Novinky z morašického fotbalu

Tak jsme krutí, no a co?

Náš mančaft prokazuje čím dál větší psychickou odolnost. Ani když nám pár kol před koncem začíná pomalu hořet do bot, není důvod panikařit s přehnaným trénováním nebo včasným příchodem na zápas. Na místo rychlých útočníků jsme proti vždy ofenzivně laděným Jaroměřicím postavili dopředu Kopeckého s Janypkou, doufajíc v jejich podržení balónu a nějakou tu proměněnou šanci po brejku do otevřené obrany. Začátek patřil hostům, kteří se párkrát zastřelili zpoza vápna, po rozehraném přímáku přízemní střela naštěstí olízla jen boční síť a obávaného Švece vychytal při zakončení z úhlu Špinar nohama. Po patnácti minutách se Skala postavil na půlce k přímáku, jakých jsme za minulé zápasy měli nespočet, ale tentokrát byl V. Štancl u míče o touch down dřív než vybíhající gólman a na rozdíl od něho měl ještě dost sil sledovat, jak jeho hlavička obloučkem zapadla do opuštěné branky. 300 minut možná nezní kdovíjak kriticky, ale nám tahle doba od posledního gólu přišla opravdu dost dlouhá. Prohloubit hostující opaření mohl záhy Janypka, ale jeho křížná střela z otočky mířila těsně mimo. V prostřední pasáži jsme hosty pustili k několika rohům, ale z nich nás nijak neohrozili, bohužel ani naše předfinální fáze nebyla moc k světu a vše podstatné se tak stihlo odehrát těsně před půlkou. Ve 40. minutě si Válek naběhl na Chmelíkovu kolmici, jeho centr propadl k Janypkovi, který si ještě pro jistotu v malém vápně vysvačil gólmana a do prázdné brány zvýšil naše vedení. Brzy nato Skala nasazenými jesličkami oslovil Kopeckého, jeho křižující obránce neomylně našel na vápně Válka, ten se nenechal rozhodit tím, že hosté přestali hrát a tváří v tvář gólmanovi uklidil míč k levé tyči. Přestože zbývalo do šaten jen pár minut, málem jsme stihli o luxusní náskok přijít, ale hlavičkujícího Švece dvakrát vychytal Špinar. A sluší se zmínit hlavně první zákrok, kdy na čáře stihl vyrazit hlavičku z pár metrů alespoň do tyče.

Přes nabádání k opatrnosti začali druhou půli lépe hosté a po čtvrt hodině to bylo už jen o gól. Nejprve se prosadili hlavičkou na zadní tyči a poté zakončili křížnou střelou rychlý brejk po našem rohu, obojí měl na svědomí stejný hráč. Naše psychická odolnost k sra***m byla tatam, s míčem jsme toho moc nenahráli, ale že by si hosté vypracovali další loženku, to se taky říct nedá. Z trvalé převahy vybočila Válkova akce, pár našich rohů zakončených útočnými fauly, nejnepříznivěji to s námi vypadalo, když zblokovaná střela zamířila do Špinarova protipohybu, ale naštěstí i mimo tři tyče. Rozhodnout mohli střídající útočníci, ale Sokola vychytal gólman a Bureš svou dorážku provedl svými slovy nepěkně. Úplný závěr se nám podařilo díky rohům a taktickým střídání uhrát bez nebezpečí a po otřesné druhé půlce jsme tak mohli slavit kýženou výhru i nevídané střelecké probuzení, pro hosty možná až kruté. Na jednu stranu je dobře, že pár lidí nepodlehlo bezprostřední radosti a iluzi z toho, že bylo všechno dobré, na druhou stranu to vůbec dobře není.

  • Sestava: J. Špinar – D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, M. Klement – B. Válek (J. Vít), M. Chmelík, Z. Skala, D. Ondráček (M. Sokol) – J. Kopecký (D. Vejrych), M. Janypka (F. Bureš)
  • Góly: V. Štancl, M. Janypka, B. Válek
  • ŽK: Z. Skala

Zámek na Dunaji za střelce

Před zápasem v Opatově jsme měli pět zraněných, včetně jednoho brankáře a radši ani nepočítajíc dva pravděpodobně definitvní "kolenáře" z podzimu, další dva brankáři dopředu avizovali svou neúčast, jeden útočník zjistil půlhodiny před zápasem, že se nehraje až v neděli, druhý útočník očekával, že na něho kvůli tomu prvnímu nezbude dost místa, tak se jel projet na kole. A tak jsme dorazili do Opatova s brankářem, kterého jsme ještě minulý týden neznali, na střídačce s dvěma lidmi, které jsme ještě na podzim neznali a s dresy putujícími kvůli zapomenuté kopačce tam a zpátky okresem. Tolik k prvnímu třetině zápasu.

V té druhé sice měli domácí fotbalisté územní i střeleckou převahu, ale premiant Vašek v naší bráně dlouho nemusel zasahovat. Standartky končily mimo, stejně jako křížné zakončení z nejlepší domácí šance, kterou Kalánkovi dostatečně znepříjemnil Chmelík. Naše standartky pravidelně rezultovaly v rohy, ty pravidelně sbíral domácí gólman, jen jednou se k odraženému míči dostal Ropek, ale jakoby se na něm při střele zpoza vápna projevilo tréninkové manko. Skalovy pokusy byly spíše pro statistika, Válkova pozice po křížném míči nebyla nepodobné té z minulého týdne, ale výsledek byl stejně žalostný, při ojedinělém závaru ve vápně se Kopecký s Válkem houštinou těl neprodrali k zakončení vůbec. Suma sumárum první poločas musel skončit bez branek, ale snížení domácích šancí na minimum i hratelnost jejich obrany při pozemní kombinaci nám v kontrastu s předzápasovým očekáváním nebraly víru v dobrý výsledek.

Druhý poločas pokračoval v nastoleném trendu, je pravda, že jsme se kolem vápna dostali párkrát do dobrých pozic, ale taky jsme si v nich počínali čím dál hůře, takže domácí gólman si připsal jen pár jednoduchých zákroků "do koše". Náš gólman už se musel častěji projevit při sbírání a vyrážení centrů, a protože si nevedl špatně, publikum si nejvíc zahučelo, když z protějšího rohu hřiště jednoznačně vidělo Válkovo hraní rukou ve vápně při blokování centru. Sudí byl naštěstí ještě blíž a tento požadavek smetl ze stolu, což bylo rozhodně chvályhodnější než žlutá karta pro Chmelíka po souboji, ve kterém byl náš hráč spíš v roli faulovaného. Po jiném faulu z podobné kategorie, se dvacet minut před koncem k přímáku z 25 metrů vzdor několika neúspěšným předchozím pokusům postavil domácí Polák a na jeho plovoucí ránu do středu brány náš gólman zareagoval pozdě. Vzdor nabranému manku pokračovalo naše nesmělé ofenzivní představení stále stejným tempem, jen s otevřenější obranou. Po jednom z brejků opravil domácí Polák férovým gestem rozhodčí, místo rohu jsme tak čelili pouze autu. Ten odvrátil Chmelík bezskurpulózně na roh, u něj byl domácí útočník dříve než náš gólman a bylo prakticky hotovo. Že by karma za dobrý skutek? To, že domácí z dalšího brejku navýšili skóre, není vůbec důležité. To, že si kromě brankáře připsal premiérový start i Hubáček, by se mohlo docenit až jim slušnost poručí přinést zápisné. To, že naši nejnebezpečnější střelu převedl pár minut před koncem předstoper Chmelík béčkovou nohou z dobrých pětatřiceti metrů, to je na celém zápase to nejhorší.

  • Sestava: O. Vašek - D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Štancl - B. Válek, Z. Skala, M. Sokol (D. Vejrych), V. Tměj - J. Kopecký, J. Vít (M. Hubáček)
  • ŽK: M. Chmelík

Když ani beton nepomůže

Zatímco všem možným prvomájovým průvodům počasí přálo, nedělní zápas se odehrával v kulisách sedících spíše konci podzimní části. Čelní celek přeboru z Březové k nám vypravil autobus, nás z různých důvodů, zejména ne zrovna příznivě nakloněné vyšší moci, zůstalo v kabině jen 13 sirotků, a i proto jsme se vzhledem k našim předchozím nezdarům rozhodli zaparkovat morašický autobus před naším vápnem. Prvních dvacet minut ho ani nebylo třeba, protože jsme překvapivě tahali za delší ofenzivní konec. Hned po pár minutách Válek vystihl kličku hostujícího obránce, vzhledem ke své nulové rychlosti se rozhodl z vápna zakončit ihned, ale mířil vysoko nad. Chvíli na to proletěl Vítův centr malým vápnem, po spolupráci se Skalou hlavičkoval nad V. Štancl, Ondráčka po dobrém náběhu mezi obránce zradil první dotek, po autu se výjimečně Válek trefil mezi tři tyče, ale bohužel přímo do gólmana. Hosté se předvedli pouze nájezdem do Prešinského, o to bolestnější bylo, když se po půl hodině na našem vápně proti sobě rozběhli Ropek s Prešinským bez jasné vize, kdo z nich odehraje zdánlivě bezpečný míč, mezi ně vlétl březovský útočník a prodloužil míč do opuštěné brány. Oba aktéři se připletli i do dalšího momentu smrdícího gólem v naší síti. Ropek byl bez vysvětlení obviněn z faulu zády a následující dobře zahraný přímák Prešinský bravurním skokem vyrazil. Když opadlo naše opaření i jistá zatavenost z fotbalu “nahoru dolů“, dostali jsme se ke konci zase k několika střelám, ale Ondráčkovi chyběla přesnost, vysunutému D. Štanclovi razance a tak byl nejemočnější pokus Válka do boční sítě těsně před pauzou.

Zkraje druhého poločasu hostující „Kobra“ odmítl pojistku z nejnadějněji dohraného brejku a tím Prešinskému prakticky skončil vzruch. My jsme sice prasili jednu rozehrávku za druhou, ale hosté asi chtěli drama nebo je bavilo sáhodlouhé tolerované zdržování, protože útoky do naší rozhozené obrany k nějakému vážnějšímu ohrožení nedotáhli. Míra ubohosti našich přihrávek byla za stálého skandování „BŘE-ZO-VÁ“ opravdu enormní, jako fakt velká, o to víc utkvěly v paměti dvě střely Válka zevnitř vápna. Ale v naší největší šanci mířil nad a druhá střela se zastavila o ruku bránícího hráče, jenže asi jsme té penaltě nešli naproti tak moc, jako Cerekvice v Bystrém. Naše standartky od půlící čáry celý zápas oplývaly neúčinností, a když už hostující obrana v závěru zapomněla na V. Štancla, ten naprosto nerušen demonstroval náš ofenzivní zmar naprosto zkaženou hlavičkou. Takže budeme jako všichni sportovci doufat, že jsme dnes našli něco, od čeho se odrazíme a že příště to už opravdu přijde.

  • Sestava: M. Prešinský – D. Štancl, M. Ropek, M. Chmelík, V. Štancl – B. Válek, Z. Skala, M. Sokol (D. Vejrych), D. Ondráček – J. Vít (K. Vopařil), J. Kopecký
  • ŽK: D. Ondráček, K. Vopařil

Hlavně že on...

To nejdůležitější z prvního poločasu pohárového semifinále s Jevíčkem se odehrálo bez přítomnosti státního dozoru a notáře, a tak se musíme spolehnout na drby z kuloárů. Premiéru v bráně si odbyl Ondráček, záhy po ukončení letošního ročníku extraligy jsme v kádru přivítaly hokejisty Tměje a Vopařila. První gól padl cca o půl šesté, ale to kvůli předzápasové průtrži běžela zhruba desátá minuta. Prý jednoduchý nákop za obranu a on je ten jejich Linhart hodně rychlej i efektivní a s nájezdem si poradil. Z tance mezi šestnáctkami vybočila akorát Chmelíkova možnost, ale těsně před pauzou netrefil hlavou prý prázdnou bránu.

I když jsme ve druhém poločase prostřídali útok a hosté šli po hodině do desíti, bylo pro nás neřešitelným úkolem neřešit výroky rozhodčího a dostat se vůbec do šance, natož blízko k vyrovnání. Stejně neřešitelně se jeví psát o tom nějaké tklivé čtení. Válek sice dostal ze strany centr na zadní tyč, ale Vít se k němu nenatlačil, V. Štancl se dostal do pěkné pozice na křídle, ale od brankové čáry přihrál pouze gólmanovi, Vopařil se sice vynořil za obránci, ale v ofsajdu. Celkově vzato jsme se sice snažili útočit, ale hosté to možná ani moc nepocítili, v pohodě si tahali čas, řepácky uklízeli balón, co nejdál to šlo, jeden brejk zazdili, pět minut před koncem si po autovém vhazování za přihlížení několika našich lidí poradili ve dvou k druhému gólu a volná červnová středa byla na světě.

  • Sestava: D. Ondráček – D. Štancl, J. Kopecký, M. Ropek, V. Tměj (D. Vejrych) – B. Válek, M. Chmelík, Z. Skala, J. Vít (J. Špinar) – F. Bureš (V. Štancl), M. Sokol (K. Vopařil)

Všechno špatně

Kromě bitvy o Zimohrad očekával celý svět v prvním povelikonočním víkendu ještě jednu bitvu - Cerekvice vs. Morašice. Možná ji očekával víc než naši hráči, kteří nedodrželi čas srazu klidně o čtvrt hodiny. Nepovedla se ani rozcvička, ani dodržení trenérova pokynu vyhýbat se faulům kolem vápna. Shodou okolností to byl právě trenér, komu byl hned v první minutě odpískán faul na Malého a Lorenc z výsostné pozice za vápnem hned na začátku určil ráz utkání precizním kopem. Jakkoli byl ten faul z našeho pohledu sporný až nesmyslný, nic to nemění na tom, že setrvávat v zarytém vzteku a podrážděnosti bez chuti hrát a odpovědně bránit techničtější domácí, je špatná cesta. Byli jsme všude pozdě, nepodrželi míč, nedali si přesnou přihrávku, nepokrývali domácí rychlíky. Malý se chvíli zastřeloval vedle nebo přímo do Prešinského, J. Vostrčil po vyškolení Nováka tváří v tvář Prešinskému trefil jen náhle se zjevivší nohu nevzdávajícího se Nováka. Janderův náběh na aut zachytil pouze Uher, který po dvaceti minutách pohodlně uklidil jeho pobídku do prázdné brány. My jsme se zmohli jen na Skalovy přímáky z půlky, ke kterým se ale naši hráči nebyli schopní dostat, Válkovo nepovedené zakončení po dlouhém autu a z převahy domácích, jejichž nadějné pozice ani nestojí za vypisování, vybočil ještě pokus Skaly, který zkoušel vrátit přímo do brány jeden tradičně slabý výkop V. Vostrčila, ale minul.

Naše úsilí udělat něco se zápasem po návratu z kabin utnula série domácích rohů, která vyústila v rozehrávku na Kříže, jenž měl za vápnem moře času na to, aby otřel svou střelu o nešťastníka Ropka a překonal potřetí nešťastníka Prešinského. Po chvilce uklidnění přišla naše hvězdná minuta, do které jsme vměstnali naše jediné, ale hned trojité ohrožení brány. Skala ze střední vzdálenosti trefil břevno, osamoceně dorážejícímu Válkovi na malém vápně se míč svezl po hlavě tak trapně do náruče V. Vostrčila, že by to milovníky absurdních dramat až rozesmálo. K následnému výhozu domácího brankáře se prodral Chmelík a levačkou z uctivé vzdálenosti snížil. Jestli to naše akcie o trochu zvedlo, určitě je mnohem víc srazila následná rozehra domácích, kteří se za deset vteřin dostali ze středového kruhu k penaltě po faulu Nováka na J. Vostrčila. Jandera bezpečně proměnil, po nerozvážném otevření stavidel si ještě poradil se samostatným nájezdem Malý a uzavřel tím bohatý výčet gólů, bohužel výrazně nakloněný v náš neprospěch. Hra na jednu bránu totiž přinesla pouze domácí zastřelování, Novákovo nezaviněné zranění, které demonstrovalo jak nepovedený den jsme u Loučné strávili a Válkovou červenou kartu, která demonstrovala, jak proti nepřízni osudu nebojovat. Příležitost k nápravě a zároveň možnost poprat se o červnový prostor k pomstě budeme mít nezvykle brzy.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák - B. Válek, M. Chmelík, Z. Skala (J. Špinar), D. Ondráček - F. Bureš, J. Vít (M. Sokol)
  • Góly: M. Chmelík
  • ŽK: ŽK: B. Válek, D. Ondráček
  • ČK: B. Válek

Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.