Novinky z morašického fotbalu

Prognózy na kusy

Lepení sestavy je týden od týdne horší a absence si vybírají čím dál věrnější hráči, tentokrát jsme např. po 48 zápasech postrádali Chmelíka, ale když už jsme dali do kupy 11 lidí s příslibem jednoho náhradníka po poločasu a soupeř z Trnávky přijel i bez toho náhradníka, věřili jsme, že navážeme na náš nedávný výkon u nich, kde jsme je přehrávali i v deseti. A ne že bychom první poločas neměli navrch a nevypracovali si nějaké šance. Zajímavou cestu do vápna si přes pár osobních soubojů našel velmi brzy V. Štancl, ale ve finální fázi vše shodil nepřesnou přihrávkou. A podobně se dařilo Kubešovi, který svoje efektní i efektivní průniky od pravé lajny nedokázal patřičně zhodnotit. Blízko gólu byl M. Štancl, který se po Skalově autu pěkně opřel do míče zpoza vápna, ale gólman zvládl vytáhnout míč na břevno. Přes organizovaný hostující val se nám často nedařilo najít cestu, a tak jsme se hodně času čachtali v misce bez nějaké závažnější myšlenky a s kupou nepřesných přihrávek. Centry do vápna, hlavně z pravé strany, tentokrát nijak výrazně nezaváněly, jen jednou byl Kopecký nalezen v pěkném náběhu mezi stopery, ale těžké zpracování mu přeci jen odskočilo dál, než by potřeboval. Spoustu času ve vápně dostal taky Válek, ale střela z úhlu mu nepěkně ulítla. Hosté v prvním poločase dvakrát ukázali, že jejich standartky by mohly být hodně nebezpečné, ale jejich nejzávažnějším počinem byla střela zpoza vápna, která nemířila zas o tolik nad. Zbytek nadějných pozic, většinou v otevřené obraně po nějaké naší nesmyslné ztrátě, nedokázali patřičně zhodnotit. Těsně před přestávkou vybojoval Sokol roh, ten rozehrál Skala, přetlačovanou našich stoperů o gólovou hlavičku vyhrál M. Ropek a dokonalý šatnář měl nasměrovat zápas pro všechny očekávaným směrem.

Možná by to dopadl jinak, kdybychom po třech minutách druhé půle ubránili standartku, leč nestalo se. D. Štancl atakován spoluhráčem zvládl centr jenom prodloužit na zadní tyč, odtud nabídl hostující hráč hlavou pohodlné zakončení svému důsledně dobíhajícímu kolegovi. Vedení na naši stranu mohl vrátit dvěma průniky ze strany Tměj, do jednoho ho dlouhým výkopem vyslal Špinar, ale oba skončily vyraženou střelou. Jinak to od nás byla stupňovaná bída. Nepřesností přibývalo, myšlenek a odvahy ubývalo, což dokumentoval Novák, který si průnikovku M. Štancla místo přebrání do běhu radši zasekl na vápně. Poměr faulů se v druhém poločase obrátil výrazně v náš neprospěch, a ne vždycky jsme metru rozhodčího rozuměli, a když po jednom z nich V. Štancl nedoskočil na pěkný centr, do kterého na malém vápně v perfektně načasovaném náběhu nastavil placírku hostující hráč, bylo s námi ještě hůř. Jestli nás začátek druhého poločas zastihl v nedbalkách, po druhém inkasovaném gólu jsme se herně ocitli spíš ve sra***ch, nápadně podobných druhému poločasu z minulého týdne. A protože o tom kromě Vendy Tměje st. a Karlovy Karly neměl kdo vyprávět, rozhodli jsme se to předvést i domácím divákům, aby uvěřili. Asi není náhodou, že oba mizerné poločasy zhlédl z klidu tribun také zraněný Klement. Na dostřel jsme se dostali jen díky rohům, ale Ropek mířil nad a V. Štancl do gólmana. Oba stopeři se pak při krytí nijak nebezpečného balónu nechali rukama hostujícího útočníka nahrnout až na penaltu, nepovedený odkop V. Štancla vrátili hosté z vápna do ohně nepovedenou střelou, ale díky chtěné teči toho shrnovače z toho byl třetí gól a naše K.O. Ne že by nebyla vůle s tím ještě ve zbývajících deseti minutách něco udělat, ale nohy už nás krutě neposlouchaly, a tak jsme hned v prvním kole nabili ostrými všem věrným i anonymním kritikům a pasovali se z favorita soutěže na maximálně černého koně, čímž jsme vážně zpochybnili odbornou způsobilost pana Halvy.

  • Sestava: Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj - B. Válek, M. Štancl, J. Kubeš, Z. Skala - M. Sokol (V. Novák), J. Kopecký
  • Góly: M.Ropek
  • ŽK: D.Štancl, V.Tměj

Jednou a dost

Letní přestávka nepřinesla do našich řad zatím nic a nikoho nového, což znamenalo mimo jiné to, že první kolo okresního poháru ve sluncem zalitém týdnu byla opět o hráče nouze, nota bene když se z různých důvodů nemohli dostavit Martin a Dominik Štanclovi, kteří nechyběli na předchozích 53, resp. 40 zápasech. Jeden přátelák je na náš kádr zkrátka až až. Nakonec jsme jedenáctku dali do kupy snáz než domácí Radiměř, z branky vše jistil Burián a ze střídačky Kopecký. Naštěstí se nám od začátku dařilo diktovat tempo hry, Chmelík s Klementem naprosto ovládli střed pole a díky jejich běhavým výkonům se zbytek naběhal o trochu méně. Když naše kombinace příliš často končily přetaženým centrem ze strany, zkusil to Chmelík průnikovkou na Válka, ten stejně jako hlavní rozhodčí nijak nedbal domácího lajnaře mávajícího praporkem jak na prvního máje, obešel vyběhnuvšího gólmana a po deseti minutách nás uklidnil vedoucím gólem. Oba aktéři si role prohodili při našem prvním rohovém kopu po dvaceti minutách a placírka trestuhodně neobsazeného Chmelíka navýšila náš náskok. Ne že by domácí i díky našim chybám v rozehrávce neměli dostatek nadějných brejků nebo střeleckých pozic, ale Buriána přímou střelou na bránu neohrozili. To my jsme mohli náš náskok pohodlně navýšit, ale Chmelíkova další placírka se svezla po břevně, Vopařilovo zakončení zastavila dobře postavená hlava domácího obránce a i Zerzánův pokus z bezprostřední blízkosti byl po tuhém boji zblokován mimo tři tyče. Když pak z dobré pozice mířil jen do boční sítě jindy se v podobných situacích nemýlící se Holomek, zamířili jsme do kabin s tím nejhorším náskokem a Klement s podebranou patou.

Ve středu hřiště ho nahradil Kopecký, ale klíčovějším faktem bylo, že jsme doslova přestali běhat. Což byl paradox, protože slunko už zapadlo, večerníček dal dávno dobrou noc a vzduch začal být dýchatelnější. Domácí zkoušeli využít naší laxnosti, ale v největší šanci pálil jejich útočník v tísněném samostatném nájezdu nad bránu. Buriánovi se nečinnost asi nezamlouvala, a tak si jednou vyšlápl pro míč těsně za hranici vápna, na což nejvýrazněji upozornil rozhodčího on sám. Domácí ale neproměnili ani tuto standartku. Na druhé straně se pomalu rozjížděl Válek, když nejprve pálil z voleje mimo po Kopeckého pobídce a poté si nenechal dostatečnou ofsajdovou rezervu pro Havránkovy oči. Další náběh na Chmelíkovu kolmici už byl v pořádku a dle trenérových instrukcí si v pohodě navedl balón přes obránce na střed a podél gólmana zaznamenal svou druhou branku. Chvilku na to se situace opakovala, ale místo útoku na hattrick předložil balón před prázdnou bránu Vopařilovi, který svůj snadný gólový příspěvek umně skryl před zraky své začtené přítelkyně. V závěru si ještě už značně nemohoucí Burián s Holomkovou pomocí pohlídal nulu i svou sérii neprůstřelnosti a mohlo by se jet v klidu domů, nebýt Víťova pokusu o oživení jeho chřadnoucího vozu.

  • Sestava: M. Burián – T. Holomek, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj – B. Válek, M. Klement (J. Kopecký), M. Chmelík, Z. Skala – M. Zerzán, K. Vopařil
  • Góly: B. Válek2, M. Chmelík, K. Vopařil
  • ŽK: M. Chmelík, M. Burián

Ve stínu MS

Tak trochu ve stínu mistrovství světa se v jednotný čas rozjelo mimořádně napínavé poslední kolo svitavského okresního přeboru, ve kterém se hrálo o umístění mezi druhým a dvanáctým místem. Naším prvořadým cílem bylo dát vůbec dohromady jedenáct lidí, případně se pobavit fotbalem a v případě neočekávaného zaváhání soupeřů se pokusit vylepšit páté místo. Díky návštěvě Škody a Buriána jsme se dostali alespoň na klasickou třináctku. Zhlédli jsme úvodní ceremonii a s pohybem podobným místnímu devadesátiletému oslavenci jsme se dali "do boje". Prali jsme se s neustálými ofsajdy po neustálých zakázaných průnikovkách, s přesností přihrávek i s motivací a nasazením. Domácí na tom s motivací byli možná ještě hůř, protože ještě ani nevěděli, zda budou příští rok vůbec hrát, ale stačili jim tři běhaví a šikovní jedinci a bylo v naší lajdácké obraně o zábavu postaráno. První náznaky šancí jsme měli my, konkrétně Kopecký nastoupivší v sehraném útočném duu s Chmelíkem, ale po Skalově centru ze strany mířil vedle. Domácí se výše popsaným individuálním způsobem dostali před Špinara ze strany, ale náš brankář si připsal úspěšný zákrok. Na tu bídu pro nás překvapivě nebyl velký problém dostat se do šancí. V. Štancl byl první u vyraženého přímáku, ale v souboji doslova z očí do očí se mu nepodařilo nasměrovat míč mimo gólmanovo břicho. Chmelíka po dalším centru ze strany vychytal gólman a následná dorážka se mezi tři tyče nevešla. V polovině prvního dějství si jeden z domácích áčkařů poradil v osobních soubojích postupně s oběma stopery, udělal kličku Špinarovi a zavěsil do prázdné. Na pokyn rozhodčího jsme se šli osvěžit a hned na to ukončili domácí obléhání našeho vápna průnikovkou středem naší obrany a chladnokrevným zakončením.  V tu chvíli to vypadalo, že sezónu v klidu dochodíme a zkusíme neinkasovat větší příděl, ale domácí nás po desetiminutové letargii sami vrátili do hry, když nuznou rozehrávku jejich gólmana vystihl Klement, předal Skalovi a ten se napotřetí dočkal asistence, když jeho centr hlavou zužitkoval Chmelík. Odpověď domácích útočníků po rozehrávce skončila u Špinara, jeho dlouhý výkop pečlivě sledoval Chmelík, ve vápně udělal kličku lajdácky dostoupivšímu obránci a dal pod sebe na Válka, který chvíli před poločasem srovnal stav.

Dalo nám to práci, ale nakonec se podařilo rozhodčím vysvětlit, že z kabiny vychází náš brankář v hracím dresu, jeho místo v bráně zaujme střídající hráč Burián a Kopecký už se na hřišti neukáže. O vzrušující momenty byla dlouho nouze, ale herní převaha byla na naší straně i díky přibývající únavě a zdravotním potížím v domácím kádru. Pod nakonec vítězný gól se po hodině hry podepsal V. Štancl, i když na to potřeboval tři pokusy v rychlém sledu. Nejprve skončila jeho hlavička po rohu na břevně, poté nájezd jím neuhlídaného útočníka na tyči a až jeho další hlavička po centru Skaly zapadla k tyči. Domácí snahu o vyrovnání eliminoval dvěma zákroky Burián, který hlavně při dalekonosném oblouku pod břevno riskoval zdraví své odrážecí nohy. Jeho protipól Špinar se zase na hrotu připomněl svou dalekonosnou dělovkou, která ale o kousek minula bránu. Domácí snížili stavy až na devět zdravých lidí, poslali do brány jednoho z těch zdravějších, ale definitivní uklidnění přinesl až Válek, který po krásném přenesení hry od M. Štancla vnikl ze strany do pokutového území a přízemní střelou si připsal svůj druhý zásah. A vzápětí ho napodobil Chmelík, který z hranice vápna překonal domácího nedobrovolníka v bráně. To se pak ještě z úplně jasné pozice nepovedlo Špinarovi, který měl míč na svou slabou nohu, ale napsat do zápisu gól k brankáři by se rozhodčímu, který v druhém poločase naprosto přestal ovládat své řemeslo, možná ani nepovedlo. Tak skončil poslední ze 36 zápasů sezóny, které chyběla snad jen větší útočná efektivita, obhajoba pohárového vítězství a hlavně více spolehlivě docházejících hráčů. Tady se sluší veřejně připomenout, že Martin a Dominik Štanclovi společně s Milanem Chmelíkem ty zápasy absolvovali všechny, takže pilná docházka je možná jak u studentů, tak u cestovatelských profesí, tak u otců od rodin.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj - B. Válek, M. Klement (Z. Škoda), M. Štancl, Z. Skala - J. Kopecký (M. Burián), M. Chmelík
  • Góly: M. Chmelík2, B. Válek2, V. Štancl
  • ŽK: M. Chmelík

Sbohem zlatý hattricku

Malá rekapitulace úvodem. Cestu za pohárovým hattrickem, který se v novodobé historii povedl jen Realu Madrid, jsme začali v létě v Kamenné Horce. V bráně byl ještě V. Štancl, v útoku Vodehnal, ale třeba záloha byla navlas stejná jako při finále, poměrně hladký postup zařídily mj. i premiérové áčkařské góly Sokola s Vodehnalem. Podzimní státní svátek jsme tradičně vyplnili úspěšným čtvrtfinálovým penaltovým rozstřelem, i když tentokrát jsme proti Opatovu byli rádi, že jsme se k němu přes rychlé dvoubrankové manko vůbec propracovali. I v semifinále jsme prohrávali, ale duel proti Jaroměřicím jsme po půli otočili a dostali se těsně pod vrchol, do cesty se nám postavili sousedi z Cerekvice. Na jednu stranu škoda, že jsme se všichni museli táhnout až do Pomezí, na druhou stranu jsme věřili v auru místního areálu, který nám už dvakrát přinesl vítězné oslavy, pokaždé při pouhém jednom vstřeleném gólu. Nějak jsme nevěřili, že jich pravděpodobně nejsilnějšímu letošnímu okresnímu soupeři dáme o moc víc. Trenér nás překvapil a na hrot poprvé poslal Tměje, který měl se svým fyzickým fondem zajistit vytrvalý presink cerekvických obránců, na beku ho nahradil Chmelík, který měl pomoci eliminovat soupeřovu útočnou sílu, jinak sestava vypadala dle očekávání a možností.

Návštěva vypadala početněji než předchozí roky a od začátku se měla na co dívat. Už ve druhé minutě rozehrávali cerekvičtí (pro jednoduchost je nazývejme hosté) rohový kop, který se na zadní tyči odrazil do protipohybu Špinara, ale naštěstí ho na brankové čáře zastoupil M. Štancl. O chvíli později nám vyloženou šanci nabídl V. Vostrčil, když chytil malou domů, ale Válek po nutném přiťuknutí z penalty ani netrefil bránu. A stejně se mu vedlo v dalších dvou rychle následujících případech, když se z levé strany poměrně snadno dostal až do nadějné zakončovací pozice. Hosté se na oplátku připomněli ťukesem v rohu hřiště, po němž vyprášil Špinarovy rukavice z úhlu Malý. Náš gólman musel na roh vyrazit i cerekvický nákop, který se jako na potvoru snášel přesně pod břevno. Hosté byli v obraně poměrně nejistí, ale třeba Klementovi chyběly dva kroky, aby byl po jedné z chyb u míče dřív než V. Vostrčil. Tribuny pak nadzvedl zákrok D. Štancla ve vápně, ale ten stihl před F. Pražákem nade vší pochybnost odehrát míč. O to větší škoda, že jsme po pětadvaceti minutách soupeři gól takřka darovali. Po útočném faulu jsme příliš horlivě rozehráli, Skala nezvládl pokrýt míč, V. Štancl nestihl vystavit Malého do offsidu a ten z vápna i přes Špinarovu teč rozvlnil síť na zadní tyči. O chvíli později střílel z dálky R. Pražák, ale jeho bratr po Špinarově zákroku dorážel z offsidu a navíc vedle. Nucené střídání Nováka za Vopařila přineslo do naší hry trochu okysličení a pět minut před pauzou i vyrovnání. To Tměj uzmul další nepovedený výkop Vostrčila, po troše váhání poslal levačkou krásný centr do vápna a Novák ho na zadní tyči skluzem dopravil do brány. Zbylých pět minut poločasu bylo zpětně viděno jedinou chvílí, kdy jsme mohli zápas zlomit na naši stranu. O to víc mrzí, že když si Skala všiml vyběhnutého V. Vostrčila, skončil jeho oblouček pouze na břevně. Na dorážku měl chvíli času Novák, i on se rozhodl lobovat, mířil mnohem přesněji, ale příliš pomalu padající míč odpravil zpoza překonaného cerekvického gólmana jeden z jeho obránců a šlo se do šatny.

Do druhého poločasu nastoupil soupeř lépe, ovládl střed hřiště a z toho pramenila jeho převaha a neustálý tlak na naši obranu, nicméně se jim dlouho nedařilo Špinara nějak výrazněji zaměstnat, i proto, že ze solidních střeleckých pozic za vápnem mířili hodně špatně. My jsme se zmohli jen podobně nepřesnou hlavičku V. Štancla po standartce. A když jsme po dvaceti minutách nechali jinak hodně nervního Lorence vyslat milimetrovou průnikovku do vápna na Uhra, nezbylo než chvilku doufat, že bude mít náš gólman v souboji s ním navrch. Nestalo se, hostující útočník míč v pohodě uklidil mimo jeho dosah a museli jsme podruhé dotahovat. V reakci na to se na hrot posunul Chmelík a jeho schopnost přidržet balón byla znát, nicméně mu chyběla podpora, nebo trochu štěstí. Cerekvická obrana byla i nadále schopná propustit některé jednodušší nákopy, ale Válkovi nebo Tmějovi vždy něco chybělo, aby se míče zmocnili a dostali se do pozice, která by stála za zmínku. Po zbytek zápasu jsme si připsali dvě tečované, ale příliš zpomalené střely, jeden nepřesný lob na znovu špatně postaveného Vostrčila nebo Chmelíkovu čistě trefenou, ale hodně vychýlenou ránu zpoza vápna. Vyloženou šanci jsme si prostě nevypracovali, byť zákrok na Chmelíka ve vápně se dal posoudit jako penaltový. Sice byl cerekvický hráč před ním, ale i nechtěné šlápnutí na nohu je prostě bránění ve hře. Hosté si vedení zkušeně hlídali, nikam se nehnali, zatímco my jsme s přibývajícím časem hráli čím dál více vabank. Ale Malého zastavil na poslední chvíli V. Štancl, střídajícího J. Vostrčila jednou vychytal Špinar a v samém závěru zblokoval Klement, takže jsme se po Špinarově posledním nákopu ještě chytli stébla naděje při Tmějově dlouhém autu. Ale když se po dvou odrazech zvedl praporek pomezního signalizující ofsajd, byla naše vláda nad okresním pohárem definitivně a asi spravedlivě ukončena.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, M. Chmelík – B. Válek, M. Klement, M. Štancl (M. Sokol), Z. Skala – K. Vopařil (V. Novák), V. Tměj
  • Góly: V. Novák

Šetřme góly na finále

Posledními návštěvníky našeho areálu v letošní sezóně byly Jaroměřice. Celek s výborným útokem, vedeným až bájným Švecem, ale slabší obranou, což je předurčuje přesně k takové taktice, která by nám měla vyhovovat. Chtěli jsme se doma rozloučit výhrou, chtěli jsme konečně překonat loňskou bodovou hranici, chtěli jsme se nominovat na středeční zápas roku. V tom jsme to pro dnešek vykartovanému trenérovi moc nezavařili, protože z třinácti lidí se vybírá poměrně snadno. Švec dostal stejně jako před měsícem v poháru osobního strážce, ale i když to byl někdo jiný, zase měl kapitánskou pásku, to aby znervózněl, že na něho hrají ti nejlepší (za přežitého předpokladu, že kapitánskou pásku má ten nejlepší). Kdo ví, jak by se zápas vyvíjel, kdyby hosté proměnili svoji šanci po prvním rohu. Ten rozehráli na velké vápno, odkud přilétl rozfalšovaný oblouček na malé vápno, kde se právě Švec stihl natlačit před Špinara, ale jeho rotující hlavička za dozoru D. Štancla pouze olízla tyč zvenčí. Poté ještě nepřesně střílel hostující záložník po vysunutího od M. Štancla, ale záhy se ukázala i druhá stránka hostujícího mančaftu, když M. Štancl přenesl balón na levou stranu a Válek si na vápně poměrně jednoduše zasekl, navedl balón na střed a placírkou na nikterak zadní tyč otevřel skóre. Bylo příjemné po deseti minutách pro změnu vést a bylo to na nás i znát, protože jsme během zbytku první půlhodiny hráli na balónu a udržovali hostující obranu v permanenci. Ale všichni víme, že to ještě neznamená góly. Velké nebezpečí představovaly naše standartky. Chmelík se dostal k hlavičce před gólmanem, ale mířil nad. Skala rozehrávkou na krátko vyslal do šance Válka, který si narazil s obráncem, ale jeho střelu z úhlu vyrazil gólman těsně za zadní tyč. Na Skalův centr osamoceně naskakovali tři naši hráči, ale první Sokol hlavičkoval na „dlouhou“ hlavu, protože si nikdo za ním nekřikl. Vopařil po několika sklepnutích zakončoval hlavou z malého vápna rovněž vedle. Šance nebo nadějné brejky jsme si tvořili i ze hry, ale spoustu dalších brejků zazdily zbytečné ofsajdy, neochota střílet, šlápnutí si na balón, špatná finálka nebo špatný první dotek, takže ze všech těch náběhů jsme vytěžili jenom střelu Vopařila do středu brány. Hosté vepředu moc nebezpeční nebyli, ale právě naše zazděné brejky se staly vodou na jejich mlýn. Na krásný křížný balón včas nezareagoval ani Válek ani Špinar, ale střelu rozběhnutého útočníka stihl na poslední chvíli zakřižovat Chmelík. Vymanit se z následujícího rohu nám trvalo skoro do konce poločasu. Hosté na nás byli nalezlí, jejich přímáky na zadní tyč smrděly jako podebraná pata, ale to, že se pastýř Švec dostal k nepřesnému voleji z těžké pozice, bylo spolu s lobovanou hlavičkou nejkonkrétnější ohrožení Špinarovy brány. Když se hra vyrovnala, podařilo se nám zasadit soupeři úder do šatny, když Vopařil patičkou prodloužil aut, Sokol narýsoval kolmici pro M. Štancla, který chvilku chodil vápnem hledajíc moment, kdy jeho střela projde. A po dvou až třech kličkách skutečně procedil balón mezi gólmanovýma nohama do sítě.

V druhém poločase jsme obrázek toho prvního dotáhli k dokonalosti, když jsme hostům dovolili ještě méně zakončení a sami spálili ještě více šancí. Špinar si připsal prakticky jediný zákrok, když se musel pořádně natáhnout pro Švecův lob, v jiném případě měl štěstí, když si hosté ve vápně sklepli míč proti noze, ale napálili ho vysoko nad. Tou dobou už ale mělo být dávno hotovo, jenže naše brejky 3 na 1 i 5 na 2 končily tolika ofsajdy a zkaženými přihrávkami, že si snad jediné zakončení, byť ve faulem zavánějící tísni, připsal Sokolem vysunutý Klement při samostatném nájezdu. Vopařil to zkusil podobně jako M. Štancl, vymíchal v soupeřově vápně dva hráče, ale při zakončení promáchl, což mu škodolibí diváci dali sežrat stejně jako Sokolovi několikáté podklouznutí. Jsme opravdu rádi, že se naší hrou tak baví. Na zmar našich předních zad se nevydržel dívat D. Štancl, který za 10 vteřin proběhl s míčem přes tři čtvrtě hřiště, ale sám před gólmanem levačkou přestřelil. V posledních minutách už šancí ubylo, protože jsme v útoku měli spíš dva jednonohé, ale zasloužené vítězství nad třetím celkem tabulky jsme si vzadu v pohodě pohlídali. V lize jsme tedy překonali výsledky z minulých dvou let, teď ještě navázat na nastavenou laťku i v poháru. Kdo nechce dlouho čekat na článek, ať se zajede ve středu v 18 hodin podívat do Pomezí osobně.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Chmelík, V. Štancl, V. Tměj – B. Válek, M. Klement, M. Štancl (M. Janypka), Z. Skala – K. Vopařil, M. Sokol (J. Kopecký)
  • Góly: B. Válek, M. Štancl
  • ŽK: B. Válek

Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.