Začátek letní přípravy ve čtvrtek 20.7.2017 od 18:00 hod (docházka).
Oficiální stránky fotbalového klubu TJ Sokol Morašice
Znak TJ Sokol Morašice

Články ze sezóny 2012/2013

Turnaj morašických čtvrtí 2013

Pátek 5.7.2013 od 13,00 hodin na hřišti v Morašicích

Konečné pořadí: 1. Říkovice, 2. Mexiko, 3. Za Rychtou, 4. Hřbitovní kvítí, 5. Kaučina, 6. Františka

Nejlepší střelec: Kopecký Michal ml.

Vítězové penalt: Petra Válková a Tobiášek ml.

Tak končí naše komédie

V kabině jsme se sešli v deseti a čekali až přijedou posily z béčka ze zápasu v Třebářově. Chyběli Škoda, Štancl, Vosmek a Zerzán.

Domácí nás od začátku zmáčkli a po nevydařeném odvrácení rohu poslali ve 3. min. centr zpět do vápna, kde zůstal osamocený jejich útočník a hlavou skóroval do protipohybu Lněničky. Domácí nás neustále přehrávali, po malé krátké vysoké domů od Chmelíka nastřelil Ozzy záda domácího útočníka, od kterého se z vápna odrazil míč do náší svatyně. Třetí nebo nevím, jestli to nebyl druhý gól si nepamatuju. Do kabin se šlo za stavu 3:0.

Ve druhém poločase šli domácí několikrát sami na Prešinského, ale buď netretili bránu nebo zasáhl Míša Préša. Druhé dějství bylo vyrovnanější než první, i my jsme měli několik slibných šancí, Kléma sám na brankáře, Štancl V. hlavičkoval po rohu těsně vedle domácí branky. Kýženého gólu jsme se dočkali až patnáct minut před koncem, kdy levou nohou prostřelil brankáře křížnou střelou Klement.

Do konce se už skóre nezměnilo, a tak jsme mohli být rádi, že letošní sezóna už končí...
 

Byly i horší zápasy

K poslednímu zápasu na domácí půdě jsme museli pro zjevné důvody zamíchat sestavou a prolnout Áčko s Béčkem dohromady. A nebylo to naposled.

Úvodních pětadvacet minut se jednalo z naší strany o velice aktivní přístup k fotbalu, kdy jeden pohyb střídal druhý a soupeř moc nevěděl kudy kam. Zvláště pravá osa Klement - Zerzán vystrkovala kopačky směrem vpřed. První slibnou šanci vypracoval Zerzán úprkem po lajně a přihrávkou pod sebe na nabíhajícího Chmelíka, jehož střelu brankář pouze vyrazil, s druhou nahrávkou Zerzána už tolik práce neměl. Po faulu na Klementa centroval Kuta do vápna. Míč by asi skončil v bráně, kdyby ho Chmelík zasáhl o něco méně, nebo vůbec. Ovoce přinesla až souhra Kuty se Škodou, kterou později jmenovaný tváří v tvář golmanovi vyřešil, na to, že byl na Sádku, velmi klidně. Tím to ale haslo a prakticky po zbytek zápasu převzali otěže hosti z Jablonného. Pro zranění museli vystřídat Zerzán s Ropkem, čímž nechci říct, že by to byl zrovna důvod změny pojetí hry z naší strany. Hned po přestávce se k odraženému míči na vápně dostal nepokrytý Lička a procpal merunu do sítě. Do vedení nás mohl poslat Kuta, který se po jedné z mála akcí po zemi dostal prakticky do totožné situace jako Jiráček v pátek proti Bufonovi. Výsledek akce dopadl rovněž stejně. Jablonné si připravilo několik velmi dobrých příležitostí, ale naštěstí většinou trefili prostor, kde se zrovna nacházel Lněnička. Tudíž po shrnutí se dá říci, že jsme za bod vlastně rádi. V období festivalů a dalších hurá akcí se bude muset na poslední zápas v sezoně asi opět trochu polepit sestava. Hlavní cíl pro jaro byl však splněn, tak si můžeme dovolit mírný komfort.

V obyváku jsme zachrápli

Na přímý boj o bronzový flek jsme odcestovali trochu netradičně do Pomezí. Jeden pojízdný vůz v sobě skrýval několik defektů, které během cesty vycházely pomalu na povrch. U druhého zase pomalu docházel olej. Jenže hlavní potíží se zdá být počet lidí na soupisce. Stačí jedna svatba, jedna červená karta, trocha práce, mnoho neochoty a na lavičce se trenér skoro bojí. O den dříve za Béčko bylo tak natřískáno, že se někteří nevešli ani na lavičku a museli vítězný zápas strávit u piva v hospodě. Pořekadlem "Mládí vpřed" bych se moc nechlubil, poněvadž mladí perspektivní členové Sokola neprojevují dostatek erudice a zájmu publikovat svou osobu v té nejlepší kvalitě na trávníku, jenž nemá v kraji obdoby. Místo nich se musí po hřišti chtě - nechtě prohánět otcové od rodin, jejichž děti pomalu prožívají první lásky. Stačí však aby došly léky, chuť, nebo se prostě namíchnou a řady prořídnou ještě víc. Na utkání jsme dorazili tedy v pořádku a konec i v počtu, který zajišťoval potřebné jednotky k úvodnímu hvizdu. Zapomněli jsme se ovšem stavit v nemocnici pro návleky. Hned co jsme překonali bahenní lázně, způsobené srážkami, které nad našim územím poslední dobou převládají, ocitli jsme se v "obývacím pokoji" se zeleným kobercem, na který nám bylo povoleno pohledět pouze jedním okem a to ještě skrz svářečské brýle. Po několikaminutovém řádném čištění obuvi jsme vstoupili do kabiny, kde každému z nás byla určena role, kterou v zápase ztvárníme. Rozvičku jsme se soupeřem provedli na nám dobře známe jetelové směsi obklopené malým potůčkem ze dvou stran.

Sranda nás přešla poměrně brzy, co sudí, jež dorazil z nedaleka se svými partnery (pomezní rozhodčí) kyvadlovou dopravou, vtlačil svůj dech do píšťalky. Již ve čtvrté minutě totiž nezafungovala ofsajdová "past" a domácí Stýblo byl u míče o chlup dříve než Lněnička. Míč si prohodil, rozmyslel se a v klidu do prázdné branky rozjásal ochozy. O tři minuty déle bylo ještě hůře. Centr z levé strany, možná nějaký odraz a opět "Brčko" s klidem míč zpracoval a z otočky zvýšil skóre střelou přesně k tyči. Škoda, že jsme se probrali až po deseti minutách. Nicméně v 15.minutě domácí propadli na půlce a míč se z levé strany přes několik hráčů dostal až ke Škodovi, který vylezlého golmana přestřelil a dal zápasu zajímavý ráz (alespoň jsme si to v tu chvíli mysleli). Zápas skončil pro Zerzána, kterého kvůli zranění nahradil Mach, jenž se rozhodl rozšířit užší kádr. Do konce poločasu se o uchazeče zapsali pouze Štancl, který v záklonu přestřelil a několik minut před ním domácí borec, který zamířil přesně do půllitrů temperamentního publika sedícího nedaleko.

Řádově 10 - 15 minut druhého poločasu jsme si vytvořili celkem slušný tlak, který ale končil u vápna domácích a nebyli jsme schopni se dostat do pořádné brankové příležitosti. Centr Kuty do šestnáctky brankář stačil jen lehce vyrazit, vleže však stačil strčit ruku do střely Škody, který tím pádem propásl obrovskou příležitost. Míč do branky sice dotlačil Burián, trefil mu však ruku, takže udělal radost pouze fanouškům, kterým z prvního poločasu zalezl zřejmě hluboko do lebky. Celou dobu fandící publikum dokázal vyhnat od sklenice piva jenom Kubeš, který byl v souboji o něco později a linčování se vyhnul pouze zázrakem. Na druhé straně hatrick odmítl Stýblo. Nepředvedli jsme nic navíc, body tedy zůstali u Poličky. Nutno dodat, že hřiště mají vskutku kvalitní.

Soutěž zachráněná, hledíme dopředu

Se stále se blížícím létem nám počasí neustále ubírá i tu špetku diváků, kteří mají to srdce přijít na domací zápasy místního Áčka. Ceníme si toho, že přes naše výkony a nízkou teplotu zůstali až do konce.

Když už jsme se konečně rozhodli v jaké kombinaci dresů nastoupíme, přivítali jsme na semtam trávníku béčko Moravské Třebové, kde při podzimním vzájemném střetnutí rezerva zvítězila 2:1. Celý první poločas probíhal formou nepřesných přihrávek, vyčítavých pohledů a hlasitých povzdechů. Dva jakýkoliv hráči si nebyli schopni vyhovět, z čehož těžil soupeř. Nejprve rohy, později i přímáky. K vážnější střele se díky Bohu nedostal. Naši největší šanci propásl asi o deset centimetrů Burián, na jehož hlavu se snesl rohový kop Kuty. Kuta pak také mířil po nahrávce před vápno asi o 46,5 cm vedle levé tyče. Nedařilo se projít na polovinu soupeře po zemi, ani vzduchem. Což logicky vedlo k trestu. Burián v dostatečné vzdálenosti od brány dobře zabojoval v souboji, sice s faulem, ale snaha se cení. Centr do vápna nasměřovala na branku hostující lebka a Prešinský si připsal dobrý zákrok, jenže míč mu při dopadu na zem vypadl a skončil v síti. Před koncem poločasu měl ještě Prešinský starosti s nepříjemnou střelou ze střední vzdálenosti.

V hrobovém přestávkovém tichu bylo jasné, že takhle asi ne. Tudíž jsme změnili přístup, poté i rozestavení a začali jsme se dostávat do mírného tlaku. Vyrovnání přišlo po pěkně sehrané akci Zerzána s Ropkem, kdy vymíchali dva protihráče a Zerzánův centr na zadní skončil s pomocí tyče v bráně. Podal si ruku s otcem a vraceli jsme se zpět na vlastní polovinu. O vedení se snažil nejprve Kuta, jehož střela měla spíše stagnující parametry. Poté pohledný přímák o chlup minul Ropek s Buriánem. Další pokus o steč hostující svatyně již vyšel. Dlouhý balón křížem na obranu prodloužil Burián a třebovský bek si pod tlakem chtěl pomoci zřejmě malou domů, kterou důmyslně vystihl novopečený ženáč Válek a procpal míč pod padajícím brankářem podruhé do sítě. Hosty mohl dostat na koně ještě Vosmek, který dostal přísnou druhou žlutou kartu za to, že se při odkopu od branky na poslední chvíli rozmyslel a chtěl změnit své rozhodnutí. V samém závěru si ještě Kuta přehodil míč na levačku a z hranice vápna vypálil pod břevno. Radost mu sebral golman, který míč s potížemi vyrazil na roh. Nejednoho diváka pobavila momentka, kdy Burián vyslal do laufu za obranu Kutu. Hned jak si všiml o koho se jedná, procedil skrz ústa hlubokou omluvu: "Ty vole, to seš ty :)" Nic víc se již nestalo a zápas skončil. Jen co jsme si se soupeřem podali ruce na známku přátelství, vydali jsme se do polí. Po půlhodinovém prohledávání olejky rojnicemi ve formacích 4-4-3 a 1-3-6-Kuťák jsme s údivem zjistili, že v zemědělské půdě, o rozloze asi 4 ha, nenajde míč ani dobře organizované komando.

Skvěle hrající Morašice nenadchly

Z posledních novinových článků čekal možná každý druhý nezaujatý fanoušek okresního fotbalu příděl branek do domácí sítě. Jenže po sobotním derby se ukázalo, že opěvování bylo způsobeno spíše neinformovaností novinářů, neboť není všechno zlato, co se třpytí. Vzhledem k tomu, že na trénink se průměrně dostaví 4,12 hráče, včetně trenéra a brankáře, tak forma logicky nemůže jít nahoru. Takže pokud si někdo v sobotu po obědě místo fotbalu vybral sledování Posledního mohykána s lahváčem v ruce, o moc nepřišel.

Přitom začátek vycházel podle představ. Již ve třetí minutě zahrával Kuta kousek od rohového praporku přímý volný kop a s pomocí brankáře Kačera, tyčky a Ropka jsme se dostali do vedení. Na kvalitním trávníku, ze kterého bolej nohy stejně jako u nás, nám postupem času dělalo největší problémy velké množství prostoru a času, což si dokážeme vysvětlit dost těžko. Místo abychom domácí dostali pod tlak, tak jsme učinili pouze pár planých pokusů o výpad za obranu. Vždy se jednalo o ofsajd. Prvním varováním byl rohový kop zahrávaný Benešem, který Lněnička vytěsňoval na břevno. O pár minut později Lněnička uklidňoval všechny přítomné, že jde míč za bránu, ten ale skončil na břevně a osamocený Janoušek v klidu vyrovnal. Do třetice musel Lněnička řešit ošemetnou situaci po průchodu Vaníčka do pokutového území. Zpětně mohu říci, že to vyřešil dobře, protože ho fauloval a následnou penaltu mu chytil. Nicméně, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se z dálky krásně k tyči trefil Beneš a dokončil obrat skóre. Vyrovnat mohl Burián po závaru v šestnáctce, ale na malém vápně se míč odrazil od jeho opoceného čela (důvod nevstřelení branky) příliš vysoko.

Poločasová rozmluva přinesla zlepšení asi jen v tom, že už jsme si tolik nenadávali, jako v prvním poločase. Zhruba po deseti minutách hry pláchl po křídle Vaníček a z dobré pozice nastřelil boční síť branky. Z "protiútoku" (prostě jsme se nějak dostali k vápnu soupeře) poslal Zerzán skrz vápno balón, jenž prošel asi čtyřmi jeslemi a Burián prázdnou brankou tentokrát nepohrdl. No a to bylo asi tak všechno zajímavé a vážné, co se na hřišti dělo. Zápas byl chvílemi emočně dost vypjatý a nervy pochodovaly na každém kroku. Remíza je asi spravedlivá, protože kde nic není, ani smrt nebere. Diváků také mnoho nebylo, na to, že se jednalo o derby. Dokonce jsme všech devět přítomných podezřívali, že si spíš přišli zabrat ta nejlepší místa pro následující utkání domácího Áčka, které skončilo bez branek. Supr sobota :)

Po zápase jsme si všichni sedli a vyjasnili si, co vedlo ke ztrátě bodů na půdě posledního celku tabulky. Zapřemýšleli jsme i nad variantami nápravy. Seděli jsme však dlouho a poctivě, čili moc vzpomínek bych v paměti nehledal. Takže pro příští domácí zápas je vše opět otevřené a překvapení nejsou vyloučena.

 

Jsme zase o krok před nimi

Výhra proti Semanínu se rovnala téměř povinnosti, neboť se slušelo jim oplatit podzimní porážku a také to znamená další ukotvení v klidných vodách tabulky. Počasí nám opět přálo, čili se nemuselo hrát na poušti a výše trávy zbrzďovala míč natolik, že nemusel utíkat ani těm méně nadaným z nás.

Od začátku zápasu jsme měli jakous-takous převahu. Akorát se nedařilo žádnou akci dokončit s příznivým rozzuzlením. Ať už z rohů, nebo ze střel kolem vápna jsme branku prakticky neohrozili. Zkoušeli to Kopecký hlavou a i Škoda s Chmelíkem nepochodili. Vyšlo to až při závaru v šestnátce, kam poslal centr Válek a Štancl takovou polostřelonahrávkou zastihl v dráze letu Buriána, který hlavou prodloužil trajektorii míče za bezmocného brankáře. Bohužel jsme pak nějak vyčichli nic dalšího se neudálo. Hosté dokázali z ojedinělé šance na konci poločasu vyrovnat. Útočník dostal ideální pas za obranu, Vosmek se na něj snažil pověsit, ale marně. Se sólem si poradil velice dobře. Před vápnem vystřelil po zemi přesně k tyči a bylo hotovo.

Druhá půle byla lepší aj živější, i když to zpočátku tak nevypadalo. Semanín se dostal do tlaku a my jsme jim laxním přístupem dovolili průchod až vápnu. Dá se říct, že nás nakopla vedoucí branka, kterou zařídil opět Burián, když si naběhl na zadní tyč, kam se snesl centr Štancla. Míč poslal s pomocí tyče do branky. Pár minut před tím postupoval Burián do šance, kterou se rozhodl rešit nahrávkou na Škodu, což se ukázalo jako ne zrovna ideální řešení. Do velké šance se dostal Válek, ale jeho střela byla zblokována. Z rohového kopu našel Kuta přesně Ropka, který přesně navýšil skóre o dvě branky. Centrujícímu Kutovi se dostalo potlesku na otevřené scéně z odlehlé lavičky, kde seděl ještě svobodný Pepa Jokšu, který "ukončil" aktivní kariéru, s nastávající. Válka vystřídal Zerzán, který po několika vteřinách na hřišti mohl trefit do černého. Nahrávku mezi beky ovšem zakončil pouze do brankáře. Situaci jsme si zkomplikovali po ztrátě míče na půlce a druhým sólem soupeře, který si v zakončení počínal stejně chladnokrevně jako v původním případě. Na přímý kop Kuty si na zadní tyči vyskočil Burián a vrátil míč před prázdnou bránu, kde před Chmelíkem stála jenom síť. Nevím co se stalo, ale najednou hlavičkoval Škoda do břevna a nic. Do další tutovky se opět z pravé strany prodral Škoda, jenže golman hostí byl zase proti. Pár minut před koncem vyslal Zerzán do laufu samotného Kutu, který namířil chladnokrevně po zemi k tyči. Míč skončil pod břevnem a tím bylo prakticky rozhodnuto o konečné podobě výsledku.

Výhrou o dvě branky jsme získali lepší vzájemný zápas, což je bod navíc. Smůla, že jsme nedokázali proměnit větší množství šancí, kterých jsme měli po delší době opět víc než dost, čímž pádem jsme se museli zbytečně strachovat v určitých fázích zápasu o výsledek. Za týden nás čeká v sobotu derby s Litomyšlí, které by chtělo též vyhrát, aby následné veselí probíhalo s lepší náladou hned od začátku.

Ty konce

Poslední dohrávku jsme uvítali snad jen proto, že byla opravdu poslední, protože jsme se scházeli opět jako skauti k večernímu rozdělávání táboráku. Nicméně jedenáctku jsme dohromady dali a ještě pár kusů zbylo na střídání.

Nedá se říct, že jsme na lodivoda bé třídy vlítli, protože to nám prostě není vlastní, ale asi ve druhé minutě jsme měli 2 hodně velké šance, které měly skončit jinak. Obě se udály po rohových kopech, nejprve domácí obránce ve vápně narazil Buriánovi, který nechal bohužel vyniknout golmana. Z následujícího rohu pak minul o pár čísel hlavou Kopecký. S přibývajícími minutami se dostali nahoru domácí, dokonce několikrát zahrozili, ale Prešinský si počínal jistě, což se o nás ostatních říci nedalo. Kazilo se opět mnoho přihrávek, přitom trávník byl k fotbalu předurčen přímo ortodoxně. Jenomže ve většine případů jsme byli o malý kousek v souboji pozdě, nebo vůbec, z čehož vyplynul žlutý karneval hlavního rozhodčího. Jediný pokus o první branku zápasu vyslal Škoda, jenže střela měla opačnou rotaci, než by bylo potřeba a skončila v kopřivách. Prešinský ještě minul standarní situaci soupeře, ale naštěstí v cestě stálo břevno.

Druhý poločas se zdál býti takový laxní. Jenom Zerzán dělal domácímu bekovi problémy, jenže ze závarů jsme nevytěžili nic. Třebovou poslal do vedení jinoch z rohu, k jeho smůle to bylo ale rukama. Sice tvrdil, že skóroval hlavou, jenže lhaní se neodpouští, takže následovala karta barvy žluté. Pokud to myslel vážně, tak by si měl zopakovat anatomii lidského těla, aby si nepletl orgány. V budoucím životě by ho to mohlo dost poznamenat a skončí sám. Čtvrt hodiny před koncem vyslal Kuta dopředu Zerzána, který svou rychlostí elegantně obkopl posledního hráče Třebové a ten zatáhl za záchranou brzdu. Výsledek pouhopouhá žlutá karta. Přímý volný kop ze zajímavé pozice pro toho, kdo to umí kopat, se rozhodl zahrát Kuta. Nevím, jak to dělá, ale možná i na tohle existují jakási skripta. Levou, přes zeď do vinglu a nazdar Franta Jakubec. Uplynulo zřejmě něco okolo 5 minut, domácí se vybodli na návrat, Zerzán zase utekl a předložil Kutovi na vápno míč. Ten se nerozmýšlel a pumelicí trefil golmana, dostal možnost reparátu, ovšem tentokrát pravou nahulil pouze síť za brankou. Už to vypadalo, že urveme výhru, ale 2 minuty před koncem nakopli třebováci míč dopředu. V 9 případech z 10 by se nic nestalo, ale my jsme vždycky vyjímka. Kopecký ač se snažil, jak mu tělo dovolilo prohrál sprintérský souboj s o generaci mladším chlapcem, který téměř od rohového praporku poslal pas na kamaráda, který o sobě nedal nikomu z nás vědět a stál v klidu na penaltě. Zpracoval a střelou k tyči vyrovnal. A tím to haslo. Kdyby jsme nebyli trotli, tak jsme místo jednoho bodu mohli mít za tyhle dva poslední zápasy body 4, čímž pádem by se záchranářská akce mohla pomalu změnit na postupovou. Takto stále bojujeme o přežití.

Z "králíkárny" s prázdnou

K nedělnímu zápasu se z různých důvodů nedostavilo hned několik hráčů ze "základu". Důvody jejich nepřítomnosti byly různé, počínaje manželkou a končeje přijímačkami na VŠ. Proto byl povolán stále nestárnoucí Franta Ropek a po zranění se do sestavy vrátil Milan Klement. Po nepříliš vydařeném vystoupení se Sebranicemi jsme se chtěli pokusit o nápravu.

Jenomže úvod tomu vůbec neodpovídal. Na hřišti, kde každá prudká změna pohybu stála hráče pád na hubu, jsme byli od začátku hodně pasivní a k míči jsme se pořádně dostali až asi po dvaceti minutách. Domácí tlačili, zahrávali nesčetně rohových kopů a můžeme být rádi, že jsme nenafasovali. Hra se v dalším průběhu pomalu vyrovnávala, ale přesto Králiky - Červená Voda (dále jen K-ČV) hrozily především z dlouhých pasů za obranu. Naši první střelu na domácí klec vyslal Štancl, ale bylo to z dálky a že by s ní měl brankář problémy se říct nedá. Přesto jsme mohli do poločasu vést, když Burián dostal přihrávku za beky, která byla ovšem o pá km/h rychlejší, tudíž u míče byl golman o pár pikosekund rychleji.

Druhý poločas byl podstatně vyrovnanější, než ten první, přesto se nám moc nedařil přechod do útočné fáze, takže se opět hrálo většinou na naší polovině. Do obrovské šance se dostal Burián, kdy ho vysunul Kubeš, ale ten před golmanem zaváhal a dovolil mu, aby si připsal důležitý zákrok. Pak naším vápnem propadl centr, který až nepochopitelně minul K-ČVský útočník před prázdnou bránou. Hlavně ve druhém poločase rozhodčí povolil trošku tvrdší metr, takže došlo i na menší strkanice. Třeba Martin Buriánu se přiblížil počtem zubů ke svému synovi. Některé zákroky nebyly možná úplně fér, ale faktem je, že domácí se s tím vyrovnali mnohem lépe než my.

Po jednom rohu hlavičkoval K-ČVský hráč lobem na břevno. Z přímáku Ropek hlavou v souboji s golmanem minul. Několik střel se nám povedlo před průchodem ke Lněničkovi zblokovat. Do vedení jsme ale mohli jít my. Klement přihrál na střed hřiště Štanclovi, jehož střelu brankář vyrazil pouze před sebe, jenomže dobíhající Zdenda ležícího brankáře nechal opět vyniknout. Škoda. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Po jednom odraženém centru jsme si nedokázali přebrat probíhajícího soupeře, který dostal míč za obranu na hranici, možná trochu za hranicí ofsajdu a takovou polostřelonahrávkou vybídl kolegu, aby 3 minuty před koncem skluzem uklidil míč za bezmocného Lneničku. V poslední minutě ještě chytil brankář přímý kop, který šel na střed brány.

Musíme uznat, že domácí vyhráli zaslouženě. Byli lepší, důraznější, hlavně v prvním poločase měli hodně příležitostí. Králíkům upřímně přeji, aby postoupili, protože se mi k nim za rok už nechce. Je to daleko a prohrát zase gólem v předposlední minutě namíchne. My bychom měli ale zase zabrat, protože se tabulkou propadáme dolů. Nahráno ještě nemáme a bude to chtít ještě máknout. A trénovat.

Z mušky zlaté masařka

K prvnímu máji i odloženému zápasu jsme byli nuceni sestavu promíchat, neboť se z různých důvodů nesešli všichni aktéři.

Co se týče úvodního poločasu tak mohu směle říci, že až na světlé vyjímky jsme byli o něco aktivnější. Jedná se ovšem řádově o desetiny procent. Střelu Štancla z velkého vápna zablokovala obrana. Šance Škody a Kuty mířily zase vysoko nad. Burián si vkusně narazil míč s Kutou a dostal se až sám před brankáře, který rychlým vyběhnutím zabránil Buriánovi ve střele. Zahrávali jsme i dostatek standartních situací, ale ve vápně hrubě chyběl důraz, takže s eliminací míče neměl sebranický golman větší problémy. Fotbalovosti vskutku mnoho nebylo, o vzruch se spíše staral opakovaně sebranický kapitán, který si zřejmě pásku na levé paži přiškrtil příliš a návalu krve jeho psychicky verbální soustava podléhala v pravidelných intervalech. Hosté se dostali do tlaku až v závěru první půle, kdy několika střelami ohrozili branku. Zvláště ta poslední, kdy Lněnička výborně zlikvidoval únik soupeře zvyšovala šanci na zisk bodů.

Druhý poločas byl vážně skvostný. Hned od začátku jsme si nedůsledností a lajdáctvím koledovali o nafasování. Soupeř se obrazně řečeno dostal na koně a my jsme ho po zbytek zápasu nebyli schopni z něj sundat. Naši ojedinělou šanci, která by stála za zmínku zařídili starý známí - Kuta z lajny odcentroval do vápna, kde si míč našel Buriána a ten v souboji přetlačil soupeře a procpal vítězný balón do sítě. Do konce zbývalo ale ještě hodně zim a nervy dostávaly pořádně zabrat. Nebudu tady vypisovat všechny šance Sebranic, protože si je už ani nepamatuju a nerad bych na někoho zapomněl, ale kolikrát jsem se až divil, jak je možný, že není vyrovnáno. Kromě nervů trpěla také krční páteř, protože člověk si při sledování míče připadal jak na tenise. Se závěrečným hvizdem se ulevilo.

Domnívám se, že jsme ve středu před zápasem místo svých drahých lásek líbali pod rozkvetlou třešní paní štěstěnu a nám to teď oplatila. Byl to na jaře náš nejhorší zápas a jak zní dlouho omleté klišé, musíme na něj rychle zapomenout. Soupeři se na něj bude zapomínat určitě hůř. Stávají se horší věci, nikomu se nic nestalo, máme další tři body a to jsou fakta, která se nezmění. My doufáme, že po dnešku nějací fanoušci příjdou i příště a my se polepšíme. Snad.

Každý trávník má svá specifika

V dobře se rozvíjejícím rozjezdu jara jsme chtěli pokračovat i proti v tu dobu druhému celku tabulky. Hosté přijeli dobře naladěni a stejně jako ostatním soupeřům se jim do mysli nesmazatelně zaryla naše hrací plocha, která bude společně s kabinami za takových 20 let jistě zařazena na seznam UNESCO a z Morašic se postupně stane první oficiálně uznávaná památka z fotbalového prostředí.

První poločas byl celý takový neochucený. Většina z nás se bála si dojít pro balón zřejmě kvůli možné chybě. Tak se jen tak pobíhalo, míč se místy schovával ve vysoké trávě a střel na bránu bylo hodně poskromnu. Hosté byli mírně aktivnější, ale za celý poločas se dostali kromě několika rohových kopů k jedné střele, kterou Lněnička vyrazil právě na jeden z nich. Z naší strany nadělaly drobné starosti Poličce také jen rohové kopy. Ale Kopeckého hlavičce chyběla patřičná razance. Až pár vteřin před přestávkou vyslal Kuta Škodu k rohovému praporku, ten zasekl míč a odcentroval do vápna, kde nikdo z nás nebylo. Hostující obránce ovšem ve snaze míč odkopnout pouze protečoval za bezmocného brankáře.

Po přestávkové debatě bylo jasné, že musíme přidat na důrazu a bojovnosti, jinak byla možnost výhry dosti nereálná. Hned z kraje druhého poločasu jsme Poličce darovali několik standartních situací ze středového kruhu. Nevytěžili z toho nic, tak jsme udeřili my. Kuta si vyměnil míč se Škodou a Zerzán dostal míč do lajny a ukázal svou velkou přednost. Během pár sekund byl daleko za všemi a přes celé vápno poslal parádní přihrávku nabíhajícímu Buriánovi, který prázdnou bránu trefil. Dál se pokračovalo mezi vápny bez většího vzruchu, než Štancl poslal Zerzána do obdobné situace, který zkopíroval druhou branku s tím rozdílem, že na konci akce stál tentokrát Kubeš. O další zásah se mohl postarat Škoda, kterého ve vápně našel centrem Kuta, ale přímý nárt tentokrát selhal. Poté Štancl raději vystřídal, kvůli odhaleným příliš důrazným jevům, které by mohly končit červenou kartou. Na jeho místo se posunul Burián a už po několika sekundách v nové roli z dálky napřáhl levačkou a střelou k tyči stanovil konečnou výši skóre. Zpečetit bůra odmítl Válek, který po průniku zblízka trefil pouze brankáře. Hosté se k přímé střele na naši branku dostali snad jen jednou, ale i ta skončila nad.

Konečný hvizd znamenal další důležité tři body, které vyloudili na několika tvářích fanoušků jemný úsměv. Mnozí hráči očekávali mírný potlesk, ale chápeme, že na vavřínech se usíná lehko a vytahovat ruce z kapes v téhle zimě za to nestojí. Ve středu nás čeká další dejme tomu derby, kde vyzveme Sebranice, které tento víkend našli střeleckou potenci.

Staré železo nerezaví

 Po dosti vydařeném zápase s Ústím jsme zajížděli k soupeři, kde nás čekala bitva o šest bodů, protože i on se pohybuje v patrech, kde každá ztráta posune mužstvo o krok blíže k okresní propasti.

Utkání se začalo vyvíjet více než dobře. Asi ve druhé minutě zahrával z půlícího kruhu Kuta přímý volný kop a Ropek podruhé v krátkém sledu necelého týdne nastavil svou holou lebku, aby nás poslal do vedení. Jenže o tři minuty později Kuta špatným rozhodnutím ztratil na půlce míč, z čehož vyplynula standartní situace před naším vápnem. Potom možná aj roh, po jehož zahrání si Kuta s Jokešem dávali ve vápně kámen, nůžky, papír, kdo míč odkopne. Toho využil domácí Salter a bodlem k tyči vyrovnal. Pak to vypadalo jako když nám opět mrsklo, ztratili jsme nervy a dostali trému, protože jsme nebyli schopný předvést nic, co by stálo za zmínku v tomto deníku. A nebýt dvou výborných zákroků Lněničky, tak jsme tekli a kdo ví, jak by to nakonec dopadlo. Kunčina nás tlačila a my se k ohrožení domácí branky moc nedostávali. Když už, tak tomu vždycky něco chybělo. Většinou pořádná střela mezi tyče. Co šlo na bránu, to by zastavilo i větší hejno much. Z přímáků a rohů zase Burián s Kopeckým o fous míjeli. Když Kopecký jasně zastavil pronikajícího Spálenského, byla na řadě penalta. Tentokrát se nám všem ulevilo, protože na nikom neležela zodpovědnost jít pokutový kop proměnit. K míči se postavil Tlustoš a Lněnička ji chytnul tak na 90 %. Přesto to nestačilo a Kunčina po necelé čtvrthodině dokázala skóre otočit. Dál bylo k vidění hodně osobních soubojů, ale jinak se hra alespoň opticky vyrovnala. Pár okamžiků před pauzou jsme zahrávali přímý volný kop z poloviny hřiště. Kuta ho poslal na bránu a shodou všech okolností vylepšil své kanadské body v zápase na 1+1.

Jasně jsme si řekli, že úvod do druhého poločasu nesmíme prochrápat, ale hned po rozehrávce domácí zahrozili, když se z naší levé strany dostal míč do vápna a tentokrát zase hráli kámen, nůžky, papír Ropek s Vosmekem a nebýt Jirky (Vosmeka nebo Lněničky), dopadla by tahle akce hůř než rohem. Od nás se o zakončení pokusil Burián, ale minul. Vlastně prvním ohrožením branky jsme strhli vedení na naši stranu, kdy ideální roh poslal hlavou přesně k tyči duševně již vystřídaný Kopecký. Neuběhlo ani pár chvil a Kuta vyslal na steč do vápna Buriána, který nezazmatkoval, ale ani nepřekvapil, protože v dobré pozici zasekl, přehodil si míč na slabší nohu a když už nevěděl kudy kam, poslal míč levačkou k tyči a rázem se zdálo, že je rozhodnuto. Jenomže to bychom nebyli my, kdyby jsme z toho ještě neudělali drámo. Kunčina vrhla všechno do útoku. Párkrát se ze slibné pozice vyhnala snahou o ještě slibnější přihrávku, která nevyšla, jednou za Lněničku museli zasahovat obránci. No a pak přišel centr z levé strany, kdy už bylo bílých hráčů na naší polovině tolik, že prostě někdo musel být volnej. Míč se snesl na druhou stranu vápna, našel hlavu Hlubinky, který zrovna neoplývá vyšším vzrůstem a ten ho svící poslal zpět přes celé vápno Lněničkovi k tyči. Než míč zapadl za brankovou čáru, tak by televize Nova zvládla odvisílat reklamy během seriálu Ordinace v růžové zahradě, přesto tento časový úsek nestačil Lněničkovi, aby zabránil snížení. Přesto jsme mohli vítězství o dvě branky obhájit. Štancl protlačil míč přes dva hráče a najednou jsme šli z poloviny hřiště tři hráči na brankáře. Bohužel jsme se nedostali ani za středový kruh, neboť Honza Mesárč zvolil nahrávku rychlejšímu Válkovi, který stál v chlupovém ofsajdu.

Konečný hvizd nás posunul v tabulce do trochu klidnějších vod, ale chce to pokračovat i nadále, neboť v tomto zápase byli domácí lepšejší, my jsme toho kromě bojovnosti dopředu moc nepředvedli, ale stačilo to. A znovu se ukázalo, že nesmíme zapomínat na internacionály v našem mančaftu, protože oni ještě zastanou fůru práce. Statistiku jim sice trochu pokazil Burián, ale jinak si Petr Kuta vybíral ke skórování pouze a jedině své vrstevníky.

Kolmo dopředu a trefovat zařízení

Hřiště bylo podrobeno úpravám, aby se po něm dalo běhat bez hrozby vážnějšího zranění. Nicméně krtek nás stále neopustil. Dokonce i počasí bylo nakloněno fotbalu. Jediný, kdo by nám mohl tuto nedělní idylku zkazit byl soupeř, který se v tabulce pohybuje proklatě vysoko. Na podzim jsme od něj nafasovali symbolického bůra, tudíž jsme pro minimalizaci opakování divokého výsledku pozměnili rozestavení základní jedenáctky a zvýšili odhodlání s bojovností.

Zápas začal bez náznaku vážnějšího ohrožení jakékoliv branky. Hosté byli dle předpokladu technicky lépe vybaveni, ale náš osobitý přístup jim hru docela komplikoval, ba dokonce kazil. Paradoxně jsme měli větší příležitosti ke vstřelení prvního gólu my, vždy po standartních situacích. Jenže branka byla pokaždé úzká či nízká. Zhruba po půlhodině hry odpískal sudí penaltu pro naše barvy za faul na Buriana. Po menších dohadech byl demokraticky určen k jejímu zahrávání Štancl, který se dobře osvědčil v zápase, kdy o nic nešlo. Bohužel si příkaz trefovat zařízení vzal k srdci příliš do slova a míč poslal do tyče. Mohl si při tom vybrat kterýkoliv jiný kus volné sítě, protože brankář na čáře jakoby zamrzl. Zadostiučení se nám dostalo hned v zápětí, když Štancl vystihl nedorozumění hostů po autovém vhazování, narazil si s Burianem a po postupu k brance předložil Škodovi vkusnou příhrávku před prázdnou branku. Tím asi první půle skončila, alespoň co se týče zajímavostí.

Druhý poločas pro nás začal opět klasicky. Jako bychom se podělali z vedení a hosté začali kousat. Naštěstí se mimo pár centrů, které Lněnička stahoval v klidu, nedostali k žádnému ohrožení naší svatyně. Zvedli jsme se a pomalu vyráželi k brejkům. Do jednoho z nich vyslal elegantně Vosmek Škodu, který přestřelil pouze o fous. Chtělo to dát druhý gól, aby k té výhře bylo přece jenom blíž. Dočkali jsme se při jedné z vícero standartních situací. Štancl nacentroval dlouhý pas do vápna, kde byl na správném místě Chmelík a hlavou trefil tyč (metafora). No a jelikož hosté propásli příležitost, jak dostat míč do bezpečí, uklidil ho na místo určení bosou hlavou Ropek. Další brejk Škody hasil na poslední chvíli hostující golman, který přes své šediny předvedl pohotový zákrok. Do třetice přelstil Škodu poté, co si Zdenda na vápně s malíčkem v nose vysvačil obránce a vystřelil přesně k tyči, jenže šedivák vyrážel na roh. Mnozí fandové začínali spekulovat, zda patří opravdu mezi dříve narozené, nebo jsou jeho stříbrné vlasy pouze známkou toho, že se narodil na Pultanele. V pozápasových kuloárech se také hovořilo o jakési šanci exkouče Kuty, ale tu si vážně nemohu vybavit. Konečnou podobu výsledku zpečetil několik okamžiků po vstupu na hřiště Válek, jehož pobyt na hrací ploše by se dal vyjádřit slovy: Přišel, viděl, zavěsil. Fór je v tom, že k tomu ani nepotřeboval rozběhl. 

Tři body potěší, jenže kromě nás jako naschvál vyhráli i jiní ohrožení druzi soutěže, tudíž nezbývá, než to příště zopakovat. Když se maká, tak se výsledky dostaví. Většinou.

I brankáři mají své dny

První ostrý start nemohl poskytnout náš místy krtkem pokrytý trávník, tudíž jsme vzali za vděk litomyšlské umělce. Sešli jsme se v hojném počtu, pouze brankářské trio se srazilo na samotného Míšu Préšu. Vojta mu s pořadatelskou páskou kryl záda ze střídačky a Ozzy v době, kdy jsme jeli ze zápasu domů možná teprve vstával z pelechu a přemýšlel, zda od trenéra dostane odpoledne důvěru.

Začátek utkání jsme měli až k brance famózní. Hned po pár vteřinách našel Kuta centrem ve vápně Škodu, který si těžký balón chtěl nejprve zpracovat a dál se nedostal. Hned  na to vyslal Chmelík Buriána, ale branku nedal. Štancl hrubě zaváhal s rozehrávkou, načež situaci musel hasit faulem. Z přímého kopu chtěl Chmelík vrátit hlavou míč domů, ale dobíhající turek se dostal ke snadné brance. Možná už z prvního rohu jsme inkasovali podruhé, kdy Prešinský dosti slabě "vyrazil" míč, směřující na přední a hostující hráč zkusil elegantně nůžky. Nepamatuji situaci, kdy bychom se z takovéhoto stavu dostali. Ale množství centrů na hostující branku přibývalo, jeden kutův přímák hlavou prodloužil Burián a Zerzán měl na snížení snadnou práci. O pár minut později vyslal Kuta po lajně Kubeše, který předložil Škodovi vymazlenou přihrávku na malé vápno a začínalo se znova. Turci se dostali ještě do velké šance, kdy Prešinský neudržel míč a nahrávku před prázdnou bránu zachraňoval Štancl tak vehementně, že si skoro dal druhého vlastence proti Verměřovicím v této sezóně. Pět minut před přestávkou nacentroval do vápna Klement a Burián v poklidu dokonal obrat. Že se body budou dělit se rozhodlo ještě v první půli. Opět roh a nedůraz spojený s neschopností dostat míč z vápna. 

Druhý poločas dostal několik změn v sestavě, ale bohužel i v přístupu k zápasu. Hosté si sice nevypracovali žádnou pořádnou šanci, přesto měli dvě tutovky po neuvěřitelných minelách, způsobených zřejmě nervozitou z prvního mistráku. Ty jsme měli i my, ale Burián ani Válek ve vápně nevystřelili, což se dá v určité míře považovat za blbost. Doufejme, že balet s fotbalem jsme si někteří spletli naposledy.

Stále to nejsou ty pravé ořechy

Díky globálnímu oteplování, jenž má za následek různorodou situaci venku jsme měli možnost se stále ještě nanečisto přesvědčit, jak  na tom jsme a co od sebe můžeme očekávat. Kromě toho, že si brankář zapomněl věci se předzápasový rituál nijak nelišil od ostatních utkání. Humoru bylo na rozdávání a na nikom nebyly patrné známky sebemenší únavy.

Kameničky do utkání vstoupily sebevědomě a již v prvních minutách nás začaly ujišťovat, že do Litomyšle nepřijeli na tříkolce v kraťasech s nápisem nazdar na hrudi. Především hráč s číslem 14 vynikal a většinu rodících se akcí jsme zastavovali až za cenu faulů. Předali jsme si pár pokynů ve formě vaginálních opisů a hra se vyrovnala. Okna najednou byla i v obraně na druhé straně. Burian vyslal do sólového úniku Škodu, který si ve finální fázi míč předkopl a mohl se vracet zpátky. Ve středu hřiště si vyměnili míč Kuta se Štanclem, který vcelku přesně vyslal do vápna Kubeše a ten nezahálel. O pár minut později se dostal do podobné situace znovu, ale zkouškou kličky pojď sem, kde mám balón šanci zkonil. Kameničky se k prvnímu vážnému ohrožení branky (alespoň co si vzpomínám) dostaly při standartní situaci z hranice velkého vápna. Jelikož nám zrovna nefungovala komunikace mezi sebou a bloudili jsme po hřišti jako maďaři v kukuřici, měl dříve jmenovaný hráč XIV dostatek času, aby propálil tři clonící hráče k tyči prešinského branky. Při jednom z průniku výborně zasáhl ve vápně Klement. Však jeho počínání nebylo v souladu se sudího přesvědčením a odpískal hodně trotlovskou penaltu. Prešinský sice vystihl směr, ale v botaskách prostě nemohl mít ten správnej grif, aby "domácím" zabránil v otočení skóre. Doufali jsme, že hlavní sudí Andrle má přece jenom svědomí a zaměří se do vápna i na druhou stranu. Má. Burian vycítil šanci a došel si pro faul, který se dal pískat asi jako ten první. Štancl nevěřil Zerzánovi, že by penaltu proměnil, tak se nehledě na své bohaté zkušenosti z mládí k exekuci postavil sám. Proměnil s klidem nevídaným.

Druhá půle zpočátku nevykazovala charakter jakéhosi průšvihu. Ale přišly emoce. Myslím si, že úplně zbytečný. To "domácí" docela nakoplo a narozdíl od nás začali jezdit. Pomalu ale jistě se zřejmě začala projevovat podceněná (vybral jsem jedno z těch slušných slov, které sice nevystihuje přesný význam, ale postačí) zimní příprava, síly ubývaly. Gól na 3:2 jsme dostali hodně lacino. Najednou se za obranou objevil hráč ve žlutým dresu, rychle zakončil a trefit prázdnou polovinu brány mu nedělalo moc problémů. Další zářez by se dal použít někde ve varieté, protože trajektorie míče odporovala všem fyzikálním zákonům. Na to, že nás soupeř tlačil a fyzicko-technicky přehrával jsme si vypracovali tolik šancí, že jsme paradoxně mohli i vyhrát. Jenže Štancl z odraženého míče trefil břevno. Burian na penaltě skákavý míč napálil do plotu nad bránou. Ropek zblízka trefil nohy brankáře a Klement se Štanclem mířili taky do háje. Zerzán utekl po lajně, ale míč i s pomocí tyče skončil v zámezí. Mesarč mohl slavit i po třetí v řadě, ale nepovedený výkop brankáře nevrátil správným směrem. Kameničky si šance vytvářely mnohem snadněji, ale většinu střel se podařilo zblokovat, nebo jinak eliminovat. Těsně před koncem ještě skončil míč za Prešinským po táhlé střele z vápna.

Hodnocení zápasu asi proběhne v týdnu, ale je tam spousta věcí, které se dají udělat mnohem líp, když budou všichni na hřišti pro. Kdyby se dneska hrál mistrák, tak by to asi nebyl moc úspěšný krok k záchraně.

OKRES ODLOŽEN

Vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám a nezpůsobilému stavu hracích ploch rozhodla STK OFS Svitavy o odložení všech mistrovských utkání v termínu 23. – 24. 3. 2013, a to následovně:

  • 14. kolo okresního přeboru dospělých se odkládá na náhradní termín ve středu 8. 5. 2013 s úředním začátkem v 10:15.
  • 14. kolo III. třídy dospělých se odkládá na náhradní termín ve středu 8. 5. 2013 s úředním začátkem v 17 hodin.
  • 27. kolo IV. třídy dospělých se odkládá na náhradní termín ve středu 8. 5. 2013 s úředním začátkem ve 14 hodin.

Oddíly mohou uzavřít vzájemnou dohodu na jiném náhradním termínu odloženého utkání, ne však v termínech 1. a 8. 5. 2013. Případnou dohodu předloží na STK nejpozději ve středu 27. 3. 2013 do 12 hodin.

Radek Halva, předseda STK OFS Svitavy

Last minute

Po komplikované dohodě se zástupci Krouné se utkání odehrálo v neděli již od 10 hodin. Bohužel moderní technologie zaúřadovaly v náš neprospěch a tudíž někteří z hráčů počítali s nulovou hladinou alkoholu v krvi až na druhou hodinu odpolední. Přesto se našlo 11 střízlivých odvážlivců, kteří měli zájem o kopanou. Ani domácí na tom nebyli lépe. Na hřiště se začali scházet až kolem půl desáté a bylo vidět, že se jim hrát moc nechce. Terén byl po zimě hrbolatý a zmrzlý, takže hrozilo zranění hráčů a přes hrací plochu foukal silný vítr, který ovlivnil průběh celého utkání. Vzhledem k podmínkám jsme se domluvili, že budeme hrát pouze na 2 x 35 minut (i tak toho bylo dost).

V prvním poločase jsme hráli proti větru, takže se hráči pohybovali většinou na naší polovině, ale bez vážného ohrožení prešinského branky. Z naší asi první ofenzivní akce se po vysunutí Petra Kuty chladnokrevně tváří v tvář brankářovi ze vzdálenosti pokutového kopu trefil do vinglu Zdenek Škoda. Ve 22. min. se po rohu k odraženého míčí dostal Zerzán, ale neproměnil. Ve 25 min. měl šanci J.Kubeš, ale ani on se mezi střelce utkání nezapsal.

Na začátku druhého poločasu, již ve 47. minutě se Mesarč dostal sám před vyběhnuvšího golmana domácích, kterého přehodil, trefil tyč, od které míč skákal po brankové čáře a vítr mu nakonec pomohl za brankovou čáru, 0:2. Zdálo se, že utkání je rozhodnuto, neboť domácí se sporadicky dostávali za půlící čáru, ale dvakrát se z brejku dostali až před naší bránu - V 50. min. snížili a v 60. min. dokonce Zdeněk Skala vyrovnal. Rozhodnutí si na 65. minutu nechal Petr Kuta, když v rohu velkého vápna nasadil domácímu hráči jesle a vyslal na branku tvrdý projektil, který do vlasní sítě hlavou tečoval domácí obránce. Konec utkání jsme si již pohlídali a zaslouženě vyhráli. Škoda, že
jsme za rozhodnutého stavu polevili a přestali hrát - jak tradiční pro nás...

Určitě hlavním kladem utkání bylo, že se nikdo nezranil, neboť zmrzlý terén byl velice nebezpečný. Takže máme za sebou poslední přípravu a za týden nás čekají doma SEBRANICE!!!

 

Předposlední test

Do začátku druhé poloviny sezóny již mnoho času nezbývá a my se na přátelské derby s újezdskou "rezervou" sešli v docela solidním složení. Ne že by sestava překypovala kvalitními hráči, spíš se absence stáhla na minimum.

Vzájemné předzápasové oťukávání utnul pár minut po úvodním hvizdu starší z bratrů Kutových, který sobecky téměř z nulového úhlu záhadně otevřel skóre. Vcelku se nám dařila kombinace a soupeř se k našemu vápnu přibližoval spíše náhodou. Navýšit skóre mohl opět Kuta Petr, který dobře naservírovaný míč narval do břevna. Pouze Bůh a pomezní ví, zda se balón ocitl za brankovou čárou. Do dobré příležitosti se dvakrát dostal Burian, nejprve si elegantně obhodil obránce, aby následně ještě elegantněji poslal míč do náruče golmana. Podruhé se zase spíše soustředil na pomezního, zda zvedne, či nezvedne imaginární praporek. Kubeš Jiří se dostal do šance po zkažené přihrávce Štěpána. Všichni čekali cokoliv a myslím, že i sám střelec byl překvapen jak pěkně to vyřešil a přidal druhou branku. Válek ještě trefil tyč. V tomto zápase jsme, podle subjektivního pocitu, měli více času na všechno, než proti klukům z Cerekvice, což zapříčinilo polevení a soupeř se pomalu dostával na dostřel. Mířil nepřesně. I střela Klusoně šla mimo, ale hlavu do ní vložil Ropek a Prešinský, který už šel pro míč za bránu, inkasoval. Klidnější přestávku zařídil znovu Petr Kuta, který si s přímým kopem po faulu na pronikajícího Buriana poradil famfárově na vzdálenější tyč.

I v počátcích druhého poločasu byl nejvíce vidět extrenér. Zatím nemá věk na to, aby tuhle situaci mohl svádět na zhoršený zrak, ale tak či onak, otočil se s míčem k vlastní bráně a vyslal mezi obránce do brejku Mandlíka, který pohodlně snížil. Na druhé straně zkusil své štěstí Štancl hned po autovém vhazování, ale břevno bylo proti. Akce pokračovala, Klement našel na penaltě úplně volného Zerzána a ten asi na 4x zvýšil na 4:2. Hra Újezdu se ve druhém poločase rapidně zlepšila, což je nepřímo úměrné hře naší. Údajně se neběhalo, nebojovalo a ostatní věci, co k tomu patří. Ještě stačil utéct Škoda a naposledy rozvlnit síť. Po závěrečném hvizdu jsme se v klidu rozjeli do svých domovů.

Gólů jak při mariáši

K dalšímu přípravnému zápasu jsme nastoupili s vedoucím týmem krajského přeboru, který během zimní přestávky narozdíl od nás celkem hojně obměnil kádr. Ovšem i my měli sestavu, která doznala jistých změn. Třeba Štancl hrál naposledy středního záložníka když ještě nesměl legálně užívat alkoholické nápoje a Fanda Ropku se po záložním křídle proháněl ještě v dobách tuhého socialismu.

První půle byla oproti té druhé taková jalovější. Málo důrazu, z čehož plynul průnik, nebo spíše průchod Lorence přes 5 hráčů do vápna, kde Štancl s přehledem zařídil pokutový kop číslo jedna. Střelce neznám, ale moc problému s proměněním neměl. Středová řada Cerekvice obecně v prvním poločase těžila z toho, že ta morašická neví co dělat. Přesto provedli před vlastní šestnáctkou hrubici, míč sebral Štancl a přihrávkou na Válka vybídl Vomáčku, aby našel Škodu před poloprázdnou brankou a ten načal své zimní ranní vystoupení. Vyrovnal. Vyrovnání nám bohužel dlouho nevydrželo. Buď z rohu, nebo přímáku blízko rohu jsme o něj přišli způsobem znovu zbytečným. Dlouhý centr (ne délkou, ale dobou) se snesl na hlavu dejme tomu Růžičky a ten na protější 2:1. Ke konci poločasu pak vyslal za cerekvickou obranu Štancl Škodu, který si naposledy (kromě knock-outu ze 65.minuty na golmana) počínal chladnokrevně. Vyrovnal.

Na druhou půlku se na hřišti objevil dnes již nestárnoucí Kuta Petr, který své bohaté zkušenosti, obohacené v momentální době o techniku futsalu (která mu ještě ne docela přirostla k srdci viz. patička na Chmelíka, respektive pokus o patičku na Chmelíka), využil i v tomto zápase. O několik málo procent jsme se přestali chovat jako baletky, dařilo se podržet míč a rodily se šance, většinou po stranách. Jen Zdenda Škodu jich měl asi 6. Do vedení se cerekvičtí dostali ko kontaktu Chmelíka s protihráčem ve vápně. Naše vyrovnání jsme darovali Honzovi Mesarčovi, který dostal možnost poprvé nastoupit a poprvé dát góla. Využil obě možnosti. Mohli jsme i vést, ale odražený míč z přímého kopu Kopecký na cpal jen do břevna. Poslední gólový příspěvek tudíž patřil slovákům. Znovu průchod přes tři hráče, centr do vápna a bomba pod břevno.

Ke konci zápasu jsme byli ještě svědky zřejmě nejpohlednější akce cerekvického celku. Nepamatuji si její zárodek, ale domnívám se, že střílel Roman Pražák a k míči, který se rozmýšlel zda skončí v brance bo nikoliv, se dostal nejrychleji Venda Jetmar a ze vzdálenosti zhruba 15-20 cm nikým neatakován zakončil dvakrát do tyče, dal si jesle a kulatý nesmysl byl pro nás v bezpečí. Náš již téměř profesionální kameraman byl bohužel pro nízkou teplotu nucen tento zápas nenatáčet, což je škoda, protože bychom měli velkou šanci se ukázat večer na konci sportovních novin v televizi.

První příprava: Morašice - Horní Újezd 1:0

Počáteční utkání po vánočních svátcích bývají v našem podání dosti různorodá. Ve většině případů se na ně ale koukat nedá. Na zápas jsme se sešli v očekávaném počtu, po menších rozpacích již opět všichni věděli, jak vypadá kopací míč, tudíž nic nebránilo v cestě zkusit sladit svoje myšlenky, pohyby a koordinaci s dalšími deseti lidmi ve stejném oděvu.

První poločas probíhal vcelku dobře. Sice jsme soupeře nemleli, ale myslím, že to po posledních zkušenostech moc příznivců ani neočekávalo. "Horňák" se dostal do několika slibných závarů v našem pokutovém území, z čehož naštěstí nevytěžil nic. Pouze Pechanec Jan z dálky orazítkoval Prešinského břevno. Naší největší slabostí se znovu ukázala koncovka. V dobrých příležitostech, kde by střílel i Otakar Janecký, jsme neustále hledali lépe postaveného spoluhráče. Nikdo takový se na hřišti nenacházel. Zhruba v polovině prvního poločasu se dostal do úniku Štancl a i on celou dobu svého postupu na soupeřovu branku čekal, až bude Škoda v ideální pozici, kdy by mohl přijmout přihrávku a z něj tak spadla zodpovědnost za případnou střelu vedle. Váhal tak dlouho, až nás poslal do vedení. Za zmínku stojí snad ještě možnost Ropka z rohu. To stojí ale opravdu pouze za zmínku.

Druhou půli bych moc nerozváděl. Buď došli síly, což při našich plně obsazených trenincích není divu, nebo jsme se na to vybodli. Chyběla nabídka i poptávka a kazily se nahrávky. Ale jak. I přesto dokázal Jokeš trefit břevno. Následnou dorážku bezpečně uklidil do náruče ležícího brankáře Burian. Soupeř měl několik zajímavých střel, ale stálo při nás štěstí v čele s Prešinským.

Uvidíme, jak dopadne přátelské derby s Cerekvicí, která obměnila.

Plán zimní přípravy

Zápasy a další akce

  • NE 10.2.2013 11:00 - Morašice A : Horní Újezd 1:0 (Štancl M.) - hřiště UHT Litomyšl,
  • PÁ-NE 15.-17.2.2013 - soustředění Milovy (Penzion Poslední míle)
  • SO 23.2.2013 - trénink od 10,00 hod; Obecní ples (pořádáme),
  • SO 2.3.2013 16:00 - Morašice B : Borová  0:5 - hřiště UHT Litomyšl,
  • NE 3.3.2013 9:00 - Morašice A : Cerekvice  3:4 (2x Z.Škoda, J.Mesarč) - hřiště UHT Litomyšl,
  • NE 10.3.2013 11:00 - Morašice A : Dolní Újezd B 5:2 (2x Petr Kuta, J.Kubeš, M.Zerzán, Z.Škoda) - hřiště UHT Litomyšl, 
  • NE 17.3.2013 10:00 - Morašice A : Krouná - hřiště Krouná (odjezd 8:30 hod)
  • NE 24.3.2013 15:00 - Sebranice : Morašice A - MISTRÁK

Tréninky

Každé úterý a čtvrtek od 17:30 hod v tělocvičně ZŠ Morašice (věci ven a do haly).

O víkendu - sobota nebo neděle dle dohody v týdnu, bude vždy uvedeno na netu (věci ven i do haly).

Štastné a veselé

Ze srdce všem přítomným i nepřítomným přejeme krasopisné prožití svátků vánočních, kurážný vstup do nového roku a pevné nervy při našich mistrovských utkáních na jaře.

Pro utužení vztahů jste též srdečně zváni na Štěpánskou zábavu v úterý 25.prosince na RYCHTU v Morašicích, kde můžeme vše potřebné probrat jaksi důkladněji.


Fotbal a hokej na konec roku

S blížícím se kalendářním závěrem je ještě možnost se naposledy zpotit.

A to v pondělí 17.prosince 2012 od 19:30 v Městské sportovní hale v Litomyšli (za III.ZŠ). Jen podotýkám, že se bude hrát něco na způsob fotbalu, takže hokejky můžete nechat doma.

Ty si vemte až ve čtvrtek 27.prosince 2012 v 16:00 na zimní stadion v Litomyšli, kde je zamluvená ledová plocha.


No a všechno nejlepší do nového roku si popřejeme na silvestra 31.12.2012 na hřišti v Morašicích, kde od 10:00 vypukne klasický fotbalový souboj starý x mladý, v našem případě možná starý x ještě starší.



Zájezd a rozlučka

Náš spolek si Vás, pravidelné i nepravidelné příznivce, či fanoušky dovoluje pozvat na poslední zápas podzimní části proti Jablonnému nad Orlicí.

Odjezd v sobotu 10. listopadu 2012 v 11:45 ze hřiště v Morašicích.

Jede se autobusem, každý účastník platí pouze svůj hlad a žízeň.


Po příjezdu se plynule přeneseme do pohostinství Na Hřišti, kde bude následovat rozlučka s touto půlsezónou.

Další program je neorganizovaný a bude probíhat podle aktuálního rozpoložení.


Gólkíprs kiks

Pro poslední podzimní zápas doma jsme zvolili teplou variantu v ustrojení a dokonce i počet členů střídačky dovolil udržet tělěsnou teplotu vzájemným třením na přeživší úrovni.

Jelikož je tréninkové procento menší než při nedávných volbách, není se co divit, že se stále potýkáme s chybami, které by se v ochozech zdály býti triviálními. To nahrávalo hlavně hostujícímu kapitánovi, který nám docela přidával pod kotel. Naši první příležitost si mohl vypracovat Škoda, když mu Štancl nabídl míč na penaltu, on však promáchl. Odčinil to o pár minut později po ideálním pasu z druhé strany od Zerzána a světe div se, vedli jsme. Na tuto příležitost jsme do konce poločasu nedokázali navázat vůbec ničím. Dovolili jsme soupeři nejprve srovnat skóre. Nepříliš prudkou střelu lanškrounského hráče, opatřeného páskou na levé paži, Lněnička neudržel a jelikož mu kačena s hojným počtem knedlíků z dosud nestráveného oběda nedovolila vstát, dostal se mladý host (soudě podle vzhledu) lacino k vyrovnání. Neumělo příliš mnoho okamžiků a opět hráč s "céčkem" odcentroval před bránu a po divných odrazech jsme si defakto dali druhou branku. No a poněvadž se proti nám zahrávalo vcelku dost nebezpečných rohových kopů, tak prohra o jednu branku nebyla o poločase zase až tak tragická vzhledem k výkonu, který jsme předváděli.

Druhý poločas jsme začali mnohem lépe, než jsme končili ten první. Sice se nám stále nedařila kombinace, ale branku soupeře jsme začali ohrožovat víc než jsme zvyklí. Po průniku Zerzána zasahovali před brankovou čárou až brankářovi kolegové. Jeden z přímých kopů dostal míč do husté schrumáže ve vápně a nikdo z nás ho nedokázal protlouct do sítě. Možná to bylo i s faulem, ale pan sudí se vzhledem ke svému nezralému mládí bál písknout něco navíc. Taky mu to dali všichni přítomni ve zbývajících minutách řádně najevo. Střelu Chmelíka ze vzdálenosti uctyhodné vytěsňoval gólman na roh. Poté se ve snaze ušetřit několik vteřin rozhodl popustit si míč, čehož využil Zerzán, předběhl ho a pohodlně vyrovnal. Zhruba 10 minut před koncem jsme mohli jít do vedení. Kuta vyslal za obranu Štancla, který se i přes znalost svých kvalit v zakončení rozhodl debilně. Z lobu byla nejmenší malá domů. Ropek hlavou z přímáku přestřelil. Hosté se v druhé půlce dostali k jediné střele, ale povedla se. Lněnička měl co dělat,aby ji vytáhl. V poslední minutě byl ve vápně sražen Burián. Hra pokračovala až do konečného hvizdu.  

Kde jsou ty časy, kdy to stálo za houno

Vypadá to, že na naši hru už se ani ti nahoře nemohou koukat, tak raději divákům na víkend okořenili výhled mlhou. A udělali dobře.

Až na mlhavé okamžiky se nehrál fotbal. Míč lítal z jedné strany na druhou a o pohledné kombinace byla nouze. Hosté zkontrolovali postavení Lněničkovy branky střelou do tyče. Štancl zase přilnavost golmanových rukavic. O pořádnou střelu se postaral až Petr Kuta přímo z rohu, čímž pádem jsme vedli. Ale to je tak asi všechno.

Druhou půlku nás Pomezí zmáčklo. V jednu chvíli jsme tvořili rojnici na velkém vápně, naštěstí neprošel nikdo. Přibývalo emocí, jen ty šance ne. Hosté měli dvě solidní, poprvé Lněničkovi pomohl Ropek a napodruhé na brankové čáře zaskakoval Štěpán. Škoda poslal do brejku Schauera, který trefil pouze nohu brnkáře. O pár minut později stejného hráče oslovil Zerzán a vedení narůstalo. Konec už si ani nepamatuju, myslím že utkání skončilo standartně hvizdem hlavního rozhodčího.

S "novou" tváří

Naše nekonečně měnící se sestava doznala změn i tentokrát, neboť se až na rodinné výjímky sešli v kabině všichni, včetně změněného trenéra.

Úvod zápasu patřil domácím, kteří diktovali hru a po nedorozumění v řadách obranných trefili tyč. Přesnější byli po samostatné akci a následném předložení míče zpět na malé vápno. Vedení dlouho neudrželi. Po centru Štěpána z přímého kopu se míč odrazil k Holomkovi, který ho nekompromisně napálil pod břevno a s klidem sobě vlastním se vrátil na svou polovinu. Zdá se, že vcelku velký problém nám dělají standartní situace, zvlášť když je zahrává soupeř. Po jednom takovém případu se hlavou dostali domácí opět do vedení.

Druhou půli se Moravská místo fotbalu spíše snažila vytočit hráče načaté žlutou kartou, aby snížila naše řady na hřišti. Možná i proto jsme je dokázali dostat pod jakýsi tlak, který nebyl soustavný a ani ne moc účiný. Do největší šance se dostal Schauer, bohužel udělal o kličku navíc. Vosmekovi zase z dálky chyběly centimetry. Jedinou velkou příležitost domácích ve druhém poločase zastavil Prešinský, který si s velkýn přispěním břevna poradil i s penaltou za Chmelíkovu ruku. 

Poslední kapka

Na zápas proti Litomyšli jsme se scházeli hůř než švábi na pivo. Nechybělo moc a základní jedenáctka by musela dostat nový název. Náš spolek, po většinu času tvořen humorem a nadsázkou, začínal dostávat povážlivé trhliny.

Ač první půle nedopadla k naší spokojenosti, hosté se k vážnější šanci nedostali. Nám se přechod do útoku dařil také zřídka, ale šance přesto byly. A ne malé. Štancl po nahrávce Holomka netrefil branku a dobíhající Škoda doběhl pozdě. Vomáčka v kvalitní pozici volil místo střely nahrávku, bohužel do rukavic Krále. Ropek po rohovém kopu nedokázal vrazit míč do prázdné branky. A jako poslední zaskočil hosty přímý volný kop Chmelíka, který propadl těsně vedle brány.

Druhá půle byla odfláklá. Na to, že to bylo derby až příliš bezkontaktní. Bez chuti a zápachu. Hosté 3x utekli, čímž si vypracovali dostatečný náskok a zaslouženě vyhráli.

Nejen kvůli druhému poločasu jsme přišli o trenéra. To ho v odchodu spíš jen utvrdilo. Každej na tom máme menší, bo větší vinu. A jestli si nevyndáme hlavy ze zadku a místo keců nezačneme pro zlepšení situace něco dělat, tak Petr nemusí být poslední kdo odejde.

 

Komentář trenéra Petra Kuty

Derby mělo alespoň podle mého přinést dramatický zápas se spoustou osobních soubojů, důrazu a nasazení. Nic takového se nedělo, z naši strany opět jasný pouťák bez chuti od některých našich se porvat o dobrý výsledek, i když v první půli se mohli střelit dva až tři go'ly, druhý poločas byl hodně odevzdaný. Nepřispělo tomu ani předzápasové čekání jestli se vůbec mužstvo sejde v počtu dostačující zahajit hru. To se nakonec stalo, ale to není nic co by mělo být vůbec oslavováno,neboť 11hráčů příchozích na zápas není to pravé ořechové. Všechny tyto střípky rozhodli že jsem se definitivně rozhodl ukončit působení jako trenér u A mužstva mužů. Přeji vám ať se vám přeci jen začne dařit lépe než doposud!!!

A jde to i bez chlastu

S novými tuzemskými posilami jsme vyprahlí, po nucené týdenní abstinenci, doufali, že konečně znovu zvítězíme a předvedeme výkon, po kterém nezbyde jen stud a hamba.

Začátek zápasu tomu ovšem opět nenapovídal. Soupeř byl u většiny míčů první a my přicházeli do soubojů tak rychle asi jako zákazníci ve frontě k pivu v místním pohostninství. Začáteční flegmatika vygradovala po výrazně dlouhém autu soupeře, který ještě usměrnil Chmelík za bezmocného Lněničku. Tolik vlastních gólů, co jsme si dali za polovinu podzimu si dal snad jen hokejovej nároďák na MS v 97. Hra se pomalu začala vyrovnávat, ale k ohrožení branky jsme se tradičně moc nedostávali. Nový příchozí Schauer se sice dostával přes soupeře více než ostatní, ale buď minul, nebo ho neminuli hosté. To samé pociťoval technicky podobně obdařený králicko - červenovodácký  hráč. V jednom momentě byl Burián ve vápně objímán až moc láskyplně, ale rozhodčí dočista zamrznul. Lněnička měl v první půli ještě dvakrát starosti. Nejdříve hosté zahráli šikovně přímý volný kop na branku s tečí a míč musel z čáry vykopávat až Ropek. Po centru z druhé strany zase útočník vracel hlavou pod sebe na vápno a střela o síle koně možná způsobila Chmelíkovi půltýdenní zácpu.

Po očekávané bouři v kabině, která proběhla v poklidném a otcovském rozhovoru před námi stál jasný úkol, otočit zápas. Proházela se sestava a smýšlení všech přítomných a šlo se na věc. Nemohu říct, že nás bylo plné hřiště, ale určitě nás bylo nejplněji za celý podzim. Podařilo se zredukovat hrubé chyby a dokonce přicházely i šance. Do jedné z nich krásně vysunul Buriána Vomáčka, který na svůj věk a množství zahozených šancí vyrovnal s naprostým přehledem. Největší nebezpečí z druhé strany pro nás byly vhazované auty, které se rovnaly rohovým kopům. Onehdá Vosmek nabídl míč Zerzánovi, který přes celé vápno našel Kubeše, jenž nevypustil a s nasazením vlastních nohou nás poslal do vedení. Výhru mohl pojistit Schauer, který se po uvolnění netrefil o fous na přední tyč, poté po malé domů o několik decimetrů přestřelil a asi 10 minut před koncem z otočky poslal míč zase do kopru. Domníváme se, že za tím stál fakt, který dává povinnost střelci při své první brance donést do kabiny lihovinu jakéhokoliv množství, což by nyní nešlo. Doufejme tedy, že prohibice nepotrvá příliš dlouho. V 90.minutě nejprve došlo v našem vápně k souboji, který smrděl penaltou, míč se pak dostal k soupeři znovu a Lněnička vkusně zachránil situaci, která smrděla gólem. Dál se již nic nestalo. 

Komentář trenéra Petra Kuty

První poločas opak poličskému. Chybí nasazení a bojovnost, i když soupeř nám dává dostatek času i klid na zpracování a rozehrávku. Na co před začátkem zápasu upozorním, to se opět obrací proti nám a z dlouhého autu si dáváme vlastence, což asi značí snad mlčeti zlato. Druhý poločas přeci jen o něco lepší výkon, o což se zasloužili i nováčci v týmu, kteří nám pomohli otočit zápas. Něco u nás nevídaného, několik střel během druhého poločasu přímo ohrožující branku. Hlavně v podání nováčka  nám pomohlo se lépe dostat do zápasu, dostat soupeře pod tlak i se střelecky prosadit. Je nutností na to v příštím zápase navázat!!!

Nebe a dudy

Hned ve 4. minutě překvapil Karmaše střelou ze třiceti metrů Vosmek a když po rychlém brejku dorážel Burián, bylo to 0:2. Domácí měli územní převahu, ale do poločasu zahrozili pouze ránou Kučery do břevna. Zato po změně stran se v koncovce prosadili. O bleskové snížení se postaral Jan Mužík a po faulu na téhož hráče vyrovnal z penalty Adamča – 2:2. V 74. minutě dokonal obrat střelou k tyči V. Klein a nestárnoucí J. Dittrich v samotném závěru zpečetil výsledek.

Komentář trenéra Petra Kuty

První půle ve znamení naši podzimní klasiky = co střela, to gól, jinak precizní obrana. Druhá půle absolutní změna - neochota bránit, bojovat, rvát se o výsledek, velké šance soupeře a naše hrubé chyby umožňují soupeři úplně otočit zápas, i když trenér a Vomáčka mohli výsledek rozhodnou či vylešit.

Body pozvolna přibývají

Předzápasové statistiky fanoušků pro tip na vítěze hovořili jasně pro hostující mužstvo. Jenže tabulky v Morašicích nemají na funkci žádný vliv.

Již je to možná trapné, ale opět se zápas ubíral směrem nepřesnosti a snaha vymyslet pohlednou akci končila po několika dotecích s míčem. Naštěstí k nám zavítal soupeř podobného ražení, takže jsme měli všichni (22 hráčů pozn.autora) dostatek času si rozmyslet, kterým směrem akce skončí.

Šancí bylo k vidění pramálo, oproti minulým zápasům se alespoň o pár příček zvedla bojovnost, která ke konci prvního poločasu nesla, můžeme si to říci otevřeně, nezralé, ale přesto to bylo ovoce. To Burian usměrnil nepřesnou střelu k tyči.

Po pauze o sobě dala vědět i Kunčina. Několik slibných pokusů skončilo naštěstí v křoví, nebo je Prešinský zcela eliminoval. Sami jsme další branku přidat nedokázali, tak musel naše vedení po rohu Vosmeka navýšit kunčinský odchovanec. Moc dobře vím, jak se pak asi cítil. V momentu branky nebral údiv v ochozech konců, protože na takovou kanonádu nejsou diváci roky zvyklí. Prešinský pak podržel tým při tutovce soupeře, následně zazmatkoval, ale mrštným zákrokem srazil diváky téměř do kolen (roh). Po jeho rozehrání možná střelu trochu podcenil, čímž pádem došlo k snížení na 2:1.

Poslední minuty pak probíhali pouze v hádkách čtyř rozhodčích, kteří se pohybovali na ploše přibližně 15 m2. Je vidět, že i tak jednoduchá hra jako je fotbal nemá pro každého z nás jasně daná pravidla.

Komentář trenéra Petra Kuty

Dnešní soupeř nám dovolil velmi mnoho, dostatečný čas na zpracování, na kvalitní rozehrávku a klid v zakončování, proto si myslím, že brankových příležitostí a střel mohlo být o něco více. I přesto to byl alespoň krátký posun ke zlepšeným výkonům (alespoň v to doufám).Negativum zápasu je, že nás stále ubývá a asi nejen z důvodu zranění.

Někde udělali soudruzi z Morašic chybu

Po nevyvedeném zápase ve Verměřovicích jsme zavítali na letiště do Ústí nad Orlicí, kde měl proběhnout reparát za nekvalitní výkon z předchozího zápasu. Jedině dobře, že se hrálo venku a náš výkon nemuselo spatřit větší množství diváků z morašických "ochozů".

Soupeř potvrdil své postavení v tabulce i naše domněnky a od začátku diktoval tempo i hru samotnou. Netrvalo dlouho a ústecký záložník otevíral skóre takřka do prázdné brány. Vyrovnat mohl Částek, který dostal ideální centr od Štancla ml.. Místo hlavičky zkusil míč zpracovat na prsa a ten mu utekl. Utíkal nám nejenom míč, ale i domácí plejeři bohužel v nepřímé úměře s časem. Po poločase tak svítilo skóre "pouze 3:0 pro lepší tým a to díky Prešinskému v bráně, který několik šancí soupeře ve spolupráci s Vosmekem zastavil.

Druhý poločas jsme zkusili začít aktivně v porovnání s tím prvním. Chvíli se dařilo držet i balón, o který jsme nakonec stejně přišli a nafasovali ještě 2 góly. Naši poslední šanci nevyužil Škoda, když šel téměř sám na branku.

Dostali jsme pět fíků a každý z nich byl originální. Mísila se tam jak smůla, kravské kiksy, tak i herní vyladěnost soupeře.

Komentář trenéra Petra Kuty

Minulý týden nám nevyhovovalo krátké a úzké hřiště, nyní jsme se nevyrovnali se širokým a dlouhým hřištěm,dále nám dělalo problém jedenáct fotbalistů v soupeřově sestavě, míč, který měl na kopačkách soupeř nebo jsme mu ho dobrovolně našima nahrávkama a nedůrazem vraceli a občas i mokrý pokropený trávník. Suma sumárum opět vše bylo špatně jen soupeřova výhra zcela zasloužená a jen díky našemu brankaři nebyla ještě ne vyšší.

Boršov - Morašice B 1:1 (1:1)

Po středeční remíze v Chornicích jsme měli opět velké starosti s odjezdem na utkání do Boršova, někteří hráči měli bolavá záda, krmení dobytka nebo turnaj ve fotbálku v sousední vesnici. Štěstí se na nás ale usmálo a odjížděli jsme v počtu 13ti hráčů. V základní sestavě nastoupil na pozici stopera nejzkušenější morašický hráč František Ropek, který s Pepou Kopeckým na středu zálohy dali součtem věků skoro stovku. Právě Pepa byl tím, kdo otevřel skóre zápasu. Po standardní situaci dopravil levačkou balon za brankovou čáru. Domácí ihned zareagovali a začali se tlačit před naší bránu. Vše tam však řešil Franta Ropek nebo brankář Michal Prešinský. Ještě do poločasu však domácí vyrovnali a do kabin se šlo za stavu 1:1. Ve druhém poločase hnali fanoušci své hráče dopředu, ale nikdy z toho nic nebylo. V 80. minutě šel sám na branku Pavel Mach, ale se strachem, aby nepřekopl, trefil brankáře do těla. Zanedlouho zazněla píšťalka rozhodčího, který zápas ukončil. Výsledek 1:1 byl pro nás opět velmi přijatelný.

Chornice - Morašice B  0:0

Ve středu 29.8. jsme s béčkem odjeli na mistrovské utkání do Chornic u Jevíčka. Jelikož středa byl pracovní den, tak mnoho hráčů na tento mač z důvodu výkonu zaměstnání nemohlo jet. Museli jsme si vystačit s desíti hráči (alespoň jsme ušetřili za prášek na praní). Tuto zkušenost už jsme jednou měli, když jsme z Linhartic v deseti přivezli 1 bod za remízu 2:2. 

Postavení v tabulce nás a soupeře bylo velmi rozdílné. První Chornice čekali, že rozstřílejí poslední Morašice, ale to se tak nedělo. První šanci zápasu jsme měli my, když v 10. minutě zachránilo domácí břevno. Na druhé straně nás podržel brankář Michal Prešinský, který zlikvidoval všechny šance domácích a že jich pár bylo. V 88. minutě jsme se dostali do brejku, ale tváří v tvář s brankářem balon skončil vysoko nad. Z Chornic jsme tedy odvezli 1 bod, který nás stál hodně sil.

Tak takhle asi ne

Po zápase s třebovskou rezervou jsme si chtěli trochu napravit reputaci ze druhého poločasu, to ovšem nikdo netušil, že může přijít něco ještě horšího.

Úvodní minuty se nesly v poklidném rytmu nepřesností. Naši tři útočníci moc práce neměli, za to v záloze dostával soupeř až moc prostoru a jen díky podobně laděným přihrávkám za obranu se nedostal do vážnější šance. Obě naše příležitosti z odražených míčů skončily mimo tři tyče. Stačilo málo.

Po přestávce jsme toho moc nevymysleli. Jen si NEPŘESNĚ přihrávali a odkopů bylo taky dost. "Turkům" to šlo podstatně líp. Vytvářeli si šance, ale nemohli trefit zařízení. Jednu střelu na rohovej praporek ale Štancl elegantně vrátil za Lněničku, aby se domácí moc netrápili. Lněnička pak ještě dvě tutovky vychytal, ale nakonec mu nezbylo nic jinýho než si za brankovou čáru pro míč šáhnout ještě jednou. 

Komentář trenéra Petra Kuty

V Turecku jsme zahráli velmi špatnou partii, o které se ani moc mluvit natož žertovat nechce. Bohužel si nedokážeme souvisle třikrát za sebou nahrát, výjímkou byla 70min, kdy jsme si jedinkrát 5x za sebou nahráli. Toť vše. Nutno si to vzíti k srdci a proti lídrovi v příštím kole zahrát úplně jinou partii, kde soupeře (bohužel již ne Turka) rozsekáme.

Zákopová válka

 Třebovské Áčko se u nás představilo nedávno a zanechalo v našich srdcích ne zrovna příjemné vzpomínky. Jejich mladá rezerva taky nevypadala zrovna jalově.

Zápas se vyvíjel vcelku vyrovnaně, jak bývá našich zvykem, tak jsme na šanci trpělivě vyčkávali. Soupeř naštěstí použil stejnou taktiku. Když to nešlo po zemi, tak se to zkusilo vzduchem. Válek z půlky našel Vomáčku, který se snažil rozhejbat libera. Po pěti planých pokusech ho obstřelil a nás poslal do kabin s vedením.

Druhý poločas jsme strávili zakopaní v řadě před pokutovým územím, čímž jsme soupeři celkem usnadnili hru. Jeho tlak rostl v přímé úměře se stupni celsia na míctních teploměrech. Lněnička musel dvakrát vytáhnout něco kvalitnějšího ze své knihovny. Když zastavil sólo v 90.minutě, zrodil se rozhodující protiútok s naší druhou střelou v zápase. Hostující golman chytil míč před pokutovým územím a z nařízeného přímého kopu Vosmek pečetil naši udrženou výhru. 

Komentář trenéra Petra Kuty

Zápas, kde první poločas byl vyrovnaný a drůhý jednoznačně v režii soupeře přinesl tři pozitivní a tři negativní zjištění. 1.zdá se že máme dostatek hráčů, 2 i v ve velkém teple svedeme běhat 3 máme stoprocentní uspěšnost střel směrem na bránu (2x2). 1 Brankaři teplo moc nevyhovuje, 2 nedovedeme bránit ,když se dostaneme pod souvislý tlak, 3 stále si nedovedeme vypracovávat jakékoli střelecké pozice. Věřím že to pravidelnou účastí všech hráčů na trénincích můžeme zlepšit

Kunčina B - Morašice B 4:0 (1:0)

Po 14ti denní pauze odjelo béčko ke druhému ze šesti po sobě jdoucích zápasů hrajících na hřištích soupeřů a opět se moc nedařilo. V prvním poločase jsme byli lepším týmem, ale po chybě na pravé straně obrany nechali hráči samostatný průnik na naší branku a zničeho nic jsme prohrávali 1:0. Za deset minut jsme mohli srovnat, ale Stoupa (David Bakeš), který dostal nádhernou přihrávku za obranu od Pepy Kopeckého, minul jen o pár centimetrů branku. Ve druhé půli jsme měli asi desetiminutovou převahu, ale pak se vše obrátilo a domácí nám uštědřili ještě tři branky.

Pomezí B - Morašice B 3:1 (1:1)

V sobotu 11.8.vyrazilo Morašické béčko k prvnímu mistráku IV. třídy do Pomezí u Poličky, kde se střetlo se místním B mužstvem. Utkání pro nás začalo velmi dobře už ve třetí minutě jsme zahrávali rohový kop, míč se odrazil na nohu Pepy Kopeckého a ten nádherně přehodil brankáře 0:1. Domácí do poločasu ještě srovnali po chybě naší obrany 1:1.

Ve druhé půli jsme mohli jít opět do vedení, ale Jarda Vomočil netrefil z půlky hřiště úplně prázdnou branku. Pak převzali otěže domácí. Nejprve po rohovém kopu byl závar před bránou a v 65 min. šli domácí do vedení 2:1. Branka na konečných 3:1 padla v 85 min., když Tomáš Sopoušek neudržel míč v náručí a domácí ho doklepli do prázdné branky.

 

 

Plichta asi spravedlivá

K prvnímu mistrovskému zápasu v "nové" soutěži jsme odcestovali na nezvyklé derby do Sebranic, kde několik z nás hrálo naposledy asi před deseti lety.

Začátek utkání vycházel k radosti domácího fan-klubu lépe sebranickým, ale z několika slibných příležitostí nedokázali trefit zařízení. Z naší strany byl úvod spojen s nepřesnostmi a pokus o napodobení nakopávat míče za obranu nevycházel úplně ideálně, neboť Burian nemůže stát všude a rozptyl našich centrů byl široký. Ke jedné ze standartních situací se postavil znovuzrozený Chmelík. Krásně obstřelil zeď a nebýt tyče, tak jsme vedli, protože "Kočka" se ani nehl. Ve vápně nám chyběl důraz, párkrát stačilo trochu zabrat a míč by se do brány nějak dostal. Josef Štancl zhruba z penalty "vystřelil" a asi po 20-ti vteřinách se míč odrazil opět od tyče a z brankové čáry ho domácí útočník odklidil do bezpečí. O pár minut později dobíhal ve vápně odražený míč Martin Štancl a z voleje krásně trefil Válka. Když Lněničkovi nad šibenicí prosvištěla střela domácího útočníka, šlo se do kabin smírně.

Ve druhém dějství se zranil Klement a domácí začali mírně tlačit. Do žádné větší šance, když nebudeme počítat rohy a auty, se nedostali. My "hrozili" vlastně jen z brejků. "Kočka" nejprve vychytal v dobré pozici Vomáčku, aby ho z přímáku ještě jednou pořádně protáhl Chmelík. Ke konci už začaly mírně pochodovat nervy, ale to k tomu patří, jak říká Vápeník z Pemiér líg.

Zápas měl určitou kvalitu, která byla podpořena o diváckou kulisu. Na to, že šlo o úvodní kolo, kde by se dala nějaká ta nerovzita odpustit, tak myslím, že nejvyjukanější muž na place byl sudí. 

Komentář trenéra Petra Kuty

Vcelku vyrovnaný zápas, kterému z naší strany chyběla větší sehranost, od některých i větší zápal a chuť po vítěztví, větší důraz v osobních soubojích a častější hru po zemi, kde jsme soupeře v těch krátkých chvilkách přehrávali.A také důraznější střelba, neboť některým střelám hrozilo, že i při takovém teple zmrznou za letu.

Letní příprava

Tréninky do začátku sezóny 2012/2013 jsou společné pro A i B - mužstvo a začínají ve čtvrek 12.7.2012 od 18:00
Následující tréninky:
SOboty - 17:00
ÚTerky - 18:00
ČTvrtky - 18:00
S sebou i obuv na výběhy po okolních luzích a hájích
Přátelské zápasy:
NE - 22.7.2012 v 17:00 Morašice - Krouná
SO - 28.7.2012 v 17:00 Morašice - Česká Třebová (pohár)
NE - 5.8.2012 v 17:00 Morašice - Kameničky
SO - 11.8.2012 v 17:00 Sebranice - Morašice (mistrovský zápas)

Archiv novinek a zápasových článků ze sezón: