Novinky z morašického fotbalu

Vánoční radovánky

Vážení přátelé,

děkujeme Vám za, víceméně stálou, přízeň při našich kolísajících výsledcích a pevně věříme, že se budeme potkávat i na jaře.

Zároveň bychom Vám chtěli popřát příjemné a klidné Vánoce, včetně pevného a jistého kroku do roku nového.

Tradiční Štěpánská zábava proběhne v úterý 25.12.2018 na Rychtě v Morašicích, kde zahraje kapela Rytmik a napojí Vás členové místního Sokola.

V pondělí 31.12.2018 zveme všechny příznivce morašického Sokola na silvestrovský fotbálek. Výkop je od 10:00 na hřišti.

Horečka sobotní noci

Poslední zápas nepovedeného podzimu nám poskytl ideální šanci buď k nějakému vylepšení skóre, nebo ke ztrátě posledních zbytků cti, jinak by se o prohře na hřišti poslední Radiměře hovořit nedalo. Skóre jsme mohli otevřít už v první minutě, ale po Válkově centru se naprosto osamocený V. Štancl před prázdnou bránou tak soustředil na klopení hlavy, až ji musel do své jedné zdravé dlaně sklopit docela, jak trestuhodně minul. Domácí jsme herně drželi na uzdě, emočně už to taková sláva nebyla, ale to byla jejich kaše a ne naše. Z naší převahy rezultovaly střely Sokola, Tměje a Válka, ale tamější brankář patřil k tomu lepšímu, čím se může tenhle tým chlubit, a tak jsme nedostávali ani příležitosti k dorážce. Zaslouženého vedení jsme se dočkali až po dvaceti minutách, když se Bureš na křídle obtočil kolem bránícího hráče a svůj postup ze strany zakončil nekompromisní střelou do víka na přední tyči. O chvíli později ho po Vítově kolmici udržel zapomnětlivý domácí obránce mimo postavení mimo hru a samostatný nájezd proměnil za marného ofsajdového halekání kompletního domácího osazenstva klidnou placírkou podél gólmana. Kromě obav o zdravý rozum publika jsme se v prvním poločase báli jenom při dvou standartních situacích. Ale hlavička po rohu naštěstí nebyla přesná a centr z přímého kopu vyboxoval i přes mrtvoly Špinar. Po pěkné kombinaci se Sokolem zaútočil na hattrick ještě před odchodem do kabin Bureš, ale gólman už si jeho pokus z úhlu pohlídal.

I po přestávce kopírovalo dění na hřišti náš pohárový zápas ze srpna. Naše polevení vyústilo v možnosti domácích vsítit kontaktní gól a pořádně nám rozklepat kolena. Dva až tři nájezdy ze stran naštěstí skončily hodně tvrdými a hodně nepřesnými střelami. Rozhodčí se domácím začínal pořádně zajídat, přestože pochybné fauly se množily na obě strany. Po jednom takovém nesmyslu dostali domácí přímák na dvaceti metrech, kopli ho pěkně, ale Špinar ho možná skokem podzimu vytáhl na roh. S odstupem času těžko říct, jestli byl jeden nebo dva, každopádně jednou musel zasahovat Špinar proti hlavičce na zadní tyč a jednou při nás stáli všichni svatí, když se domácím podařilo zazdít i poměrně jasnou gólovou dorážku. Stejně si tedy při naší snaze o pojistku vedl i Válek kooperující na malém vápně se střídajícím Pospíšilem, a tak zůstal souboj o nejlepšího podzimního střelce nakonec nerozhodný. A protože dalekonosný pokus D. Štancla skončil na břevně, a domácí hráči i diváci byli až na výjimky čím dál nesoudnější a nepříčetnější až do rasisticky podbarvené červené karty, oddychli jsme si až po pojistce V. Štancla, který si nehlídán naskočil na Válkův roh a vzdor předzápasovému pokynu si dovolil oslavu už po třetím gólu. Uspíšený konec zápasu ze strany rozhodčího pak byl v těžkém kontrastu s neuspíšeným koncem sobotní noci. Ta byla svědkem několika výkonů, jejichž intenzita přenesená na hřiště by nás dozajista katapultovala tabulkou vzhůru. Tak se nechme překvapit, jak se nám zákon zachování energie osvědčí v praxi.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Tměj – B. Válek, M. Klement, M. Chmelík, J. Vít – F. Bureš (Kopecký), M. Sokol (P. Pospíšil)
  • Góly: 2x F.Bureš, V.Štancl
  • ŽK: J.Vít

Dlouhá není Horní

Celý týden nám vydržela opojná kocovina z vítězství v Horním Újezdě. Zdánlivě nebyl důvod sahat do nouzové, ale nakonec vítězné sestavy a zdánlivě nebylo objektivních příčin, proč bychom domácí fanoušky po delší době nepotěšily vítězstvím, když je na tom Dlouhá Loučka ještě hůř než my. Ale zdání v okrese klame a trvalo celý deštivý poločas, než jsme vystřízlivěli. Hosté nás přehrávali, všude byli dřív a poctivě se starali o to, aby se hra neodehrávala na fanouškům vzdálené straně hřiště. Nás neposlouchalo ani srdíčko, ani balón. K našemu štěstí ale rozhodčí vyhodnotil Chmelíkův obranný zákrok ve vápně jako dovolený, hostující střely z lepších i horších pozic mířily nad bránu nebo přímo na Kubeše, při nejnebezpečnější standartce Chmelík hlavou ubránil dva nabíhající supy, a tak hostující převaha vyzněla do prázdna. Na druhé straně se něco málo šustlo až ke konci. Válek hodně z úhlu trefil tyč, v největší šanci Klement na dlouhou nohu zakončoval kombinaci ve vápně mimo tři tyče a kdyby Skalovým kombajnům koloval v žilách stejně kvalitní volej, jako předvedl z vápna on, Babiš by se neuživil.

Přestávka poměr sil otočila, a tak si nezaujatí fanoušci nemohli na nic stěžovat, všechno měli na očích. Náš zlepšený výkon a kombinace vyústily ve volného Klementa, který z nějakých dvaceti metrů dvakrát střílel nad. Pravou stranu oživil Novák, který po Janypkově průnikovce pomotal hostujícího obránce, ale gólmana na bližší tyči zachránila po jeho střele kovová ozvěna. Za druhý poločas zaslouženého vedení jsme dočkali až poté, co Skala dostal po rohovém kopu příležitost k reparátu, na jeho centr se ze stínu Ropka vyšrouboval do vzduchu Klement a hlavou trefil odkrytou bránu. Hosté ale na vynulování našeho dlouhého úsilí potřebovali jen několik minut a jednu šanci. Přízemní centr z pravé strany odvrátil Ropek pouze do ruky hostujícího útočníka, a ten poté neměl problém z bezprostřední blízkosti ukončit neprůstřelnost odlétajícího Kubeše. Třeba ta ruka, třeba hostující obranné pokyny „zlom mu nohu“, třeba klasická rozhodcovská starost o urážky místo zdraví, třeba naše frustrace z vlastní neschopnosti závěr utkání notně vyhecovaly. Přesto jsme ještě měli šance strhnout vítězství na naši stranu, v posledních deseti minutách posunul Pospíšil kolmici na Válka do těsného ofsajdu (ale ten to stejně nedal), sám se pak na vápně dostal ke slabé střele a nakonec byl Novákův průnik ve vápně utnut podrážkovým skluzem, který byl v trendu celého zápasu posouzen jako dovolený (čímž vůbec není myšleno, že byl v pořádku). Zatímco Skala pak při vědomí své absence příští týden koketoval se soupeřem a červenou kartou, ostatním zbyly jen dresy ke ždímání. Při ohlédnutí za domácí půlsezónou tak musíme být nesmírně rádi za nečekané výhry nad Cerekvicí a Bystrým, jinak bychom proti nespokojenosti našim fanoušků neměli už vůbec žádný argument.

  • Sestava: J. Kubeš - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Tměj - B. Válek, M. Klement, Z. Skala, J. Vít (V. Novák) - M. Janypka (M. Sokol), F. Bureš (P. Pospíšil)
  • Góly: M.Klement
  • ŽK: Z.Skala, M.Klement

S Křečkem žádná křeč

Pro šanci na odčinění týden staré ostudy, nejhorší v kariéře našeho trenéra (a že zažil i dvouciferný výsledek), jsme nemuseli jezdit nijak daleko, jen do Horního Újezda. Náš kurs hodinu před zápasem povážlivě vyskočil, protože gólmana jsme museli vybrat až v kabině vylučovací metodou. Volba padla na J. Kubeše a nebyla vůbec špatná. Začátek zápasu se odbyl ve středu hřiště, o čemž svědčí i to, že hlavní rozhodčí opustil středový kruh uvážlivým krokem poprvé až v 5.minutě. Možná pro mizerný výhled z toho vyplývající se Klement po chvíli rozhodl ustát penaltový faul a po obejití domácího stopera si střelou do protějšího rohu brzo řekl o titul "muže zápasu" - 1:0. Radosti bylo jak na Starém Bělidle, ale nemusela trvat dlouho, když Ropek udělal z propagační soupeřovy střely nebezpečný lob, který skončil na břevně Kubešovy brány. Naši odpověď nachystal průnikem po lajně Bureš, ale jeho pobídku pod sebe vytočil Válek mimo tři tyče. Domácí po dvou vynucených střídáních zahrozili útokem z boku, ale Kubeš včas zmenšil střelecký úhel a neujala se ani následná série nebezpečných rohů. Po půl hodině hry vyslal někdo z našich střelu, vzhledem k jeho všudybylnosti je asi osmdesátiprocentní šance, že to byl Klement, kterou domácí gólman neudržel, k odraženému míči se nejrychleji dostal Válek a vyloženě tváří v tvář brankáři předložil míč před prázdnou bránu Janypkovi stejně nezištně, jako kdysi Poborský Šmicrovi proti Holanďanům. Náš kovaný obránce vysunutý na hrot si možná nepočínal s takovou grácií jako Šmíca, ale nedat to, to by chtělo většího fištróna - 2:0. Ještě příjemnější vedení několikrát odmítl Skala, který ze zajímavých (buďme objektivní - nikterak ložených) pozic pálil nepřesně (buďme objektivní - hodně nepřesně). Domácí balóny za obranu jsme i s pomocí vybíhajícího Kubeše ubránili celkem bez křeče a po drahné době šli do kabin s náskokem.

Ten mohl zvýšit brzy po přestávce Bureš, ale v samostatném nájezdu pouze rozchytal gólmana. Jeho špatný odkop vzápětí trestal Skala, jenže trefil pouze břevno. A tak oba nešťastníci spojili síly, Skala vysunul Bureše do dalšího nájezdu a tentokrát z toho byl podobný protější roh brány jako u Klementa 3:0. Z logiky věci se pak hrálo více na naší půlce, ale domácí si moc zajímavých pozic nevytvořili. Kubeš při sbírání balónů šetřil čas, co to šlo, dokonce i přímák zpoza vápna v zájmu taktiky chytal nadvakrát. Naše brejky k navýšení skóre zůstaly nevyužité, a tak se už o všechno zajímavé postarala trojice domácí stoper, Chmelík a rozhodčí. Prvně jmenovaný zbytečně mimo hru ramploval Chmelíka, později i ve hře Tměje, Chmelík coby kapitán se k tomu opravdu mírně vyjádřil a rozhodčí coby pán všeho se starostí o své ego a nikoli cizí zdraví mu dal radši žlutou za kecy. A ještě u toho byl sprostej. Onen domácí stoper se ještě nachomýtl k akci, která skončila ofsajdovým gólem, ale ten nakonec neplatil kvůli tomu, že domácí nedostali výhodu po našem faulu. Přímák z toho rezultující olízl Kubešovu tyč zvenčí a tím bylo vše podstatné z tohoto derby za námi. Teď ještě se z toho příliš nenačepýřit a udržet za námi i poslední podzimní soupeře.

  • Sestava: J. Kubeš - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Tměj - B. Válek, M. Klement, Z. Skala, J. Vít (V. Novák) - F. Bureš, M. Janypka
  • Góly: M.Klement, M.Janypka, F.Bureš
  • ŽK: M.Chmelík

Taxis námi vytřeli

Cenný, ale draze vykoupený bod z Jaroměřic jsme doma potřebovali potvrdit i bez tří nových lazarů a Kamenná Horka je soupeř, kterého bychom doma rozhodně porážet měli. Jenže ani sestava se třemi útočníky nám výrazný posun v naší ofenzivní zaostalosti nepřinesla. Pravda, od třetí minuty jsme měli dobývat pouze desetičlenného soupeře, protože Kubešův zmařený samostatný únik si zasloužil od stejného rozhodčího stejné ohodnocení jako Ropkův zákrok na jaře v Trnávce, ale nikde není psáno, že by se nám v tom případě dařilo lépe. S větrem v zádech jsme soupeře přehrávali a dostávali se i nezvykle často k zakončení, bohužel hostující ne zrovna jistotou překypující gólman vyrážel centry a dalekonosné pokusy do prázdna, ve vápně prostě na dorážku vždycky někdo chyběl. V první vypracovanější šanci nemířil o moc vedle Pospíšilův lob. Když z dálky napřáhl Bureš přesně k tyči, bylo s všeobecným podivem a nelibostí přijato, že brankář, do té doby si leda zavazující tkaničky, předvedl výborný zákrok. A do třetice se na zadní tyči protlačil k centru Skala, ale zblízka nedokázal dát míči pořádnou razanci, říkal k tomu něco o dlouhé noze. Pár hostujících ofenzivních výkřiků do té doby brzdily ofsajdy, ale když se jim podařilo si vše ohlídat, byl z toho brejk dva na dva a jejich útočník si v pravý čas odskočil od Tměje, aby usměrnil do prázdné brány lahůdkovou pobídku z křídla. Naše snažení to úplně neotupilo, hostující brankář si připsal zákrok pěstí proti další Burešově střele a roli úspěšného statisty při Válkově pokusu z křídla a kapituloval až poté, co vyrazil Pospíšilovo bodlo pouze před sebe a Bureš nasměroval svou dorážku hlavou mimo jeho dosah. Relativně rychlé vyrovnání nás bohužel nijak nenakoplo, podařilo se nám už jen zazdít pár brejků, ubránit standartky ke konci poločasu a celkově zanechat dojem, že jsme ti míň nažhavení do zápasu.

Do druhé půle musel nuceně odjet hlavní autor zápisků a jeho příjmenovitý náhradník ztratil po pár minutách sílu dále sledovat vývoj utkání. Raději se uchýlil s kolegy do kabiny k lékárně. Po individuálních chybách nasypali hosté do naší branky 4 kusy a šlo se domů. Někteří fanoušci odcházeli dokonce s předstihem a musíme si přiznat, že to asi nebylo jen kvůli Velké pardubické.

  • Sestava: J. Špinar - V. Tměj, M. Ropek, D. Štancl, M. Janypka - B. Válek, M. Chmelík, Z. Skala - J. Kubeš, P. Pospíšil (J. Vít), F. Bureš (M. Sokol)
  • Góly: F.Bureš
  • ŽK: V.Tměj

Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.