Tréninky úterý, čtvrtek od 17:50 hod (docházka). V sobotu 29.7. od 18:00 krajský pohrár proti Přelouči v Morašicích. Sraz v 17:00.
Oficiální stránky fotbalového klubu TJ Sokol Morašice
Znak TJ Sokol Morašice

Novinky z morašického fotbalu

Nesnáším loučení

I přes sychravé počasí si poslední zápas čerstvých dvojnásobných vítězů okresního poháru nenechalo utéct poměrně značné množství diváků i hráčů. Volba sestavy tentokrát probíhala na bázi dobrovolnictví, a tak se na hrotu útoku objevil Kopecký, na stoperu Chmelík, v bráně Lněnička, zatímco na střídačce si váleli šunky naši nejlepší střelci i s kapitánem. Ale dlužno dodat, že ani hráči v poli se zrovna nenadřeli. Již sestupující Březová byla od začátku běhavější, důraznější, zapálenější a my jsme se s tím celý poločas nepopasovali. Není proto divu, že se dostávali i do více šancí. V první jasné pozici na vápně naštěstí stříleli slabě, střelu ze závaru ve vápně vyrazil Lněnička nohama, hlavčku po přímáku ztlumil rukama a po akci z lajny sledoval stejně jako všichni ostatní, jak hosté přestřelují z jasné pozice na malém vápně. Naše snažení končilo v drtivé většině případů u druhé přihrávky a k bráně hostů jsme se dostali jen dvakrát. Jednou Kopecký povedenou levačkou prostřelil gólmanovi ruce, ale ten i tak zvládl tento pokus dostatečně ztlumit, podruhé jsme ojedinělou kombinací dostali balón na Skalu, který ale své střelecké prokletí názorně demonstroval homerunem do zadní sítě.

V poločase jsme sáhli hned k trojímu střídání, obrana dostala obvyklou podobu, bořit začal místo smetánkujícho Klementa Chmelík, na lajně se dařilo Tmějovi. Přestože záhy Chmelík prověřil hostujícího gólmana, byli březostí herně stále o krůček před námi a po hodině hry se zaslouženě dostali do vedení, když Novák promáchl průnikovku za obranu a jejich útočník nedal přesnou křížnou střelou Lněničkovi šanci. Pokud od nás čekali ráznou odpověď, nedočkali se jí. Až když čtvrt hodiny před koncem naskočil na hřiště Burián a my se pustili do rizika s třemi záložníky, začalo to před hostující bránou jiskřit. Právě Burián měl největší šanci na vyrovnání, ale prudký centr z pravé strany trefil přímo do přesouvajícího se gólmana. Chvíli na to Tměj vysunul Válka, ten si obešel gólmana a poté i přes clonící obránce s klidem vyrovnal. Zbývajících deset minut jsme už konečně byli hladovější, ale naší největší šancí byla Skalova standartka do zdi, a tak jsme domácí diváky počtvrté v řadě nepotěšili tříbodovým ziskem. A byť jsme získaným bodem přesně dorovnali loňský bodový účet, při pohledu zejména na domácí ztráty se nelze zbavit dojmu, že jich mohlo být víc. 

 

Sestava: J. Lněnička – D. Štancl, M. Chmelík, V. Štancl, Z. Škoda (M. Ropek) – V. Novák, M. Klement (V. Tměj), M. Štancl (M. Burián), Z. Skala – K. Vopařil, J. Kopecký (B. Válek)

Gól: B. Válek

Mistrovská taktika

Rok se s rokem sešel a my jsme při červnové středě opět jeli do Pomezí bojovat o okresní pohár. První dva soupeře na cestě za obhajobou jsme přešli stejně jako loni, Čistou v klidu, Borovou se štěstím na penalty po bezbrankové remíze. Až prapodivné semifinále v Rohozné bylo změnou, protože loňský semifinálový soupeř z Janova byl letos až poslední překážkou. Jak jde o pohár, není ani pracovní týden překážkou v docházce, a tak se nás sešlo rovných 16, trenérem byl pohárový specialista Kopecký, od začátku byl připraven v páteční ligové předehrávce pošetřený kapitán Ropek, vzhledem k janovské útočné síle byl na beka stažen Chmelík.

Taktika proti ligově rozjetému soupeři byla jasná – proměnit první šanci. Pro méně chápavé si ji vysvětlíme na prvních 10 dotycích s balónem. Burián ze středového kruhu rozehrává na M. Štancla. Ten jedním dotykem zpracovává, druhým nahrává Válkovi, který z druhé vrací balón až na V. Štancla, jehož odkop z první letí až do soupeřova vápna, kde si míč v klidu bere janovský gólman. Jeho výkop nachází opět V. Štancla, který obrannou hlavičkou díky zaváhání soupeřových obránců katapultuje Buriána do samostatného úniku. Ten si jedním dotykem posune balón, druhým ho po enormním soustředění posílá podél brankáře do sítě a ve 20. vteřině nám zařizuje vedení. Dál už naše taktické pokyny nedospěly, proto nám trvalo zhruba celý zbytek poločasu, než jsme se s rychle nabytým vedením srovnali. Po tu dobu měl více ze hry soupeř, který poprvé zahrozil Burešovou střelou z rohu vápna, ale Prešinský byl po předzápasovém drilu evidentně dobře připraven a v pohodě ji „zalepil“. Kromě této obvyklé činnosti vypomohl několikrát obraně i sbíráním dlouhých míčů, a tak se janovský tlak v další šance ze hry neproměnil. A že to třeba ve chvíli, kdy byl ošetřován jak Burián, tak D. Štancl, byl tlak poměrně značný. Nebezpečnější ale byly soupeřovy standartní situace, které létaly do našeho vápna. V největší možnosti se naštěstí Ropkovi podařilo hlavičku janovského tykadla zablokovat. Našich pár rohů i přímáků v klidu posbíral janovský gólman, dva tři jakš takš vypadající „brejky“ jsme před bránu nedotáhli, takže kromě nepotrestaného úderu do Buriánova obličeje už není o čem psát.

Do druhého poločasu už místo zraněného D. Štancla naskočil Skala a na beka se stáhnul Novák. Janovští pochopitelně potřebovali hrát více, a tak se také dělo, ale jedinou šanci si vypracovali z rohu brzy po přestávce. Jejich neobsazený kapitán naštěstí hlavou na zadní tyči nezamířil přesně. Jinak to byl boj ve středu hřiště, ze kterého jsme se k útočným výpadům odvážili i my. Burián dokonce Chmelíkův centr ze strany trknul do brány, ale radost nám zkazil zdvihnutý praporek pomezního. S přibývajícím časem a marnou janovskou snahou o zteč naší brány přibývalo rozmíšek a zákroků, ale mladý rozhodčí se karet i při jasných zákrocích bál, což asi nebyla úplně správná varianta pro dostání zápasu pod kontrolu. Janov se už dostal pouze k utěšené, ale daleké střele Knapa, kterou Prešinský nadvakrát zpacifikoval, a dvěma kratochvílím v naší obraně. Tu první zhatil Burešův ofsajd, při té druhé se další hráč vřítil do šestnáctky, ale asi i pod vlivem stínujícího Klementa mířil ze solidní pozice úplně mimo bránu. Nám se bohužel nepodařilo potrestat soupeřovu riskantní hru vzadu potvrzujícím gólem. I když k tomu měl šanci Válek, který ale místo samostatného postupu z první střílel nad (protože „by to byl hezčí gól“) a ještě větší Vopařil. K tomu v samotném závěru propadl Tmějův centr tak nečekaně, že stihl míč jen reflexivně poslat do břevna odkryté brány. Zbytek jsme rozdrobili střídáním a obhajoba byla i přes nepříliš pohledný zápas na světě. Ropek nejdříve jako okresním direktoriátem zvolený nejlepší hráč našeho mužstva převzal vstupenky na malé Euro, poté jako kapitán i protékající pohár a drobné oslavy, úměrné rannímu nástupu do práce a významu okresní soutěže, mohly začít.

 

Sestava: M. Prešinský – D. Štancl (Z. Skala), M. Ropek, V. Štancl, M. Chmelík – V. Tměj (J. Pitra), M. Klement, M. Štancl, V. Novák – M. Burián (K. Vopařil), B. Válek (Z. Škoda)

Gól: M. Burián  

Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?

Vzhledem ke svatbě v kádru si nás sestupem ohrožení křenovští pozvali na obracení sena již v pátek. Termín nám nevadil, i když jsme se k nim museli harcovat v počtu 8 zdravých lidí hned po práci. Na lavičce zůstal pouze nejmarodnější z marodů Ropek a náš věrný zastupující funkcionář. Naše plánované ofenzivní rozestavení se příliš neosvědčilo, respektive náš úvodní plánovaný nápor se změnil v pár nepřesných střel a soupeřovo břevno, a tak jsme se záhy uchýlili k tradičním proporcím sestavy. Celý poločas jsme měli problém s razancí přihrávek na vyšší trávě a zpracování na tom bylo ještě hůř, když už jsme měli místo na tvoření, naše průnikovky  byly lahůdkou pro gólmana i pro horečně mávajícího pomezního. Brzy po osvěžovací pauze naštěstí vybojovaný balón odeslal M. Štancl na Válka s ideální razancí a i ten při svém lobu přes vybíhajícího gólmana dimenzoval sílu úderu správně a poslal nás do vedení. Hosté byli nebezpeční hlavně po našich ztrátách na středu a při rohových kopech směřovaných na "Staňu". Toho naštěstí výborně střežil vracející se Burián. Kromě dalších nepřesných střel stojí ze soupeřova vápna za zmínku dva penaltové souboje, ale z pádů Klementa i V. Štancla jsme vytěžili pouze nepřesnou střelu druhého jmenovaného. Nejblíže ke gólu tak měl po dlouhém autu a chvilkovém zaváhání gólmana M. Štancl, ale k trknutí volného balónu by potřeboval minimálně Buriánovu nohu.

Spokojenost s poločasovým výkonem rozhodně nepanovala a nutno říct, že se ve druhé části naše snažení jevilo lépe. Jestli to bylo fyzickým fondem nebo prostou kvalitou těžko soudit, ale už po pár minutách si u rohu Válek poradil s obráncem, dal si záležet se zpětnou nahrávkou na Tměje, ale ten přestřelil. Chvíli na to centroval do vápna Klement, ale Vopařil se odmítl zapsat mezi střelce potřetí v řadě. Ne snad, že bychom na domácích nějak leželi, ale k naší bráně se dostávali velmi zřídka, zato my jsme začali pěknou sérii nepovedených nájezdů. V. Štancl si ten svůj užil od poloviny hřiště, ale zakončil gólmanovi ideálně na lapačku, ve stejném místě našel stopku i pokus osamoceně postupujícího Válka. Uklidňující gól přidal až 20 minut před koncem V. Štancl, který si na roh M. Štancla ani nemusel naskakovat a hlavou mířil přesněji než nohou. V těchto fázích nám domácí nechávali dost místa i na poměrně pohledné kombinace, ale další šanci nám připravili sami. To se Válek nenechal obhodit laškujícím obráncem, ale jeho další nájezd musel gólově dokončit až produktivní M. Štancl (1+2). Aby si vzápětí jako jediný vystřídal a odsoudil ostatní raněné k absolvování celého zápasu. Až přílišná bohorovnost v zadních řadách umožnila "Staňovi" ještě tvrdou střelou pod víko snížit a nás na chvíli znervóznit. Další góly odmítl třeba Burián, který neskóroval ani střelou z vápna, ani následnou dorážkou, která skončila na břevně. Střídajícímu Ropkovi pak po dobré akci odmítl naservírovat míč Tměj a v samém závěru se ještě sama podstat zápasu otřásla v základech, ale doufejme, že nastávající ženáč k oltáři dojde, i když  musel po jednom z posledních soubojů střídat. Povinné tři body jsme si tak odvezli domů a domácí budou muset doufat v pomoc jiných soupeřů, jak v naší, tak vyšší soutěži. A třeba budeme potřebovat pomoc všichni, jestli Pelta s Ivánkem nenacvičej ten los na ministerstvu správně.

 

Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Chmelík, V. Štancl, V. Novák - V. Tměj, M. Klement, M. Štancl (M. Ropek), B. Válek - M. Burián, K. Vopařil

Góly: B. Válek, V. Štancl, M. Štancl

Skřípalo jen zakončení

V předposledním domácím zápase sezóny jsme chtěli odčinit potupnou prohru se Sebranicemi, napravit celkově chudou domácí bilanci a taky se po solidním výkonu proti Opatovu utvrdit v tom, že fotbal hrát umíme. Lavička byla i kvůli pozdním příchodům nejsilnější za poslední roky, los nám při větrné loterii přál, a my jsme se do hostů z Bystrého pustili pěkně zostra. Už v páté minutě napřáhl z dálky Skala a jeho větrný pokus vytěsnil gólman na břevno. A počíhal si i na patičku V. Štancla z následujícího rohu. I vlivem větru se hosté na naši půlku dostávali zřídka, ale po necelé čtvrthodině se jednomu z nich podařilo se štěstím přejít přes dva hráče a střelou mezi nohama třetího se trefil přesně k tyči. Sprcha to byla studená, ale nijak nás nepoložila a náš tlak pokračoval. Tměj si po centru do vápna stihl píchnout balón před obráncem, ale s vyběhnuvším gólmanem obstřelil i bránu, Burián po rohu trefil tyč a brzy na to vybojoval už čtvrtou jarní penaltu. Pro obecný nezájem se jí ujal M. Štancl, ale proti poměrně umístěné střele předvedl hostující gólman výborný zákrok. To vše se událo během prvních pětadvaceti minut. V dalším průběhu jsme měli několik stadartek a rohů, ale jedinou šanci z nich vyprodukoval V. Štancl, jehož hlavičku odvraceli hosté z brankové čáry. Novákův průnik z pravé strany zastavil v ofsajdu zaparkovaný Burián, Tměj úspěšné souboje na levé straně trochu zhatil ne úplně ideální nahrávkou, a Vopařil si na vápně nedokázal připravit lepší pozici, než aby vyprášil lýtka obráncům. V závěru poločasu vznikaly v naší obraně prostory pro nedotažené výpady rychlých hostujících útočníků, ale ti i tak museli být se svou poločasovou produktivitou spokojeni.

Obavám z toho, že v druhém poločase budeme obětí silného větru, jsme učinili přítrž hned zkraje druhého poločasu. Rozhodčí nejdříve pustil Novákův šlapák, po následujícím rovnocenném šermovacím souboji zůstal ležet hostující hráč, ale to už rozběhnutý Novák neřešil a po sólovém průniku předložil míč před prázdnou bránu Vopařilovi, který si dovolil i nechtěný lob a konečně vymazal nulu domácích na světelné tabuli. Hostům se gól samozřejmě nelíbil, i kvůli jejich dosavadním férovým přiznáváním, ale když už se k přerušení neměl rozhodčí, z pozice v jaké Novák byl, by málokdo zakopl míč. Důkazem správnosti jeho rozhodnutí budiž to, že hostující hráč pokračoval ve hře. Brzy po gólu jsme začali nuceně i nenuceně střídat, což mimo jiné katapultovalo na hrot Válka. Právě u něho poměrně záhy skončil míč po až neuvěřitelně povedené kombinaci, ale sám na penaltě se unáhlil a z první vystřelil tak nepřesně, že se po míči ještě marně natahoval Burián. V další šanci si na Tmějův centr naběhl na zadní tyči střídající D. Štancl, ale ani on nedokázal hlavou zamířit. Po jedné ze standartek si ještě našel odražený balón Válek, ale střelu do opuštěné brány zablokovali hostující obránci a naše další snažení vyústilo už jen v nepřesné střely z dálky. Po pár minutách na hřišti selhalo koleno Kutovi a po jeho nuceném střídání, jsme se až do konce nebyli schopni pořádně srovnat a v závěrečné pětiminutovce jsme byli rádi, že Prešinský udržel remízu. Hosté ho během poločasu párkrát prověřili z větší i menší dálky, ale žádná ze střel neměla takové parametry jako přímák těsně před koncem. Naštěstí se střelou velmi podezřele mířící do šibenice počítal. Ještě větší šanci měli hosté v úplném závěru, když po rychlém brejku do naší přespříliš ofenzivní obrany musel nejprve tváří v tvář útočníkovi zasahovat Prešinský a následný závar ukončil odkopem z brankové čáry Skala. Bod je pro nás po tak podařeném zápase málo, na druhou stranu jsme si v minulosti ze soupeřova hřiště už dvakrát odvezli za tři body za totální defenzivu, takže nás karma asi doběhla. A fotbal nás, a snad i diváky, bavil, jen ta koncovka nás trápí už pár let.

 

Sestava: M. Prešinský – Z. Skala, M. Ropek (D. Štancl), V. Štancl, Z. Škoda (M. Chmelík) – V. Tměj, M. Klement, M. Štancl, V. Novák – K. Vopařil (B. Válek), M. Burián (P. Kuta, J. Kopecký)

Gól: K. Vopařil

ŽK: M. Štancl

Už to je i naše hra

Nejen kvůli slávistickému boji o titul bylo lepení sestavy zábavnější než obvykle. Čtvrtým gólmanem v pěti posledních zápasech, a díky administrativní chybě nebo v zájmu plné lékárničky i kapitánem, byl tentokrát V. Štancl, kvůli naší neochotě tvořit hru byl vypuštěn ofenzivní záložník a v tříčlenném útoku se dostalo na Jokše i Vopařila, domácími hooligans vzývaný střelec CR7 alias Skala se stáhl na beka, průměrný věk naší střídačky překročil magickou čtyřicítku. Opatov, na jehož jednoduchý herní styl už nějakou dobu nenalézáme recept, jsme asi chtěli porazit víc než minulé soupeře, jinak si lze těžko vysvětlit náš dominantní vstup do zápasu. Burián ve zdraví škodlivém souboji přetlačil domácího gólmana, aby vzápětí netrefil prázdnou bránu.  Dvakrát se nám podařilo dostat z levé strany balón do kapsy za domácí obranu, Pitra napoprvé z vápna netrefil, ale o to výstavněji umístil Skalův centr o chvíli později Vopařil a v 8. minutě jsme se ujali vedení. Pitra byl soupeřem ještě vyzván k samostatnému nájezdu, který zakončil ve stylu našich útočníků nepříliš prudkou střelou pro brankáře, Vopařil ještě v jednom nájezdu ze strany nechal vyniknout gólmanovu pravačku, a pak jako když utne. To bylo odehráno zhruba dvacet minut, domácí se do té doby dostali jen k jednomu náznaku díky naší špatně vykomunikované malé domů. Museli dvakrát nuceně střídat, ale přesto byly po zbytek poločasu aktivnějším a bojovnějším mužstvem. V. Štancl v bráně si ale s mírnými obtížemi poradil jak s centrem na zadní tyč, tak s dvěma nikterak přesnými střelami z dálky, rohové kopy z nich pramenící dokázali odvrátit naši obránci.

Vstup do druhého poločasu rozhodl zápas. Po chvilce otrkávání přišel opatovský centr na zadní tyč, domácí útočník naštěstí z několika metrů trefil přímo prostor, kde klečel náš gólman. Vzápětí se po našem dlouhém autu tak dlouho šermovali o míč s domácími beky Burián a Vopařil, až druhý jmenovaný napálil míč levou šajtlí pro změnu do druhé šibenice. V nastalém opaření se nám nepovedlo domácí dorazit ani s příchodem čerstvých hráčů, naše rozlety brzdila kupa ofsajdů, ale ani domácí se k ničemu, co by volalo po gólu, nedostali. Zápas ve středu hřiště ubíhal, z našich šancí stojí zmínit Tmějovu tyč a souhru matadorů, po které proti Kopeckému zasáhl vyběhnuvší gólman. Kopecký se vápně ocitl sám ještě jednou, ale místo otočky volil nahrávku proti noze Vopařilovi, kterého od hattricku dělilo snad 15 metrů. A protože se domácí pár minut před koncem rozhodli přímý kop zpoza vápna raději rozehrát, žádný další gól už slušná návštěva neviděla.

 

Sestava: V. Štancl - Z. Skala, M. Chmelík, M. Klement, V. Novák - V. Tměj, M. Štancl, J. Pitra (P. Kuta) - J. Jokeš (T. Holomek), M. Burián (J. Kopecký), K. Vopařil

Góly: K. Vopařil 2

ŽK: J. Jokeš


Archiv novinek a zápasových článků ze sezón: