Tréninky úterý, pátek od 17:30 na hřišti, umělce (docházka). V sobotu 27.5. mistrák v Opatově od 17:00. Odjezd v 15:30 !!!
Oficiální stránky fotbalového klubu TJ Sokol Morašice
Znak TJ Sokol Morašice

Novinky z morašického fotbalu

Svítí, svítí nula nad hlavou

Možná hezké počasí, možná blízkost herně neoblíbeného soupeře, možná náš rozmach v podobě nové výsledkové tabule, možná všechno dohromady přilákalo do našich ochozů poměrně dost diváků. O to méně bylo zdravých hráčů a trenérů v naší kabině. Rotace gólmanů nám úspěšně pokračuje a při pohledu na rozcvičující se dvojici Lněnička - Andrle se určitě nejeden pamětník štípal, jestli se nevrátil do časů, kdy tato dvojice, dnes již v souhrnném věku 77 let, chytala pravidelně. Samotný zápas vypadal v prvním poločase stejně jako ten poslední domácí. Chtěli jsme, aby z toho diváci u hospody taky něco měli, a tak nám po rozdělení stran nezbylo nic jiného než se nechat zatlačit před naši bránu. Hosté si s dvěma běhavými a kvalitnějšími hráči vystačili na celou naši obranu, která je nechávala trestuhodně neobsazené, naproti tomu naši snahu dopředu brzdily špatné nahrávky, absence náběhu a když už se pár příhodných faktorů dalo dohromady, nepohlídali jsme si ofsajd. Na hostech byl vidět větší zápal, ale k přímé střele se dlouho nedostali. Pro tu možná vůbec první si k tyči jako zamlada doskočil Andrle, tu druhou velmi nevyzpytatelnou mu donesl vítr až z půlky. Kde se vzala, tu se vzala naše pohledná kombinace, která po ose Válek-Burián-Skala katapultovala posledně jmenovaného do samostatného nájezdu. Bohužel kryl gólman nejen jeho nepovedenou střelu na střed brány, ale i dvě Buriánovy dorážky. Hosté se do víceméně zaslouženého vedení dostali po 35 minutách, když zužitkovali jednu z mnoha standartek kolem vápna. Obrana si špatně přebrala útočící hráče a jeden z nich osamoceně a v klidu hlavičkoval přesně do protipohybu Andrleho. Předčasně, a potřetí za sebou za stavu 0:1, do kabin nás pak poslalo vážné zranění hostujícího hráče, pro kterého musela přijet sanitka. Přejeme mu brzké uzdravení i úspěšné opožděné složení maturitní zkoušky.

Dohrávané čtyři minuty prvního poločasu byly v naší režii, bohužel z Tmějovy parády u lajny jsme ve vápně nic nevytěžili. S naším zvýšeným nasazením a napadáním se hosté dostávali do problémů už při rozehrávce, což vyústilo ve žlutou kartu pro chybu hasicího stopera a samostatný nájezd v podání našeho druhého útočníka. Bohužel se Burián tak zalekl sborového volání po ofsajdu, že zakončil podobně nemastně, jako tomu bylo v prvním poločase. Necelou půlhodinu před koncem upadl ve vápně Burián, písknutí rozhodčího vytočilo hostujícího kapitána do běla a musel ze hřiště, ale z všeobecně očekávané penalty sešlo. Nutno dodat, že tímto zmatkem i alibistickým zápisem o utkání korunoval hlavní rozhodčí svou bezradnost. Ale stejně jsme na tom byli i my, co se týče ofenzivní marnosti v honbě za vyrovnáním. Všeho všudy jsme z toho vytěžili střelu V. Štancla zpoza vápna, dost možná gólový, ale zblokovaný pokus Skaly uvnitř vápna. Ze všech našich přímáků a rohů, byl nebezpečný pouze ten Skalův, ale Burián se dostal k hlavičce až za zadní tyčí. Korunovace naší bezradnosti přišla pět minut před koncem, když se Burián a rozhodčí konečně dohodli na penaltě, ale V. Štancl trefil střed brány tak čistě, že hostující gólman nestihl uskočit a nohama zasáhl. Takže máme zase kulový a ani nevíme, jestli počítadlo na straně domácích funguje.

 

Sestava: V. Andrle - V. Novák, V. Štancl, M. Chmelík, Z. Škoda (K. Vopařil) - V. Tměj, M. Klement, M. Štancl, B. Válek (J. Kopecký) - M. Burián, Z. Skala

Zvlhlý prach

Na dlouhý nedělní výlet jsme do Linhartic za krásného letního počasí jeli konečně pro tři body, ale vraceli jsme se zmoklí jak slepice a s prázdnou. Na střídačce nás zase bylo jako do mariáše, a to jen díky návratu Klementa. Začátek patřil domácím, kteří už po třech minutách odcentrovali ze strany do vápna, a odražený balón napálili z bezprostřední blízkosti do brány. Následně sice ještě zahrozili na přední tyči propadnutým rohem a jednou nepřesnou střelou, ale i slovy nehrajícího kapitána se dalo koukat na to, co jsme na hřišti předváděli my. Prostoru pro kombinaci bylo docela dost, dařilo se nám ho i využívat, ale byli jsme na štíru s koncovkou. Burián se dostal k několika hlavičkám bez potřebné přesnosti či razance, a když ho po delší době vybídli soupeřovi obránci k sólu na brankáře, zvolil nemastnou střelu do středu brány. Protože přímáky a centry byly krátké a rohy dlouhé, musel nám k další tutové šanci pomoci domácí gólman, který namazal na vápno Skalovi, ten ale ke svým předchozím propagačním pokusům přidal obdobný kalibr jako Burián. V závěru poločasu si do uličky naběhl Novák, ale svůj postup z křídla zakončil střelou mimo.

Přestávku nám protáhla bouřka, ale to nic neměnilo na víře, že jsme soupeře schopni i nadále přehrávat a s poměrem gólů pohnout. To se nám kýženým směrem bohužel nepovedlo. Domácí byli od začátku druhého poločasu lepší, za pomocí rohů a standartek se jim podařilo nás na řádnou chvíli přitlačit před naše vápno, přesto byla největší šancí střela z dálky, kterou Prešinský s námahou, ale výborně vyrazil. Když už jsme začali myslet na naše ofenzivní roupy, ztrestali nás domácí z rychlého brejku, když se opět dostali k centru ze strany na přední tyči a po hodině hry to bylo 2:0. Brzy na to neatakovaný Chmelík na podmáčeném terénu nešťastně podklouzl ve vlastním vápně, dotkl se přitom balónu rukou a podle pravidel asi správnou, ale jinak nesmyslnou penaltu domácí bezpečně proměnili. Od té doby už nebylo o co hrát, naše hra dopředu postrádala logiku i cíl, domácí neustále hrozili brejky, které ale často špatně vyřešili. M. Štancl si z dálky alespoň připsal jedinou střelu na bránu v druhém poločasu, se zatnutými zuby dohrál do konce a padla. Po delší době jsme měli alespoň jeden poločas radost ze hry, ale domácí byli hrubě efektivní a na nějaké pohádkové obraty nemáme lidské ani fyzické fondy.

 

Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Chmelík, V. Štancl, Z. Škoda - V. Novák, M. Klement, M. Štancl, V. Tměj - Z. Skala ( K. Vopařil), M. Burián (J. Kopecký)

ŽK: Z. Škoda, V. Štancl

Jak praví Havran: Nevermore

Po prachbídném výkonu proti Janovu jsme s těžkým srdcem oželeli trénink a vyrazili po strastiplných úzkých cestách do Rohozné. Ve stínu lesa byla zima, po jedné půlce hřiště se válely zbytky ohňostroje, řízením semifinálového zápasu rádoby prestižního poháru byl pověřen matador mezi okresními rozhodčími, jehož poslední pískání před rokem a půl jsme tak tak přežili ve zdraví. Třetí zápas po sobě jsme nastoupili s jiným gólmanem, a tak pozici nejstaršího hráče v základní sestavě i kapitánskou pásku převzal Lněnička a tomuto debutu neubírána významnosti ani to, že si svou pásku "zapomněl" a vypůjčenou si navlékl na špatnou ruku. Tisíckrát jsme si mohli omílat, že ani po nedávné desítce nelze k zápasu přistoupit s pocitem automatického vítězství, ale jak je vidět i v nejvyšších patrech, podvědomému ubrání plynu se vyhnout asi nelze. 10 minut jsme nechávali domácí hrát , než jsme se poměrně snadno dostali ke gólu. Burián od lajny našel na vápně osamoceného Válka a ten se nemýlil, ani když celá ves sborově křičela o ofsajd. Lacině nabyté vedení nás samozřejmě nenamotivovalo ke zvýšení otáček, spíše naopak. Nový stoper V. Štancl nabídl soupeři roh, Lněnička ho hned prodloužil na další a z něho už domácí udeřili, když se v klidu dostali k dorážce po dalším Lněničkově zákroku. Moc času neuplynulo a na roh z druhé strany opět nedoskočil nikdo z našich a tečovaná hlava znamenala druhý gól v naší síti. Při všeobecné herní bídě úřadovaly standartní situace i nadále, a tak jsme se deset minut před přestávkou i my předvedli proměněným rohem z hlavy Buriána. Domácího gólmana dokázal prověřit snad už jenom Pitra, jinak se k bráně nebo dokonce k přesné střelbě nikdo moc neměl.

O přestávce se div neblilo, ale ani start do druhého poločasu nebyl o moc dynamičtější. Novák nás mohl uklidnit hned po pěti minutách, ale jeho ránu tváří v tvář gólmanovi zastavila až houšť stromů. Hosté se k přímému ohrožení naší brány nedostali, ale to se nedá brát jako známka naší precizní defenzivy. Jelikož Novákovi nebylo přáno ani napodruhé, uklidnil nás až další gól Buriána po rohovém kopu. Všichni domácí, v čele s upovídaným vedením na střídačce, reklamovali ruku, aniž by se zeptali domácího beka, zda jí náhodou nehrál on. Od této chvíli už se stal fotbal okrajovým zájmem toho, co se dělo na hřišti. Po Kutově standartce přestřelil V. Štancl, Burián proměnil až třetí nebo čtvrtou ze svých dalších šancí, ale rozhodčí mu ho sebral písknutím dřív, než došel balón do sítě. Následný přímák v pohodě proměnil Kuta a alespoň z hlediska výsledku tak pojistil klidnější závěr. Po jednom z  neodpískaných faulů na Kopeckého chtěl Chmelík využít nepovedeného domácího zakopnutí, ale tímhle nekošér gestem ke zklidnění atmosféry rozhodně nepřispěl. Když jde o finále poháru, těžko doufat, že se dva týmy zvládnou během zápasu na všem domluvit, aniž by je někdo řídil. Bylo to odpoledne za všechny prachy, jediným pozitivem je to, že i s tak strašným fotbalem, jaký jsme předvedli, se dá vyhrát.

 

Výsledek: Rohozná - Morašice 2:4 (2:2)

Sestava: J. Lněnička - D. Štancl, V. Štancl, M. Chmelík, J. Pitra (K. Vopařil) - V. Tměj, M. Štancl, Z. Skala (P. Kuta), V. Novák - M. Burián (M. Klement), B. Válek (J. Kopecký)

Góly: M. Burián 2, B. Válek, P. Kuta

Na tu bídu ...

Že neporučíme větru, na to už jsme si zvykli, ale že si neporadíme ani s trávou, to pro nás byla před pátečním tréninkem i nedělním zápasem hořká novinka. Lavička vypadala neobyčejně obsazeně i silně, a to byl ještě na lajně zatím návratu se obávající Klement. Při pohledu na to, co předváděla základní jedenáctka se dá spekulovat, jestli neměli být všichni použiti od začátku. Loterii při losu o příznivý vítr tentokrát vyhrál soupeř, ale o větru to nebylo. Hosté byli pohyblivější, tím pádem volnější, měli větší zájem hrát fotbal a od ještě větší převahy je brzdil snad právě silný vítr v zádech, vhánějící balóny do náruče jistého a tichého Prešinského, a větší zájem o konverzace s rozhodčím. K první střele mimo se dostali po pěti minutách, brzy na to už se jim naskytla i možnost zakončení uvnitř vápna, ale opět nemířili přesně. Přímák z hranice šestnáctky dokázal Prešinský vytáhnout na břevno, signál z rohového kopu vytěsnil z brankové čáry u tyče číhající Skala, dalekonosnou jedovku náš gólman bravurně ztlumil napoprvé. Do všeho toho hostujícího tlaku se přimíchali naše dva bezpečné rohy, dvě bezpečné standartky a po hříchu naše jediná nebezpečná akce a přímá střela na bránu, když hlavičku V. Štancla po Tmějově centru s námahou vytáhl hostující gólman, živící se po zbytek poločasu víceméně jenom nohama. V závěru poločasu povolilo Ropkovi maratónským stáním přetížené lýtko a do hry musel M. Štancl, původně šetřený až na středeční pohárové utkání (to je jev takřka ligový). Už s Chmelíkem na stoperu jsme ještě přežili závěrečný tlak hostů, kteří se nejdříve při zblokované střele dožadovali penalty, ale rozhodčí jejich námitky s přehledem odbyl, a následně nevyužili ani jeden ze dvou rohů.

Na tak hovnařský výkon nezvykle klidná přestávka, ani prohození stran a větrné podpory na obrazu hry nic nezměnily. Hosté byli stále častěji na naší půlce, do našeho vápna se dostali snad po dvou minutách, ale rohy a jiné standartní situace nevedly nejen ke gólu, ani k žádné vyloženější šanci, k našemu štěstí jim drhla finální přihrávka podobně, jako nám jakákoliv druhá. O to více zamrzí, že jsme jim gól nabídli sami, když si D. Štancl neporadil z míčem u autové lajny, po sprinterském souboji přišel prudký centr do malého vápna, kde si Prešinský ani Škoda v těžké situaci neporadili s míčem u brankové lajny a těchto zmatků využili hosté k pohodlné dorážce a dostali se do zaslouženého vedení. To jim na chvíli ubralo na útočné aktivitě a ta se po pěti minutách přenesla na naši stranu. Z beka se totiž dopředu vydal D. Štancl, dvěma narážečkami se dostal na velké vápno, odkud míč uklidil na přední tyč. Srovnal tím skóre, svoji +/- bilanci v tomto zápase a nás samozřejmě nakopl. Záhy po vyrovnávacím gólu jsme se umně prokombinovali znovu až na vápno, odkud z voleje pálil M. Štancl, ale jeho střelu do protipohybu hostující gólman excelentně vyrazil. Při následném rohu sebral mlčícímu Chmelíkovi míč z dobré pozice Burián, a přestože náš tlak v závěrečné čtvrthodině sílil, vyloženější šance už jsme si nevypracovali. Střely M. Štancla, Válka ani Skaly už se mezi tři tyče nevešly, centry ze standartek sbíral gólman až na penaltě a v samém závěru jsme mohli být rádi, že hostující brejk ani následný přímák neskončily gólem. Jeden bod za dvacet minut výkonu je dobrý, ale to je tak jediné, s čím můžeme být po této neděli spokojení.

Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Ropek (M. Štancl), V. Štancl, Z. Škoda - V. Tměj (T. Holomek), M. Chmelík, Z. Skala, V. Novák - M. Burián, B. Válek

Gól: D. Štancl

ŽK: V. Štancl, D. Štancl

Dobrej bod z venku?

Po oddychovém minulém týdnu si pro nás los nachystal těžký trojboj, jehož první dějství se odehrávalo na malém hřišti v Hradci nad Svitavou. Po delší době, zhruba 5 až 7 let, se mezi tyče při mistrovském zápase postavil Vojtěch Andrle, změnili jsme rozestavení na jediného hroťáka a střídačka opět zářila šedinami. V páté minutě jsme si připsali první tutovku, když Novákův centr našel na malém vápně Válka, ale ten bohužel zakončil přímo do gólmana. Jinak byli domácí od začátku opticky i akusticky lepší. Z optického hlediska budiž důkazem trvalý tlak, jehož výsledkem bylo naštěstí několik střel mimo, pár zblokovaných pokusů v našem vápně a když už něco prošlo a vešlo se to mezi tři tyče, Andrle to spolehlivě zalepil bez možnosti dorážení. Je ale pravda, že i slepý by si musel všimnout domácí převahy, neboť naše pozdní dostupování mělo za následek hromadu faulů, které byly vytrvale doprovázeny zbytečnými pěveckými áriemi, čestnou výjimku tvoří žluté zákroky V. Štancla a Nováka. Centry po těchto faulech naštěstí domácím nevycházely a často končily v pohodě u Andrleho nebo rovnou za čarou. Nutno říct, že ani pár našich přímáků neznamenalo velké ohrožení, a tak se o naše ofenzivní záchvěvy postaraly pouze střely M. Štancla a Válka, které domácí gólman zkrotil. S bezbrankovým stavem po půlce jsme museli být  a také byli spokojeni.

Brzy po přestávce M. Štanclovi při podklouznutí povolilo poraněné tříslo a na náš hrot se tak přesunul Vopařil. Tlak domácích byl ještě větší než v první půli, ale k vyložené šanci se jim nedařilo dostat i díky výbornému Ropkovi, který několikrát na poslední chvíli křižoval za podkluzující spoluhráče. Andrle si ze střel mimo mohl možná hlavu vykroutit, ale napřímo ho zaměstnali domácí jen přímákem z uctivé dálky a jednou schovanou střelou ve vápně, jinak jsme s vypětím všech sil drželi domácí na dištanc. Naše ojedinělé standartky v druhém poločase už byly z kategorie lepších, škoda, že si osamoceně vyplavavší  Chmelík netroufl z penalty na střelu z první a že V. Štancl zády fauloval domácího gólmana místo aby trknul do míče. Domácí defenziva v závěru evidentně moc nevěřila v naše schopnosti, protože v závěru bránila poměrně laxně, a tak Válek dostal balón do laufu, který řešil ostrým lobem z pětadvaceti metrů, ale bohužel trefil jen spojnici a dorážející Vopařil z malého vápna šajtlil nepochopitelně mimo. Na jeho obranu to nikoho neštvalo více než jeho samotného. Náš první roh v samém závěru zápasu přeletěl celé vápno stejně jako následně vracený balón a Tmějova střela vedle byla naší labutí ofenzivní písní. A protože se ani domácí na více nezmohli, vezeme bod z venku. Je to silnej venek, byli jsme drtivou většinu zápasu horší, ale my jsme měli tři ložené pozice na malém vápně...

 

Sestava: V. Andrle - Z. Škoda, M. Ropek, V. Štancl, J. Pitra - V. Novák, M. Chmelík, M. Štancl (K. Vopařil), Z. Skala (J. Kopecký), V. Tměj - B. Válek

ŽK: V. Novák, V. Štancl, B. Válek


Archiv novinek a zápasových článků ze sezón: