Tréninky úterý, pátek od 17:30 na hřišti, umělce (docházka). V sobotu 27.5. mistrák v Opatově od 17:00. Odjezd v 15:30 !!!
Oficiální stránky fotbalového klubu TJ Sokol Morašice
Znak TJ Sokol Morašice

Články ze sezóny 2014/2015

Naposledy v kraji venku

Na nějakou dobu náš poslední krajský venkovní výjezd jakoby nás připravoval na výjezdy nadcházející. Jeli jsme totiž do "vesnice", kam se ani kombajnem nedá dostat. Dusno by se dalo krájet. Ne kvůli zápasu, i nejoptimističtější uznali, že už hrajeme pouze o pocitově lepší sestupovou pozici. Ale kvůli tomu, že dešťové mraky zůstávaly jen viset poblíž a ani nekáplo. A to jsme je vzývali my i betonový povrch jakému je v kraji rovno jen u nás.

Nicméně úvod zápasu nás zastihl uvolněné a směle kombinující, než se kdo nadál, po středové ose Klement - Kuta - jesle se balón dostal do vápna k Famfulíkovi a ten ho poslal podél vyběhnuvšího domácího veterána do sítě. Vážně, byla snad třetí minuta. A i ty další svědčily v náš prospěch. Byli jsme běhavější, tvořivější, hlavně z pravé strany se do vápna dostalo několik centrů, škoda, že v tom vápně většinou nikdo nebyl. Domácí se poprvé osmělili až po dvaceti minutách, ale hned jsme si museli pořádně oddychnout, když jim rozhodčí odpustil penaltu po Škodově zákroku. Tomu jeho stehenní sval vydržel ještě méně než obvykle a předal svůj post i penaltové žezlo D.Štanclovi. Ten totiž po několika minutách na hřišti neměl tolik štěstí a po prohraných soubojích ve středu hřiště se dostal do běžeckého a silového souboje s domácím útočníkem, který dopadl pokutovým kopem. Prešinský si odskočil na druhou stranu a bylo vyrovnáno. Vedení nám mohl vrátit Kuta, která ve vápně hlavičkoval do protipohybu gólmana a ten jen bezmocně přihlížel, jak míč o fous míjí tyč. Naše útočná snaha se začala poměrně systematicky rozpadat, což vedlo k čím dál většímu tlaku na naši obranu. Po dvou našich rychle následujících Váchovských narážečkách na našem vápně musel Prešinský vytáhnout robinzonádu jara. To my jsme se střel opět tak trochu báli a z našich nedokončených akcí domácí hrozili rychlými brejky, pokud jim vyšel nákop. Jeden takový jsme uhasili do autu, po jeho vhození a několika soubojích byla odpískána další penalta proti nám. Nutno dodat, že nikdo, včetně domácích, neví za co. Prešinský neměl štěstí ani proti druhému exekutorovi a byli jsme tam, kde jsme jako doma - v gólovém deficitu. Po zbytek poločasu nic nenasvědčovalo tomu, že by jsme se z něho měli vyhrabat. Taková směs frustrace, chaosu a nemohoucnosti to byla.

A přes naznačované odhodlání se to v druhém poločase nezměnilo. Deset minut po přestávce domácí poslali odražený balón z rohu pod břevno, za chvíli vystřídal Kuta a začala naprosto neorganizovaná hra, zjevně jen tak pro zábavu. V tu chvíli šlo už jenom o to, abychom domácím nezkazili oslavy jubilea nebo si něco neudělali. Hrálo se nahoru dolů, ale pro lemplovitost obou stran z toho moc šancí nebylo, u nás tedy vůbec žádná. Hosté párkrát zahrozili, nejvíce když jejich útočník protančil mezi čtyřmi našimi a tváří v tvář Prešinskému o fous minul. Za tento nejfotbalovější kousek druhého poločasu by si ten gól snad i zasloužil. A to je všechno. Nám nepomohlo ani stažení hry na 3 obránce, protože takovýhle hurá fotbal prostě hrát nejde. Dokonce to bylo takové hurá, že si málokdo všiml, že Nadrchal si na posledních pár minut odbyl premiéru v brance áčka. Aspoň něco. Pozápasové surfování nám totiž potvrdilo, že už se z úplného dna nedostaneme a proti Cerekvici půjde jen o to, zkazit jim radost. Což ovšem není málo.

 

Sestava: Prešinský (Nadrchal) - Škoda (D.Štancl), Chmelík, V.Štancl, Skala - R.Lněnička (Válek), Klement, Kuta (Kopecký), Novák - Vomáčka, Famfulík

Gól: Famfulík

ŽK: D.Štancl, V.Štancl, Klement

Marnost nad marnost

Derby a udržení naděje na předposlední místo, o to šlo. Těžko říct, co z toho mělo sloužit jako větší motivace, protože už od rozcvičky se dalo tušit, že veškeré nažhavení a zápal sálalo pouze ze slunce nad námi. Tam někam nahoru jsme také věnovali na úvod zápasu minutu ticha za Josefa Ropka. Prvních deset minut bylo opravdu tragických, ne že by jsme byli přímo ohroženi podobně (ne)kvalitním soupeřem, ale přeci jen se jim víc chtělo. Když jsme se trochu probrali, dalo se i hrát a vymýšlet něco dopředu. Netradiční levý záložník Holomek dvakrát netrefil zařízení z prostoru uvnitř vápna, zejména první pokus vypadal slibně, hlavně tedy náběh na něj. Klement pro změnu zpoza vápna nevystřelil vůbec, přestože viděl, že "se to otevřelo", Skala z nadějných pozic centroval bídně. Hosté se v tu chvíli dostali pouze k pár hodně širokým a vysokým střelám, minimálně jedna z nich byla z hodně nadějné pozice na velkém vápně. Podobnou předvedl i Novák poté, co se toho R. Lněnička uvnitř vápna bál. Někdy po půl hodině jsme se po hodně dlouhé době dočkali gólu ze hry na domácím hřišti. Chmelík dlouhým pasem vyzval Holomka, ten si ladně obhodil obránce, z brankové čáry přihrál pod sebe a Zerzánovi stačilo před prázdnou bránou nastavit nohu. Následnou rozehrávku hostů jsme rychle zpacifikovali, ale Prešinský a Skala jim komplikovaným zacházením s míčem poskytli hodně slibnou pozici u našeho vápna a v rozhozené obraně, ale měli jsme toho dne opravdu štěstí na soupeře, a ti nabízenou šancí pohrdli. Komentář Petra Kuty k celé situaci necháme radši v kabině. Stejně jako hodnocení Štanclova propadnutí, po kterém se hosté řítili možná ve 4 na 2, ale řešení opět nebylo ideální a Škoda všechno vyřešil. Což byl jeden z posledních okamžiků vcelku bídného poločasu.

Na druhou půlku se slunce přece jen trochu zatáhlo, podobně jako naše mužstvo. Hosté sice nebyli nebezpeční nějak konkrétně, ale naše počínání dávalo tušit, že to takhle nevydržíme. Zkoušeli jsme občas vystrčit drápy, ale spousta nepřesností naše "úsilí" hatila. Když už jsme vybojovali roh, které Novákovi toho dne opravdu šly, byl z toho brejk řekněme 5 na 2. Nahrávající hráč to tentokrát vyřešil dobře, ale hostující zakončovatel před poloprázdnou bránou ukázkově minul a zcela jistě o něco zvedl sebevědomí našim útočníkům, že to s nimi není až tak zlé. Naše lavička oživila hru dvěma dorostenci, kteří i po odehraném předchozím zápase měli běhavější než řada těch, co celé odpoledne váleli šunky. V půlce poločasu se na hranici vápna hostům podařilo jedním dotekem vyřadit ze hry oba stopery a zcela osamocený hostující útočník na středu brány zavřel oči a přes výborný reflexivní Prešinského zákrok si míč s pomocí břevna našel cestu do sítě. Následná občerstvovací pauza jen potvrdila náš útlum a hosté díky naší defenzivní laxnosti pokračovali v tlaku, byť jalovém. My jsme v tu chvíli spoléhali víceméně na brejky, Pitra byl jednou po Novákově průnikovce bohužel příliš blízko gólmanovi, podruhé svůj dlouhý sprint znehodnotil příliš dlouhým centrem na Buriana, který se vrátil do hry po více než půl roce proti soupeři, který ho na podzim vyřadil. Když jsme dostali k postupnému obléhání, které nám moc nesedí, skončilo to Chmelíkovou dalekonosnou a Novákovou o něco bližší střelou, které ale minuly zařízení o uctivý kus. Stejně tak skončil pokus hostů po rohu nakrátko, další nebezpečný centr ze strany si naštěstí Prešinský našel. Poté aktivní Pitra ještě jednou odbrzdil, ale ani po zemi se mu náhra na Buriana nepovedla. Do penalt se nechtělo ani hostům, kteří v této činnosti pravidelně selhávají, ani Štanclovi, který spěchal domů. A také v této činnosti selhává. Proto když k němu po Holomkově hlavičkovém souboji propadl Chmelíkův nákop z půlky, využil prostoru, který ve vápně dostal. Naprosto logicky si připravil balón na slabší levou nohu a naprosto nelogicky ho čistým nártem napálil do sítě. Rozhodčí se pak ani nenamáhal nechat hosty rozehrát a zápas dvou nejmarnějších týmů této soutěže tak vyhrál ten šťastnější. Snad se ani nedá říct ten míň marný.

 

Sestava: Prešinský - Škoda (Tměj), Chmelík, Štancl, Skala - R.Lněnička (Famfulík), Klement, Novák, Holomek - Zerzán (Pitra), Vomáčka (Burián)

Góly: Zerzán, Štancl

Opět s prázdnou

V době začínajícího konce hokejového šílenství si na utkání nějakých Morašic v Libchavách vzpomněl málokdo, a tak tamější návštěva směle konkurovala té, na kterou jsme zvyklí u nás. Nutno dodat, že kromě domácích fanoušků odválo semifinále i několik našich hráčů, takže se sestava šila hodně horkou jehlou. Na malém hřišti nás už po pěti minutách přivítal nerušeným slalomem a zakončením do břevna hostující útočník, jehož záda jsme toho dne viděli ještě několikrát. Po této šanci jsme se několikrát dostali k zakončení ze střední i větší vzdálenosti, ale nebezpečí z toho moc nekoukalo. To se nedá říct o domácích dlouhých autech, na které jsme byli před zápasem několikrát upozorněni. Přesto se po jednom z nich dostal k hlavičce neobsazený Háněl a přestože Prešinský předvedl na čáře výborný reflex, měl i dávku smůly a míč proskotačil do sítě. Domácí tempo nebylo nijak závratné, možná se jim do mysli vkradlo vědomí naší jarní bilance, a tak jsme měli i čas vymýšlet něco dopředu. Po půl hodině hry se za vápnem dostal k balónu Novák a jeho skákavé bodlo překvapilo červenajícího se domácího gólmana, jenž pro změnu příjemně překvapil nás a bylo srovnáno. Remízový stav poté udržel Prešinský, který nohou skvěle vyrazil střelu z velmi solidní blízkosti. Další aut skončil po jemné teči mnohem dále od nebezpečných míst, než si náš trenér myslel, ale chvíli na to už nešlo nevidět, že se naše síť vlní znovu. Jokeš prohrál souboj ve vápně, Prešinský se neodlepil od čáry a ten Háněl to z úhlu tak nějak divně trefil do protějšího rohu brány. Do poločasu jsme ještě stihli zajímavou standartku Chmelíka, ale domácí brankář si nabíhajícího Klementa pohlídal. Po velmi fotbalové akci pak ještě udělal průvan do vápna z pravé strany R.Lněnička, ale z jeho zpětné přihrávky nakonec nic nebylo a šlo se do kabin.

Návštěva se mezitím mírně zvýšila a my jsme věřili, že je v našich silách ji trochu zarmoutit a urvat nějaký bod. Tyto plány brzy naboural Jokeš, jehož váhavou rozehrávku domácí přeměnili v rychlý brejk, kterým Háněl dovršil hattrick. Naštěstí se nám podařilo záhy vrátit do zápasu, když další Chmelíkův centr jemně líznul V.Štancl a míč se od tyče odrazil za čáru. Chvíli poté se situace opakovala, ale osamocený V.Štancl nedokázal zareagovat na jemnou teč domácího obránce, takže to jen tak trošku zahučelo. Poté jsme byli nuceni vystřídat oba beky, ale pozornost na sebe strhl opět V.Štancl, který narozdíl od Jokše s rozehrávkou vůbec neváhal a vyslal domácí do dalšího brejku zakončeného Hánělem a bylo to opět o dva góly. To bylo do konce asi dvacet minut. Během nich jsme zkoušeli nějak překonat domácí obranu, pěknou střelu vyslal Válek, ale jinak většina našich pokusů končila před vápnem nebo neúspěšným závarem po standartkách, na které jsme už byli posílení i dravé stáří v podobě Kuty a Kopeckého. Domácí si spokojeně zkusili párkrát zaběhnout do naší otevřené obrany, kde Hánělovi chyběl kousek k pátému zásahu. Na závěr jsme na hrot vyslali J.Lněničku, který byl poté, co domácí gólman neudržel lehký centr, ve velmi dobré pozici, ale na jeho hlavičce i Kopeckého dorážce si gólman spravil náladu, a tak už nás čekalo jen dlouhé čekání na pivo a cesta domů. Opět s prázdnou.

 

Sestava. Prešinský - Škoda (D.Štancl), Chmelík, V.Štancl, Jokeš (Kopecký) - R.Lněnička, Klement, Novák, V.Tměj (Kuta) - Famfulík (J.Lněnička), Válek

Těch šancí

Že bychom netrefili vodu, kdybychom vypadli z loďky nám už bylo známo dlouho. Že je to ale až tak závažný se projevilo při domácím zápase s Dlouhou Loučkou. O naše dva zásahy se postaral jenom Chmelík, který si poradil s penaltami. Toť ovšem vše. Samostatné nájezdy, které podnikali především Zerzán s Vomáčkou, se nevešly mezi tři tyče ani jednou. A když, tak míč skončil v náručí brankáře. Soupeř na branku vystřelil asi jenom třikrát. Ve druhém poločase se na naši polovinu dostal možná dvakrát. Přesto to stačilo na plný bodový zisk....

 

Sestava: Prešinský - Skala, Ropek, V. Štancl, Holomek, M. Štancl, Chmelík, Kuta, Klement, Novák, Zerzán (Vomáčka, Famfulík, Válek, Kopecký)
Zdroj: http://svitavsky.denik.cz/fotbal_region/u-loucne-rozhodly-penalty-v-cerekvicky-prospech-20150512.html

11 proti jednomu

Nutno si přiznat, že výsledky nemáme takové jaké jsme si předsevzali, ale stále máme možnost se o víkendech pohybovat po kvalitních trávnících, kde možnost si zahrát fotbal je přímo ideální.

Proti poličské rezervě jsme začali s prominutím připosraně. Jelikož jsme si možná až moc byli vědomi své střelecké síly, tak se většina sil soustředila na jediný úkol - neinkasovat. Jak to však bývá, po dvou hrubých ztrátách míče se do našich otevřených řad rozhodl proniknout jediný áčkařský hoch, který nám dvěma góly dosti zkomplikoval možnost na bodový zisk.

Druhý poločas byl o poznání lepší, ale neschopnost dát branku se projevila v plné míře. Velké množství zkažených standartních situací a neproměněné tutové šance měly za následek opět nulu na našem kontě. V počtu vstřelených gólů i získaných bodů.

 

Sestava: Prešinský - Chmelík, Štancl, Klement, Ropek, Famfulík, Skala, Lněnička, Škoda, Zerzán, Vomáčka (Válek, Kopecký)
Zdroj: http://svitavsky.denik.cz/fotbal_region/cerekvicke-uklidnila-prvni-trefa-do-cerneho-20150505.html

Body po jednom

Po fiasku z minulého týdne si rozcvičku před dalším zápasem o naději vzal sám Kuta Petr. Ne snad, že by to mělo vliv na slušný výkon v prvním poločase, to je prostě fakt. Náš počáteční výzkum zaměřený na kvalitu soupeřových standartek pro nás dopadl dobře, na Prešinského snad neprošla jediná střela, a již okolo 15. minuty jsme si připsali první střelu i my, konkrétně Novák. Sice to bylo vedle, ale už tak jsme se výrazně přiblížili celkové bilanci minulého zápasu. Na hrotu útoku se místo Zerzána nově objevil létající Zerzán a obrana soupeře s ním měla co dělat. Po jednom z úspěšných běžeckých soubojů se ocitl sám před vyběhnuvším gólmanem, ale zblízka ho trefil jen do plastrónu. Náš, troufám si říct tlak, se s přibývajícím časem stupňoval. Chmelíkův přímý kop ze špatné strany skončil o fous v boční síti, nového útočníka Skalu vychytal mrštný soupeřův gólman (možná dvakrát), do vápna jsme dostávali poměrně fotbalově víckrát a Zerzána v několika dalších nadějně vypadajících soubojích z lajny usměrnil jeho otec. To mu ale chuti neubralo a před poločasovou přestávkou se po docela pěkné kombinační akci z křídla dostal balón na malém vápně ke Skalovi, jehož zblokovanou střelu Zerzán dorazil do prázdné brány. Hosté z lavičky prý viděli jednoznačný ofsajd, zřejmě mají oči jako rys. Ale po operaci. Jejich pocitu křivdy jsme do přestávky mohli využít ještě jednou, ale i naše standartky byly toho dne bídné.

Do druhého poločasu jsme nastoupili jako vyměnění a dopředu už jsme se prakticky nedostali. Nechali jsme hosty se pozvolna rozjet, a to do takové míry, že jsme jim během deseti minut dovolili, nekecám, pětkrát úplně stejné přečíslení z pravé strany. Jeden centr přeletěl, jeden skončil v bráně po ofsajdu. To hostujícím hnulo žlučí a létalo u nich pár karet za nevhodné chování a mluvu, zatímco naše stoperská dvojice fasovala za fauly. Ale vraťme se k centrům zprava: po dalším z nich zblokoval Ropek krkolomné zakončení před prázdnou bránou, ale to už bylo poslední varování a ten další, tentokrát přízemní, už hosté pohodlně uklidili do prázdné brány. Naše lavička poslala do hry Vomáčku na oživení útoku a D.Štancla na vyztužení pravé strany, ale pomohlo jen to druhé. Naše řídké útočné snažení totiž končilo nesmyslnými a nepřesnými nahrávkami, které někdy přišly místo zakončení až těsně před vápnem. Ale to byly jen vlaštovky, míč ovládali hosté a párkrát to pořádně smrdělo, nejvíc asi po nepovedené střele z penalty, které změtí těl prošla metřík vedle. Na závěr nám přišel klidu dodat Kuta, ale moc se to nedařilo. V poslední minutě se po našem autovém vhazování hluboko na půlce soupeře hosté dostali do rychlého brejku a za záchranou brzdu musel tahat příliš pomalý V.Štancl. Prešinský ponechanou výhodu zneutralizoval výborným zákrokem, Štancl nafasoval druhou žlutou, hosté následný roh zazdili a šlo se na penalty.

Prešinský se zaskvěl hned v první sérii, po jeho lapení pak nepošpinil svůj dobrý výkon Zerzán. V druhé sérii jsme si to prohodili, když uspěli hosté a překopl Novák. Poté svoje úlohy zvládli Prešinský (sice poprvé plachtící na druhou stranu, ale střelu očima vytlačil), v klidu Chmelík, pak hostující hráč a bohužel i hostující gólman, který vychytal Vomáčku. V poslední sérii po proměněné penaltě udržel nervy na uzdě mnoha rozstřely ostřílený Ropek a mohli jsme se těšit na náhlou smrt. Ta se pokoušela o nejednoho fanouška, když Prešinský opět vychytal soupeře, ale Kuta jednobodový mečbol neproměnil. V sedmé sérii hosté skórovali, vždy klidný Holomek poté klidně neproměnil a bylo to.

 

Sestava: Prešinský - Ropek, Chmelík, V.Štancl, Holomek - Novák, Klement, Famfulík (Vomáčka), R.Lněnička (D.Štancl) - Zerzán, Skala (Kuta)

ŽK: V.Štancl , Chmelík, Klement

ČK: V.Štancl

To nevypadá moc světle

Předchozí středeční překvapivě tříbodová vložka a slunečné počasí nás tentokrát postavilo před nezvykle vysokou návštěvu. I když nával hostujících fanoušků s naším úspěchem těžko souvisel, zmínit se to musí, protože nervozita z tolika lidí může být jedním z důvodu našich rozklepaných kolen. Tím dalším může být vědomí důležitosti zápasu. Ale to bude asi taky liché, když je pro nás důležitý už pátý šestý zápas v kuse. Nejpravděpodobnější asi je, že jsme si po Ústí na Řetovou moc věřili a mysleli, že to přijde samo. A ono to přišlo.

 

Ono dohromady není o čem vyprávět. Hosté si hráli a my se dívali. Na dlouhou dobu nás vážně ohrozili jen velmi dalekým bochánkem do břevna, jinak jim naše poctivě odkopávající defenziva moc nedovolila, ale vzhledem ke kvalitě soupeře to bylo z naší strany dosti málo. Dvě vzácné vyjímky tvořily ložené tutovky v podání Lněničky a Zerzána, které zvostaly nevyslyšeny. Prvně jmenovaný využil své rychlosti a obešel vše, včetně golmana. Před prázdnou brankou však zazmatkoval a k zakončení se pořádně ani nedostal. K tomu se nedostal ani Zerzán, který dostal pocukrovanou přihrávku od Válka na malé vápno. Míč však bez dotyku prošel na protější stranu. Všude pozdě, doma nejlíp, dalo by se říci. Tak jako když si hostující hráč stihl před přestávkou zatancovat u odraženého balónu a podivně pod něj strčit béčkovou nohu. On to ani nechtěl nahoru, jenom tam tak plácnul a vítr to zavezl z 25 metrů do brány. Nečekané zpestření lítého boje bez zápalu nabídl v poslední minutě Prešinský, když si nemohl vzpomenout, na kolik odrazů se hraje a naháněl míč z velkého vápna na malé.

 

V druhém poločase jsme možná trošku přidali, ale na něco jako kombinaci jsme se nezmohli a naše nakopávané balóny se také nepotkaly s úspěchem. Zato jeden hostující nastartoval brejk, na jehož konci byl dosti haluzní lob a další divný gól. Vzápětí jsme stáhli hru na tři obránce a zlehka hosty přiťukli k jejich vápnu, ale vyjma Skalovy hlavičky jsme zápas dokončili  bez nadějnější pozice nebo střely, takže nám vyrovnání přece jen o fous uteklo.

 

Sestava: Prešinský - Ropek, Chmelík, V.Štancl (Vomáčka), Skala - Lněnička (Famfulík), Klement, Novák, M.Štancl (Škoda) - Zerzán, Válek (Jandera)

Překvapení

Odložený zápas s ústeckým béčkem jsme sehráli po anglicku uprostřed týdne se zapadajícím slunkem v zádech. Hosté si zřejmě nepřipouštěli jakoukoliv ztrátu bodů, což vzhledem k našim výkonům a postavení v tabulce plně chápu. Nicméně stalo se málo očekávané.

První poločas moc vzrušení nepřinesl. Spíš se bojovalo. Nám se dařilo nepouštět Ústí do šancí a každý ze tří pokusů o steč hostující svatyně byl odměněm hlubokým uznáním všech přítomných. Vážnější šance jsme se vskutku nedočkali, takže před brankami bylo rušno jen při rohových kopech a následných schrumážích. No a když ve 44. minutě Válek zabojoval a z vápna propasíroval míč do sítě, začaly se městské hlavy vařit.

Ve druhé půli nás zmáčkli. Několikrát nás podržel Prešinský a jednou branková konstrukce, nic víc. Někteří hostující chlapci těžce nesli porážku, na což reagovali občas i podrážděně a nezapomněli přidat pár urážek na náš vesnický původ. Nebylo to prvně, tudíž nás to nechalo ledově klidnými.

Byla svatba na škodu?

Derby o šest bodů, z nichž by nám na jakous takous naději úplně stačily tři. Šádeho dopředu avizovaná svatba kousek od hřiště nám pořádně zavařila, a tak se uvažovalo o povolání všech možných záloh ročníků 1958-1998. Čtrnáctidenní mobilizace však obavy o sestavení jedenáctky zahnala, bylo nás tolik, že Kopecký chtěl dokonce odjet hned, ale nakonec nás s spolu s Vomáčkou aspoň odkoučoval, byť nevydržel až do konce.

Tolik před zápasem, na hřišti není dohromady co vyprávět, bída a zase bída. Naše kombinace fungovala bezchybně jen na jednostranné trase Prešinský-Chmelík. Dále už to skřípalo, protože pro náš technicky vytříbený tým, kalkulující při každém zpracování s neomezeným prostorem, bylo za půlící čárou na tak malém hřišti prostě těsno. Po hříchu nám jindy nestačí ani větší hřiště. Domácí tak měli dost pokusů na to, aby z jejich dlouhých nákopů nebo našich chyb vytěžili alespoň pár autů, které nás dostávaly pod tlak. Po jednom z nich Štancl na penaltě neuhlídal Pavláka, ale na spadnutí jeho voleje někde od úrovni hlavy naštěstí musíme počkat do zimy. O chvíli později jsme nechali domácí sehrát pěknou kombinaci, jen centr od lajny do našeho vápna na naprosto osamoceného domácího hráče byl moc vysoký, tak ho do naší sítě aspoň zasmečoval a my z toho vyvázli se žlutou kartou pro soupeře. V závěru poločasu jsme dvakrát zahrozili i my. Nejdříve Lněnička nám i soupeřům ukázal na pravé straně co je to sprint, ale jeho zpětná přihrávka z nadějné do ještě nadějnější pozice nikoho z našich nenašla. Po tom se po kombinaci se Skalou dostal k balónu před vápnem Famfulík, ale viděl před sebou "osm noh", tak si pravačkou vystřelit netroufl. Přehodil tedy na levou a ať to byla střela nebo přihrávka, našla Zerzána v ofsajdu, takže i naše rozvlnění sítě (první na jaře) bylo neregulérní.

Bývá už zvykem, že si o přestávce připomínáme nezaspání začátku druhé půle a bývá také zvykem, že zůstane jen u připomínání. Z první série autů vytěžily domácí jen nebezpečné závary a my příležitost k ojedinělému brejku. Zerzán měl ale centr na tak dlouhou nohu, že z malého vápna zvládl jen přisvítit podobně jako v prvním poločase Pavlák. Tomu jsme vzápětí po vzájemné domluvě naší obrany, našeho brankáře a jejich přihrávajícího středopolaře umožnili sólo nájezd ze strany, ale Prešinský ho pravou nohou skvěle vychytal. To už bylo ale poslední varování. Jeden z dalších autů se v našem vápně odrazil k volnému domácímu hráči a ten ho napálil do sítě. Dá se říct, že naše další snaha se smrskla na křečovité nakopávání, protože kombinace pro nás byla toho dne opravdu zakletá. Novákovi se jednou naskytla možnost, tak z dvaceti metrů vystřelil, ale těžko říct, jestli si to pro její nenebezpečnost vůbec někdo pamatuje. Po jedné ze standartek si mohl Válek vybírat, do které části poloprázdné brány uklidí odražený míč, ale dal na nápovědu publika. Do čím dál otevřenější obrany se domácí, zejména střídající "Jaris", hnali za pojištěním tří bodů, ale několik slibně rozjetých akcí nedokázali dotáhnout do konce, a tak se pořád dalo něco zkusit. Jenže mračna se stahovala nad našimi nadějemi, nad hřištěm samotným i nad pověstí pana rozhodčího, který v závěru mával kartama, ale ať písknul cokoliv, tak to slíznul. Buď od nás nebo diváků. My mu určitě nezapomeneme na závěrečný faul, kdy centrovaný míč udeřil domácího gólmana do břicha tak tvrdě, že z toho byl náš faul, ale za tímhle upísknutím naše body určitě neleží, jen to v tu chvíli vážně nepotěšilo.

Byly horší zápasy

Na úvod jara, ve kterém se budeme pokoušet zvedat z tabulkového dna, udržet si trochu hrdosti a jistoty, že to co děláme má nějaký smysl, jsme zavítali na horkou tureckou půdu do Verměřovic. Protože byla zima jak v ruským filmu na nádraží, tak se počet diváků smrskl na minimum a zbytek osazenstva pokojně degustoval lihoviny na zahřátí v přilehlé hospůdce, odkud se spokojil pouze se zvukovým přenosem utkání.

Úvod zápasu nevypadal nikterak bídně, přesto vedení nepropadalo pozitivní panice. Bylo si totiž vědomo, že naše výkonnostní křivka má charakter blíže nespecifikovatelného vzorce. V prvních deseti minutách se do dobré příležitosti dostal Štancl, bohužel poslední dotyk byl již navíc, tak se pro střelu, což je velice silný výraz, domácí brankář pouze ohl. Vomáčka z nadějné pozice před vápnem pro jistotu nevystřelil vůbec a ostatní pokusy o průniky do vápna odvracela "turecká" obrana. Poté se hra přesunula na druhou stranu, což mělo za následek volnou polovinu pole pro Zerzána, který běžel úplně sám na kasu již od půlící čáry. Místo tam prej bylo, branku však minul. Následovala zhruba patnáctiminutovka hašení vápna, respektive jsme domácí útoky hasili až před šestnáctkou.
Z volných přímých kopů, u kterých se vystřídala skoro celá jedenáctka domácích se ujal ten poslední. Ruku na srdce, koledovali jsme si zbytečně brzo před Velikonocemi. Za zmínku pak stojí určitě rána z dobrých 30 metrů, která skončila na břevně svatyně od Prešinských.

Druhá půle měla přinést otočení zápasu, alespoň to bylo v plánu. Byl to vcelku vyrovnaný poločas se zajímavými šancemi na obou stranách. Zatímco Prešinský tak třikrát výborným zákrokem udržel naděje na bodový zisk, domácí golmán stále mrzl, rukavice měl suché a akorát ho bolelo za krkem, jak se ohlížel za pokusy Válka a Nováka. A když se nám nepodařilo propasírovat ani odražený míč z přímáku v poslední minutě, o výsledku bylo rozhodnuto.

Velikonoční Štěpánská zábava

Náš oddíl Vás srdečně zve na Velikonoční zábavu na Rychtu do Morašic. Tato akce, která by mohla být náhražkou za neuskutečněnou Štěpánskou tancovačku, se koná v neděli 5. dubna 2015 od 20:00.
K tanci a poslechu hraje skupina Vepřo knedlo s Dádou
 
Pro pořádající je začátek akce pochopitelně již v obvyklých 18:00. A konec až na konci!!!

 

 

Zimní příprava

20. - 22. 2. 2015 SOUSTŘEDĚNÍ

Daňkovice, odjezd v pátek ráno, návrat v neděli odpoledne

soustředění začíná čtvrtečním tréninkem v Morašicích (tělocvična se celý týden během prázdnin upravuje, čili trénink v út a čt

SOBOTA 28.2.2015 Tělovýchovná jednota Sokol Kunčina (13. místo I.A tř.)

       Výsledek: 4:5 (0:3) - branky: M.Klement, 2x B.Válek,  J.Kopecký

       Sestava: M. Prešinský, R.Nadrchal, M.Chmelík, Z.Skala, Z.Škoda, V.Štancl, M.Štancl, M.Klement, M.Ropek, V.Novák, V.Tměj,

                       M.Černohorský, V.Tměj, R.Lněnička, J.Kopecký, J.Herold, D.Štancl, J.Famfulík, B.Válek

NEDĚLE 8.3.2015 FK Proseč o.s. (3.místo I.B tř. sk. A)

        Výsledek: 3:6 (1:4) - branky: P.Vomáčka, M.Štancl, B.Válek

        Sestava: J.Lněnička, M.Prešinský, M. Klement, M.Chmelík, M.Černohorský, Z.Škoda, M.Ropek, Z.Skala, M.Štancl, V.Štancl,

                        R.Lněnička, B.Válek, P.Vomáčka, J.Kopecký

SOBOTA 14.3.2015 Tělovýchovná jednota Jiskra Litomyšl (7. místo OP)

        Výsledek: 1:1 (0:0) - branky: vlastní

        Sestava: M.Prešinský, M. Klement, M.Chmelík, M.Černohorský, Z.Škoda, M.Ropek, Z.Skala, M.Štancl, V.Štancl,

                        R.Lněnička, B.Válek, P.Vomáčka, J.Kopecký

SOBOTA 21.3.2015 Tělovýchovná jednota Horní Újezd (2. místo OP)

        Výsledek: 3:2 (0:0) - branky: P.Kuta, M.Štancl, M.Jandera

        Sestava: M.Prešinský, R.Nadrchal, M. Klement, M.Chmelík, M.Štancl, R.Lněnička, B.Válek, P.Vomáčka, J.Kopecký, V.Tměj,

                        M.Jandera, P.Kuta, D.Štancl, M.Zerzán

 

Štěpánská zábava vysvětlení

Vážení a velevážení,

 

pravděpodobně došlo k velkému nedorozumění ohledně zákazu Štěpánské zábavy, což vedlo k sledu nepříjemných situací pro některé zúčastněné, i přesto, že se jich zákaz vlastně vůbec netýká. Dovolte mi prosím několik vět k objasnění celé situace. Jeden ze tří majitelů se rozhodl „štěpánskou“ nepovolit, na což má, ať se nám to líbí nebo ne, právo. Věřte nám, že jsme se jej snažili všemi možnými způsoby přesvědčit, ale bohužel se nám to i přes vyvrácení všech jeho argumentů, kterými se snažil své rozhodnutí obhájit, nepodařilo. Nicméně nyní dochází k tomu, že začali chodit výhružné vzkazy dvěma jeho spolumajitelům, kteří však s tímto rozhodnutím nemají nic společného. Jménem našeho sportovně kulturního spolku (TJ Sokol Morašice) tímto prohlašuji, že nic takového nepochází od nás, že se od podobného jednání distancujeme, a i přesto že nám to dosti komplikuje samotnou existenci, rozhodnutí zákazu jednoho z majitelů respektujeme. Tímto bych chtěl požádat i Vás, máte-li v úmyslu řešit vzniklou situaci podobným výše popsaným způsobem, abyste od tohoto úmyslu upustili. Jednak byste tímto mohli znepříjemnit život nepravé osobě a i kdyby se Vám podařilo „potrefit“ tu pravou, tak si buďte jistí, že byste tím stejně ničemu nepomohli, spíše naopak.

 

Přeji krásné Vánoce a do Nového roku všechno dobré

 

                                                                                                                                                         Josef Štěpán

Poděkování panu Neprašovi

Celý oddíl Sokola Morašice třese pravicí, děkuje a je zavázán Jaroslavu Neprašovi staršímu za nespočet hodin strávených nad vedením kroniky naší fotbalové jednoty. Kronika obsahuje průřez jednotlivými sezónami každého oddílu, který v příštím roce oslaví půlkulaté jubileum. Vše je zpracováno tak poctivě, že ve statistikách najde své jméno i ten, kdo již zapomněl, že hrál v Morašicích fotbal.

Zimní radovánky

Tak nám skončil podzim a zimu máme hnedle na krku. Kromě nakupování dárků je zde několik závazných termínů, které je potřeba vštípit do lebky, nebo zapsat do diáře:

 

Středa 31.12. 2014 v 10:00 - silvestrovský fotbal pro všechny ochotníky jakéhokoliv věku a pohlaví (hřiště v Morašicích)

Úterý 20.1. 2015 v 17:30 - zahájení zimní přípravy (je co dohánět) sraz v tělocvičně morašické ZŠ (věci do tělocvičny a ven)

- další tréninky budou dle domluvy - s předstihem informace zde

Pátek - Neděle 20.- 22.2. 2015  - Soustředění v Daňkovicích (muži a dorost)

Sobota 28.2. 2015 v 18:00 - nástup na pořadatelství Obecního plesu (odchod po totálním úklidu v jakémkoliv stavu)

 

To samozřejmě není všechno, ale pro začátek to většině bude stačit :-)

Už to není jen naše hra

Poslední zápas podzimu k nám přijelo stejně impotentní mužstvo, co se vstřelených branek týče. Za dvojtečkou mají ovšem o hodně nižší číslo, proto se mohou pohybovat v horních patrech tabulky.

Co říci. Opět jsme nepřesvědčili. Sluníčko sice svítilo, ale husí kůže naznačovala, že se blíží Ježíšek. Co jsme na hřišti naznačovali my nevím. Fotbal nevzhledný. Šance minimální. Bojovnost zaostávala. Naši největší příležitost zaznamenal ve vzduchu Štancl Václav, pročeš jeho lebka kvůli slunečním paprskům, pronikajícím přímo do očí, nebyla schopna míč trefit ideálně. Na straně u hospody měl Lněnička přeci jen o něco víc práce. Po Chmelíkově kontaktu ve vápně sice dostal branku z penalty, kterých tento půlrok bylo požehnaně, ale pak alespoň jednou zachránil situaci a vysloužil si dlouhý obdiv od všech přítomných.

Po pauze jsme se sice pohybovali na polovině soupeře častěji než v předchozím dění, ale nepřeceňoval bych to. Nahrávky nešly a pořádnou střelou si diváci vymodlívali též marně. Abych nezapomněl. Ještě jsme zbytečně inkasovali. Poté, co brankář trefil Famfulíkovu levou hýždi, nevyhodnotil Ropek situaci ideálně a netrefil prázdnou bránu. Téměř na konci měla možnost podruhé skórovat Štanclova hlava. Tentokrát vlice dobře zasáhl hostující muž v rukavicích.

Podzim je pasé. Nebylo to to, co jsme si předsevzali, nicméně, házet puštu do ovsa nebudeme a na jaře nastoupí úplně jiný mužstvo (nemusí být metafora).

Zřejmě překvapení

Krásně prosluněný státní svátek jsme mohli strávit kousek od Loučné na derby s místním Slavojem. Rozdíl v tabulce je patrný na první pohled. Domácí kouč jistě řešil rébus koho postavit, koho posadit a koho nechat doma. Náš trenér letmým pohledem počítal ovečky, které si přišli zahrát. Jedenáct nás bylo, kámen ze srdce spadl, teď to jen nepodělat. Do sestavy se znovu zařadili starý osvědčený kusy, které nestárnou. Taktika byla jasná - vyhrát. Víc říkat nebylo potřeba. 

Derby začalo opatrně. Cerekvice kombinovala v obraně a my trpělivě číhali s větrem v obličeji, co bude. V 6.minutě si Vomáčka málem podřezal větev, když zaběhnuvší za naši obranu našel zcela volného Vostčila, který zcela volnou klec minul. O pár minut později domácí propadli ve středu hřiště, Válek posunul na Štancla M., který z hranice vápna trefil nohu Kusého. Lněnička předvedl ještě několik povedených zákroků proti Vomáčkovi a Lorencovi. Jinak se dá říct, že obrany fungovaly a tak se bojovalo hlavně mezi nimi. Ve 40. minutě byl na polovině faulovaný Válek a Skala nakopl míč do vápna. Kusý si křikl, ale hlavičkoval Chmelík. Chvilku to ještě trvalo, ale míč si našel cestu do branky a my po dlouhé době zase vedli. Tím první půle skončila.

Přestávkový program vyplněný exibicionistou potěšil diváky všeho věku i pohlaví.

Do druhého poločasu nás opustil Famfulík a domácí zase Lorenc. Již po čtyřech minutách poslal Válek po lajně do laufu Štancla, ten konečně přesně našel nabíhající druhou vlnu, kde Kopeckému v nadějné pozici vlezl pod nohy Zerzán a přesnou střelou k tyči v nás zažehl bodové plamínky radosti. Domacím se nedařilo skoro nic, za naši obranu se nedostali a pohodu ve středu hřiště jim hodně kazil Klement. Pod tlakem v obraně dělali aj chyby, které jsme bohužel nedokázali potrestat. Standartních situací přibývalo. Většina proti nám. Při jedné z nich míč dokonce skončil na břevně Lněničkovy branky a odražený míč se Štancl trotlovsky snažil dostat z vápna nohou. Proti byla nejprve lebka domácího obránce a pak i píšťalka sudího. Penaltu Pražák proměnil s přehledem a zase bylo o co hrát. Naštěstí se nám podařilo dobře rozehraný zápas dotáhnout do konce a další minelu vzadu jsme nedovolili. Čili se dá sdělit, že kromě několika šancí na začátku zápasu toho soupeř moc neměl. My jsme svoje šance proměnili a tři body z venku se počítaj. 

Přímý boj o dno

Zima jak v ruským filmu na nádraží, náročný terén a opět jiná sestava. V Sebranicích mezi tůjemi se rozehrával souboj o důležité body. Se soupeřem jsme měli mimo stejného bodového součtu společnou i tréninkovou docházku.

Utkání odpovídalo náročnému terénu, čili se jednalo hlavně o boj mezi vápny. Domácí měli více ze hry, vykoledovali si několik standartek, se kterými naložili prachbídně. My jsme se nedokázali pořádně prosadit přes obranu domácích. Střela Tměje byla vyjímkou. Po půl hodině hry dostal Honza Horníček víc prostoru než bylo zdrávo a střelou z nějakých 20-ti metrů překvapil Lněničku. O vyrovnání se pokoušel Chmelík, ale málem pánu Bohu vysklil okno.

Do druhého poločasu jsme vstoupili mnohem lípe. Nedá se přímo říct, že bychom soupeře zamkli na jeho polovině, ale alespoň jsme se o to pokoušeli. Jenže o sprchu střel se teda nejednalo. Několik šancí nám domácí obrana nabídla. V jedné z nich byl Burián ve vápně zfaulován brankářem a rázem jsme měli možnost vyrovnání. Zodpovědnost na sebe vzal Chmelík a s přehledem zavěsil. Tento výsledek nevydržel moc dlouho. Štancl na půlce ztratil míč a Sebranicích stačili asi 4 dotyky s míčem, aby ho Mitáš z hranice šestnáctky s pomocí tyče dostal za Lněničku podruhé. Na 2:2 mohl dát Válek, ale o fous branku minul. Do konce zápasu jsme se pokoušeli s výsledkem cosi udělat, ale snaha byla jaksi bezzubá. Ze standartek jsme nevytěžili nic a tak jsme znovu prohráli.

 

Aj ty konce

V klidné fotbalové atmosféře jsme doma přívítali možného lodivoda tabulky Jablonné nad Orlicí.

První poločas nepřinesl moc vzrušení, neboť ohrožení branky se nekonalo ani na jedné straně. Ale mohlo by, kdybychom uměli zahrávat standartní situace. Aby se do kabin neodcházelo za bezbrankového stavu dovolili jsme soupeři zahrávat rohový kop v poslední minutě. Špatně kopnutý centr Štancl prodloužil mimo dosah Lněničky a otevřel skóre.

Druhá půle byla sice lepší, než ta první. Jakýsi takýsi tlak jsme měli, jenže bez střely na branku to k ničemu není. Soupeř se ke střele dostal pár minut před koncem. Václavek napřáhl z 35 metrů, Lněnička zamrzl a míč si našel cestu do šibenice sám. Zápas nikterak atraktivní jsme nezvládli a Jablonné se mohlo vyhoupnout do čela.

Zas ten úvod

Do Králík jsme vyráželi jednak s vědomím, že jsme tam nevyhráli již řadu let a s pocitem, že sestava, která vyběhne bude trochu ozvláštněna. Soupiska sokolníků se téměř nevejde na tabuli, ale v kabině, která nepatří mezi ty největší, jsme se o sebe třeli minimálně. Stačila jedna mateřská, zánět slepého střeva, Velká pardubická, touha projevit pocit náklonnosti na jihu Evropy a do branky musel Burián.

Začátek zápasu klasicky v našem stylu - do desáté minuty dát soupeři náskok a pak se pokoušet s tím teprve něco udělat. Již ve 4.minutě jsme propadli na penaltě při rohovém kopu a míč z okolí brankové čáry vykopával Kuta. Názory na tuto situaci se různí i v našem kolektivu. Pomezní rozhodčí, který měl kromě hodně špatného výhledu v ochozech půl příbuzenstva, které si po nedělním obědě udělalo krátkou odpolední procházku zakončenou sledováním kopané, s jistotou branku potvrdil. O pět minut později jsme ztratili na polovině hřiště míč a domácí hoch měl před sebou dálnici až do vápna. Míč si předkopl a vyběhnuvší Burián sice nefauloval, ale s rukou na srdci musíme uznat, že penaltový prohřešek způsobil. Ejhle 2:0 a zase bylo o co hrát. Víckrát domácí branku netrefili. Nám se teda nevedlo o moc líp, pouze náznaky nás udržovali v naději, že třeba po přestávce by to mohlo být lepší. 

A bylo. Asi po 20 vteřinách druhé půle, stále za podkresu diska, byl před vápnem faulovaný Holomek a Skala podstřelil zeď s klidem sobě vlastním. Následovala pasáž, kterou lze pro nás neobvykle označit za tlak na soupeře. Hrálo se až na světlé vyjímky na jejich polovině. Bohužel šance Skaly i Klementa zvostaly nad brankovou konstrukcí. Narážečky Štancla se Zerzánem utl až praporek domácího pomezního, který si vysloužil tolik krásných slovíček na svou adresu, jejichž význam všichni znají, leč ve slovníku by se hledala těžko. Ten hoch se asi vůbec nebojí, že se mu to jednou všechno vrátí na dětech. Prakticky z ničeho přišla rozhodující branka, když domácí odkopli míč z obrany za tu naši, kde byl nastartován jejich spoluhráč a vylezlého Buriána přehodil. Sám před golmanem se ještě zjevil Skala, jenže na své zakončení nebude vzpomínat v dobrém. V poslední minutě jsme hladce pronikli za soupeřovu obranu a Holomek s klidným svědomím snížil. Domácí chtěli zápas dohrát na naši polovině. Po jednom klasickém fotbalovém souboji rameno na rameno byl Chmelíkovi odpískán faul. Nejistý pohled hlavního v kombinaci s rozklepaným dechem v píšťalce vysílal neklamné signály, že si za svým rozhodnutím stojí pevně asi jako soudruzi za trabantama. Počáteční klidné vysvětlování, argumentované jasnými a nezvratnými fakty uzavřel několikrát Kuta, který dal dvěma pánům ve žlutém najevo, že tato funkce určitě není pro každého, čímž si vysloužil pár volných neděl. Přesto pevně věříme, že v tom nebyl úmysl, nýbrž neznalost, mladická nerozvážnost a vidina teplé večeře na kopci.

Na body v neděli určitě bylo, příště snad budeme chytřejší a trenér bude mít větší variabilitu ve volbě 11 lidí.   

Ach Mirku, Mirku, kdopak-li jsi?

Po sedmi nezdarech, kdy už jsme si řekli dost a pevně se opřeli do tréninku se nás v kabině sešel opět houf. Věkový průměr znovu trhal rekordy, mládí svačilo buřta s pivem v ochozech a předzápasové prognózy expertů elektronické klávesnice hovořili jasně ve prospěch lídra tabulky. Návštěvnost hostujících fans všeho věku zvýšila bouřlivost atmosféry v našem fotbalovém svatostánku postiženého povětrnostními podmínkami z okolních polí.

Zápas jsme začali buď připosraně, nebo nám to prostě dopředu nešlo. Soupeř disponovaný rychlými hráči, kteří při úvodním podávání pravic z úcty vykali našim plejerům, jež jsou očividně starší než oni sami, prokazoval kvalitami své postavení v tabulce. Zejména rohy a auty o stejné trajektorii zaváněly průšvihem. Ten nahoře společně s Lněničkou, který před mateřskou dovolenou chytil kromě druhého dechu i pár šancí, nám byli ovšem nakloneni. První jakási šance z naší strany, kdy si konečně mohli dříve narození fanoušci sundat brýle na dálku, vyšla dobře. Centr do vápna, zřejmě z přímáku, směřoval na Buriána, ten byl ve vápně stažen a pak už se jen řešilo, kdo půjde kopat penaltu. Imaginární los vyšel na Zerzána, který s ní naložil poctivě a zažehl v nás plamínky vedení. Od rohového praporku se o několik desítek minut pokoušel lobocentrem překvapit hostujícího brankáře Burián. Za svůj pokus bez známého záměru byl odměněn hrobovým údivem se zbytky potlesku, ztrácejícího se ve větru severozápadního směru. Na druhé straně bylo přeci jenom o trochu rušněji. Lněnička se vytáhl skvělým zákrokem, když jasný gól po hlavičce tahal u tyče z brankové čáry.

Druhá půle byla oproti té první živoučká. Po pěti minutách odvedli Štancla a dalších zhruba 15 minut nevím, co se dělo. Údajná šance Kuty a Buriána podtrhla vyloučení hostujícího libchavského hráče. Hosté se snažili o vyrovnání, to je pravda, ale nepodařilo se jím pořádně projít do vápna. Rozhodnout mohl pár minut před koncem Skala. Burián vybojoval na hranici velkého vápna míč, předložil ho Skalovi, který svou myšlenku nedotáhl do konce. Dobrá věc se nakonec podařila a my jsme se mohli radostně odrazit k lepším zítřkům.

Klementovi chyběl Laurin

Při pochopitelných, nepochopitelných či žádných omluvenkách jsme do Loučky odjeli po dvaceti letech v sestavě, odpovídající těmto dávným věkům.  Osm stabilních hráčů, dva ze staré gardy, dva pauzující více jak půl roku a jeden dorostenec. Telefonování v týdnu tedy pomohlo k tomu, abychom odjeli alespoň v jedenácti lidech. 

První poločas byl ve znamení nepřesných přihrávek a kombinací jak z našeho, tak soupeřova pohledu. Ten druhý se s prvním prakticky ztotožnil. V prvním dějství nám byl přisouzen gól Zerzánem, ale následně Kopecký soupeři penaltovým zákrokem usnadnil vyrovnání. Ve druhé půli jsme se snažili nechat vyniknout našeh brankáře, aby dohnal pět měsíců nečinosti. Všechna čest, snažil se co to šlo, až deset minut před koncem kapituloval na konečných 2:2, když před tím náš nejlepší hráč na hřišti Klement vsítil druhou branku. Vedení ale vydrželo snad jen 5 minut. Škoda, že jsme na hřišti neměli alespoň čtyři Klementy. Stačilo by to určitě na vítězství. Byl o 300 % lepší než všichni ostatní.

V penaltovém rozstřelu nedal Zerzán a Skala. No a neboť Ozzy penalty rok nechytal ani netrénoval (byl překvapen, co se na závěr zápasu chystá), soupeř nám dal o gól víc a my jsme s Dlouhé Loučky jeli po dvou desetiletích s prohrou. Hra se nepodobala fotbalu ani kopané a neměůl na to vliv podmáčený terén ani míč. Ani rohy kopat neumíme.

BRIGÁDA

Přátelé, kamarádi, ve dnech 20.9.2014 a 27.9.2014 se uskuteční brigáda za účelem zkrášlení našeho betonového plácku. Předpokládaný start je vždy od 8:00. Takže se nestyďte přijít, v pátek si dejte o něco míň, ať ráno vstanete a čest práci.

Hledá se inseminátor

Co si budeme namlouvat. Výsledky nemáme takové, jaké jsme si představovali, ani celkový obraz hry není nikterak oslnivý. Jsou tu ovšem i zárodky toho dobrého. Vezměme kupříkladu tu pěknou čtyřku s Čistou, nebo dva bodíky s Verměřovicemi. Holý fakt k zamyšlení a dost možná uvedení do kroniky je, že za poslední dva zápasy jsme nevystřelili na branku. Je na čase cosi změnit.

Úvod zápasu nám vyšel opět klasicky. Třetí minuta, penalta a hned bylo o co bojovat. Musíme si položit ruku na srdce. Se soupeřem jako je Polička B se hrát dalo, hlavně teda mělo, jenže...

Penaltový faul mohl o pár minut později Šplíchal vymazat, když po dlouhatánském centru za obranu předběhl vše, včetně brankáře. Bohužel jeho lebka nasměřovala míč pouze do jedné místy bílé tyče. Zbytek poločasu by se dal sice šířeji rozebrat, ale byla by to ztráta času. Je pravda, že času jsme měli na všechno dost. I možností, jak ohrozit soupeřovu branku. Ale dostat míč do vápna, kupříkladu centrem, se projevilo jako neřešitelný úkol. Jednogólové manko do druhé půle tedy zůstalo.

Do té druhé se nás nahodit na správnou kolej pokusil sám lodivod svou přítomností na hřišti. Uběhly možná opět tak tři minuty a taková nemastná střela zpoza vápna zapadla k prešinského tyči. Nám se zápas zdramatizovat nepodařilo. Naopak soupeř po další chybě potřetí vystřelil do čtrykovaného a bylo skoro jasno. Hosté cítili, že by tohle už pustit neměli, tudíž začali riskovat víc, než možná bylo zdrávo. Z toho se rodily naše šance, ale moc dlouho na světě nepobyly. Hostující brankář všechno likvidoval. Když už na to sám nestačil, pomohla mu branková konstrukce, nebo sami protihráči, davájící si přednost na čáře v úmyslu věnovat první vstřelenou branku kamarádovi. 

Naše impotentní snažení dostat míč do soupeřovy svatyně i nadále pokračuje. Slepýma se sice střílí bez rizika, ale časem to omrzí.

Zřejmě nic moc

Týden po otočeném derby s Čistou nás čekalo další, tentokrát v Řetové. Těžko říct, kdy jsme tam hráli naposledy, ale hádám, že tou dobou byli tři hráči z naší lavičky ještě v rozpuku a ten čtvrtý nebyl na světě.

Očekávaný tlak domácích jsme se od začátku rozhodli raději nenarušovat a soupeřovi útočníci tento náš postoj férově ocenili ležérním počínáním ve slibných pozicích, takže Prešinský vyrazil víceméně jen jeden balon a jinak se ohlížel do sítě za sebou a odkopával a odkopával. A nejen on, ale vlastně všichni, nejvíc úspěšných kliček po hříchu nashromáždil stoper Holomek. Na malém hřišti se rýsovala možnost ohrožení brány třeba už při přímáku z půlky, ale bohužel jsme i při nich selhávali v naší věčně nejsilnější činnosti – nakopávání balonů. Naší jedinou střelou tak zůstala Buriánova jedovka z třiceti metrů, která se ale o stejný kus nevešla do branky.

Zpětně viděno se dá přestávkové dění shrnout tak, že jsme se ujistili, že je to špatné, ale evidentně zůstalo jen u uvědomění. Na tvrdší půlce hřiště se domácím útočilo lépe, ale první velkou šanci zblízka ještě Prešinský nohou vyrazil. To mohlo od našeho přestávkového poučení uplynout tak 5 minut. Chvilku nato se centr ze strany odrazil na velké vápno, kde se musel před zápasem zmiňovaný střelec Muller snad bát, jak tam byl sám. Bohužel má pro strach uděláno a s klidem vsítil vedoucí branku zápasu. Dalších dvacet minut do nás soupeř ještě bušil, vytěžil z toho naštěstí jen břevno, a tak by se mohlo zdát, že naše šance na body s čerstvými silami na trávníku ještě žije. Jenže soupeř se rozhodl, že si vlastňáka nedá, což sečteno s nulovým počtem našich střel dávalo jasný výsledek. V závěru svůj bravurní výkon vyšperkoval rozhodčí, který párkrát výrazně rozdmýchal emoce, jaké náš bezkrevný výkon určitě zajistit nemohl. Těžko říct, co ho k tomu vedlo, protože domácí proti nám opravdu žádnou pomoc nepotřebovali, takže jestli ta rozhodnutí dělal s tímto účelem, je to hlupák. A jestli si opravdu myslel, že rozhoduje správně, je to taky hlupák. Těsně před koncem jsme se ještě podívali na domácí precizní standartku, když si balon našel jednu tyč a zapadl za druhou, vážně hezká tečka, ale táhnout se do Řetový jenom kvůli tomu…

Ach ty úvody 

Los nám pro první regionální derby v této sezóně určil tým z Čisté. Na zápas jsme se scházeli trošku volněji, než bývá zvykem, odpovídala tomu aj rozcvička a úvod zápasu. Nepomohly ani dobře mířené rady vedení, které tušilo ofenzivní sílu soupeře.

Zkrátka po necelých patnácti minutách jsme prohrávali 2:0. Obě branky jsme si vlastně dali sami. Nejprve propadla defenzíva a Prešinský už toho moc nezmohl. Při druhé Štancl zbytečně ztratil na polovině míč a přesto, že to Pavlákovi trvalo docela dlouho, nebyli jsme schopni mu zabránit v tom, aby vstřelil svůj druhý gól v zápase. Diváci začali možná litovat toho, že sychravou neděli nestrávili raději u babičky na kousku štrůdlu a kávy. Přitom ještě za stavu 0:0 dostal míč za obranu Klement a předložil Buriánovi vcelku vkusně balón do skluzu, jenže náš nový kapitán přestřelil. Víru, že se dá se zápasem ještě něco udělat, vrátil do našich lebek Vašek Štancl, který si našel na vápně přímý kop Skaly. O tom, že hosté svůj dvougólový náskok do poločasu prohospodaří rozhodl Burián, který si naběhl za stopera na centr Štancla a hostující brankář byl opět o něco pomalejší. Obě mužstva měla ještě možnost přidat kus do sítě, ale žádná ze standartních situací se ani na jedné straně neujala.

Vstup do druhé půle se naštěstí dosti lišil od té první. Pavláka se našim zadákům dařilo držet dál od Prešinského, sice ho to asi docela bolelo, ale svůj úděl si vybral sám. Čistou jsme ve druhém poločase kromě jedné střely z dálky, která lízla břevno, do vyložené šance nepustili, čili záleželo jenom na nás, co dokážeme vyprodukovat. Nutno dodat, že naše sterilita je už na pováženou. Nejen, že se rodí skoro jenom samé holky, ale když už se rozhodneme vyrazit kupředu, tak většinou příjde sprška vaginálních opisů ze střídačky. Přechod nám pořád jaksi nefunguje. I tak jsme se ale do několika šancí dostali. Většinou to byly teda standartky. A právě z jedné z nich se opět prosadil hlavou Burián, který tak dokončil obrat výsledku. Úplně na konci zápasu, kdy už Čistá neměla co ztratit pronikl do vápna Mach a po jeho změně pohybu do horizontální polohy pojistil tři body z penalty Zerzán, i když s řádnou dávkou kliky.

Tři body se počítají, ale že bychom plesali nad výkonem....

Mládí vpřed

Do Ústí, kde jsme naposledy vyhráli minulou válku, odcestoval opět početný zástup hráčů. Bohužel to bylo to jediný, s čím jsme mohli být spokojený.

Od úvodního hvizdu soupeř ukazoval, že to letos asi myslí vážně. Už soupiska napovídala, že půjde o zápas plný běhu a že každý sobotní škopek s panákem na Babím létě bude hodně znát. Opřeli se do nás, ale naše inženýrská defenzíva s nezvykle hlasitým Prešinským namíchala pevnou dávku betonu. Bylo zřejmé, že pokud se urodí, tak asi jenom z brejku. Zerzán měl několik slibných možností, ale vždy něco scházelo. Do naší největší šance v prvním poločase se po rohovém kopu dostal Skala. Přestřelil. Domácí jich měli přeci jenom o něco víc, takže určitě nemohli být o přestávce spokojeni s výsledkem 0:0. Druhá půle prakticky kopírovala tu první, jen symetricky otočenou k druhé brance. Bohužel jsme se nevyvarovali faulů před vápnem. Z jednoho takového se domácím podařilo přesnou střelou přes zeď jít do vedení. O vyrovnání se málem postaral Burián, kterému scházel kousek nohy na centr Nováka. O pojistku se ústečtí postarali 10 minut před koncem krásnou šibenicí z hodně nízkého úhlu. Síly ubývaly, což se naštěstí neodrazilo na výši skóre. I když klidně mohlo.

Penalty umíme  

Na první mistrovský zápas v Bé třídě mělo trenérské trio nezvykle zamotanou hlavu. Způsobila ji abnormálně vysoká účast hráčských jednotek v jedné kabině. To se na začátku sezóny občas stává. Snad se křivka bude pohybovat v horizontální rovině.

Prvních dvacet minut utkání probíhalo podle stravitelného scénáře. Vcelku se nám dařilo držet míč na nohách, soupeře od těla, ale kromě několika provizorních šancí zase žádný vzůšo. To až Burián se po pohledné průnikovce ocitl za hostující obranou. Sám před brankářem se zastavil v domění, že stojí v postavení mimo hru. Práci za něj dokončil Zerzán, který přesnou střelou k tyči otevřel skóre. Místo posichrování výsledku, a šance na to byly, se stal pravý opak. Za naši obranu se dostal pro změnu hostující záložník a Štancl neodhadl situaci a vše vyřešil ve vápně nedobře. Stejně si počínal i Prešinský při penaltě, šel úplně na druhou stranu. Od vyrovnání se vyrovnala i hra, ba spíš měli navrch chlapci ze vsi turecké. Přesto jsme šli do kabin s gólovým náskokem, když Chmelík z voleje vrátil odražený rohový kop přesně k tyči.

Druhá půle se nesla v rytmu nepřesností. Slibné náznaky brejkových situací jsme nedokázali dotáhnout ani do špatného konce. No a tak zákonitě přišel trest. Necelých 10 minut před koncem jsme vzadu propadli a možná trochu šťastnou brankou hosté vyrovnali. Na řadu tedy přišlo zatraktivnění zápasu v podobě penaltového rozstřelu. Ale ten my umíme.

Všech pět hráčů (Skala, Burián, Válek, Tměj, Mach) svoji šanci využilo. Jelikož si tak vedl i soupeř. Přišlo na náhlou smrt. K míči se postavil Tomáš Holomek, sami hráči ho vybrali. Nikdo se nedíval, jak to Holub kopne. Proměnil. Prešinskému to naposedmé konečně vyšlo, čímž pádem jsme brali 2 body v nové soutěži.

AKTUÁLNĚ - poslední přípravná utkání

 

STŘEDA 6.8.14 v 18:00 hod (sraz 17:00) doma proti Janovu

SOBOTA 9.8.14 v 17:00 hod (sraz 16:00) doma proti Dolnímu Újezdu A

 

Vážení, velevážení, zanedlouho nám začne nová sezóna. Tentokráte o soutěž níže, než tomu bylo minulý rok. Naše první setkání se uskuteční ve čtvrtek 10.7.2014 od 17:30. Další trénink bude v sobotu 12.7.2014 od 15:00.
Příjďte všichni! I ti, co hostovali mimo náš spolek, nebo se věnovali jiným aktivitám. Ať se ví, s kým se může počítat, kdo si kdy chce naplánovat dovolenou a tak podobně.
V sobotu 2.8.2014 se hraje pohárové utkání s Litomyšlí.
Hlavně se nestyďte přijít VY mladí (ročník narození vyšší než 1980), protože ty "starý páky" to nemůžou táhnout do nekonečna.
 
Volné pracovní pozice: - trenér žáků, elévů, vedoucí mužstva mužů
Kdo neví, co odpoledne po práci dělat, ozvěte se, neprohloupíte.

Archiv novinek a zápasových článků ze sezón: