Novinky z morašického fotbalu

Ve stínu MS

Tak trochu ve stínu mistrovství světa se v jednotný čas rozjelo mimořádně napínavé poslední kolo svitavského okresního přeboru, ve kterém se hrálo o umístění mezi druhým a dvanáctým místem. Naším prvořadým cílem bylo dát vůbec dohromady jedenáct lidí, případně se pobavit fotbalem a v případě neočekávaného zaváhání soupeřů se pokusit vylepšit páté místo. Díky návštěvě Škody a Buriána jsme se dostali alespoň na klasickou třináctku. Zhlédli jsme úvodní ceremonii a s pohybem podobným místnímu devadesátiletému oslavenci jsme se dali "do boje". Prali jsme se s neustálými ofsajdy po neustálých zakázaných průnikovkách, s přesností přihrávek i s motivací a nasazením. Domácí na tom s motivací byli možná ještě hůř, protože ještě ani nevěděli, zda budou příští rok vůbec hrát, ale stačili jim tři běhaví a šikovní jedinci a bylo v naší lajdácké obraně o zábavu postaráno. První náznaky šancí jsme měli my, konkrétně Kopecký nastoupivší v sehraném útočném duu s Chmelíkem, ale po Skalově centru ze strany mířil vedle. Domácí se výše popsaným individuálním způsobem dostali před Špinara ze strany, ale náš brankář si připsal úspěšný zákrok. Na tu bídu pro nás překvapivě nebyl velký problém dostat se do šancí. V. Štancl byl první u vyraženého přímáku, ale v souboji doslova z očí do očí se mu nepodařilo nasměrovat míč mimo gólmanovo břicho. Chmelíka po dalším centru ze strany vychytal gólman a následná dorážka se mezi tři tyče nevešla. V polovině prvního dějství si jeden z domácích áčkařů poradil v osobních soubojích postupně s oběma stopery, udělal kličku Špinarovi a zavěsil do prázdné. Na pokyn rozhodčího jsme se šli osvěžit a hned na to ukončili domácí obléhání našeho vápna průnikovkou středem naší obrany a chladnokrevným zakončením.  V tu chvíli to vypadalo, že sezónu v klidu dochodíme a zkusíme neinkasovat větší příděl, ale domácí nás po desetiminutové letargii sami vrátili do hry, když nuznou rozehrávku jejich gólmana vystihl Klement, předal Skalovi a ten se napotřetí dočkal asistence, když jeho centr hlavou zužitkoval Chmelík. Odpověď domácích útočníků po rozehrávce skončila u Špinara, jeho dlouhý výkop pečlivě sledoval Chmelík, ve vápně udělal kličku lajdácky dostoupivšímu obránci a dal pod sebe na Válka, který chvíli před poločasem srovnal stav.

Dalo nám to práci, ale nakonec se podařilo rozhodčím vysvětlit, že z kabiny vychází náš brankář v hracím dresu, jeho místo v bráně zaujme střídající hráč Burián a Kopecký už se na hřišti neukáže. O vzrušující momenty byla dlouho nouze, ale herní převaha byla na naší straně i díky přibývající únavě a zdravotním potížím v domácím kádru. Pod nakonec vítězný gól se po hodině hry podepsal V. Štancl, i když na to potřeboval tři pokusy v rychlém sledu. Nejprve skončila jeho hlavička po rohu na břevně, poté nájezd jím neuhlídaného útočníka na tyči a až jeho další hlavička po centru Skaly zapadla k tyči. Domácí snahu o vyrovnání eliminoval dvěma zákroky Burián, který hlavně při dalekonosném oblouku pod břevno riskoval zdraví své odrážecí nohy. Jeho protipól Špinar se zase na hrotu připomněl svou dalekonosnou dělovkou, která ale o kousek minula bránu. Domácí snížili stavy až na devět zdravých lidí, poslali do brány jednoho z těch zdravějších, ale definitivní uklidnění přinesl až Válek, který po krásném přenesení hry od M. Štancla vnikl ze strany do pokutového území a přízemní střelou si připsal svůj druhý zásah. A vzápětí ho napodobil Chmelík, který z hranice vápna překonal domácího nedobrovolníka v bráně. To se pak ještě z úplně jasné pozice nepovedlo Špinarovi, který měl míč na svou slabou nohu, ale napsat do zápisu gól k brankáři by se rozhodčímu, který v druhém poločase naprosto přestal ovládat své řemeslo, možná ani nepovedlo. Tak skončil poslední ze 36 zápasů sezóny, které chyběla snad jen větší útočná efektivita, obhajoba pohárového vítězství a hlavně více spolehlivě docházejících hráčů. Tady se sluší veřejně připomenout, že Martin a Dominik Štanclovi společně s Milanem Chmelíkem ty zápasy absolvovali všechny, takže pilná docházka je možná jak u studentů, tak u cestovatelských profesí, tak u otců od rodin.

  • Sestava: J. Špinar - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj - B. Válek, M. Klement (Z. Škoda), M. Štancl, Z. Skala - J. Kopecký (M. Burián), M. Chmelík
  • Góly: M. Chmelík2, B. Válek2, V. Štancl
  • ŽK: M. Chmelík

Sbohem zlatý hattricku

Malá rekapitulace úvodem. Cestu za pohárovým hattrickem, který se v novodobé historii povedl jen Realu Madrid, jsme začali v létě v Kamenné Horce. V bráně byl ještě V. Štancl, v útoku Vodehnal, ale třeba záloha byla navlas stejná jako při finále, poměrně hladký postup zařídily mj. i premiérové áčkařské góly Sokola s Vodehnalem. Podzimní státní svátek jsme tradičně vyplnili úspěšným čtvrtfinálovým penaltovým rozstřelem, i když tentokrát jsme proti Opatovu byli rádi, že jsme se k němu přes rychlé dvoubrankové manko vůbec propracovali. I v semifinále jsme prohrávali, ale duel proti Jaroměřicím jsme po půli otočili a dostali se těsně pod vrchol, do cesty se nám postavili sousedi z Cerekvice. Na jednu stranu škoda, že jsme se všichni museli táhnout až do Pomezí, na druhou stranu jsme věřili v auru místního areálu, který nám už dvakrát přinesl vítězné oslavy, pokaždé při pouhém jednom vstřeleném gólu. Nějak jsme nevěřili, že jich pravděpodobně nejsilnějšímu letošnímu okresnímu soupeři dáme o moc víc. Trenér nás překvapil a na hrot poprvé poslal Tměje, který měl se svým fyzickým fondem zajistit vytrvalý presink cerekvických obránců, na beku ho nahradil Chmelík, který měl pomoci eliminovat soupeřovu útočnou sílu, jinak sestava vypadala dle očekávání a možností.

Návštěva vypadala početněji než předchozí roky a od začátku se měla na co dívat. Už ve druhé minutě rozehrávali cerekvičtí (pro jednoduchost je nazývejme hosté) rohový kop, který se na zadní tyči odrazil do protipohybu Špinara, ale naštěstí ho na brankové čáře zastoupil M. Štancl. O chvíli později nám vyloženou šanci nabídl V. Vostrčil, když chytil malou domů, ale Válek po nutném přiťuknutí z penalty ani netrefil bránu. A stejně se mu vedlo v dalších dvou rychle následujících případech, když se z levé strany poměrně snadno dostal až do nadějné zakončovací pozice. Hosté se na oplátku připomněli ťukesem v rohu hřiště, po němž vyprášil Špinarovy rukavice z úhlu Malý. Náš gólman musel na roh vyrazit i cerekvický nákop, který se jako na potvoru snášel přesně pod břevno. Hosté byli v obraně poměrně nejistí, ale třeba Klementovi chyběly dva kroky, aby byl po jedné z chyb u míče dřív než V. Vostrčil. Tribuny pak nadzvedl zákrok D. Štancla ve vápně, ale ten stihl před F. Pražákem nade vší pochybnost odehrát míč. O to větší škoda, že jsme po pětadvaceti minutách soupeři gól takřka darovali. Po útočném faulu jsme příliš horlivě rozehráli, Skala nezvládl pokrýt míč, V. Štancl nestihl vystavit Malého do offsidu a ten z vápna i přes Špinarovu teč rozvlnil síť na zadní tyči. O chvíli později střílel z dálky R. Pražák, ale jeho bratr po Špinarově zákroku dorážel z offsidu a navíc vedle. Nucené střídání Nováka za Vopařila přineslo do naší hry trochu okysličení a pět minut před pauzou i vyrovnání. To Tměj uzmul další nepovedený výkop Vostrčila, po troše váhání poslal levačkou krásný centr do vápna a Novák ho na zadní tyči skluzem dopravil do brány. Zbylých pět minut poločasu bylo zpětně viděno jedinou chvílí, kdy jsme mohli zápas zlomit na naši stranu. O to víc mrzí, že když si Skala všiml vyběhnutého V. Vostrčila, skončil jeho oblouček pouze na břevně. Na dorážku měl chvíli času Novák, i on se rozhodl lobovat, mířil mnohem přesněji, ale příliš pomalu padající míč odpravil zpoza překonaného cerekvického gólmana jeden z jeho obránců a šlo se do šatny.

Do druhého poločasu nastoupil soupeř lépe, ovládl střed hřiště a z toho pramenila jeho převaha a neustálý tlak na naši obranu, nicméně se jim dlouho nedařilo Špinara nějak výrazněji zaměstnat, i proto, že ze solidních střeleckých pozic za vápnem mířili hodně špatně. My jsme se zmohli jen podobně nepřesnou hlavičku V. Štancla po standartce. A když jsme po dvaceti minutách nechali jinak hodně nervního Lorence vyslat milimetrovou průnikovku do vápna na Uhra, nezbylo než chvilku doufat, že bude mít náš gólman v souboji s ním navrch. Nestalo se, hostující útočník míč v pohodě uklidil mimo jeho dosah a museli jsme podruhé dotahovat. V reakci na to se na hrot posunul Chmelík a jeho schopnost přidržet balón byla znát, nicméně mu chyběla podpora, nebo trochu štěstí. Cerekvická obrana byla i nadále schopná propustit některé jednodušší nákopy, ale Válkovi nebo Tmějovi vždy něco chybělo, aby se míče zmocnili a dostali se do pozice, která by stála za zmínku. Po zbytek zápasu jsme si připsali dvě tečované, ale příliš zpomalené střely, jeden nepřesný lob na znovu špatně postaveného Vostrčila nebo Chmelíkovu čistě trefenou, ale hodně vychýlenou ránu zpoza vápna. Vyloženou šanci jsme si prostě nevypracovali, byť zákrok na Chmelíka ve vápně se dal posoudit jako penaltový. Sice byl cerekvický hráč před ním, ale i nechtěné šlápnutí na nohu je prostě bránění ve hře. Hosté si vedení zkušeně hlídali, nikam se nehnali, zatímco my jsme s přibývajícím časem hráli čím dál více vabank. Ale Malého zastavil na poslední chvíli V. Štancl, střídajícího J. Vostrčila jednou vychytal Špinar a v samém závěru zblokoval Klement, takže jsme se po Špinarově posledním nákopu ještě chytli stébla naděje při Tmějově dlouhém autu. Ale když se po dvou odrazech zvedl praporek pomezního signalizující ofsajd, byla naše vláda nad okresním pohárem definitivně a asi spravedlivě ukončena.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, M. Chmelík – B. Válek, M. Klement, M. Štancl (M. Sokol), Z. Skala – K. Vopařil (V. Novák), V. Tměj
  • Góly: V. Novák

Šetřme góly na finále

Posledními návštěvníky našeho areálu v letošní sezóně byly Jaroměřice. Celek s výborným útokem, vedeným až bájným Švecem, ale slabší obranou, což je předurčuje přesně k takové taktice, která by nám měla vyhovovat. Chtěli jsme se doma rozloučit výhrou, chtěli jsme konečně překonat loňskou bodovou hranici, chtěli jsme se nominovat na středeční zápas roku. V tom jsme to pro dnešek vykartovanému trenérovi moc nezavařili, protože z třinácti lidí se vybírá poměrně snadno. Švec dostal stejně jako před měsícem v poháru osobního strážce, ale i když to byl někdo jiný, zase měl kapitánskou pásku, to aby znervózněl, že na něho hrají ti nejlepší (za přežitého předpokladu, že kapitánskou pásku má ten nejlepší). Kdo ví, jak by se zápas vyvíjel, kdyby hosté proměnili svoji šanci po prvním rohu. Ten rozehráli na velké vápno, odkud přilétl rozfalšovaný oblouček na malé vápno, kde se právě Švec stihl natlačit před Špinara, ale jeho rotující hlavička za dozoru D. Štancla pouze olízla tyč zvenčí. Poté ještě nepřesně střílel hostující záložník po vysunutího od M. Štancla, ale záhy se ukázala i druhá stránka hostujícího mančaftu, když M. Štancl přenesl balón na levou stranu a Válek si na vápně poměrně jednoduše zasekl, navedl balón na střed a placírkou na nikterak zadní tyč otevřel skóre. Bylo příjemné po deseti minutách pro změnu vést a bylo to na nás i znát, protože jsme během zbytku první půlhodiny hráli na balónu a udržovali hostující obranu v permanenci. Ale všichni víme, že to ještě neznamená góly. Velké nebezpečí představovaly naše standartky. Chmelík se dostal k hlavičce před gólmanem, ale mířil nad. Skala rozehrávkou na krátko vyslal do šance Válka, který si narazil s obráncem, ale jeho střelu z úhlu vyrazil gólman těsně za zadní tyč. Na Skalův centr osamoceně naskakovali tři naši hráči, ale první Sokol hlavičkoval na „dlouhou“ hlavu, protože si nikdo za ním nekřikl. Vopařil po několika sklepnutích zakončoval hlavou z malého vápna rovněž vedle. Šance nebo nadějné brejky jsme si tvořili i ze hry, ale spoustu dalších brejků zazdily zbytečné ofsajdy, neochota střílet, šlápnutí si na balón, špatná finálka nebo špatný první dotek, takže ze všech těch náběhů jsme vytěžili jenom střelu Vopařila do středu brány. Hosté vepředu moc nebezpeční nebyli, ale právě naše zazděné brejky se staly vodou na jejich mlýn. Na krásný křížný balón včas nezareagoval ani Válek ani Špinar, ale střelu rozběhnutého útočníka stihl na poslední chvíli zakřižovat Chmelík. Vymanit se z následujícího rohu nám trvalo skoro do konce poločasu. Hosté na nás byli nalezlí, jejich přímáky na zadní tyč smrděly jako podebraná pata, ale to, že se pastýř Švec dostal k nepřesnému voleji z těžké pozice, bylo spolu s lobovanou hlavičkou nejkonkrétnější ohrožení Špinarovy brány. Když se hra vyrovnala, podařilo se nám zasadit soupeři úder do šatny, když Vopařil patičkou prodloužil aut, Sokol narýsoval kolmici pro M. Štancla, který chvilku chodil vápnem hledajíc moment, kdy jeho střela projde. A po dvou až třech kličkách skutečně procedil balón mezi gólmanovýma nohama do sítě.

V druhém poločase jsme obrázek toho prvního dotáhli k dokonalosti, když jsme hostům dovolili ještě méně zakončení a sami spálili ještě více šancí. Špinar si připsal prakticky jediný zákrok, když se musel pořádně natáhnout pro Švecův lob, v jiném případě měl štěstí, když si hosté ve vápně sklepli míč proti noze, ale napálili ho vysoko nad. Tou dobou už ale mělo být dávno hotovo, jenže naše brejky 3 na 1 i 5 na 2 končily tolika ofsajdy a zkaženými přihrávkami, že si snad jediné zakončení, byť ve faulem zavánějící tísni, připsal Sokolem vysunutý Klement při samostatném nájezdu. Vopařil to zkusil podobně jako M. Štancl, vymíchal v soupeřově vápně dva hráče, ale při zakončení promáchl, což mu škodolibí diváci dali sežrat stejně jako Sokolovi několikáté podklouznutí. Jsme opravdu rádi, že se naší hrou tak baví. Na zmar našich předních zad se nevydržel dívat D. Štancl, který za 10 vteřin proběhl s míčem přes tři čtvrtě hřiště, ale sám před gólmanem levačkou přestřelil. V posledních minutách už šancí ubylo, protože jsme v útoku měli spíš dva jednonohé, ale zasloužené vítězství nad třetím celkem tabulky jsme si vzadu v pohodě pohlídali. V lize jsme tedy překonali výsledky z minulých dvou let, teď ještě navázat na nastavenou laťku i v poháru. Kdo nechce dlouho čekat na článek, ať se zajede ve středu v 18 hodin podívat do Pomezí osobně.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Chmelík, V. Štancl, V. Tměj – B. Válek, M. Klement, M. Štancl (M. Janypka), Z. Skala – K. Vopařil, M. Sokol (J. Kopecký)
  • Góly: B. Válek, M. Štancl
  • ŽK: B. Válek

Konečně v deseti

Byla to hodně experimentální neděle. Blíží se vrchol sezóny, trenér chtěl zkusit z tréninku neznámé tváře na známých postech a známé tváře na neznámých postech, takže na beky se dostali Janypka s Novákem a na hrot byl poslán náš nejproduktivnější obránce Chmelík. Ani to, že byl nejlepší hráč minulého mdlého zápasu, ani absolvovaný trénink tak nepomohl do základní sestavy D. Štanclovi, který se zrovna začal těšit, že pokoří Chmelíkovu skončenou železnou sérii, leč nebylo mu přáno a zastavil se na pěkně kulatém čísle 2100 minut. Každopádně bude lepší držet v tajnosti překvapivé jméno, které převzalo jeho štafetový kolík, protože je to evidentně vrtkavá pozice. V Trnávce na nás čekala útulná kabina, krásný trávník, pořádné dusno a soupeř, který ještě hraje o holé přežití. Kdybychom byli co k čemu, mohlo se po pěti minutách hrát jenom pro radost. Chmelík byl na hrotu znát, ale po Tmějově akci pálil v dobré pozici mimo a chvilku poté do jeho centru položil nohu Vopařil, ale bohužel trefil z pár metrů jen prostor domácího gólmana, který na čáře předvedl výborný reflex nohou. A když se V. Štanclovi podařilo překonat ho po rohu hlavou, zaskočil za něj na brankové čáře nešťastně Skala. Po výborném úvodu, kterému chyběla jen efektivita, přišla studená sprcha. Doslovně bychom ji uvítali, ale horší bylo, že si v běžeckém souboji v 18.minutě zvládl domácí útočník píchnout míč před nezajištěného Ropka, ten se v osudovém okamžiku rozhodl zaexperimentovat a nepustit do před sebe, a tak se náš hrající trenér po vysprchování konečně mohl pokochat, jak umíme hrát v deseti. A protože se kachničkoval nějak dlouho a nestihl gól, který jsme inkasovali po sérii rohů z jeho obvyklého prostoru, musel z nás mít radost. Když jsme si trochu zvykli na to, že se Chmelík po svém krátkém útočném angažmá stáhl napříč sestavou a na hrotu zanechal srdnatě bojujícího Vopařila, vydal se Novák na výlet po lajně, narazil si se Skalou, pak s M. Štanclem, udělal si kličku do středu, do jeho střely nebo centru šáhnul domácí obránce, míč si našel přesně patku vzdálenější tyče, od ní se odrazil pro nás příhodným směrem a začínalo se od začátku. Do poločasu jsme ještě přežili nebezpečné náběhy malé rychlé dvanáctky, na jehož centry naštěstí nedokázali útoční kolegové správně naběhnout, a tak jsme se o přestávce odebrali do pokojíčku za smírného stavu.

Věřili jsme, že soupeře i v deseti můžeme přehrát, a to se nám opravdu dařilo. Chtělo to trochu víc běhání, ale toho se všichni až na Špinara a Sokola zhostili s vervou. Bohužel nám, a zejména M. Štanclovi, nebylo přáno. Taková ta procenta pro domácí jsou v okrese normální, ale červená karta a dva neuznané góly, to už si nezaujatý divák skoro bude klást otázky. Tak tady je náš (resp. autorův) pohled na věc. M. Štancl udělal na lajně zasekávačku, schytal jednu přes nohy od probíhajícího hráče, pomezní zamáchal praporkem, M. Štancl poslal nepovedený přízemní centr do vápna, domácí přestali hrát v očekávání faulu, hlavní odvrátil pohled od balónu směřujícího na zadní tyč k třepetajícímu se praporku a pískl faul prakticky ve chvíli, kdy míč zapadl do brány. Smůla, že? ŽE? Druhá situace - naspeedovaný střídající D. Štancl si naběhl za obranu na krásnou kolmici nenaspeedovaného střídajícího Sokola, ale tváří v tvář domácímu brankáři dal raději vedle sebe M. Štanclovi, který pohodlně zakončil do prázdné. Ale zase se třepetal praporek, že prý ofsajd. Lajnu D. Štancl – míč – M. Štancl jsme, pravda, nemohli objektivně vidět, ale zaprvé víme, že M. Štancl není rychlejší než D. Štancl, za druhé nás mladý pan pomezní nepřesvědčil ani při řízení předcházejícího žákovského zápasu a za třetí věříme, slovy nešťastného (ne)střelce, že přeci není takový k***t, aby si to nepohlídal. Nakrklo to, ale pořád to nebyly naše jediné šance na výhru, jenže domácí gólman např. Skalovu střelu nebo spoluhráčovu hlavičku zalepil tak, že jsme ani nedostali možnost dorážky. Domácí hrozili hlavně ze standartek, ze kterých už musel být hlavně Novák poměrně nešťastný, protože to chvíli vypadalo, že jsou mu pískány i fauly vsedě proti ležícím protihráčům. Každopádně jedinou přímou střelu z přímáku zvládl Špinar vyrazit, z centrů se zakončení urodilo jen jednou, když si na zadní tyč pěkně naběhl domácí stoper, ale ani akrobatická pozice mu slávu nepřinesla. Remíza nás vzhledem k průběhu zápasu mrzí, ale s tou odfláknutou z minulého týdne se to nedá srovnat. I v deseti jsme předvedli jeden z nejlepších jarních výkonů, a když už domácí ten bod uhájili, snad jim aspoň pomůže v boji o udržení. Takového zázemí i férového soupeře je pro prales škoda.

  • Sestava: J. Špinar – V. Novák, M. Ropek, V. Štancl, M. Janypka (D. Štancl) – Z. Skala, M. Klement, M. Štancl, V. Tměj – K. Vopařil (M. Sokol), M. Chmelík
  • Góly: V. Novák
  • ČK: M. Ropek

Hra na jedno vápno

Po bídné docházce minulý týden jako by se trenérovi v týdnu všichni radši vyhýbali, a tak jsme šli z fleku a bez tréninku rovnou na další zápas. O víkendu se ale zábrany evidentně odhazují snáz a tak se nás, byť postupně, nakonec sešlo docela dost, zatímco na střídačku hostů z Radiměře byl podobně tristní pohled jako po většinu jara na tu naši. Ale na hřišti je to 11 na 11 a hosté se spolehli na poctivé, důrazné bránění a brejky. Sice z nich vytěžili jen jeden nepřesný lob a posléze i přímák, který zkrotil Špinar, ale všechny ty náběhy působily v zárodku mírně znervózňujícím dojmem. Jinak to byla hra na jedno vápno. Jinak se totiž naše jalová převaha popsat nedá. Tak nějak se asi čekalo, že to někdy vyjde, ale jakoby to nikdo nechtěl zařídit sám. Snad s výjimkou D. Štancla, který z beka nebezpečně provětrával obranu, ale když už se dostal až do vápna, vypíchli mu hosté v poslední chvíli míč. Naše snažení se dá pěkně charakterizovat na Vopařilovi. Ten to dvakrát zkusil na hostujícího gólmana ze střední vzdálenosti, byť nijak závažně, ale když už se nepovedeným zpracováním dostal přes protihráče do lepší střelecké pozice na vápně, hledal Tměje na straně. A když už ve vápně dostal balón po zpětné přihrávce od lajny, dostal ho spíš takovej polovysokej místo nálevu po zemi. Z dálky se nejzajímavějším pokusem prezentoval M. Štancl, ale brankář pro něj k tyči nějak doklopýtal. Rohama jsme si tentokrát nepomohli vůbec, standartka se nám povedla jediná, ale V. Štancl hlavičkoval jen málo vedle gólmana.

Do druhého poločasu jsme postupně nasadili čerstvé síly, a zejména Zerzána museli mít hostující obránci plné zuby, ale za vše mluví to, že v naší největší šanci na chvíli osamocený Novák pohrdl nálevem na velkém vápně a snažil se dál kombinovat. Nejdříve jsme se do vápna ze strany tu a tam dostali, ale třeba Zerzán pod sebe nepřihrál přesně nebo Novák z ustátého penaltového faulu vytěžil jen roh. Po nějaké standartce se k míči ve vápně nedostal Sokol, ale neprostřelil hráz před sebou a jinak už to bylo o ničem. Hosté se zase dostali jenom k jedné přímé střele, ale co nám to bylo platné, když jsme se sami brzdili nepřesnými a pomalými přihrávkami, kolikrát směřovanými do hustého středu hřiště a pomalu jsme tu přímou střelu ani kloudný centr do vápna nevyslali. Je škoda, že když jsme naši sérii zápasů se vstřeleným gólem dokázali prodloužit i proti Svitavám, tak se po takovém bezkrevném výkonu zarazíme na Radiměři. Za pozornost tak stojí hlavně střídání Chmelíka, který ze zdravotních důvodů žadoní o posazení minimálně poslední tři týdny, ale Ropek mu vytrvalým odmítáním natáhl sérii nepřerušeného pobytu na hřišti až na 2263 minut, tedy více než 25 zápasů. 

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, M. Chmelík (M. Janypka) – V. Tměj, M. Klement, M. Štancl (V. Novák), Z. Skala – J. Kopecký (M. Zerzán), K. Vopařil (M. Sokol)
  • ŽK: M. Chmelík

Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.