neúspěchem. Naše služba tomuo lákání neodolala, ale protože v době začátku zápasu nebylo z čeho vybírat, byli dotyční vzati na milost a posláni do základu. To se naštěstí vyplatilo velmi brzy, protože Kubeš už po pěti minutách centroval na zadní tyč tak přesně, že míč zapadl přímo do brány. Po pár zápasech jsme tedy i my připsali nějaký haluzní gól, který ovlivnil další dění. Nedá se asi říct, že nás nabudil, to by pro náš výkon bylo hodně silné slovo, ale minimálně uzemnil hosty z Linhartic, kteří si za první půlhodinu připsali jenom jednu velmi vychýlenou střelu. To my se vepředu činili víc. V. Štancl prodloužil Skalův centr až moc, sám Skala v největší šanci z malého vápna vypálil ustrašeně, Zerzán v jednom úniku nevystřelil a v dalším pálil  těžce mimo. Kromě toho jsme měli asi 10 rohů, ze kterých jsme ale vytěžili jenom jeden závar na brankové čáře. Když pak hosté z čista jasna takřka nechtěně přelobovali Prešinského zpoza vápna, zacloumalo to s naší psychikou víc než by mělo a do přestávky už jsme se nedostali ani na dostřel. Krátce před poločasem jsme pak měli pořádné štěstí, když se po sérii vysokých odrazů na malém vápně opřel do balónu hostující útočník a slovy profesionálních reportérů takřka rozpůlil břevno.

Brzy po přestávce začal v našich řadách úřadovat i druhý služebník s pivem v zádech, ale zatímco Kubeš dal gól i z toho, co nechtěl, Zerzán nedal ani to, co se nedá nedat. V krátké chvíli hlavičkoval z malého vápna nad a poté zpracoval balón pro brankáře prakticky na brankové čáře. Hosté byli fyzicky ještě slabší než my, ale naše trmácení se k bráně soupeře taky nebylo zrovna nejúčelnější. Lavička se během zápasu zaplnila a tak jsme protočili kusy, ale dlouho to k ničemu nevedlo. Maximálně Burián se dostal do zajímavé pozice, ale jeho druhou zasekávačku už obránce přečetl. Až čtvrt hodiny před koncem Kuta zaházel rameny, obploužil vyčerpaného obránce a ostrým balónem podél brankové čáry našel slepě nabíhajícího Buriána, který už nestihl zvednout míč nad bránu a my se dočkali kýženého gólu. Pět minut na to si na Kutův rohový kop na zadní tyč naskočil Ropek, vrátil míč do ohně a V. Štancl zblízka přidal pojistku. Za dalších pět minut zvýšil náskok premiérovým áčkovým gólem ještě nejmladší z rodu Štanclů Dominik, který zblízka procedil Novákův centr mezi gólmanovy nohy. A nemuselo zůstat jen u toho, když si hned po rozehrávce účinným napadáním vynutil pozici tváří v tvář gólmanovi, ale na dva takhle rychle góly si netroufl. Zápas jsme tak po půlhodinové křeči dohráli v poklidu, například Kopecký měl jednu velkou a jednu slušnou šanci na zvýšení skóre, ale moc dobře si uvědomil, že na čtyřku ve skóre si poslední dobou potrpíme. Na chvíli jsme se tak vzdálili z pozic, které trenér vypočítal jako poukázku do džungle džunglí a snad pohodu z vítězství nevytrousíme během daleké cesty do Jaroměřic.

Sestava: Prešinský - Chmelík, Ropek, V. Štancl, Ropek - J. Kubeš ( Jokeš), Klement, Skala (Kuta), Vopařil (Tměj) - Zerzán (D. Štancl), Burián (Kopecký)

Góly: J. Kubeš, Burián, V. Štancl, D. Štancl

Vysoké rozlišení

V naší poslední bídě se není na co šetřit, a proto jsme na semifinálové pohárové utkání vyrukovali nejen se všemi oporami, ale vyjma Pražáků a novopečeného otce Škody dokonce se vším, co v současné době máme. Dostavili se jak zranění, tak i tací, co už kariéru ukončili. Na nezvykle kvalitním hřišti se hrál vyrovnaný zápas s minimem šancí. My jsme s k nějaké dostali po kombinaci Klementa s Chmelíkem, hosté z Janova hrozili především při našich váhavých rozehrávkách, křížná střela zpoza vyvolala nepříjemné vzpomínky na Sebranice, ale naštěstí se do brány nevešla. Postupem času jsme se začali dostávat pod tlak, zbrkle odevzdané nebo naopak předržované balóny a zmatky při přebírání hráčů nám dávali pořádně zabrat, hosté naštěstí několik nadějných předfinálních pozic ani slibných standartních situací nedokázali využít. Naši největší šance měl na noze tentokrát hrotující Skala, ale teč na poslední chvíli mu znemožnila okamžité zakončení. Hosté udeřili až z nenápadné akce Bureše, který se po autu proběhl na vápně kolem pár hráčů, co se ho báli faulovat, a přesnou střelou k tyči otevřel těsně před přestávkou skóre.

V kabině se v krátké přestávce nadávalo cosi o zasekávacích a rozehrávacích nemocích, přepnuli jsme na vyšší rozlišení a opravdu se na to lépe koukalo. Brzy po přestávce Skala nečekaně vystrašil hostujícího gólmana, následný Vopařilův roh našel úplně osamoceného V. Štancla, který ale uchem nedal míči potřebný směr. Při souboji o odražený balón po dalším rohu byl tentýž hráč k nelibosti hostů faulován a k nařízené penaltě se za úprku všech ostatních statečně postavil Chmelík a vyrovnal. Hostům začala záhy docházet trpělivost s volným metrem hlavního rozhodčího, což naší hře moc nevadilo. Naše převaha se ještě zvýraznila po pětinásobném nárazovém střídání ve věkovém rozptylu 27 let (debutující Sokol a pro přemíru hráčů neustále odcházející Kopecký) a Klement mohl z vápna určitě zamířit lépe než vysoko nad. Obrat ve skóre se povedl až V. Štanclovi, ke kterému propadl Kutův roh tak šťastně, že už ho nestihl tečovat mimo bránu. Za již značně nervózní hosty mohl ještě odpovědět Bureš, ale s jeho standartkou si Prešinský poradil, další ataky hatila naše obrana nebo asistent rozhodčího vcelku spolehlivě. Vzápětí využil chyby obrany Kuta a střelou na bližší tyč nám dal klid do posledních minut. Ten nám umožnil si po delší době fotbal užít a výsledkem byla ještě nebezpečná hlavička Ropka a pečetící Klementův gól po Buriánově akci. Okusili jsme si tedy čtyřgólový zápas pro změnu z druhé strany a snad se nám podaří přepnout na ligový režim a konečně něco urvat i o víkendu. A snad se ještě někdy sejdeme během týdnu v takovém počtu.

 

Sestava: Prešinský - D. Štancl, Ropek, V. Štancl, Novák (Kuta) - Vopařil (Sokol), Klement, Chmelík, Tměj (Jokeš) - Skala (Burián), Válek (Kopecký)

Do kabiny se ještě vešli: M. Štancl, Famfulík, Nadrchal, F. Ropek

Góly: Chmelík, V. Štancl, Kuta, Klement 

Václav třikrát žlutý

Bez trenéra, ale s odhodláním a změnami v sestavě jsme hodlali zapomenout na poslední dva odfláknuté zápasy a v Sebranicích odskočit našemu soupeři i blížícímu se přízemí okresní tabulky. Atestace D. Štancla na bekovi umožnila Skalovi po delší době návrat na podhroťáka a v úvodu to vypadalo nadějně. Drželi jsme více balón a výsledkem našeho snažení byla povedená Ropkova střela, když si nechal poskočit míč a z dobrých třiceti metrů pořádně zaměstnal domácího brankáře. Na malém hřišti nebyla nouze o souboje a z každého faulu na půlce, a že nám jich sudí písknul dost, už byla docela zajímavá standardka. Po počátečním útlumu se domácí probrali a právě z přímého kopu se mohli dostat do vedení, jenže z malého vápna hlavičkující hráč byl naštěstí usvědčen z faulu. Při našem kopu si za obranu skvěle zaběhl Burián, dostal se tváří v tvář gólmanovi, ale míč mu při zpracování přistál na ruce a bylo po vzruchu. S přibývajícím časem to začínalo na hřišti i v hledišti pořádně vřít. Brzy jsme nasbírali dvě žluté karty, zatímco prasečí skluz domácího kapitána na Skalu nebyl faul vůbec. Nad poměrně jednostranné vedení zápasu jsme se nedokázali povznést a domácí publikum zase vášnivě odsuzovalo každý náš faul či kontakt. Po půl hodině hry hasili Ropek s Chmelíkem Buriánovu špatnou rozehrávku až s pomocí faulu před vápnem a pánovi s píšťalkou se musí nechat, že nás mohl klidně poslat do desíti. Ale to už by mu možná přišlo moc. Každopádně na střelu z přímého kopu Prešinský nedosáhl a my jsme zase byli nuceni dotahovat. Chvíli na to se V. Štancl nechal před vápnem přehlavičkovat a prodloužený balón napálil domácí útočník z rohu vápna krásnou střelou do protější šibenice. V naši kratičké mezihře vyprodukoval aspoň jednu střelu Tměj, ale vzápětí se snesl centr až na naši penaltu, Ropek si s domácího hráče nedokázal odstavit, Prešinský zůstal stát a třetí gól byl na světě. Zlatě, že se šlo do kabin.

Tam Skala nevinně odnesl náš čtvrthodinový výpadek a poroučel se zpátky do obrany a do středu jsme poslali coby spasitele Chmelíka. Jeho spoluhráč ze středu Klement měl brzy po přestávce první šanci na snížení, když mu balón do vápna poslal Tměj, ale jeho zákeřný lob zvládl domácí gólman vyrazit. náš projev byl trochu živější, ale po hodině hry nás definitivně uzemnil čtvrtý gól domácích, když byl hlavičkující hráč u míče dříve než Prešinský. Jestli pak o něco šlo, tak leda o to nedostat búra, nezranit se, nevykartovat se a nikoho neinzultovat. Ropek měl ještě jednou namále, naše obrana taky, ale dohráli jsme se v jedenácti se čtyřkou v síti. V závěru měl ještě Skala možnost protlačit nás do všech okresních plátků jakožto mančaft, který si už třetí zápas drží standard 1:4, ale z vápna vysoko přestřelil, a tak to tentokrát bylo s nulou. Zaplať pánbu, že nám aspoň malí kluci přibejvaj.

Sestava: Prešinský - Ropek, Chmelík, V. Štancl, D. Štancl - Tměj (Vopařil), Klement, Skala, Novák - Zerzán (Válek), Burián

ŽK: Ropek, Novák, V.Štancl, Tměj

Zpátky v A.třídě

Neúspěchy posledních dvou a půl let tomu nenasvědčovaly, přesto se po takové době hrálo v Morašicích utkání krajské I. A třídy. Na notně vyzbrojenou čistou Litomyšl, navíc s přízní na lajnách,  jsme se vyzbrojili leda silným větrem a už druhým letošním pánským přírůstkem. Když se oba potatí, třeba se Morašice ještě dočkají nějaké slávy. Po dobrém výkonu v minulém domácím zápase to totiž tentokrát byla hrůza. Už po pěti minutách si před zápasem několikrát zmíněný vítr pohrál s centrem od lajny, Prešinský nedokázal adekvátně zareagovat a hosté se zadarmo dostali do vedení. V další fázi hry nás do ničeho nepouštěli, my jsme teda ani do ničeho nehrnuli a nedůsledným obsazováním nebo chybnými a dlouho trvajícími rozehrávkami jsme udržovali Prešinského v permanenci. Jak je možné, že z toho nebyla žádná gólovka, to vědí jen v Litomyšli, protože nám to bylo opravdu jedno. Prešinský si spravil chuť vyražením rohu směřujícího přímo do brány, ale po půl hodině hry kapituloval podruhé, když obrana nezachytila kolmici na Urbana, kterého opravdu nikdo z naší obrany nedožene, a ten únik z lajny zakončil střelou do odkryté vzdálenější části brány. Teprve potom přišla naše skoro hvězdná čtvrthodina jakési převahy, ale když mohl Burian jít sám na bránu, jeho první myšlenka patřila Kubešovi na pravé straně a bylo po šanci. Naději nám i zkřehlým věrně reptajícím divákům dal Tměj, který si na vápně počkal na odraz po rohovém kopu a jeho střela i s trochou štěstí prošla přes změť nohou do brány. Naši euforii jsme do přestávky nedokázali přetavit v nic velkého a soudě podle toho, co se dělo po přestávce, tohle byla asi poslední chvíle, kdy jsme mohli se zápasem něco dělat.

Po sérii navzájem odevzdaných balónů, nejdříve z důvodu fair-play, poté z důvodu nekvality, následoval hostující dlouhý aut na penaltu, úplně volný Kundera se s balonem naprosto v klidu otočil a bylo to zase o dva góly. Pak se ještě jednou zastřelili z dobré pozice kousek od vinglu a deset minut po přestávce bylo úplně jasno, když hosté úspěšně zakončili brejk po Chmelíkově chybě. Následující oslabení soupeře o jednoho hráče nás nijak nerozhodilo a pokračovali jsme v plíživé krasojízdě. Jestli se něco zlepšilo, tak chuť střílet, ale mezi tři tyče se netrefil nikdo včetně Štancla, který minul v naší největší příležitosti po seběhnutí na přední tyč. Jinak to byla opravdu nudná půl hodina, jejímž jediným pozitivem je to, že se nám podařilo ubránit lepší skóre ze vzájemného dvouzápasu - 9:7 v náš prospěch!!! Náš návrat do A třídy skončil třemi vlastenci, naprosto odevzdaným výkonem a hospodsky schváleným usnesením, že tohle opravdu nedělá nikomu radost. Aspoň, že jsme všichni zdraví. Teda až na Matese, ale ten už si zvyknul.

Sestava: Prešinský - Ropek, Chmelík, V. Štancl, Skala - Tměj ( Kuta), Klement, Novák, Kubeš (D. Štancl) - Burián, Škoda (Zerzán)

Gól: Tměj

ŽK: Klement, D. Štancl

20 minut a bylo

Po relativně slušně odvedeném výkonu z předešlého utkání jsme vyrazili na další venkovní utkání, tentokrát do Opatova, kde zrovna slavili dožínky nebo něco podobnýho. Možná i díky tomu se sešla dobrá domácí kulisa doplněná o jeden stůl našich věrnějších příznivců. Vítězná sestava se sice nemění, ale jak už to v našich kruzích bývá, čtyři posty byly nuceně obměněny dalšími nadšenci tohoto sportu, který po většinu svého času děláme hlavně pro radost. 

Prostovlasý sudí foukl prvně do píšťaly a my se ujali držení míče s prvními náznaky o steč domácí svatyně. Co se dělo od 5. do 25. minuty lze shrnout v pár prostých větách. Domácí se na naši polovinu dostali za tu dobu asi 6x. Vždy jen na pár vteřin. Ale i to stačilo, abychom jim dopřáli vedení 4:0. Úprk po naší levé straně, přihrávka skrz vápno na druhou stranu, střela 1:0. O pár minut později prakticky totožná akce. Třetí akci, která probíhala podezřele stejným způsobem Skala nevydržel a raději míč uklidil za Prešinského zkušeně sám. No a když jsme nafasovali dalšího "vlastence" přímo z autu, tak střídající chlapci na lavičce marně hledali ručník, který by hodili do středového kruhu. A mohlo být klidně aj hůř. Sudí domácím odpustil penaltu za zřetelnou Chmelíkovu ruku ve vápně a po našem rohovém kopu brknul unikající útočník o posledního Skalu, který z incidentu vyšel se žlutým terčíkem. K ničemu dalšímu, co by stálo za zmínku, po zbytek poločasu nedošlo. Standardních situací jsme měli relativně dost, ale až na pár hlav, které mířily většinou mimo, se nedělo nic. 

Do druhého poločasu jsme nenastoupili jinak než do toho prvního. Byli jsme sice na balónu, ale i na krátkém hřišti jsme se s ním pohybovali většinou kolem půlky. Za celý zápas se nám pořádně nepodařilo projít přes obranu soupeře. Burián měl na zádech neustále minimálně jeden "opatovský stožár" a jelikož zpracování míče nebylo ideální, kombinace po zemi nebyla také náš šálek kávy. Domácí hráli důrazně, z čehož plynul dostatek trestných kopů. Centry nic, střely vedle, nebo se gólman jenom ohnul. Už ani nevím jak to vzniklo, ale po souboji s domácím brankářem a poradou s pomezním jsme obdrželi dárek v podobě penalty. Válek s ní naložil prachbídně, nechal vyniknout brankáře a domácí ochozy vypukly radostí. No a to je asi tak všechno. Domácí hrozili z brejků, my moc z ničeho. Jen Válek a Burián orazítkovali tyče. A abych nezapomněl, tak v úplném závěru "unikl" po pravé straně Kopecký, předložil Buriánovi, ten oslovil břevno a Válek dorazil.

Pro někoho možná překvapivá prohra, ale když už nic, tak jsme opatovským udělali alespoň hezký zbytek soboty a mohli se jít v klidu zhoupnout, nebo si vystřelit nějakou tu květinu.  

 

Sestava: Prešinský - Ropek, Chmelík, Skala, Holomek - Kubeš (D.Štancl), Klement, Kuta (M.Štancl), Válek  - Škoda (Kopecký), Burián

Gól: Válek

Žluté karty: Skala, Válek

Jak je důležité míti Kutu

 

Pro první jarní utkání na našem zbrusu novém a deštěm zrekonstruovaném trávníku jsme si jako hosty pozvali rozjeté bystré sokoly, kteří dorazili i s početným fanklubem. Z původních třinácti lidí v kabině se naše soupiska rozrostla natolik, že jsme museli sáhnout po početnější sadě dresů, což vyústilo v opravdu divnou barevnou kombinaci, ale usoudili jsme, že jestli budeme pokračovat v tužce ze začátku jara, je vlastně jedno, jak budeme vypadat. Trenér se konečně odvážil nominovat se do základní sestavy a co si budeme povídat - ten kluk měl ještě hrát. Soupeř nás na začátku nechal hrát a i s pomocí přímáků od pořádného kopáče jsme si v hned v úvodu vytvořili několik šancí, jenže nám ve vápně chyběl důraz nebo Lafatovský výběr místa, a tak se odražené, propadající nebo jen tak ve vápně se válející balóny nepodařilo procpat do sítě. Hosté našemu rádoby koncertu dlouho jenom přihlíželi, ale když při jejich ojedinělém výpadu vzal dvojblok Ropek-Chmelík přes párky jejich útočníka v našem vápně, museli jsme být rádi, že dnes dorazil velmi úzkostlivý, ale taky dost chybující rozhodčí, který nám odpustil jasnou penaltu. Díky jeho trendu se s přímáky opravdu nešetřilo, ovšem to je pro tým s Kutou spíše výhoda. Ten z jednoho přímého kopu nepříliš minul vingla, jeho rohy hlavičkoval Burián místo do opuštěné brány na rohový praporek a V. Štancl do tyče, a až po půl hodině, kdy už se hra více srovnala, přišla další standartka z hloubi pole a další výborný centr, který protečoval Burián hlavou mezi nohy gólmana a my se po zásluze ujali vedení. Další přímák ze stejného místa se stejným exekutorem se odrazil od břevna před bránu, ale zase nám chyběl nějaký ten Lafata. Nadstandardního počtu přímých kopů využili bohužel i hosté, kterým patřil závěr poločasu. Jeden závar po rohu jsme odvrátili, ale po zvláštním faulu před vápnem se jim z nařízené standartky podařilo vyrovnat. Nedá se říct, že by to trefil výstavně, ale Prešinský ani Chmelík, který mu chtěl pomoct, na střelu přes zeď nedosáhli. V závěru ještě střelecký pokus ve vápně zblokoval jeden ze tří Štanclů, kteří se v zápase mihli a za odchod do kabin jsme nakonec byli rádi, i když jsme si po nejlepším jarním poločase dovedli představit lepší než smírný stav.

Do druhého poločasu vstoupili lépe hosté. Což jsme sami očekávali a nijak proti tomu neprotestovali. Jejich úsilí k žádné vyložené šanci nevedlo, ale zmatků v obraně  a nedotažených nadějných situací bylo dost. Naštěstí se nám je povedlo zchladit, když Kutův roh skončil přímo na tyči a odražený balón trefil Ropka tak náramně, že se od něj dostal do brány. Z našich dalších momentů se dá vyjmenovat ještě Kutův přímák, který notně zaplaval, ale hostující gólman ho ještě stihl vyrazit. Jinak jsme byli více než víceméně v defenzivě, ale hosté v největší šanci trefili tyč a další sólo nájezd zastavil ofsajd, o kterém by se autor článku dost hádal, kdyby to mávli jemu a mohl mluvit. Z čista jasna, respektive z hostujícího odkopu od brány, se míč po ose Klement, centrující Tměj a sklepávající Burián dostal ve vápně až ke Škodovi, které svůj povedený comeback na hrot korunoval přesnou placírkou takřka do šibenice a dal nám uklidňující náskok. Jeho ubránění bylo to jediné, co nás posledních dvacet minut zajímalo, a co se nám i přes jistá defenzivní okna, vynucená střídání a nepřesnými výroky rozhodčího rozjitřené emoce podařilo.

 

Sestava: Prešinský - Ropek (Válek), Chmelík, V. Štancl, Skala - Novák, Klement, Kuta (D. Štancl), Vopařil (M. Štancl, Tměj) - Škoda (Kopecký), Burián

Góly: Burian, Ropek, Škoda

Útok bude?

Přes klesající počet fotbalu schopných a ochotných lidí se nám v derby s Janovem podařilo poskládat takovou sestavu, že se do ní ani pozdě příchozí obvyklý kapitán Ropek nevešel. Byť záviděníhodný měkký a rovný trávník skrýval kombinační potenciál, o jakém si doma můžeme nechat zdát, nevyužívali jsme ho ani my ani domácí a k vidění tak byla neurovnaná hra převážně vzduchem. V úvodu byl soupeř aktivnější, ale bez vyložených šancí. Prešinský sbíral dlouhé centry s jistotou a hlukem jemu nevlastním a do provozní teploty mu pomohla i skvělá robinzonáda, kterou jistil hlavičku domácího hráče po dlouhém autu. Domácí radikálové si zahučeli i při pozemním centru, který prošel bez známky zájmu napříč malým vápnem kousek vedle Prešinského tyče. Naši úvodní šanci si sám zařídil na A třídu aspirující Zerzán, ale při samostatném úniku střílel hodně mimo. Domácího gólmana nejvíce zaměstnal hlavičkový lob Buriana, který s vypětím všech sil vytáhl zpod břevna. Další hlavičky našeho útočníka už tak nebezpečné nebyly, pak se párkrát zastřelil Tměj, Novák si bohužel v dobré pozici na vápně na střelu netroufl a šlo se do kabin.

Začátek druhého dějství nás nezastihl úplně duchem přítomné a Prešinský musel brzy likvidovat těžkou střelu z úhlu. Na hřišti i v hledišti se začalo přiostřovat, pan rozhodčí neměl chuť ani autoritu situaci zklidnit a my jsme se dále trápili s držením balónu, natož nějakou souvislou akcí, dvě nadýchané střely z přímých kopů byly jen vítaným zpestřením pro domácího gólmana. Zhruba v polovině poločasu nás pořádně vystrašil nepovedený domácí centr, který se začal snášet do horního rohu Prešinského brány, ale ten se na brankové čáře až neuvěřitelně natáhl a zákrokem dne uhasil plamínek radosti, který se během dlouhého letu míče rozhořel v místních fanoušcích. Jak byla tato šance náhodná, tu další si hosté vypracovali přímočarou akcí a za přispění chybující obrany se ocitl na vápně sám před Prešinským Bureš, ale svou střelu naštěstí namířil pouze do tyče. S příchodem Ropka do útoku se nám přece jen začalo dařit více kombinovat, ale do více než nadějných pozic jsme naše snažení nedotáhli. Střely Zerzána, Ropka i Kubeše se jen tak tak vešli do ochranné sítě, někdy ani to ne. V závěru ještě domácí dvakrát hlavičkovali jen o něco méně nepřesně než naši útočníci a po posledním ubráněném rohu spadla bezbranková klec. Dopředu to za moc nestálo, ale na výkonu Prešinského, ubráněné nule, bojovnosti i potenciální útočné síle, kterou v závěru představoval osmdesátiletý útok Kuta-Ropek se dá určitě stavět.

 

Sestava: Prešinský - Holomek, Chmelík, V. Štancl, Skala - Válek (J. Kubeš), Klement, Novák, Tměj - Burian (Ropek), Zerzán (Kuta)

ŽK: J. Kubeš

Zimní příprava 2016

12. - 14.2.2016: soustředění Křižánky (včetně tréninku 11.2.)

21.2.2016: př.z. Horní Újezd (um.t. Litomyšl) - NE 14:00

27.2.2016: obecní ples (sraz 18:00 na rychtě)

5.3.2016: př.z. Krouná (um.t. Litomyšl) - SO 9:00

12.3.2016: př.z. Němčice (um.t. Litomyšl) - SO 9:00

19.3.2016: př.z. Dolní Újezd B (SO-NE)

26.3.2016: mistrovský zápas Janov - SO 15:00

27.3.2016: velikonoční zábava (sraz 18:00 na rychtě)

 

 

 

 

 

 

 

Štastné a Veselé Vánoce, Štěpánskou i Silvestr

Jménem nově zvolené rady našeho sportovně rekreačního spolku přejeme všem aktivním i pasivním příznivcům Sokola Morašice krásné
a příjmené prožití vánočních svátků. Pevně věříme, že i přes jisté sportovní nezdary nám zůstanete věrni i v následujícím roce.
Zároveň si Vás dovolujeme pozvat na tradiční Štěpánskou zábavu do Morašic na Rychtu, která se koná 25. prosince 2015 od 20:00.
Je to ideální příležitost ke zhodnocení uplynulého roku, nástřelu toho nadcházejícího i navázání jakékoliv spolupráce - funkcí je stále dost :-)
Rok znovu zakončíme silvestrovským fotbálkem, na který jsou zváni všichni příznivci Sokola bez ohledu na pohlaví, zdravotní stav a tělesné proporce. Výkop je tedy ve čtvrtek 31.12.2015 v 10:00 na hřišti v Morašicích (změna vyhrazena dle počasí).

Radši se uložit

Poslední tým tabulky, trochu měkčí terén a Kuta na hrotu - při předehrávaném jarním zápasem nám vše hrálo do karet. A dlouho jsme trumfy drželi my. Nebylo to nějak excelentní ani dvakrát bojovné, ale přece jen jsme měli více ze hry a více šancí. Byly tam rohy, standartky, střely, Kuta napůl za obranou, ale taky spousta zadrbaných balónů u lajny, ale také hostující brejky. Lahvové pivo konzumující diváky vystrašil Prešinský, když rozehrával tak váhavě, že stihl nastřelit presujícího útočníka, odraz pro nás byl naštěstí přívětivý. Z naší útočné snahy vyčnívaly dvě akce. Při té první Kuta nahrál na vápně Tmějovi, ten  naznačil střelu pravou, čímž poslal obránce na párek a levou zamířil přesně po zemi k tyči. Být hostující gólman menší, asi by nedosáhl ani na Skalovu střelu po břevno těsně před přestávkou.

Po ní se lámal zápas, když svoje šance nevyužili Kuta a Zerzán. Trenérovu ránu vyrazil brankář, náš nejlepší střelec pak nedostál své pověsti, když nevystřelil ani před prázdnou bránou po Tmějově nahrávce, ani při průniku za obranu, který se sám vybojoval. Z naší hry se pak velmi rychle vytratilo snad úplně všechno a hosté začali přebírat iniciativu. Bohužel jim v tom nezabránila ani červená karta, kterou vybojoval dobrým napadáním Zerzán. Nutno dodat, že nepochopitelně nominovaný rozhodčí z Rohozné, dokázal svůj původ hodit za hlavu a jeho rozhodnutí asi chtělo jistou kuráž. Náš přesilovkový výkon byl tragický, méně početného soupeře jsme nebyli schopni obsadit a po centru ze strany se na brankové čáře dva hostující hráči mohli dohodnout, kdo si připíše gólovou hlavičku. Ani vyrovnání nás neprobralo, naopak Prešinský musel k mnoha posbíraným centrům přidat i klíčový zákrok nohou v souboji jeden na jednoho. Po pěkné kombinaci se za našeho přihlížení ocitl hostující hráč sám ve vápně, ale tváří v tvář našemu gólmanovi neuspěl. Z naší bídy tak nějak samy vyplynuly ještě dvě situace, při kterých jsme mohli na něco pomýšlet, ale Válek i Štancl mířili hodně mimo. Opět nás tedy mohl hřát jen dobrý skutek, že jsme podarovali bodově chudšího soupeře. Doufejme, že se nyní uložíme ke kvalitnímu zimnímu spánku a na jaře budeme rozdávat radost našim příznivcům a ne našim soupeřům.

Sestava: M. Prešinský - Škoda, Chmelík, Ropek, Skala - Tměj (Válek), V. Štancl, Novák, V. Prešinský (D. Štancl) - Kuta (J. Kubeš), Zerzán (Vopařil)

Gól: Tměj

ŽK: Škoda, Kuta

Střelecká nemohoucnost

Po euforickém postupu v poháru nás čekal poslední soupeř, se kterým jsme ještě nehráli. Ve hře bylo třetí místo po polovině soutěže a přijatelný odstup na čelo. V pozměněné sestavě jsme zápas začali velmi dobře, netradičně brzo jsme si připsali první střelu na bránu, byť byla z kategorie propagačních. Zejména po stranách se nám dařilo dostávat nejen za hostující obranu, ale i do stoprocentních šancí. První dvě měl Válek, ale dvakrát přestřelil prázdnou bránu. Poprvé, když z 25 metrů vracel hostujícímu gólmanovi nepovedený odkop, podruhé z malého vápna po našem dlouhém autu. Následně tentýž hráč na penaltě ještě promáchl dobrou zpětnou přihrávku. Hosté se dopředu moc nedostávali, ale když Štancl vytloukl bloky a poslal jejich útočníka z úhlu na bránu, musel Prešinský vytlačit míč na tyč. Naše převaha pokračovala, v dalších šancích se ocitli zerzán nebo Vomáčka, ale zakončení postrádalo přesnost nebo rychlost. Z čista jasna udeřilo na druhé straně, když si Škoda neporadil s míčem za obranu a hostující útočník i přes Prešinského zákrok protlačil míč do sítě. Hned po rozehrávce měl vyrovnání na kopačce Štancl, který po Válkově nabídce postupoval sám na gólmana, ale jen o fous nepřestřelil zelenou síť. Válkovou standartku gólman neudržel, ale faul na dobíhajícího Zerzána rozhodčí přehlédl a ještě si na nás drze otevíral kušnu. Tměj ještě z úhlu napálil tyč a s pocitem beznaděje se šlo do kabin. Druhý poločas jsme hráli proti větru i defenzivně laděnému soupeři, na kterého jsme nenašli recept. Bylo to marné dobývání bez větší šance, nepomohlo nám ani několikeré střídání, naopak soupeř z brejků hrozil. Zhruba čtvrt hodiny před koncem si pomezní rozmyslel faul na Chmelíka a po následném rozebrání naší obrany prošla Prešinskému smolně pod tělem druhá gólová střela. A po chybě přišel dvě minuty na to třetí zásah po samostatném nájezdu a byli jsme na ručník. naši největší šanci nám nachystal chybující hostující gólman, ale balón mu z ruky vypadl na Zerzánovu nohu tak, že míč skončil vedle. Zerzán se dostal ještě do jedné šance po Ropkově vyhrané hlavičce, ale zblízka trefil gólmanovi nohy. Kubešova nepovedená střela z otočky následovaná konečným hvizdem, pak byla nejlepší ukázkou našeho ofenzivního zmaru.

 

Sestava: M. Prešinský - Škoda (Vopařil), Chmelík, Ropek, Skala - Válek (V. Prešinský), V. Štancl, J.

Kubeš, Tměj - Vomáčka (Kopecký), Zerzán

ŽK: J. Kubeš

Výhra zvenčí

Bližší informace lze vyžádat od některého z přítomných aktérů...

 

Gól: B. Válek

Sestava: M. Prešinský – Klement (45. Škoda), Chmelík, Ropek, Skala, V. Prešinský, Novák, Famfulík (35. Kubeš), Válek, Vomáčka (81. Kuta), Lněnička (63. Tměj).

Je po dešti

I když na etapy, protože pro několik z nás je Telecí v neprobádaném konci světa, sešlo se nás k venkovnímu zápasu výjimečných 18 kusů. A k tomu šest našich fanoušků!!! A to k nám stejný soupeř přijede za deset dní na utkání poháru. Kopecký sice o start nejevil zájem a natěšený Kuta se musel spokojit pouze s rolí trenéra, jelikož si napsal v sadě dresů chybějící sedmnáctku, ale pořád nám zbýval plný počet střídání. Klement se po delší době stáhl ze štítové pozice, v útoku jsme spoléhali na pražskou dvojici Zerzán - Holomek. Výpadek internetu nám ukázal nevýhody fotbalové evoluce, čtvrthodinové zpoždění začátku nesl nelibě zejména pospíchající Ropek a  uběhaný Novák. Malé a předchozími dešti poznamenané hřiště se stalo v prvním poločase dějištěm zvláštního sportu, který měl chvílemi blíže ke krasobruslení než k fotbalu. Souvislou akci aby člověk pohledal, spousta podklouznutí a tulupů, nákopů, balóny se zpracovávaly výhradně pro soupeře. Oproti zvyklostem nám dlouhé auty tentokrát pomáhaly, místo aby nás strašily. Po pár minutách se jeden takový odrazil ke Klementovi, který z velkého vápna levačku nepříliš minul. Takřka totožně pálil po chvíli i Holomek. Zhruba po dvaceti minutách se dostal za obranu Zerzán, ale gólman proti jeho střele ani nemusel zasahovat. Do té doby se více bojovalo na domácí půlce, postupem času se ale těžiště přeneslo před naše vápno. Žádná velká šance z toho dlouho nebyla, až těsně před poločasem domácí hráč i s podklouznutím vyloudil zpoza vápna zajímavou haluz, kterou Prešinský i díky svému podklouznutí vytahoval konečky prstů. Za nás se ještě jednou střelou mimo připomněl Holomek a pak už se šlo do kabin přezout na mokrý gumy. Pokud se jimi disponuje.

První centr do vápna v druhém poločase sice patřil domácím, ale nic nebezpečného z toho nebylo. Naopak chvíli na to, dlužno dodat, že to bylo tak ve třetí minutě, se znovu dostal do úniku Zerzán a ze složitější pozice než v prvním poločase vykouzlil krásnou gólovou střelu na zadní tyč. Na takový nástup z šaten opravdu nebýváme zvyklí. Natož na to, že v daném tempu pokračujeme. Dá se regulérně říci, že jsme měli tlak. Ten byl umocněn několika rohy, ale Štancl hlavou netrefil, Holomkovo sklepnutí před prázdnou bránu poslal Zerzán kolenem nad a v dalších dvou třech závarech vždy nějaký kousek chyběl. Přežité šance domácí nabudili a chvíli jsme tahali za kratší konec. Největší šancí byl přímák z dvaceti metrů, po faulu, který viděl asi jen rozhodčí, ale Prešinský docela dobrou střelu ztlumil. Soupeře jsme pak vystrašili nasazením čerstvých sil i samurajskou úpravou Klementova vzhledu a přineslo to ovoce. Další z našich rohů vyrazil gólman pouze k Ropkovi, který si hlavou pojistil smysluplnost pozdějšího příjezdu na rodinnou oslavu. Domácí se nevzdali, ale naše obrana je k ničemu vážnějšímu nepustila, naopak se z útoků do otevřené obrany mohlo urodit na naší straně, ale Holomek či Skala se pouze zastřelovali. Dohrálo se tak poměrně v poklidu, až na zmíněného Kutu se na hřiště dostali všichni účastníci zájezdu, který nám po delší době spravil náladu.

Sestava: M. Prešinský - Klement, Chmelík, V. Štancl, Ropek - Tměj (V. Prešinský), Novák, Famfulík (Skala), Válek (R. Lněnička) - Zerzán (D. Štancl), Holomek (Vomáčka)

Góly: Zerzán, Ropek

Bez šance

Neudržené vedení minulý týden povážlivě zakymácelo se židlí našeho trenéra, naštěstí zůstalo do další domácí výzvy vše při starém, ale naneštěstí těch věcí zůstalo víc. Jednou z nich bylo i to, že nás čekal další přímý konkurent z čela tabulky (i když už čelo zvolna opouštíme). Hned v první minutě si naše levá strana neporadila s nikterak rychlou kolmou akcí, ale z následné přihrávky pod sebe vytěžili hosté jen roh. Hra byla tak nějak vyrovnaná, my jsme chvílema i kombinovali po zemi, avšak v neškodné vzdálenosti od soupeřova vápna a centry do něj směřující neměly valné šance na úspěch. Tak nějak setrvačností jsme se dostali k pár střeleckým pozicím, ale Válek ani Novák branku netrefili. Hosté byli nebezpečnější, respektive jeden host, který se dvakrát ocitl sám ve velmi otevřené obraně. Poprvé však udělal kličku navíc a následná střela mu nesedla, podruhé ho vychytal Prešinský. Za nás poté zahrozil ze standartky Chmelík, jeho pokus šel těsně nad. Stejně naštěstí dopadla v největší příležitosti prvního poločasu i hlavička hostí z malého vápna po rohovém kopu. Z našeho rohu před přestávkou ještě zkoušel odražený balón vrátit do sítě Novák, ale opět se mu nepoštěstilo.

Za druhý poločas dohromady není o čem vyprávět. Více se hrálo na naší půlce, přesto hosté hrozili hlavně z brejků, ale většinou si je sami pokazili. My jsme byli až na Klementovu střelu zpoza vápna neškodní. A ani ta střela žádnou velkou škodu nenadělala, ale při té bídě se musí zmínit aspoň něco. Jednou z našich nadějí na úspěch byl labilní hostující kapitán, bohužel byl vystřídán dřív než stihl nafasovat druhou žlutou. Čtvrt hodiny před koncem nezachytil Štancl po našem odkopu rychlou akci středem, hosté na tři doteky poslali onoho nejnebezpečnějšího hosta do tahu a jeho mimo bránu směřující střela nabrala po Prešinského zákroku velmi nepříjemný směr do naší brány. Náš závěrečný tlak se vzdor tomu nekonal. Hru sice oživil hlavně střídající Famfulík, dostali jsme se k sérii rohů a trestných kopů kolem vápna, ale bylo z toho jen další nepříliš nebezpečné zakončení Klementa. Zato hosté z dalších brejků hrozili víc, jeden z nich se dostal až před brankovou čáru, ale jeho ubránění bylo to poslední s čím jsme mohli být spokojeni. S dnešní ofenzivní nečinností se vyhrát nedalo a jelikož se nedalo opřít ani o bezchybnou defenzívu, není ani ten bod. Spokojeni tak mohou být jen naši nejskalnější fanoušci, kteří si před zápasem vsadili dvojku.

 

Sestava: M.Prešinský - Ropek, Chmelík, V.Štancl, Skala - Válek (V.Prešinský), Klement, Novák (Famfulík), J.Kubeš (Tměj) - Zerzán (Vopařil), Vomáčka (R.Lněnička)

Raději bez komentáře

Úvod zápasu byl pro domácí peklem, když se nedokázali herně vyrovnat hostům a za dvacet minut inkasovali dva góly. Změna v rozestavení ale přinesla obrat, Křenovští se začali dostávat více do hry, během krátké chvíle se prosadili po rohu Bednařík a poté z nařízené penalty Svoboda. Poslední ránu soupeři zasadil opět Bednařík, který se na začátku druhého poločasu hlavou trefil z malého vápně. Hosté se snažili výsledek zvrátit, ale s vyloženými šancemi v závěru naložili bídně. Domácí hráči tak se štěstím mohli oslavit třetí vítězství za sebou.

Sestava: M. Prešinský – Klement, Ropek, Chmelík, Kubeš (52. Pitra), Škoda, Famfulík (57. Kuta), Holomek, Skala, Zerzán, Vomáčka (57. V. Prešinský).

Góly: Zerzán, Skala
Zdroj: http://svitavsky.denik.cz/fotbal_region/malohanacke-derby-vyslo-jaromericim-velky-obrat-v-podani-krenova-20151006.html

Dva góly z h**na

Týden stará prohra v Linharticích, jediná dosavadní domácí výhra ani teplota vzduchu nijak nezamávala s počtem našich diváků na dalším zápase, a tak jsme rozhodli jejich otrlost otestovat opět o něco důrazněji.  Naše hřiště od posledního zápasu opět učinilo další krok na cestě k pořádání nového grandslamu kloubícího Wimbledon a US Open - turnaj na betonové trávě - a nechtěným svědkem tohoto pokroku se stali hráči z dalekých Jaroměřic. Ani znalost "trávníku", ani vypsané předzápasové prémie ale neměly žádný vliv na herní projev našeho mužstva. Zatímco hosté se nebáli míč zpracovat a v klidu rozdat, my jsme se ho zbrkle zbavovali a je trochu záhadou, jak se po čtvrt hodině dostal balón k Novákovi, který před vápnem oklamal obránce, ale z nadějné pozice na levé straně preferoval zakončení pravou šajtlí, které skončilo nad bránou. Když po této šanci přidali hosté i na důrazu, měli diváci u hospody problém dohlédnout na jejich soustavnou převahu odehrávající se na vzdálenější půli hřiště. Do vážnější šance se však dostali pouze díky Štanclovi, který při váhání mezi odkopem a zpracováním ve vlastním vápně odrazil balón k hostujícímu útočníkovi, jehož zblízka vychytal Prešinský. Z nepřesných nákopů nebo se nám díky Zerzánově napadání podařilo vybojovat sérii tří rohů, z nichž ten první Válkův směřující přímo do brány vyhlavičkoval hostující obránce na poslední chvíli. Další naději na zvrat v obrazu zápasu skýtal náš devátý aut, po kterém se nám poprvé podařilo neodevzdat míč soupeři, bohužel tento pamětihodný moment ke kýženému efektu nevedl. Hosté naopak svůj tlak pomocí dlouhých autů stupňovali, naši stopeři si s nimi naštěstí tentokrát poradili. Zato stopeři obránce si tak zvykli na pohodlnou rozehrávku, že těsně před přestávkou podcenili rychlost napadajícího Klementa. Ten správně odhadl adresáta přihrávky, nedal mu čas na nic, obral ho o balón a k dovršení všeho levačkou přesně našel rozběhlého Zerzána, který z vápna zkušeně a pohledně přeloboval vybíhajícího gólmana a jako střelec si zajistil slíbenou prémii. Druhý poločas byl dokonalým pokračováním toho prvního, z našeho úvodní bránění se naskytl prostor pro kolmici na Zerzána, ten uháněl s velkým náskokem sám na bránu, ale míč ho nakonec zpomalil natolik, že ho obránci stihli dohnat a dostatečně rozhodit v zakončení. To bylo na dlouhou dobu z naší strany vše. Hosté nás přikovali k vápnu, v jednu chvíli opravdu na deset minut v kuse, ale do gólové pozice se ne a ne dostat. Alespoň, že diváci měli tentokrát vše jako na dlani. Některé nahrávky za obranu zhatil vyběhnuvší Prešinský, střely zpoza vápna byly zblokované nebo letěly s dostatečnou rezervou vedle, auty a rohy posbírali Chmelík se Štanclem.  Z ojedinělé akce to opět chvíli vypadalo, že je Zerzán za obranou, ale v mžiku bylo vše jinak. Největší šanci si hosté vytvořili po střele z přímého kopu, kterou Prešinský vyrazil k jednomu z pěti dobíhajících hostujících hráčů, jeho dorážku naštěstí zblokoval náš jediný dobíhající hráč. Pár podivných výroků jinak solidního rozhodčího a Kubešova nezkrotná touha provokovat přilila trochu oleje do ohně, pochopitelná frustrace hostujících tomu samozřejmě pomáhala, naštěstí kde se vzal, tu se vzal, do vápna směřoval aut Klementovi do běhu, ten si k překvapení mnohých poradil se skákavým míčem a z čary předložil míč pod sebe Zerzánovi, kterému na malém vápně stačilo nastavit placírku a bylo to z ničeho nic dva nula. Druhá asistence pro Klementa navíc představovala splnění dalšího kritéria pro získání vypsané prémie. Že by nás tento gól čtvrt hodiny před koncem měl uklidnit a hosty zmrazit, to se věru nestalo. Naše nedržení balónu pokračovalo, naštěstí nám ho i hosté několikrát lacino odevzdali. Prešinského cesta k prémii spočívala v čistém kontu a tentokrát se na něho nadřel. V poslední desetiminutovce se nejdříve natáhl pro hlavičku padající pod břevno a v úplném závěru zkazil radost hostujícímu útočníkovi, který z křídla tlačil balón mezi nohy, ale náš gólman tento pokus s dávkou štěstí vytěsnil dvacet čísel vedle. Rozhodčí už ani nenechal rozehrát roh, ukončil zápas a nám nezbylo, než se hostům omluvit za zničenou neděli. Protože trmácet se takovou dálku na betonové hřiště, tlačit neškodného soupeře a dostat dva góly z ničeho, pak se venku v zimě  promenádovat z kabiny do sprchy a s tím vším jet zase zpátky, to je pro hodně silný povahy.

 

Sestava: Prešinský - Ropek, V.Štancl, Chmelík, Škoda - J.Kubeš (Famfulík), Klement, Novák, Skala

(Tměj) - Válek (Pitra), Zerzán (Vopařil)

ŽK: J.Kubeš, Tměj

Góly: 2x Zerzán

Výlet na moravském poli

Nedělní výlet na mistrovský zápas vyvolal u některých starších pamětníků vzpomínku, že na tomto hřišti jsme před devatenácti lety slavili šampaňským postup a opouštěli na dlouhé roky pralesní ligu. Návrat na historická místa Morašické kopané bohužel spousta hráčů vzala jako poznávací výlet. Jinak si nelze vysvětlit počínání v prvním poločasu. Nějaký pohyb, ochota se nabízet, chtít balón, pomoci spoluhráči v kombinaci, nic takového se nedělo. Je pravda, že jsme zavítali již katastrálně na moravské pole a tedy dle našeho fotbalového vůdce do Asie. Vysvětlením pro toto počínání může být tedy i dlouhá cesta a časový posun. Tyto všechny faktory zavinily, že jsme za první poločas vyprodukovali jednu střelu na bránu a dvě do větráku, toť vše. A protože soupeř byl přeci jen snaživější, vedl v poločase 1:0.

Do druhého jsme vstoupili stejně jako do prvního, stále jako turisté, kteří si prohlíží okolí a pěkný travnatý povrch. Při tomto počínání jsme fasovali brzy i druhý gól a teprve po tom skončila naše prohlídka. Vypracovali jsme si mírnou převahu, ale bez vážnějšího ohrožení brankáře - nebrankáře. Soupeři stačilo hrozit z breaků a standartních situacích. Při těch musel náš brankář ukázat svou kvalitu a protože my jsme trefili zařízení jen jednou z trestného kopu Chmelíkem (ostatní pokusy se nedaly považovat za střely, včetně trestného kopu Válka, který místo na bránu směřoval na rohový praporek a málem vážně ohrozil pomezního rozhodčího Kabáta), museli jsme spotrovně popřát soupeři k zaslouženému bodovému zisku. Ještě v závěru totiž netrefil z malého vápna prázdnou branku.

Samozřejmě, že prohra jednou musela přijít, ale mohlo to ještě šest zápasů počkat. Musíme se z toho poučit a do těchto končit vyjíždět o den dříve, abychom se aklimatizovali a měli čas si prohlédnout krásy okolí bez toho, aniž by to zasáhlo do devadesáti minut našeho snažení v zápase.  

 

Sestava: Prešinský - Skala, Chmelík, Holomek, Ropek - J.Kubeš, Klement, Famfulík (Válek), R. Lněnička (Tměj) - Pitra, Zerzán (Vopařil)

Gól: Chmelík

ŽK: Chmelík

Ze hry ani ránu

Druhý exbétřídní souboj za sebou nám tentokrát nabídl výhodu domácího prostředí. K obvyklému terénu se přidal i osvěžující vánek, a tak se dala už před zápasem očekávat líbivá podívaná. Los kapitánů rozhodl, že první poločas se s větrem kamarádit nebudeme. Nakonec se ukázalo, že si s ním nepotykal ani tým, který ho měl v zádech. Vyjma Ropkovy rozehrávky jsme tak v úplném úvodu (poměrně krátký časový úsek) měli více ze hry my, ale těžko si vybavit nějakou šanci nebo snad střelu, zůstalo jen u toho čistě subjektivního dojmu. To hosté, když se trochu rozkoukali, si parkrát na střelu troufli, ale ty šly mimo nebo Prešinskému do koše. Z pobytu na naší polovině jsme se trvaleji vymanili až s půlkou poločasu. Nejdříve měl Válkův roh na hlavě Štancl, ale rozhodl se zakončit ramenem, což věci neprospělo. O chvíli později si po dalším rohu našel odražený balón na vápně Válek a byť to vypadalo, že si míč připravil na vysokou a dlouhou nohu, jeho střela se od břevna odrazila na správnou stranu brankové čáry - 1:0. Vskutku krásná trefa. Jakkoli nám gól mohl dát křídla, naše další hra se držela na zemi a Zerzán, jenž byl nejčastěji na konci těchto kombinací, řádně provětrával soupeřovu obranu. Ale před vápnem mu vždy chyběl kousek, aby se prosadil přes obránce a když se mu povedlo u lajny obejít vyběhnuvšího gólmana, neměl před bránou dostatečnou podporu. Ve vápně se s míčem a v relativním klidu ocitl i Skala, nalil pod sebe Vomáčkovi, který z vápna vysoko přestřelil. Což se naštěstí z podobné pozice o chvíli později povedlo i hostujícímu útočníkovi po ojedinělém vykombinování naší obrany. Tradiční diváckou kulisu pak potěšila i rána Chmelíka z přímého kopu, která měla dobré parametry, ale přeci jen byla z velké dálky. Před pauzou se ještě Zerzán vyhnul ofsajdové pasti, alespoň podle mínění asistenta žákovského vzezření, a v samostatném nájezdu ho na hranici vápna domácí zastavili pouze faulem. Rozhodčí musel mít v tu chvíli strach, jinak si těžko vysvětlit, proč zmaření jasné gólové šance neocenil červenou kartou. Na neznalost pravidel bych to netipoval. Následná Válkova standartka gólmana potrápila, ale gól jsme z ní nevytěžili a pomalu se šlo do kabin.

Do druhé půle jsme vstoupili nečekaně aktivně, ale opět jen ve velmi krátkém časovém úseku, nicméně série dvou tří rohů nevěstila nic, co by se podobalo tradičnímu pošatnovému výpadku. Ten se však záhy dostavil, po propadnutí středu obrany si hostující útočník zasekl Škodu a už byl na vápně sám před Prešinským, ale jeho vyběhnutí se zřejmě zalekl a poměrně hodně minul. Vzápětí však dostali hosté z ničeho příležitost k přímáku z lajny, Prešinský zakřičel, plachtil do prázdna a hostující hráč míč hlavou uklidil do prázdné brány. No, to se stává i Čechoj. Naše sestava pak klasicky rotovala, někdy i vynuceně a střídající hráči byli opět vidět. Pitra se marně dožadoval penalty při níběhu na míč z lajny, Vopařil nejprve vyslal Skalu do nadějné pozice končící zblokovanou střelou, později v podobné situaci z druhé strany zvolil nikterak důrazné zakončení. Po vápno jsme se nějak prokombinovat nebo probojovat dokázali, ale pak to byl většinou zmatek, nepřesnost, nedůraz. Výjimkou byly standartní situace, jeden z Novákových rohů měl na hlavě Chmelík, ale neseřídil mířidla. V podobné pozici jako na jaře se ve vápně ocitl Štancl, ale jeho párkrát odložená střela skončila na břiše hostujícího obránce. Vítr v zádech málem zařídil nesmrtelnost Škodovi, když nabral jeho centr a udělal z něj nebezpečnou střelu pod břevno. Hosté se možná do nějakých nadějných pozic, ale soustřeďme se na nás. Jedinou zamýšlenou střelu na bránu ze hry vyslal střídající Famfulík, a nebyla vůbec špatná, ale s odraženým balónem ve vápně jsme si opět neporadili. V největší šanci se chvíli před koncem ocitl Vopařil, ale Štanclovo sklepnutí měl na příliš dlouhou nohu a ve skluzu míč netrefil ideálně. Při posledním rohu se nám znovu podařilo dostat míč v hostujícím vápně na zem, ale náš důraz v těchto prostorách byl žalostný a obranný odkop byl tím posledním z tohoto zápasu.

 

Sestava: Prešinský - Ropek, Chmelík, V.Štancl, Škoda - Válek (Tměj), Klement (Famfulík), Novák, Skala (R.Lněnička) - Zerzán (Vopařil), Vomáčka (Pitra)

Gól: Válek

ŽK: Vopařil, R.Lněnička

To se dějou věci

K dalšímu venkovnímu zápasu, tentokrát v sobotu, jsme zajížděli k rivalovi, který s námi ještě minulý ročník hrál B třídu. I přes čtyři absence jsme opět vyplnili zápis v plném rozsahu a na hřiště poslali zase jinou sestavu. Úvod zápasu se nestandardně nesl naší režiía již z prvního rohu se Chmelík trefil přesně hlavou. Za chvilku se přidal Zerzán a bylo to 0:2. Poté se hra z naší strany na chvíli poněkud vytratila, což nesl velmi nelibě hlavně trenér, a protože měl vše z ptačí perspektivy, nemohl to nechat bez komentáře. V závěru poločasu šel nejprve Burián sám na brankáře, ale než aby ohrozil jeho, ohrozil vlastní zdraví a musel být vytřídán, neboť při pokusu o posunutí balonu vpřed si na něj šlápl a otočil si koleno. Bohužel to u nás při těchto situacích bývá zvykem. Nevím, kdo to od koho odkoukal. Nahradil ho Skala, který byť má zálibu v rychlých autech, tak v úvodu svého působení na hřišti držel vlastní rychlost na redukované dvojce. Do poločasu se poté krásně z voleje trefil Válek a bylo to 0:3.

Úvod druhého poločasu začal standardně naším hlubokým spánkem, který skončil až zhruba po patnácti minutách, kdy se podruhé trefil Zerzán. K dokončení jeho „hatriku“ přispěl rozhodčí odpískáním penalty, kterou Miloš bezpečně proměnil. Poté byl okamžitě střídán, abychom nezavdali příčinu příjezdu skautů na naše zápasy. Stav 0:5 se znelíbil našim bránícím hráčům a tak začali pracovat pro soupeře, čímž umožnili snížení i přesto, že soupeř hrál již o deseti hráčích, Nejprve se mu to snažili usnadnit faulem v pokutovém území a následnou penaltou, dále pak přihráním pod sebe na velké vápno. Je pravda, že to trénujeme dosti často, ale přeci jen v provedení na hráče ve stejném dresu. Trenéra v těchto momentech mohli málem omývat. Následně se to přeci jen v dobré obrátilo a po akci Holomka dával do prázdné brány Skala, potom na radu trenéra Skala zpoza vápna vystřelil a bylo to 2:7. Náš gólový účet uzavřel po samostatném úniku Holomek s ledovým klidem jemu vlastním. Soupeř dal ještě jeden gól a tak konečný stav 3:8 potěšil nejen naše hráče, ale co víc i šest našich fanoušků, kteří přicestovali na zápas, což je jev minimálně pět let nevídaný. Nepotěšil jen domácího brankáře, který se nechtěně stal rybářem našeho dlouho nezvyklého brankostroje, který dával za vinu hlavnímu rozhodčímu. Sumasumárum - dobrý výsledek, všichni si zahráli a ten poslední, na kterého bohužel nevyšlo, dostal alespoň cenu útěchy.

 

Sestava: M.Prešinský - M.Chmelík, M.Ropek, J.Famfulík (Tměj), J.Kubeš (R.Lněnička), Z.Škoda, V.Novák, M.Burián (Z.Skala), M.Zerzán (P.Vomáčka), B.Válek (T.Holomek)

Góly: 3x M.Zerzán, 2x Z.Skala, M.Chmelík, B.Válek, T.Holomek

Bez trenéra

Domácí výhra, klidná výhra, aspoň trochu oku lahodící výkon a hra bez jakéhokoliv soupeřova tlaku. To není sumář zápasu, ale předzápasových přání. Snad to nebyl přímo tlak, ale prvních pět minut nám hosté po pravé straně tak vytrvale zatápěli, až z toho byla nějaká docela solidní střelecká pozice, končící naštěstí v zelené a ne bílé síti. Poté jsme se sice trochu zklidnili při bránění, ale dopředu to zas tak klidné nebylo. Když se vytrvalé nákopy nesetkávaly s úspěchem, z ničeho nic si vyměnili míč po zemi Skala, Vomáčka a Zerzán, který po té neskutečně rychlé kombinaci dostal na vápně více prostoru a jeho zakončení na vzdálenější tyč vypadalo velmi chladnokrevně - 1:0. Chladnokrevný byl také rozhodčí, který držel zápas na uzdě chvílemi až příliš úzkostlivým pískáním, ale účel světil prostředky a zápas probíhal po delší době bez výrazných emocí. Tato zmínka slouží hlavně k tomu, aby se dalo snáz pochopit, že aniž by se hrálo nějak prasácky, další hra byla dost kouskovaná a naše momentální územní převaha byla takřka k ničemu, dokonce se někdo nechal slyšet, že to bylo na blití. Tyto hlasy mohl umlčet Novák, jehož standartka šla ale vysoko nad a Zerzán, ale jeho dalšímu kvalitně provedenému zakončení tentokrát předcházel ofsajd. Aby si diváci u hospody nemohli stěžovat na nedostatek vzruchu, pustili jsme hosty do jedné zajímavé pozice přímo ve vápně, naštěstí bylo jejich zakončení bídné a Prešinský stál na správném místě. Brzy poté vyslal Vomáčka parádním pasem do rozhozené obrany Skalu, jeho křížnou střelu vyrazil gólman před J. Kubeše, který se rozhodl do prázdné brány lobovat. A zakroutil míč tak dokonale, že to snad většina lidí ani neviděla, protože obraceli oči k nebi nad  tou promarněnou šancí. Leč míč si přes výrazný oblouk cestu do brány našel - 2:0. Chvíli na to si zblokovaný přímák u brankové čáry doběhl Klement, nalil pod sebe Vomáčkovi, jeho střelu chumlem těl si našel na zadní tyči znovu J. Kubeš a zápas hned vypadal veseleji - 3:0. Těsně před pauzou jsme přečkali nebezpečný centr naším vápnem a šli do kabin zřejmě s největším náskokem za poslední pětiletku. Nehledě na to se o klidné poločasové rozpravě mluvit nedá.

A o klidném začátku druhé pětačtyřicetiminutovky už vůbec ne. Naše lavička byla vzteky bez sebe, soupeř, který se měl bez možnosti střídání brzy unavit, srdnatě dřel, jen jedenáctka našich hráčů na hřišti byla v klidu. Úvodní nejistoty jsme přečkali bez úhony a snad i vyložené šance, jen nějaká hlava nad bránu po jednom z rohů. Naše střídání i soupeřovo útočení nám poskytlo dostatek možností k dalšímu pojištění výsledku, ale nadějné brejky končily beznadějnými přihrávkami. Naproti tomu po rychlém průniku a minimálně dvojím odrazu dostal Ropek šanci odkopnout si míč z naší brankové čáry, to je i v jeho věku zkušenost k nezaplacení. Nakonec jsme si přeci jen vykoledovali jeden banán zhruba tímto způsobem: zbytečný faul Válka, nepokrytý náběh na vápně, výborný reflexivní zákrok Prešinského, břevno, prohraná hlava, břevno, prohraná hlava, gól - 3:1. Po jednom Famfulíkově rohu mohl již předtím zvýšit Burián, ale hlavičkoval nad, naštěstí si Famfulík plivnul pro štěstí a jeho další roh proměnil hlavičkující V. Štancl a zaplať pánbu, že se tak stalo rychle po hostujícím nížení - 4:1. Hned po rozehrávce se navíc hosté dopustili chyby, Klement vyslal Buriana do sóla a ten prokázal všechno jen ne instinkt střelce. Snad z respektu ke gólmanovi nebo z nedůvěry v sebe samotného,snad z dobré povahy nebo pro dokumentaci svého přehledu, daroval míč před prázdnou bránu Vopařilovi - 5:1. Pak jsme mohli skóre ještě navýšit, Vopařil neproměnil sólo, Famfulíkův roh šajtlí přímo do brány vyrazil gólman na čáře a těsně před našimi dobíhajícími hráči, Burianovi naštěstí chybělo při dalším náběhu odhodlání dopravit míč do brány za každou cenu, protože by to možná byl gól, ale taky by zřejmě praskaly kosti. O domácí výhře tedy není sporu, věnujme ji našemu nepřítomnému trenérovi, protože přečíst si tento výsledek bez dalších informací v klidu domova, to musí potěšit. Další body ze seznamu přání nechť si každý subjektivně zhodnotí sám.

 

Sestava: Prešinský - Ropek (R. Lněnička), Chmelík, V. Štancl, D. Kubeš - J. Kubeš (Válek), Klement, Novák (Vopařil), Skala - Zerzán (Famfulík), Vomáčka (Burián)

Góly: Zerzán, J. Kubeš 2, V.Štancl, Vopařil

Sudí?

Předchozí venkovní výhra, ke které u nás došlo maximálně dvakrát za poslední tři roky, zavinila něco nemyslitelného. Na venkovní zápas do Bystrého přijelo rovných 19 lidí schopných a  ochotných hrát. Ochota se při tom počtu rychle vytrácela, ať už za to mohl pocit stáří nebo špatný oběd, ale i tak by to chtělo v oddílové kronice červeně zvýraznit. Čekalo nás nezvykle malé a nezvykle měkké hřiště (možná, že takto malou plochu bychom zvládli zavlažit taky). Vzhledem k tomu nás dle trenéra měl čekat zápas plný soubojů, který rozhodnou standartky a odvaha střílet třeba i z třiceti metrů, prakticky od půlky. Ropek sice při losování vyhrál balón, přesto jsme mohli inkasovat už po deseti vteřinách, když si Chmelík vzdor předzápasovým směrnicím neúspěšně zkusil kličku na posledním a následný vítr v naší obraně skončil střelou do boční sítě. Zmíněné standartky hýbaly děním v prvních deseti minutách, když nejdříve domácí gólman vychytal Holomkův volej z malého vápna a na druhé straně Prešinský vyrazil přímý kop pod břevno zpoza vápna. Na konci této desetiminutovky dostal hodně prostoru Klement a jeho, bez urážky, slabou střelu levou nohou z dvaceti metrů, gólman nečekaně propustil. Jako motivace k častější střelbě to byl příkladný čin. A že jsme k ní neustále nabádáni. Po gólu jsme ještě chvíli neslevili a zejména Válek se na levé straně dostával k dobrým pozicím pro centry, ty už ale tak dobré nebyly. Domácí v té době byli nebezpeční hlavně z rohů, které na jejich konto utěšeně přibývaly. Jeden, zahraný na přední tyč, se podařilo Prešinskému se štěstím schovat pod sebe, při dalším, kterým proskočil na zadní tyč, se zase utěšená střela domácích zastavila o břevno. Možná byly rohy důsledek stupňujícího se tlaku, možná jeho příčinou, ale nám se tou dobou na naší půlce docela zalíbilo a postupně jsme se ztráceli ze hry, byť jsme si občas vyměnili  i tři nahrávky u lajny a Novák dokonce jednou vystřelil mimo bránu. Těžko říct, jak jsme se vlastně ve 40. minutě dostali k rohu, ten si každopádně našel hlavu Buriána a domácí gólman musel předvést parádní robinzonádu. Těsně před poločasem ještě domácí střela z úhlu olízla tyč, zato Skalova standartka z 25 metrů si cestu k bráně nenašla.

I v druhém poločase patřila první akce domácím, to když ve druhé minutě po průniku z pravé strany trefili potřetí konstrukci. Ono teda domácím patřil celý druhý poločas. My jsme se dostali jen ke střelám Válka a Klementa a k jednomu centru, který prokřižoval vápno domácích metr před nabíhajícím Buriánem. Zbytek času jsme věnovali míchání kvalitního prešovského betonu a parkování autobusu před naším vápnem. Nutno říct, že ani to nám zas tak nešlo a pár situací volalo po gólu. Jako třeba když po centru do vápna zůstali dva domácí hráči tak volní, že si naštěstí překáželi v hlavičkování. U domácích rostla frustrace z nulové efektivity, u rozhodčího odhodlání odčinit jim dávné hříchy a u nás frustrace z jeho odhodlání a poměru faulů cca 43:2 ve prospěch domácích. Pitra nebo Chmelík to odnesli kartami (ono jich bylo asi víc, ale těžko se upamatovat), trenér Kuta byl dokonce odsouzen k podlezení zábradlí, aby byl alespoň symbolicky naplněn jeho trest vykázání z lavičky. Domácí stříleli vedle nebo Prešinskému do náruče, když už to bylo závažnější a Prešinský dobře vyrazil střelu z křídla, dorážku zblokoval na poslední chvíli Holomek. Stejně jako střelu z malého vápna po jednom z dalších centrů. Pár minut před koncem vytáhl Prešinský klíčový zákrok po zakončení do protipohybu. S pomocí obstrukční taktiky, jako je patero střídání (z nichž to Ropkovo s předáváním pásky Chmelíkovi už nabírá parametry jistého rituálu) a časté interpelace s okolím i rozhodčím, jsme nakonec brzy nabyté vedení udrželi a doslava utrpěli druhou venkovní výhru za sebou.

 

Sestava: Prešinský - Holomek, Chmelík, V. Štancl, Ropek (Škoda) - Válek, Klement, Novák, Skala (Vopařil) - Zerzán (Tměj), Burián (Pitra, J. Kubeš)

Gól: Klement

ŽK: minimálně Novák, Chmelík, Pitra

První řádné derby

Není okresní derby jako okresní derby. Loňský nepovedený rok nám jich na letošek naplánoval 26, ale tohle v pořadí druhé bylo se soupeřem zpoza kopce, kterého předchází špatná pověst. I díky té blízkosti bylo publikum početnější než obvykle, i když možná zlatě dvacet domácích, co občas něco prohodí, než tohle stádo. Z naší první rozehrávky si soupeř vytvořil zhruba pětiminutový úvodní nápor, z něhož ale stojí za zmínku jen Štanclův skluz ve vápně, který všem nahnal strach. Otěže hry jsme převzali my, ale absence střelby takovou převahu dost často relativizuje. Jako protiváha k našemu setrvalému motání kolem vápna pak působil nájezd hostujícího Bureše středem obrany. Vracející se Klement, Prešinského reflex i slabá chvilka hostujícího útočníka, na něhož bylo před zápasem silně upozorňováno, to vše nás udrželo při bezbrankovém stavu. Z naší rádoby převahy jsme vytěžili jen Válkovu hlavičku, která by se ale ve střelecky výživnějším zápase ani nezmiňovala. Někdy po půlhodině hry nám tak daroval gól hostující gólman, který balón směřující od nevím koho nikam, hodil pod nohy důsledně dobíhajícího Zerzána a ten jen uklidil do prázdné brány. Brzy poté jsme zaskočili soupeře rychlým vhazováním, ale Zerzánova zpětná přihrávka byla příliš prudká, takže Pitra ani nestačil uhnout hlavu, od které se míč odrazil nad úplně opuštěný prostor tří tyčí.

Před druhým poločasem nám vydatně zapršelo, což nemělo vliv na tvrdost hříště, ale nasáklé dresy jako by nás zpomalily. Hosté začali zostra, Bureš po houslích Štanclovi pálil z úhlu vedle. Z našeho prostého odkopávání se po zhruba 10 minutách vylíhla další gólová akce. Válek poslal křížný balón na Pitru, ten k němu záhadně prošel, gólman záhadně stál, Pitra se z toho nezbláznil a střelou k tyči zaznamenal první áčkový gól. Hned po rozehrávce měli hosté takový jemný náznak, že to nevzdají, naštěstí jsme okamžité snížení odvrátili, ale naše hra plná zbrklých a nepřesných balónů k této pohromě směřovala. V další velké šanci přepálili hosté prázdnou bránu po zpětné přihrávce na penaltu. Náš sen o poklidnějším vítězství se rozplynul poté, co hosté z našeho odkopu vyslali na dva doteky do šance Bureše, ten si položil Prešinského a v klidu skóroval. Našemu zhoršujícímu výkonu tentokrát nám nepomohlo ani střídání, protože fauly nebo jasně červené oplácení na střídající útočníky Vomáčku a Buriána byly rozhodčím souvisle ignorovány, naopak velmi mírné protesty Buriána a Nováka byly oceněny kartami, což přidávalo zápasu na emocích. To je tak, když jsou rozhodčí leví a jejich ego je víc než zdraví hráčů. Přes nutnou potřebu hru uklidnit se nám toto nedařilo, natož abychom se přiblížili ke vstřelení jistícího gólu. Snad jedinou možnost měl Novák, ale po sklepnutí Buriána napálil balón z vápna až na pozemky. To je tak, když se těm emocím podlehne. Naopak pár minut před koncem se rozplynul i sen o jakémkoliv vítězství, když střed obrany nezachytil balón na nabíhajícího Bureše a ten, byť tísněn, prostřelil Prešinského. Pak už se nestalo nic, bohužel kvůli bodům, naštěstí kvůli zdraví.

Sestava. Prešinský - Ropek (R.Lněnička), Chmelík, V.Štancl, Škoda - Válek (Tměj), Klement, Novák, Skala - Zerzán (Burián), Pitra (Vomáčka)

Góly: Zerzán, Pitra

ŽK: V.Štancl, Novák, Burián

Uvítání v džungli

Po necelých dvaceti letech zavítalo naše áčko k utkání okresního přeboru. Prales to sice není, ale hned první zápas ukázal, že tahle soutěž bude pořádná džungle. Na utkání dorazil v roli stále odcházejícího trenéra i Kuta Petr, kterému to nedalo a vzal si sestavu, taktiku, hecování i další věci pod svůj patronát. Nic z toho ovšem první půli neovlivnilo, protože naše hra byla bez pohybu, nápadu důrazu, přesnosti, prostě takovéto plážové chození a rugbyové nakopávání. V důsledku toho mohlo působit, že na nás domácí vlétli zostra, ale to by asi taky nebylo správné pojmenování. Ostře do toho vlétl snad jen V. Štancl, který mohl po dvaceti minutách klidně dohrát. Za naší neúčasti se domácí postupně rozehráli a blížili k šestnáctce, před jejíž hranicí se dostali k pár spíše propagačním střelám, při kterých ale Prešinský naznačil, že mu to dnes bude lepit. Brzy po přestávce na občerstvení pak vytáhl famózní zákrok proti hlavičce do protipohybu z bezprostřední blízkosti a efektně i efektivně si poradil i s nebezpečným přímým kopem z dvaceti metrů. Jako už tolikrát však naše obrana zaspala při dlouhém autu, míč nějak propadl na zem a domácí hráč ho z pár metrů bez problémů dorazil do sítě. V závěru poločasu přišla naše jediná výraznější chvilka, když se Pitra pustil za dlouhým balónem, na který rezignovali domácí stopeři i zmateně vybíhající brankář, ale při pokusu o jeho přehození toho přehodil víc než bylo zdrávo.

Do druhé půle jsme vstoupili přece jen lépe a s Holomkem, který nahradil Ropka. Naše zdánlivá uzemní převaha však dlouho nenesla efekt, naopak jsme mohli být rádi, že rozhodčí nevyslyšel volání po penaltě při Chmelíkově souboji s domácím kapitánem. Dokonce trojí střídání najednou o chvíli později nám vneslo na hřiště pořádný průvan a domácí obrana naše čerstvé hráče nestíhala. I další penaltový zákrok, tentokrát na druhé straně na střídajícího Buriána, nechal rozhodčího klidným, naštěstí napověděl pozorný asistent a naskytla se nám velká šance ke srovnání. Nechtělo se nikomu včetně Chmelíka, který to vzal na sebe. Jeho klasicky umístěnou střelu ovšem gólman vyrazil. Samo sebou, že penalta proti domácím se hrubě nelíbila tamnímu obecentsvu, které bylo chvílemi i nepříčetné. Po penaltě se podruhé v zápase ocitl v podobné šanci Pitra, ale i tentokrát byl jeho přehoz příliš vysoký. Dočkali jsme se až díky Buriánovi, který si našel na přední tyči geniální nebo nepovedený centr střídajícího Vopařila a levačkou ho z pár metrů uklidil do sítě. Dvouvteřinové ticho po rozvlnění sítě zmátlo hodně přítomných, ale naštěstí se žádné námitky proti gólu nenašly. V tu chvíli jsme byli na koni. Famfulíkův průnik přes tři hráče skončil těsně před vápnem, střídající Lněnička zase po Pitrově průnikovce orazítkoval tyč. Vzápětí se role prohodily, ze Lněničkova dobrého bránění se stala kolmice za obranu, ovšem Pitra samostaný únik z úhlu namířil jen do boční sítě. Pomezní rozhodčí nás podržel ještě jednou, když bezmocnému hlavnímu poradil žlutý faul na Pitru. Karty jsme se sice nedočkali, ale buďme rádi za přímák. Jeho exekuce od pravé lajny se ujal střídající Famfulík, na jeho centr si na penaltě naskočil střídající Holomek a hlavou se trefil výstavně. K jeho flegmatické radosti z rozhodujícího gólu pár minut před koncem je škoda každého slova. Závěrečné vzepření domácích jsme už bez větších potíží ustáli a vstoupili tak do této džungle vítězně. Hlavně díky náhradníkům, není nad to, když je během zápasu kam sáhnout.

 

Sestava: Prešinský - D. Kubeš, Chmelík, V. Štancl, Ropek (Holomek) - Tměj (Vopařil), Skala, Válek (Famfulík), J. Kubeš (Lněnička) -  Zerzán (Burián), Pitra

Góly: Burián, Holomek

ŽK: V. Štancl, Famfulík

Poločas: 1:0


Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek